Jako každý nezaměstnaný, i já si při této příležitosti hledám práci. Lezu sem tam internetem, a posílám svoje CV na různá místa doufaje v krátkou pracovní dobu a astronomický výdělek. A tak mi to nedá abych se nepodělil se svými zkušenostmi s hledáním zaměstnání.
Jakási firma Jobbing, údajně česká, evropská, ba možná dokonce světová jednička v oboru přímého marketingu zahltila internet desítkami inzerátů. Firma hledala řidiče, sekretářky, grafiky, manažery, prodejce, uklízečky, a Bůh ví koho ještě. Když jsem viděl všechny ty inzeráty pod sebou, vypadalo to jako kdyby se do Budějovic stěhovalo světové obchodní centrum z New Yorku. Inu, poslal jsem jim tedy dopis, že mám zájem o práci, a obratem se mi ozvala slečna, kdy mohu přijít na osobní pohovor. Dohodli jsme si schůzku, a já se druhý den dostavil přímo do kanceláře firmy. Vyplnil jsem dotazník a pokecal si se šéfem, a dozvěděl jsem se že Jobbing hledá hlavně manažery, a že já taky můžu být manažer, ale že nejdříve musím vidět jak to ve firmě chodí. Domluvili jsme se, že se dostavím druhý den ráno.
Dostavil jsem se. Následovaly nějaké další pohovory v kavárně při kterých jsem se dozvěděl že Jobbing hledá hlavně schopné a cílevědomé lidi, a po kafi jsem byl připraven shlédnout modus operandi této jedničky v oblasti cíleného marketingu. Sedli jsme do auta, popojeli pár kilometrů, dali jsme si cigáro, žvýkačku, a… …začali jsme zvonit na domy a byty, a překecávat lidi aby se upsali na dva roky k Telefónice O2. Tedy abych byl přesný – já jsem nikoho nepřekecával. Já jsem jenom čuměl jak ryba na drát.
Dvě slečny se kterými jsem ten den lezl po bytech byly sympatické. Vzhledem k tomu že jsem jenom „sledoval“, a nemusel jsem „pracovat“, můj den uběhl příjemně. Každá slečna za ten jeden den udělala 7 smluv, a bylo mi řečeno, že za každou podepsanou smlouvu dostanou 1500kč. Každá z nich si tak za jeden den (ovšem jestli mluvily pravdu) vydělala deset tisíc. Všechno je to legální, a všichni byli šťastní. Jediný problém s úpisem na dva roky k O2 je ten, že se ti lidé upsali na dva roky, a proto pro ně bude O2 po dobu dvou let one and only. Během tohoto období si pod hrozbou vysokých penále nebudou moci změnit operátora.
Druhý den jsem už do firmy nešel, protože neumím přesvědčovat lidi o něčem o čem nejsem zcela přesvědčen. Tedy možná bych to zvládl, samozřejmě že jsem mladý, hezký, proaktivní a cílevědomý s dobrou vyjadřovací schopností – nicméně podomní prodej mám někde hluboko v mysli zaškatulkován pod hlavičkou „tabu“.
O to větší překvapení bylo, když mi týden na to zavolal někdo z firmy Savemax, že se prý doslechl že hledám práci, a že by pro mě měl zajímavou nabídku. Popravdě řečeno nemám ponětí kde na mě vzali číslo. Popravdě řečeno, dokud jsem tam nepřišel, neměl jsem ponětí ani o tom kdo anebo co Savemax je. Pro ty kdo tuto firmu (také) neznají – Savemax je némlich to samé jako Jobbing, akorát tentokrát neprodávali smlouvy od telefóniky, ale smlouvy od nějaké elektriky, a budoucí manažeři za smlouvu neměli 1500, nýbrž pouze tisícovku. Chudoba byla u Savemaxu znát. Po tom co mi řekli že pojedeme na Borek autobusem jsem jim oznámil, že autobusem nepojedu, že je radši všechny vezmu vlastním vozem. U Jobbingu jsem se slečnami vydržel celý zkušební den. Savemaxáky jsem raději opustil už v jednu odpoledne.
Když trochu zašmátrám v paměti, vzpomínám si že mě podobným způsobem „nabírali“ před deseti lety k OVB. Tam člověk taky musel nosit kravatu a překecávat lidi aby mu svěřili své peníze. Před asi pěti lety to na mě podobným způsobem zkoušela firma Capital Partners v Praze. Po tom co jsem se k nim dostavil v saku na zkušební den mě posadili před telefon a dali mi do ruky zlaté stránky s tím, že si mám začít hledat klienty. Koukl jsem se na své kolegy doleva, doprava, a raději odešel. Na otázku vrchního „manažera“: „A vy nechcete vydělávat dvě stě tisíc měsíčně?“ jsem při odchodu nereagoval. A nakonec jsem byl také u Oriflame na jednodenní zkušenostní akci. Bylo tam hodně holek, to se mi líbilo, ale taky vyžadovali sako a trénovali se navzájem v přesvědčovacích praktikách, takže jsem tam nakonec nešel.
Nevím jestli jsem to jenom já, ale mám pocit že všechny tyto firmy mají jedno společné. Firmy zabývající se osobním hledáním klientů a přímým prodejem voňavek, dobrých rad a výhodných smluv zpravidla vyžadují sako a kravatu, probíhá v nich rozvinutý teambuildingový program, a fungují na principu pyramidy, kde zaměstnanec má provize, a když zaměstnanec najde zaměstnance, má provize i z provizí tohoto zaměstnance, a když si zaměstnanec zaměstnance najde zaměstnance, zaměstnanec dostane provize i z provizí zaměstnance zaměstnance. A tak dále. Výsledkem těchto pyramid je, že ten kdo se této práci věnuje solidně několik let, může z provizí vydělávat i milión měsíčně. Nevýhodou je, že firma jako celek musí neustále hledat nové a nové zaměstnance, protože 90% lidí udělá po prvním zkušebním dnu to samé co já – vysere se jim na to.
A tím se konečně dostávám k pointě celého příběhu. Trhem se šíří záplava různých prodejců čehokoliv. Tito prodejci mají různé produkty, nicméně jedno mají společné: všichni jsou dlouhodobě trénovaní v osobním prodeji, a řídí se pravidlem není důležité vyrobit, ale prodat. Slabši jedinci – ženy, děti a důchodci, těmto prodejcům podléhají, a kupují si i to co by si nikdy sami nekoupili. Bohužel, schopnost chladnokrevně prodávat a přesvědčovat lidi je dnes nadprůměrně finančně ohodnocena. Dobrej kšeft je prostě dobrej kšeft, a od doby kdy umírali krásní srnci se nic nezměnilo. Ne že bych si na tento stav věcí přímo stěžoval – spíš je mi líto, že profesionální přesvědčovači lidí = prodejci, mají vyšší platy než doktoři a učitelé za to, že se celý den přetvařují a občas i zamlčují pravdu a lžou. Ovšem to samé mě mrzí u filmových herců a profesionálních sportovců, takže nebudu moc moralizovat. Prodejci jsou hodní i zlí, a já je jako celek neodsuzuji. Občas prodávají i užitečné věci.
Vadí mi ale jiná věc. Spam jsou nevyžádané hromadné zprávy jenž otravují lidem život. A já jsem během svého nezaměstnání zjistil, že pracovní inzeráty jsou dnes zaplaveny pod tunami inzerátů na přímé prodejce. Když humanitně vzdělaný specialista mého formátu odstraní z nabídky práce nevyhovující zaměstnání – řezníky, číšníky, inženýry, programátory, a automechaniky, zbude mi asi 10% „normálních“ inzerátů hledajících pracovníky do administrativy, a 90% spamu. Tento inzertní spam je obvykle nadepsán titulky jako „mediální konzultant“, „obchodní manažer“, „osobní poradce“, „manažer obchodního týmu“, a tak podobně, nicméně práce je pod těmito inzeráty všude stejná – přímý prodej.
Ano, vím že profese s pravým jménem „přímý prodejce“ (alias „osobní poradce“, a.k.a. „pojišťovací agent“) není z těch nejlákavějších. Nemá jaksi „punc“ něčeho solidního. Nicméně pravdou zůstává, že dobří přímí prodejci často vydělávají statisíce korun měsíčně, a proto si myslím, že se rozhodně nemají za co stydět (tedy pokud zrovna neprodávají ty vysavače za sto tisíc důchodcům). Právě proto mi vadí, když někdo maskuje přímý prodej slovy jako „poradce“, „konzultant“, anebo dokonce „manažer“. A když nějaká firma rozešle stovku inzerátů hledajících řidiče, grafiky, a sekretářky, a přitom hledá jenom přímé prodejce, považuji to za podvod a spam, jenž zbytečně zdržuje nás, co hledáme práci. A takových firem je dnes, bohužel, jak hub po dešti. A to je asi tak všechno co jsem k tomu chtěl říct. V záplavě nabízených manažerských pozic v obchodě jsem prostě dostal strach, že se splnila předpověď mého kamaráda, a že za chvíli bude i dojička krav nazvána „provozní manažerkou mléka“.
(2x známkováno, průměr: 3,00 z 5)