Hledáme Starfightery

Featured Image

Nejprve pár slov o tom, co je F-104 Starfighter. Je to v podstatě křídlatá roura obsahující motor, pilota, nádrž a kanón.

V šedesátých letech stavělo americké letectvo svoji taktiku kolem strojů z tzv. stovkové série (century series). Ta navazovala na tryskové letouny I. generace, z nichž nejpokročilejším byl F-86 Sabre. Sabre byl protikus MiGu-15 v korejské válce a už tehdy začalo být zřejmé, že technologicky jednoduchý MiG nabízí proti komplexnějšímu Sabru určité výhody. Nicméně druhá generace Sabre, letoun F-100 Super Sabre, byl ještě komplikovanější a větší a ještě vzdálenější robustnímu jednoduchému MiGu. Tak vznikla myšlenka postavit jednoduchý supervýkonný letoun.

Koncept F-104 se odlišoval od všeho, co kdy létalo a létá. Zatímco se prosazovala šípová nebo delta křídla, měl Starfighter malé lichoběžníkové křídlo s velmi tenkým profilem (při nárazu hlavou do náběžné hrany stojícího letadla prý hrozil úraz) a negativním vzepětím . To rezultovalo ve velké plošné zatížení a nutnost řízení mezní vrstvy ofukováním vzduchem odebíraným od motorů. O pohon aparátu se staral proudový motor J-79. Tvar křídla a trupu způsobil, že pro maximální rychlost nebyl limitující aerodynamický odpor, ale teplota motoru. Při M=2.2 byl pilot varován tablem s nápisem Slow, že by měl ubrat. Další markantní vlastností Starfighteru byla stoupavost. Roura s motorem stoupala 244 m/s, což je vynikající i dnešními měřítky. Ano. Firma Lockheed dosáhla cíle. Narodil se zabiják ruských bombardérů, schopný vystoupat rychle do jejich operační výšky, dohonit jejich formace a roztrhat je na cucky ještě dříve, než se doprovodní stíhači (které Rusové navíc neměli) vzpamatují.

V případě bojového použití, které se v případě tak krásného letadla jeví skoro nereálným, bylo možno použít rotační kanón M61 namontovaný za pilotem, řízené střely Sparrow nebo Sidewinder (které se podvěšovaly pod křídlo nebo na závěsníky pod trup, kde však byly příliš na ráně a hrozilo jejich poškození) a na centrální závěsník pod trupem bylo možno zavěsit atomovou bombu.

Je nutno připustit, že F-104 spolu s F-105, které nesly tíhu stíhacích-bombardovacích misí téměř do konce vietnamského konfliktu, byly jedinými životaschopnými projekty v rámci century series. V případě Starfighteru došlo k přerodu interceptoru ve víceúčelový letoun, protože zabiják bombardérů už nebyl zapotřebí stejně jako bombardéry, což prodloužilo efektivní život Starfighteru až do nedávné doby a nastartovalo program jeho licenční výroby v Evropě.

Se Starfighterem je spojena mnohá kontroverze. Zejména se jednalo u úplatkářské skandály, kterými výrobce ovlivňoval vlády evropských zemí a pak špatná pověst Starfighteru u některých letectev, zejména německého. Opoziční tisk (tedy opoziční k tomu, kdo shrábnul prachy) se vyžíval v pojmenování jako Widow maker, Wittwenmacher a Fliegender Sarg, protože například v německém letectvu havaroval zhruba každý čtvrtý dodaný Starfighter a doplatilo na to 110 pilotů. Spíše než o vadu Starfighteru se jednalo o nezvládnutí kvalitativního skoku, který přechod na tuto techniku znamenal, a nerespektování některých omezení plynoucích z technické podstaty tohoto stroje. V jednom z prvních čísel REVI kdysi dávno si Jiří R. Moravec dal tu práci a vztáhl skutečné ztráty Starfighterů na počet letových hodin, přičemž došel k závěru, že ztráty nebyly nijak mimořádné, zejména v kontextu doby.

Není cílem tohoto článku rozpitvávat fascinující historii tohoto stroje, ale poukázat na to, že Starfighter je vizuálně vděčný objekt, který zdobí různá místa a přitahuje na sebe pozornost i nyní, více než 50 let po svém vzniku. Při svých cestách po Evropě jsem tuto zimu nějaké potkal a vy nyní můžete jako přípravu na blížící se navigační soutěže zkusit najít, kde jsem je viděl.

Musím dodat, že jsem do té doby nikdy neviděl reálný Starfighter, pouze jsem kdysi postavil jeho model v měřítku 1:72. Setkání s předlohou mi imponovalo. Stroj mě ohromil tím, že byl ve skutečnosti relativně malý a měl skutečně minimální čelní průřez.

1. Die Breitling Werbung

Toto bude velmi snadné. Starfighter je umístěn uprostřed kruhového objezdu poblíž letiště. Společnost mu o kus dál dělá akrobatický Jak. Když jsem ho v  fotil, profrčel kolem mně navíc turbovrtulový Pilatus PC-21, který právě provedl nad letištěm nízký průlet. Všechny informace k nalezení tohoto Starfighteru jsou na něm uvedeny. Podle informací místních už tam stojí věčnost a původně byl zbarven bílo-modře. Tentokrát je to F-104S/ASA vyrobený v Itálii.
 

 
 
2. 22+23

Švábským dialektem by se Starfighteru patrně říkalo Štárfojta. Štárfojta jsem objevil, když jsem si jel do obchodu Alle Total Unfähig koupit nějakej matroš. Jedná se o verzi F-104G objednanou jako stíhací bombardér. Seděl jako sedmnáctimetrová moucha na střeše budovy, která snad neměla s jeho ca 4 tunami váhy zásadní problém. Identifikaci tohoto Starfighteru komplikuje fakt, že nese neexistující identifikační označení. Stroje 22+22 a 22+24 existovaly, označení 22+23 nebylo přiděleno. Jedná se ve skutečnosti o stroj 23+24, který dolétal v r. 1985.
 

 
Bude se hledat poměrně těžko, protože je dobře schovanej. Na střechu byl umístěn o velikonocích tohoto roku. Jeho majitel ho zakoupil od privátní osoby a restauroval ho vlastním nákladem, přičemž ca 800 hodin odpracovali pracovníci jeho firmy. Bohužel, asi tucet pravdoláskomilů z okolí momentálně protestuje, že se nechtějí dívat z okna na bojové letadlo. Například jeden stařík je rozrušen, že když každé ráno hledí z ložnice Štárfojtovi do áršlochu, musí myslet na válku, zatímco jinak by patrně myslel na mír. Majitel, 56-letý amatérský letec, usilovně argumentuje, že se jedná a kulturní objekt a plánuje jeho konverzi na památník, protože ty nepodléhají povolení.
 
 
Na dotaz, co si o svém výtvoru myslí, odpověděl 56-letý majitel Starfighteru, že „sieht doch bombig aus“. Dále prohlásil, že ruský mašiny má kdekdo, ale Štárfojta nikdo.
 
 
Určitým vodítkem k jeho nalezení může být incident, který se odehrál dne 25.7.1969, kdy se srazily dva kanadské Starfightery. Jeden pilot se úspěšně katapultoval (byly to už moderní verze, kde se sedačka vystřelovala nahoru, narozdíl od prvních verzí, kde se z obav před kolizí s VOP pilot vystřeloval dolů) a oceloví ptáci spadli do obydlené zástavby, kde došlo při záchranných pracech k těžkému úrazu dvou místních obyvatel. Od tohoto místa se Štárfojta 22+23 nachází 21,4 km jihovýchodním směrem.

Dalším vodítkem by mohl být skutečně originální tunel, který se nachází nad zemí a pro který je typické, že jím jezdí nedodělaná auta. Tento tunel byste nalezli po 850 m chůze od Štárfojta 22+23 přibližně na jeho šesté hodině.
 

 
No ale bylo to nakonec snadný, ne? Psali o tom i na Hovinkách.


22.05.2013 D-FENS
 
 

12345 (1x hodnoceno, průměr: 1,00 z 5)
399x přečteno
Updatováno: 27.11.2015 — 23:53

Reklama

D-FENS © 2017
Do NOT follow this link or you will be banned from the site!