Hodinky bez zmrdího sádla

Featured Image

Tfuj tajxl to už se D-FENS stal lifestyle magazínem pro metrosexuály, že se tu píše o hodinkách? Poprosím rozšafného čtenáře o chvíli strpení a pokusím se ho přesvědčit, že to nebude tak zlé. Zároveň uctivě žádám chronofily, aby to nečetli, protože je to jen zjednodušující, lehce pojaté intro do světa levných hodinek silně ovlivněné subjektivními preferencemi autora.

Pomineme-li ostrovtip, zbraň, knihu a vůz, jsou hodinky snad jedinou movitostí, jež si zaslouží pozornosti gentlemana. Možná ještě ICT udělátka můžeme tolerovat. Zkrátka na ruku hodinky patří a ne že ne. Ve svém traktátu bych rád čtenáře inspiroval a navedl na to, jak se dobrat ke slušné kvalitě a neplatit za cosi, co není. Rozhodně ve svém článku nechci dehonestovat velmi drahé hodinky. Ani náhodou. Motivací k jejich koupi mohou být věci, do nichž nikdo, než kupující nevidí či je nechápe a nic mu do nich není. Jenom bych chtěl  poukázat na fakt, že očekávat, že třeba takové Panerai Radiomir bratru za půl mega budou výrazně přesnější, odolnější či spolehlivější než zhůvěřilé Tissoty za sedm, osm  tisíc by mohl být poměrně drahý omyl. Jejich hodnota zkrátka leží jinde a racionálně se vyjadřuje obtížně. Takže zatímco u aut má Rolls-Royce oproti Dacii i objektivní a racionální benefity čistě technologického rázu, u hodinek tomu tak nutně nemusí být. Pokud pro Vás nejsou hodinky to hlavní, ale přesto chcete vědět, co za své peníze kupujete a máte jisté minimální požadavky na kvalitu, je tento text pro Vás.

Malé intro pro ty, které hodinky dosud nezajímají.

Vykašleme se na exotické věci a jděme k těm nejrozšířenějším principům měření času. Z hlediska odolnosti si je rozdělme do dvou skupin. Hodinky s pohyblivými díly (ruční nátah, automaty, quartz) a bez pohyblivých dílů („digitálky“). Ano, existují kříženci těchto principů, existují další exotické principy a existují i mechanické hodinky s digitálním ukazatelem a možná i naopak, ale to řešit nebudeme.

Je jasné, že stupidní digitálky vydrží nejvíce. Jsou-li v bytelném futrálu nemá se na nich skoro co rozbít. Duši sice nemají, ale o ní nejde. Za chvíli si řekneme, že ne všechny digitálky je nutno zcela zavrhnout. K digitálkám není mnoho co říct, jsou zde rozdíly ve funkcích, kvalitě provedení a baterie a jejím napájením (výměna za novou, nabíjení přes ruční nátah, solár). Velkou část kvality digitálek dělá pouzdro. Digitální i quartz hodinky mohou být zpřesňovány synchonizací s nějakým timerem (“rádiem řízené hodinky”).

Hodinky s pohyblivými díly si rozdělme na mechanické s ručním nátahem, mechanické s automatickým nátahem a quartz (ano, jsou i kříženci – mj. Seiko nabízí quartzky nabíjené pohybem ruky). Většina hodinek s pohyblivými díly spadá mezi hodinky analogové (mají ručičky a my porovnáváme polohu ručičky s čísly na ciferníku).

Z principu nejméně odolné vůči nárazům, otřesům a vibracím jsou hodinky s automatickým nátahem. Je to prostě proto, že v jejich útrobách se šmrdlá relativně těžká věc, jen lehce uchycená, která natahuje pružinu. To ovšem neznamená, že jde vždy a nutně o neodolné věci. Takové Seiko Monster za pár kaček toho vydrží opravdu hodně a 90% rádoby festovných digitálek s nimi rozmlátíte na prach, aniž by Monstery tušily, že se něco děje.

Principielně o něco odolnější jsou hodinky s manuálním nátahem kdy si musíte +/- každý den zašoulat s korunkou. Na druhou stranu tyto hodinky se dělají spíše ve společenském provedení či se jedná o poměrně výrazně drahé kousky.

U quartzek osciluje křemenný kristal a říká krokovému motorku, kdy se má cuknout. Soustava koleček z toho pak udělá pohyb ručiček po ciferníků. Principielně jsou celkem odolné, nejde-li o strojek z Hanoje za padesát centů (nalezneme ve většině hodinek řekněme do dvou tisíc ;-)). Uvědomte si fakt, že hodinky mohou být odolné vůči různým věcem různě. Už třeba výše zmíněné Seiko Monster pravděpodobně v klidu ustojí přejetí Mercedesem S-Klasse, lze s nimi podložit štafle, při použití jako boxeru to nebudou Monstery, kdo bude mít rozbitý ciferník a dá se po tom všem s nimi potápět. Ale půlhodinová práce se sbíječkou v ruce jim moc dobře dělat nebude a ani odpoledne přjemně prožité na střelnici je úplně nepotěší. Mechanické hodinky (manuální nátah a ještě méně automat) nejsou nijak zběsile přesné. Nejsou o tom. Omegy v ceně lepší Fabie mohou být klidně o dost nepřesnější, než plastovky od Nguyena “za ťista”.

K “ručičkovým” hodinkám snad jen pár detailů, které nás mohu zajímat při nákupu:

-hacking – čili zda lze při vytažení korunky zastavit vteřinovou ručičku, či nikoliv. Hodinky s hackingem je pochopitelně výrazně snažší nastavit na vteřinu přesně.
-chronograf – hodinky, které umožňují přesné měření kratších časových intervalů – tj. zpravidla (ale nejenom) stopky. Původně námořnická nevyhnutelnost z dob, kdy GPS čekala, až Rusové vyšlechtí první lajku a její praprapra… vnučka se vydá na svojí poslední cestu na oběžnou dráhu.
-doba nepřerušené práce – tj. jak dlouho vydrží hodinky jít po jednom natažení.
-počet kamenů – moc to už neřešte. Dříve byla jistá souvislost mezi počtem kamenů (“ložisek”) a přesností a náročností hodinek. Dnes to zas tak moc neplatí.
-kalibr – hodinové strojky (ať již jde o čistou mechaniku či quartz) dělá v rozumné kvalitě a ceně jen několik firem na světě. Z těch levných, ale často dobrých zmiňme švýcarské strojky ETA a Ronda či Seiko a jeho deriváty. V řadě ohledů jsou půvabné i ruské strojky Vostok. ETA, Ronda i Seiko mají i vysoké řady poměrně drahých kalibrů, které jsou často užívány výrobci zvučných jmen.
-in-house výrobci. Jak název napovídá, dělají si svoje strojky i pouzdra. Většinou jde o dražší výrobce, ale v podstatě i Seiko, Vostok, či obyčejné Casio můžeme paradoxně považovat za in-house, byť to jaksi nemá přesně ten význam.

Pár slov ke sklíčkům. Dělají se z plastů, minerálního a safírového skla. U různých plastů různých plastů jsouvelké rozdíly v odolnosti, ale u velké většiny je výsledek stran poškrábání smutný. Minerální sklíčka – no, některá vydrží relativně dost (Hardlex), ale nakonec je stejně poškrábete. Fakt. Safírová sklíčka – ano, ta hledejme, vydrží skoro vše. S diamantem či korundem rezignují, ale jinak je nic nerozhodí.

Vodotěsnost – uvádí se většinou v atm, či metrech, které ale neznamenají, že se s nimi lze potopit do dané hloubky – ani náhodou. Pozor, výjimkou je Suunto – to uvádí skutečně metry.

Zjednodušeně:
30 m či atm – hodinky mohou zmoknout. Nesmí ale moc pršet. Když si je trochu pocákáte při mytí rukou, tak to zvládnou.
50 m či atm – v hodinkách lze v klidu plavat, ale raději neskákat do vody či se proudem sprchovat. Oni to většinou dají, ale pokud ne, nelze jim to vyčítat. Nejsou na to dělané.
100 m či atm – v hodinkách lze libovolně plavat, skákat, trochu se i potápět – šnorchlovat
200 m  či atm – v hodinkách se lze potápět i s přístroji, 50 m hloubky by měly ustát všechny, většinou i o fous více
1000 m či atm – většina výrobců nedělá. Hodinky bývají napuštěné olejem, mají heliové ventily pro vyrovnávání tlaku apod.

Pokud s hodinkami hodláte lézt do vody, měly by mít šroubovací korunku. Před ponořením do vody ověřte, zda je zašroubovaná. Hodinky na 200 atm bez šroubovací korunky zní důvěryhodně asi jako pět let starý Passat TDI z Německa s najetými 30 000 km. Může to tak být, ale…

Nezapomeňte, že hodinky nejsou vodotěsné nafurt. Mají svá těsnění, která stárnou. U hodinek používaných k potápění je vhodné dát je na výměnu baterie k hodináři, který provede i tlakovou zkoušku.

Materiály pouzder: plast (velmi různý), ocel (velmi různá), titan (lehký, nealergizující a na hodinkách IMHO divný), keramika. No a potom různá zlata, stříbra, platina…

Osvětlení:

Elektrické podsvícení buď celého ciferníku (Timex Indiglo) či bodovkou (většina Casio) – může být doplněno automatickým rozsvěcením při strčení hodinek před čumák.
Různé chemoluminiscenční materiály – princip stejný (po nasvícení nějaký čas nějak svítí a pak slábnou), velké rozdíly v kvalitě, nicméně Dlouhou noc s Helenkou nad ránem vzdají asi všechny.
Permanentní osvětlení – “tritiové” hodinky. Pár chytrých hlav ve Švýcarsku z firmy mb-microtec se dalo do hromady a zavřelo ošklivě radioaktivní tritium (vodík s jedním neutronem a dvěma protony) do malé skleněné trubičky s uvnitř nanesenou luminisceční vrstvou (většinou ZnS apod.). GTLS, Trigalight, H3 jsou další názvy, pod kterými se skrývá tato technologie. Začali z toho dělat letecké přístroje, mířidla ke zbraním. Potom to začaly některé firmy cpát do hodinek a v mb-microtec si řekli, že vysoustružit pořádný futrál a koupit kalibr od Rondy umí také a narodil se Traser. Poločas rozpadu tritia je asi 12 let.

Záruka na osvětlení bývá deset let a cca po dvaceti letech by to mělo ještě trochu svítit. Výhoda je, že to svítí stále, ve dne v noci a svítí to hodně. Dokud to soudružka Merkelová nezakáže, je to báječná věc. Pokud byste náhodou rozbili obsah všech trubiček v hodinkách najednou, dostanete menší dávku, než na vyšetření roetgenem.

Maličko si objasněme pojmy Swiss Movt a Swiss Made. Swiss Movt mohou být čínské hodinky, ve kterých je nejlevnější švýcarský kalibr, řekněme nějaká základní ETA pod deseti ojro. Čili Swiss Movt mají švýcarský strojek. Oproti tomu Swiss Made musí být vyrobeny a kompletovány ve Švýcarsku s převahou švýcarským dílů. Podmínky pro označení Swiss Made jsou poměrně přísně hlídány. Nevěřte Swiss Made hodinkám, jež nemají web s doménou .ch. Není třeba hovořit o tom, že řada značek je často padělána (Rolex, Omega, Breitling…), ale existují i falešné značky, jež se tváří jako zavedený švýcarský výrobce. Jejich hodinky často nemusí vypadat zle, mají vymakané weby a krycí příběhy a přesto je to čínský šmejd jako prase. Nejste-li si jisti, perlustrujte značku na chronomagu.

Tak, ke konkrétním levným hodinkám. Pro konkrétní situace mé volby:

Pokud bych si vybíral hodinky s tím, že nastane TEOTWAWKI (The End Of The World As We Know It), šel bych do nějakých robustních mechanických hodinek s luminiscečním podsvícením, bez chronografu. Nebudou baterky, permanentním podsvětlením si vnoučata neposvítí a chronograf lze považovat za potenciální kurvítko. Méně cimprlich na elektromagnetický puls než digitálky a quartzky. Nejlevněji a přitom kvalitně bych pořídil asi u Seika. Nějaké potápky mírně vyšší řady. Seiko Sumo, levné Seiko Auto Divers apod. Klidně i legendární, hnusné až krásné Seiko Monster. Cena mírná (dají se i kolem 4k) a bonus v podobě použití jako zbraně. Na běžné nošení do ópery jsou trošku festovné, ale hodí se mít jedny doma hned vedle sady nožů, munice a zlata a stříbra :-) Jen ta odolnost proti otřesům není dlouhodbě stoprocentní.

Pro běžné nošení, kdy  jste mezi lidmi, ale nechcete brát na své hodinky sebemenší ohledy, chcete s nimi zatloukat, jezdit drsně v terénu na kole, potápět se, betonovat na zahradě, střílet, lozit po skalách, šprtat na zkoušky, hákovat v práci, souložit a v divadle nebýt za ichtyla bych vzal něco decentnějšího od Traseru či Luminoxu. Jsou celkem  levné, řada modelů je relativně zdrženlivých, mají safírové sklíčko, otočnou lunetu, šroubovací korunku a dobře svítí. Prostě EDC. Prostě pokud Vám nevadí, že jednou za cca 4 roky chtějí baterku a za dvacet-třicet let moc svítit nebudou, jsou super. Použitelné, byť horší co do odolnosti, jsou i podobné modely od Wengeru, Victorinoxu či Hanowy (tam je zvláště dobrá cena a sračky to nejsou).

Do společnosti slušných lidí, kde bych musel ukázat, že nejsem buran co chodí v plasťákách ani nabob, co musí ukazovat prachy od magistrátu Breitlingama (o kterých si navíc polovina lidí u stolu bude myslet, že jde o fake), bych zvolil nějaké menší B-Uhr (Beobachtung Uhr, pilotky) od Archimede, Junkersu či Steinharta. Kdybych chtěl pustit chlup, vzal bych kolem 25-30 k  něco od Prim Elton z Nového Města nad Metují. Pozor pod značkou Prim se u nás prodávají dvoje hodinky  – relativně slušné čínské fake a manufakturně dělané zakázkové mechaniky z Čech.

Kdybych byl nasazen v Afghanistanu, abych rozesmál Talibance zvolil bych asi nějaké Casio G-Shock. Vydrží vše a jejich ztráta nebolí. Ostatně všimněte si, že na většině fotek z opravdu ostrých misí, mají vojáci většinou digitálky (G-Shock, Mudman, SUUNTO), nebo jednoduché černé analogovky (Luminox, Traser…). Žádné Breitling Officer apod.

Kdybych hodlal sportovat tak,že bych chtěl znát svůj tep, mezičasy atd., asi nějaká Suunta. Je pravda, že jejich kvalita šla po přesunu části výroby do Číny dost dolů a navíc je nosí Bursík, ale mají dobrý servis a funkčnost. Suunto Core Black jsou navíc jedny z velmi, velmi mála digitálek, jejichž vzhled seznávám přijatelným.

Pokud bych chtěl něco roztomilého, v čem vězí kus poctivé kovářské práce (myšleno absolutně bez ironie!) a má to opravdu “dúšu”, šel bych do Vostok Europe. Je to maličko kýč, ale nevím proč, velmi mě baví a moc se mi líbí. Možná mají i předpoklady na hodinky pro TEOTWAWKI.

Kde a co levně a spolehlivě koupit (pozor, reklama!) a kde se něco dozvědět:

Tak předně – naprostou studnicí poznání jest na českém webu chronomag.cz, zejm. jeho fórum. Lepší zdroj informací prostě není. Celý tento text je o tom, abyste zapomněli na reklamy na rádobyhodinky a šli se podívat na tento web. Pokud se náhodou mýlí, jde o omyl autoritativní a je to realita, kdo nemá pravdu.

Hodinky Archimede, Traser, Steinhart sobě nejlépe zakoupíte na chronoshop.cz. Pan Sivák se vyznačuje opravdu osobním přístupem a v řadě případů si za nevelký peníz budete připadat jako Zákazník. Jako bonus nechť je fakt, že v nabídce  chronoshopu bude těžké najít špatné hodinky.

Pokud se Vám líbí potápky či pilotky od Seika doporučil bych azwatch.cz. Přístup podobný jako na chronoshopu, jenom nabídka je silně kolísavá, nepočetná, ale kvalitní. Pokud se nebojíte hinternetu a máte Pay-Pal, lze dobrá Seika (Orion, Citizen) levně a spolehlivě nakoupit  21jewels.com. Obchod je velmi rychlý, spolehlivý a nabídka vyčerpávající. Jen ti naši celníci…

Solidní nabídku i chování nabízí i pražské hodinky-koscom.cz, byť už se jedná o velkou prodejnu s ne tolik osobním přístupem. Nicméně spolehlivý a ochotný obchod. Pokud budete chtít levné Timexy vyšších řad či Orienty, mrknul bych se na děčínské ehodinarstvi.cz. S nimi ale nemám (na rozdíl od výše uvedených) osobní zkušenost. Totéž platí o, svým způsobem fascinujícím světě ruských hodinek, jež lze nalézt na hodinkyvostok.cz či větší výběr na slovenském ruskychronograf.sk.

Něco málo ke značkám pro chudý lid. Budu psát ve zlém i dobrém. Začnu ve zcela nejnižších patrech.

JVD, Q&Q, Bentime, Lennox…. Čínský humus bez duše, nápadu, přesvědčivého provedení. Ovšem často si hrají na kvalitu a snaží se nachytat neznalého kolouška a někdy mají poměrně vysokou cenu (Lennox). Jen pro pobavení JVD znamená Jasněna Vláhová Design. Dlužno říci, že z čínského šmejdu patří asi k tomu lepšímu. I když… těžko zde hledat rozdíly.

Zvláštní kapitolou jsou značky s českým managementem a občas možná i designem, nicméně vyrábějící v Asii. Sem patří Prim, Meoris či Olympia. Osobně bych si to nekoupil ani omylem, byť občas některé jejich modely nevypadají nejhůř. Nicméně mi na nich velmi vadí, jak se snaží tvářit jako něco, co nejsou. Prodávat je na webech jako www.znackove-luxusni-hodinky.cz je fakt komické. Chybí u toho jen odkaz na “výhodnou” půjčku u Providentu. Hmmm, možná tam i je.

Módní hodinky – existuje celá řada hodinek (CAT, GANT, Dolce Gabbana, Police…), které nejsou vyráběny hodinářskými firmami. Designérská či módní značka si zadá výrobu do Číny, dá si na to marži 1000% a prodává to frikulínům. Často mají i slušnou kvalitu, ale jejich smysl mi uniká a každopádně se lze levněji dopracovat k mnohem vyšší kvalitě.

Casio – jeden z největších výrobců hodinek na světě. Bohapustý spotřebák, ale přesto poměr cena výkon je v pořádku. Casio netvrdí, že má příběh, duši… prostě dělá nudné, celkem spolehlivé hodinky za pár korun. Nic ze sebe nedělají. Mnohem férovější přístup, než u “luxusu” jako Lennox. Jejich vyšší řady (vyšší řada u Casia je už za tři-čtyři tisíce) nejsou špatně vyrobené a několik málo z  nich ani nevypadá zle. Nicméně bych si je asi nevybral – vždy mě zaujme něco více. Jediné, co bych toleroval jsou svým způsobem kultovní G-Schock, event. ještě brutálnější Mudman (ty jsou ale velmi hnusné). Navzdory reklamám a kecům jsou právě tohle hodinky, které se běžně používají ve vojenských misích a tam, kde skutečně dostanou hodinky zabrat. Není to pro jejich mimořádné vlastnosti (i když jsou skutečně VELICE odolné), ale prostě jsou tak levné, že každý G.I.Joe, který prochlastá polovinu žoldu si může dovolit koupit každý týden troje.

Timex – zde platí něco podobného, jako u Casia. Americký výrobce spotřebáku. Některé jejich vyšší modely nabízejí za málo peněz hodně muziky a myslím, že pro zájemce o levný chronograf jsou lepší volbou, než čínské značky, resp. výrobky prodávané pod evropskou značkou.

Citizen – něco jako Casio v maličko konzervativnějším balení. Na nic si nehrají, vyrobené to není špatně, dokonce se občas lze setkat se zajímavými a nikoliv nesmyslnými “fičurkami”. Nicméně ryzí spotřebák. Pokud Vám nevadí mrzký původ, lze vyšší řady považovat za hodny pozornosti. Stojí někde mezi Casiem a Seikem, byť je jasné, že leckteré dražší Citizeny materiály, zpracováním a technickou úrovní výrazně předčí levnější Seika. Stejně jako Seiko mají velký záběr.

Festina – z jakéhosi záhadného důvodu je Festina v Čechách považována za luxusní značku. Není. Jde o původně švýcarskou nižší značku, která od osmdesátých let patří Španělům a většina jejich produkce se dělá ve Španělsku. Některé jejich Swiss Made modely si zaslouží trochu pozornosti. Nejde o špatné hodinky, ale “sovy nejsou to, co se zdají být”.

Swiss Military Watches – Wenger, Victorinox, Hanowa apod. Jde o hodinky výrobců nožů a nářadí. Jsou to levné Swiss Made, což není vůbec zlá volba. Zejména pro člověka, co hledí na funkci a svoje peníze nemá potřebu vyhazovat za pocity a vnější dojem. Jsou v tom spolehlivé, levnější ETA či Ronda strojky, je to dobře vyrobeno, většinou to vypadá celkem pěkně a stojí za požadované peníze. Ano, nemají moc příběh, nemají moc historii, ale podle mne jsou v pořádku. Vytknul bych jim absenci safírového sklíčka a šroubovací korunky u většiny modelů.

Luminox, Traser – na rozdíl od Wengera  a spol. produkují mj. skutečně i pro armády, resp. si je vojáci kupují. Jsou v průměru citelně odolnější (chtěl bych skoro napsat nezničitelné) než výše uvedené, mají lepší podsvícení a větší voděodolnost. Paradoxně o něco známější jsou Luminoxy. Obě firmy jsou kvalitou zcela srovnatelné. Oboje používají stejné strojky běžných švýcarských výrobců, většinou Ronda. Traser je navíc (resp. jeho mateřská firma) výrobcem osvětlovacích elementů i pro další výrobce hodinek, přístrojů a zbraní. IMHO jeden z nejlepších poměrů cena/výkon široko daleko. Na Trasery se někdy objevují výrazné akce, které z nich dělají “must have” záležitost. Hovoříme-li o vojenských hodinkách, zmiňme i americkou značku Stocker & Yale.

Dodavateli jejich osvětlovacích prvků byl právě mb-microtec, který si později udělal vlastní úspěšnou značku. Dejte si pozor na levné “klony” prodávané pod značkou UZI, Kalashnikov, Smith&Wesson. Jde převážně o asijskou produkci ne úplně špatné kvality, ale ani náhodou nemají kvality hodinek, jimž se snaží připodobnit.

Orient – tady se už začínáme pohybovat ve sféře, kde lze koupit pěkné, levné mechanické hodinky, co nepostrádají duši. Orient je japonská značka, dělá hlavně quartzky a automaty. Patří pod Seiko, používá jejich kalibry a řada jejich modelů je s ohledem na cenu pěkných a hodnotných. V průměru jsou levnější, než Seiko.

Seiko – jeden z největších světových výrobců. Dělá od naprostého spotřebáku (přesto spolehlivého) až po kultovní hodinky či výrobky, které se už (pouze po technologické stránce!) blíží haute horlogerie. Tradiční výrobce krásných a slavných potápek za dobrý peníz. Z jejich legend uveďme Seiko Samurai, Seiko Sumo, Seiko Monster. Dělají i hezké a velmi levné pseudopilotky Seiko Flieger. Každopádně jejich vyšší modely lze doporučit milovníkovi Kurosawy jako doplněk k jeho Nissanu 370Z. Tréning v kendu ustojí a podle mě stojí za každou korunu své ceny.

Certina – poměrně levné švýcary, byť v některých řadách pokukující o patro výše. Nic zlého jsem na ně neslyšel, ničím zvlášť mě jako značka nezaujaly. Pokud od nich narazíte na model, který se Vám líbí a cena Vám přijde adekvátní, nebál bych se jich.

Tissot – levnější švýcary (resp. mají i levné řady). Poměr cena/výkon je u celé řady jejich modelů velice atraktivní. Při pátrání po hodinkách nad cca 7 – 9 tisíc se stojí za to na ně mrknout, byť jejich dobrá reputace pramení z hodinek podstatně dražších.

Prim Elton – v Novém Městě nad Metují se dělají víceméně na zakázku hodinky, nepostrádající tradici, svébytný, ale kvalitní design a ušlechtilé materiály. Řada jejich modelů designově cituje slavnou éru českého designu šeesátých let. Nejsem si jist vhodností všech jejich modelů pro každodenní nošení, ale rozumně situovaný patriot s oblibou v netuctových věcech by si měl jejich nabídku určitě prostudovat. Takový Tiger 45…. škoda, že jsem tak lakomý!

Svébytný a kvalitní svět s řadou cenově přijatelných modelů představují německé továrny. Junkers, Steinhütte, Archimede, Steinhart, Stowa… jedná se už o trochu dražší hodinky, ale na některé modely lze dosáhnout bezbolestně. Při výběru hodinek v žádné případě nevynechat!

Velmi zajímavou kapitolu představují ruské hodinky. Od ultimativních Vostoků či Buranů k celkem decentním Sturmanskye či Poljot – jedná se o fascinující svět, který nabízí mnohem více, než by se mohlo prizmatem předsudků k ruské technice zdát. Mechanické hodinky mají většinou vlastní strojky. Levnější quartz modely pak používají převážně japonskou Myotu, v menší míře ETA.

Tak přátelé a za světem hodinek, které jsme dnes prosvištěli je velká mezera a za ní začíná svět opravdové hodinařiny. Jak jsem ale již psal, chtěl jsem Vás inspirovat k zamyšlení nad koupí Vašich příštích levných hodinek. Uvážíte-li, že za tři a půl tisíce můžete koupit čínský šmejd Lennox, ale i Wengera (v akci dokonce i Traser) je snad jasné, že i v dolních patrech hodinařiny se vyplatí něco málo si přečíst. V diskuzi se těším na zkušenosti, další tipy na dobré levné hodinky či na opravu mých případných chyb.

Ať Vám vše tiká, jak má.


17.06.2011 Štaflík
 

12345 (77x hodnoceno, průměr: 2,19 z 5)
19 442x přečteno
Updatováno: 27.11.2015 — 23:56
D-FENS © 2017