Tento týden (úterý 1.4.2014) na mně udělal velký dojem rozhovor s generálním ředitelem firmy Juta Jiřím Hlavatým. Poslouchal jsem ho v úterý na Radiožurnálu a neslyšel jsem ho celý, protože jsem přejel hranice a už jsem nechytil ten konec. Každopádně to byla zajímavá věc, hlavně v první své třetině. Rozhovor by měl být k nalezení zde, ale nejsem si jistý, protože mi to nešlo spustit.
Z rozhovoru mi uplěly v hlavě některé věci.
Předně p. Hlavatý popisoval své začátky ve firmě Juta. Nastoupil tam ještě za socialismu jako absolvent a tehdy platilo, že i vysokoškolák musí nejprve do praxe. Hlavatý toto opatření, které ve své době mělo nepochybně spíše ideologický podtext a z pohledu většiny zúčastněných bylo nechtěné a zbytečné, zužitkoval pro své účely a dodnes z něj těží. Poznal jednotlivé provozy, pochopil, jak lidé a řadoví zaměstnanci pracují a jaké jsou jejich hodnoty. Hlavatý dále poznamenal, že řídit lidi nemůže někdo, kdo nezná jejich práci, neumí si zjednat mezi nimi respekt a naznačil, že na stejném opatření, tedy získání nějaké reálné praxe, trvá i u některých svých manažerů nyní. Jak prorocká to slova. Mnoho, ne-li většinu současných firem vedou sociálně zploštělí téměř autističtí fachidioti, kteří. firmy řídí podle SAPu, podle jakýchsi reportů předtím desetkrát pozměněných a upravených na různých nižších úrovních tak, aby se vytratil jejich smysl. Nechávají si předkládat různé summary of executive summaries, cockpit charty a další zoufalosti a nastavují podle nich různé virtuální a od reality odtržené procesy, formulují různé mise, vize, balanced score cardy a přitom ani neví, co se děje na dvorku.
Dále se p. Hlavatého ptali, jak je to u něj s důvěrou. Redaktorka Výborná uvedla něco v tom smyslu, že od jiných vedoucích pracovníků slyší, že lidé podvádějí se služebními auty apod. Hlavatý na to odpověděl, že je sice možné, že to někdo dělá, ale takových lidí že bude nějakých 10-20% a proč by on měl kvůli nějakým 20% nepoctivců přijímat nějaká opatření a kontrolovat píchačky, což by těm zbývajícím 80% bylo jistě velmi nepříjemné a dotklo by se to nějak jejich výkonu. Opět naprosto fascinující věta, velmi jednoduchá ve své podstatě, která popírá asi polovinu všeho, co se v ČR děje. Hlavatý zde předkládá jasný návod – nezabývejme se pouze problémy, dívejme se také, jak velké ty problémy jsou a zda „řešení“ těch „problémů“ nenapáchá náhodou větší škody než ty problémy samotné. Naprosto vynikající přístup, inspirativní nejen pro široké vrstvy, ale také pro zdejší vyhlášené diskusní hnidopichy. Podívejme se „tam ven“ na ty problémy, které jsou nám překládány k řešení. Většinou jsou to naprosté prkotiny a jsou nám předkládány proto, abychom přes ně neviděli ty velké podle hesla „pro strom nevidím les“.
Na to navazoval dotaz, co Hlavatý, jeho firma a úplatky, například mezi pracovníky firmy a jejími dodavateli. Hlavatý prohlásil, že se s uplácením nesetkal, jemu nikdo nikdy žádné úplatky nenabízel a že to nijak nekontrolují, protože preferuje zajistit ve firmě takový systém, aby tyto vazby mezi manažery a dodavateli nevznikaly. Doslova prohlásil, a to mi utkvělo, že má na starosti jiné věci než hlídat lidi, zda berou úplatky nebo ne. Opět jsem si, především ve spojení s předchozím odstavcem, z toho něco vzal. Jak velký je ten problém s korupcí tady a jaký je jeho skutečný rozměr? Pořád všichni tvtdí, že se tady furt krade. Pokaždé, když slyším tohle větu, spustím standardní reakci. Ptám se, co přesně kde komu bylo ukradeno. Nikdy nedostanu konkrétní odpověď, vždy jen prázdné bláboly typu „celá země se tu rozkradla“, „hlavně ty podniky, co za socialismu prosperovaly“. Dále se ptám, zda tedy onen věrozvěst rozkradené republiky podal trestní oznámení, když má informace o tom, že něco bylo ukradeno. Ani na to nedostávám odpověď. Jak to tedy je a jak velký problém to je? Není ono to spíš účelové zaměňování krádeže za neefektivitu a plýtvání, které generuje sociální stát a ten „boj s korupcí“ je jen odváděním pozornosti od podstaty věci samé?
Zaujalo mně to jako už dlouho nic. Pan Hlavatý byl ve svých myšlenkách naprosto přímočarý a dokonale čitelný. V dnešní době, kdy je v módě v duchu nějaké debilní hipsterské doktríny všechno zamotat, zkomplikovat, hledat ve všem všechno možné, ale především to, co tam vůbec není, rozebrat jakýkoli problém na milion kousků a poskládat je tak, abychom neviděli původní obraz. Bylo to velmi občerstvující po těch hrozivých žvástech, které se na nás z médií valí. Nemálo jsem užasl, že se tohle mohlo objevit ve veřejnoprávním médiu, kde je už na vstupu aplikován filtr tak dokonale, že když už někoho slyšíte, tak je to zpravidla blb, demagog, úchyl nebo libovolná kombinace uvedeného. Pokud máte zhruba půl hodiny času a podaří se vám spustit ten rozhovor na webu ČRo, nebudete litovat.
(3x známkováno, průměr: 2,00 z 5)