Slyšte můj hluboký lidský příběh z nákupního střediska carrefour…
(snad se to tak píše – vždycky, když ten nápis vidím, říkám si, že všeobecná neprůhlednost sdělení v jeho názvu pro lokálního člověka neznalého francouzštiny neumožňuje domyslet se hloubky sdělení francouzského akcionáře hrdého na to, jakou fabriku na cashový peníze si na úkor každého z nás vybudoval) v praze 5 smíchově. obvykle se musím dostat ještě před vlastním nákupním výletem do pohody, dám si kafe a jointa, slušně se obléknu a vyrazíme s mou drahou ženou do světa zmrdů – tam venku; ještě jsem se stále nedokázal smířit s faktem, že jich je mnohem víc, než kolik by mohlo kdy vyrůst bojovníků zmrdobijců nutných k jejich deportaci na nějaký daleký ostrov v obležení hejn hladových žraloků. v takovou vypjatou chvíli obvykle pozorně sleduju cvrkot okolo, abych měl nejnovější informaci o tom, co se momentálně okolo děje. někteří moji blízcí mě podezírají z paranoidní úchylky, ale po měsících, když dochází na moje slova, jim mrzne úsměv na tváři, což mě dále upevňuje v mém přesvědčení a v boji se zmrdy. je kupříkladu zajímavé, že venku v ulicích lidé chodí po ustálených trasách a nenarážejí na sebe, zatímco po překročení magické čáry obvykle tvořené posuvnými dveřmi na fotobuňku se po vstupu do nákupního střediska jako mávnutím kouzelného proutku stávají dezorientovaní a jako v tranzu se nechávají unášet sny o tom, co si ještě nekoupili, pak náplní své tašky zbožím, které mnohdy ani moc nepotřebují, ale touží je vlastnit.
první možnost, jak natrefit na zmrda, se obvykle naskytne hned v podzemním parkingu. zmrd se obvykle řídí svým primitivním loveckým pudem a např. vlastnictví mercedesu mu dopřává falešného pocitu jistoty, že se mu nic nestane, když se svou limuzínou zaparkuje na nejlepším invalidním místě vzdáleném asi tak 5 m od eskalátorů. zmrd si tak dopřává pocit vlastní nadřazenosti, kterou mu evokuje pohled zpoza temného skla jeho pevnosti vytvořené rukou německého rasově čistého dělníka. pro rozjetí adrenalinu vždy doporučuji diskusi se zmrdem neodkládat, vužít momentu překvapení, vyvolat ve zmedoví co největší matek a bez odkladu otevřít širokou diskusi – v tomto případě nad jeho úmyslem zazmrdovat se svým autem místo někomu, kdo to potřebuje z mnohem důležitějších důvodů. vždycky mi vyvstane před očima možnost, že mě zítra na přechodu srazí tatra a pak to bude pro mě jaksi víc aktuální, než z pohledu zdravého člověka, co si chodí po svejch zdravejch nohách. mám výrazné rysy a s oblibou nosím dlouhý černý kožený kabát dlouhý až k patám. bez otálení jsem šel ke zmrdovi dát mu ránu z milosti. přistoupil jsem k jeho okýnku a zaklepal. zmrd asi tak 3 vteřiny bojoval s tím, jestli mě prostřelí lebku nějakou nelegálně drženou střelnou zbraní nebo mě jen otcovsky svérázným akcentem zapudí a sdělí něco o své nedotknutelnosti ve snaze vyvolat u mě obavy o vlastní život a touhu prchnout zbaběle do davu. flegmaticky mu pravím
.. skoro bych řekl, že tu někomu důležitému, kdo má do 2 minut přijet, zabíráte jeho místo
.. nemáte moc času, okamžitě odjeďte …
a chvatně odkráčím na roh vstupních dveří, abych měl dobrý přehled po celém parkovišti a ostražitě přehlížím celý prostor okolo. na srdci se mi rozlil božský pocit, když jsem viděl zmrda v těžké mentální katarzi postupně chápat své pochybení, startovat svůj wagen a v pevném odhodlání a v záchvatu slepé nenávisti k imaginárnímu ještě mocnějšímu zmrdoví opouštět inkriminované parkovací místo.
dodalo mi to nezměrně optimismu a předtuchu, že dnes ještě všem kejklím není konec. mám rád ovoce, takže obvykle si to brzy namíříme do tohoto oddělení v upřímně čistém očekávání, že když budeme mít štěstí, budeme moci proměnit peníze za manga, banány nebo hroznové víno a dokáže mě vytočit, když vidím, jak personál vybírá shnilotiny z přepravek a nechává tam ovoce, které vám shnije cestou domů ve vaší nákupní tašce. s oblibou si nechávám zavolat zmrda manažera a diskutuji o tom, jak je možné že jejich podnik podněcuje šíření nebezpečných chorob prodejem zkaženého zboží. jakmile vidím, že se u zmrda zažehl plamen vzdoru, jásám nad jeho sebemrskačským bojem, který nemůže nikdy vyhrát. nejluxusnější mi přijde trvat na svých právech zákazníka a „lovit dál beze zbraní“ jen tím, že člověk utluče zmrda prostým selským rozumem a když se zmrd začne vzpouzet, stojí za pikosekundu studia a důrazné vyslovení kouzelné věty, po které kapituluje 9 z 10 zmrdů
.. nuže – vidím, že nechápete svou situaci, neprodleně mi zavolejte vašeho „bosse“ !
do tohoto okamžiku si ještě zmrd bláhově myslel, že v zastoupení nějakého zmrda akcionáře nechá drtivě dopadnout jeho arogantní pěst na námitku zákazníka, ovšem nemůže tušit, jestli se náhodou nezačal vzpouzet nějaké spřátelené osobě nějakého mocného megazmrda, který by jej mrknutím oka mohl připravit o jeho pozici v pyramidální struktuře moci jejich mezinárodní firmy a první zrnko nejistoty se zaklíní do jeho pevného přesvědčení o vlastní nadřazenosti. trvám na exemplárním řešení a sleduju, kdy se zmrd ocitne na bodu zlomu, od kdy již konečně pochopí závažnost situace a začne být vstřícným. jakmile zmrd vyčerpá svoji omezenou plejádu triků, je zděšen, že namísto zdrceného rezignovaného zákazníka nemá odpovědi na prosté otázky a navíc mu hrozí trable se šéfem. narazí-li zmrdobijec na zmrda fatalistu, z něhož již akcionář vycucnul všechen zájem o normální život, zřejmě ho takováto malichernost nevyvede příliš z jeho otupělosti a pak jest zapotřebí minimálně vyslovit temné hrozby o inspekci hygienika, ale leckdy je člověk svědkem nevídaného úkazu, kdy zmrd před svými podřízenými bezpohlavně sám zmateně provádí kontrolu. pak neváhám pohotově spolupracovat a upozorňovat ho na veškeré závadné kusy, které se nachází (možná) kdekoliv, kam zmrdoví ukážu prstem. netrvá to dlouho, něco mí vždy říká, že kdo si hraje s ohněm, může se spálit, takže raději zmrdy moc nepodceňuju a projev bezpohlavního kajícného ujištění mě dokáže obměkčit natolik, že jsem schopen velkoryse ukončit jeho oběť před zraky ostatních zmrdů a s úsměvem zvolat:
no ! tak ať se to již neopakuje ! jinak budou vyvozeny patřičné důsledky !
osobní zkušeností jsem došel k závěru, že nejlépe se manévruje se zmrdem ve chvíli, kdy jsou mu informace sdělovány v trpném rodě. je to zajímavý paradox, ale zřejmě to zmrdům indikuje vyšší moc, jakýsi nutkavý pocit mít připravenu svou anální sondu k zasunutí do prdele jakéhokoliv zmrda nacházejícího se v úrovni nad momentálně dezorientovaným zmrdem. zmrd zpravidla touží být klamán a na pozice vůdců bývají obvykle dosazováni zmrdi, kteří jsou učebnicovou ukázkou mrzkosti povahy, křiváctví a výhodou bývá jakýkoliv přebujelý komplex méněcennosti. tyto faktory předznamenávají úspěšnou implementaci hodnot zazmrdovaného systému do zmrdího mozku.
největší legrace byla ale u pokladny. když jdu nakupovat se svou ženou, hrozí obvykle, že se nákup prodraží, proto jsem instinktivně již předem hlásil, že mám na kartě jen 3 tisíce, aby bylo jasno, že jinak nastane u pokladny prekérní situace a budeme možná i lynčováni. když jsme z vozíku vyházeli ten nákup na pokladní pás a začal transfer zboží přes čtečku čárového kódu, sledoval jsem pobaveně, že ještě prodavač nenamarkoval ani 2/3 zboží a už jsme přeskočili 2 tisíce kč. a s úsměvem kynu své ženě (mimo jiné také velmi prohnané bojovnici):
já: sleduješ to ?
ona: co jestli sleduju ?
já: ten účet .. to není možný .. tolik jsme toho nemohli koupit ..
(z mého pohledu to vypadalo jako pobavené konstatování, nicméně se do našeho privátního dialogu vložil prodavač, čímž odstartoval nebývalou eskalaci a náhlé zahnutí časoprostoru v daném mstě a čase)
prodavač: něco se vám nezdá na účtě ? vy si to snad počítáte ?
já: o tom buďte ubezpečen ! vždy ostražitě sleduju, jak mě peníze opouštějí, ale takto vysoký účet, to je nehoráznost ! věřím, že nehodláte nějakým průhledným způsobem podrýt mou důvěru ve váš podnik !
prodavač: mohu překontrolovat účet. projdeme ho spolu a vyškrtáme sporné položky.
(zajásal jsem nad takovým přístupem k zákazníkovi a přál si, aby se tam vyskytla alespoň jedna kravina, kterou by tam moje drahá tajně podsunula, aby ukojila svou vášeň z nakupování. štěstí mi přálo ..)
já: takové rozhodnutí vítám ! nuže – čtěte, ať víme, jak se věci mají.
(prodavač začal odříkávat seznam zakoupeného zboží až se dostal k meritu věci ..)
prodavač: 6 rohlíků, zubní pasta, kuličky papája ..
já: cože ? kuličky papája ? to jsem nikdy neslyšel ! chcete mi snad namluvit, že v honbě za ziskem váš obchod neváhá díky upraveným čtečkám čárového kódu naúčtovat svým zákazníkům i to, co si ani nekoupili ? máte vůbec kuličky papája v prodejním sortimentu ? kolik taková papája stojí ?
prodavač: 119 kč a vidím jich tu šest.
já: to je do očí bijící nehoráznost ! jímá mě podezření, že by mohlo být na vašem seznamu ještě další imaginární zboží !
prodavač: buď to budu muset celý stornovat a zboží dát zpět ven a namarkovat znovu nebo vám to odškrtnu a támhle u informací jim předložíte paragon a budou vám vráceny peníze.
(nadechoval jsem se k poslednímu úderu, nicméně jsem intenzívně přemýšlel, jak zhodnotit nečekaný průběh nákupu, když tu se do toho vložila má žena)
ona: bude nám stačit, když seškrtáte ten paragon.
(vykouzlil jsem na tváři výraz maniaka, kterého náhoda zastavila těsně před provedením nějakého masakru a předvedl jsem pestrou škálu pokusů o sebeovládání, abych dodal situaci potřebnou váhu, zejména i proto, že se k naší pokladny přesunuli dva členové ochranky, kteří byli připraveni zasáhnout)
já: pevně věřím, že se k této politováníhodné události váš podnik postaví čelem a nebudu muset vaše s.r.o. vláčet soudními procesy, abych se domohl svého práva zákazníka !
poté jsme se disciplinovaně odebrali asi 20 m dále k pultu označenému konspirativním názvem „informace“. dle instrukcí jsme dotyčné pracovnici stručně vylíčili naše rozhořčení a odevzdali paragon, pracovnice se telefonicky spojila s pokladnou a ta potvrdila „pravdivost“ naší story, čímž nám bylo zpětně vyplaceno 6 krát 119 kč jako bolestné.
cestou domů jsme se cítili povzneseni a v autě panovalo napjaté očekávání, jak proběhne vybalování nákupu. už si nepamatuji, kdo z nás první vykřikl „papája“, ovšem nutno dodat, že všech 6 kompotů kuliček papája se našlo, čímž se nám potvrdil i jeden z významných axiomů světa zmrdů – nejlepší metodou, jak rozkulačit zmrdy v přezmrdovaném prostředí je konfrontovat je s prostým selským rozumem a nechat věcem volný průběh do té míry, aby to zmrdobijce nepoškodilo – zpravidla se tak vytvoří naprosto nová cesta poznání, na jejímž konci bývá pro zmrdobijce jak poučení, tak hmatatelný důkaz existence anomálií ve zmrdí matrix, přičemž průvodním efektem je odraz smrtelné hrůzy zmrdů z toho, jak jsou sami svědky zřícení svého naočkovaného hodnotového žebříčku zmrdích směrnic, certifikátů ISO či jen pouhých směrnic či doporučení, jak jednat se svým třídním nepřítelem – zákazníkem. záhadou mi ovšem doteď zůstává, jak prodavač přišel na cenu kuliček papája – když jsme po nich příště pátrali, zjistili jsme prodejní cenu 11,90 kč a zpětně objevili tento fakt jako další nesrovnalost. osobně to přičítám souhře všech okolností, kterých jsme byli svědky, ale vzhledem k tomu, že mám takových zážitků povícero, pokládám za nutnost informovat ostatní zmrdobijce, neboť tot zatím málo zmapované území boje skýtá nepřeberné možnosti uplatnit různé techniky boje za lepší zítřek.
(2x známkováno, průměr: 1,50 z 5)