Hladinka, pohárek, kolo, pytel, futrál. Pohoda.

Featured Image

V  obou sněmovnách má v  současné době poměrně značnou podporu záměr návrhu změny zákona, který by umožnil cyklistům pít a poté jezdit. Prosazuje skupina ctihodných poslanců, o jejichž striktně odmítavém vztahu k  alkoholu nikdy nebylo sebemenších pochyb. Zaznívají přitom agrumenty, které bych označil za úsměvné, nejvíc mě asi zaujal ten o národním dědictví.

Zejména mě zaujala láskyplná a téměř lyrická roznežnělost, se kterou různí pokročilí alkoholici v roli předkladatelů vyjadřují o alkoholu. Padají například slova „hladinka“ a sklenička s pitím zase „pohárek“. Je vidět, že jejich vztah k  alkoholu již dávno překročil běžnou úroveň, kterou pociťujeme k věcem, které běžně nosíme z obchodu a nabyl určitého emocionálního až fetišistického rozměru.

Návrh bezvýhradně podporuji. Mám pro to celou řadu argumentů. Psal bych celý den a nebyly by všechny. Zejména zmíním: Snížení počtu aktivních cyklistů. Odzravení celkového genofondu na základě Darwinových teorií. Zkrácení čekacích dob na orgány. Vyšší příjmy pro výrobce holí, sádry, pomůcek pro invalidy a rakví. Vytvoření pracovních míst v  těchto oblastech, přičemž se tito zaměstnanci mohou zapojit do podniku Do práce na kole. Vyšší příjmy hospodských, kteří si za ně nakoupí nová auta.

Zejména se mi líbí argumentace místopředsedy senátu Škromacha. Potvrzuje doslova můj poznatek, že politici sami dobře kurva vědí, že celý ten dopravní fašismus a drakonické zákony jsou úplně na hovno, jen to nechtějí přiznat, protože by tím řekli, že všechno, co doteď dělali, stálo za starou bačkoru. Škromach tvrdí, že lidi, kteří „chlastají“, sankce nijak neodradí. Má pravdu. Existují dokonce celé studie, které ukazují, že mezi výší sankce za chlast a počtem podnapilých řidičů není žádná korelace. Taky si myslím, že čím nulovější tolerance, tím víc se chlastá. Nulová tolerance je kromě Kocourkova v evropských zemích uplatňována pouze na Slovensku, v Maďarsku, Rumunsku, Estonsku a, budeme-li je počítat do Evropy, i na Ukrajině a v Rusku, což je naprosto impresivní výčet zemí proslulých všudypřítomnou abstinencí. Také si podobně jako Škromach nemyslím, že by to fungovalo podle vzorce „když povolíme lidem jedno pivo, dají si jich pět“, protože například chodec smí být podle zákona úplně namol a přesto je většina chodců střízlivá. Ochota konzumovat alkohol se u normálních jedinců halt většinou neřídí státní vůlí.

Několikrát jsem se také pokoušel dobrat se toho, kde se doktrína nulové tolerance vzala, protože i technicky vzato je to nesmysl a nulovou toleranci jako takovou nelze vynutit. Bohužel jsem nic relevantního nenašel, takže předpokládám, že se jedná o artefakt nějakého obzvláště rigidního a exemplárně blbého dopravního experta, který nikdo nemá koule zrušit.

Narozdíl od Škromacha si ale myslím, že alkohol ovlivňuje schopnosti chování cyklistů a motocyklistů více nežli řidičů dvoustopých vozidel, protože k ovládání jednostopých vozidel je zapotřebí rovnováha a ta není moc kompatibilní s alkoholem. Musím proto poukázat na jednu věc, kterou předkladatelé neberou v  úvahu a nehovoří o ní. Totiž dog-eat-dog efekt. Použiji k  tomu zcela legendární rozsudek 4 Tz 106/2009, kde figuroval Nejvyšší soud a nejen on. Ukazuje na známý fakt, že největší nepřítel cyklistů nejsou auta ani opruzené šourky, ale cyklisté. Stalo se to, že dementní cyklista bez světel, ale zato s  hladinkou (0,99 – 1,75 promile) provozoval se svým kamarádem cyklistiku na silnici III. třídy (tam se to podle Škromacha může i s hladinkou), nezvládl řízení jízdního kola a narazil do spolucyklistova kola. Po nárazu již slyšel jen výkřik a dunivý zvuk, protože druhý cyklista neměl přilbu a spadl hlavou na tvrdý. V  důsledku dunivé rány utrpěl poranění hlavy těžká natolik, že se druhého dne odebral za svatým Bouchalem.

To vše patnáct minut po půlnoci v  neděli 2. července 2006. Vezměte si tu náhodu. Jak to asi bude vypadat, když si to v  tomhle stavu budou ožralové štrádovat po „vinařské“ cyklostezce ve velkém.

Subjektem vyšetřování byl i suicidní pes, kterého se ožralec na kole údajně leknul. Na věci to neměnilo nic, justiční mašinérie po něm šla, i kdyby viděl růžové slony. Nějakou dobu zkoušel mlžit, že to byl přímo pes, kdo srazil kamaráda z  kola, a ten spadl a vydal ten dunivý zvuk v  důsledku kolize se psem a nikoli s  ním, ale pak se doznal, že si to vymyslel, čímž tomu taky moc nepomohl.

Za to mu byl uložen podle § 224 odst. 2 tr. zák. za použití § 35 odst. 1 tr. zák. úhrnný trest odnětí svobody v trvání jednoho roku, jehož výkon mu byl podle § 58 odst. 1 a § 59 odst. 1 tr. zák. podmíněně odložen na zkušební dobu v trvání tří roků. Podle § 49 odst. 1 a § 50 odst. 1 tr. zák. byl obviněnému uložen také trest zákazu činnosti spočívající v zákazu řízení všech motorových vozidel na dobu tří roků (protiprávně, jak se později ukázalo).

Proč? Proto. Proč tenhle článek píšu. Existuje pojem „základní povinnosti účastníka provozu na pozemních komunikacích“. K  nim patří například povinnost nejezdit nalitý nebo užít vozidlo splňující určité technické požadavky, tedy například v noci užít kolo se světlem. Většině cyklistů je tohle úplně marné říkat, protože mají v hlavě nasráno a ještě to chápou jako osobní útok, takže nechci nikomu kázat, pro mě za mě. Tento ožralý cyklista důležitou povinnost porušil, protože provozoval cyklistiku nalitý. To mělo konkrétně ten důsledek, jak pravil soudní znalec, že „je snížena duševní schopnost takového cyklisty (§ 3 odst. 1 citovaného zákona) a není schopen bezpečné jízdy na jízdním kole. Stav ovlivnění alkoholem se promítá právě v neočekávaných situacích silničního provozu, kdy znemožňuje cyklistovi správnou a zejména včasnou reakc i.“ Stupeň ovlivnění alkoholem rovněž negativně ovlivňuje schopnost cyklisty počínat si ohleduplně a ukázněně, přičemž oba tyto požadavky patří k základní povinnosti účastníka provozu na pozemních komunikacích, pokračoval dále soud. Prostě cyklista s hladinkou po pohárku byl kumulativně ve sračkách.

To byl rok 2006. Tehdy to bylo jinak. Teď pár pohárků nevadí.

Částečný závěr 1: Pokud budete mít nehodu s opilým cyklistou a bude platit například pozměňovací návrh poslance Junka za lidovce, k porušení základní povinnosti z jeho strany nedojde. Cyklista bude sice opilý, ale ze zákona čistý jako lilium a když neudělá nic jiného špatně, za kolizi s ním budete odpovědný vy, i když měl nějakých 0,7 promile (= dva fernety a dvě piva před hodinou) . Platí to univerzálně pro řidiče aut i bicyklů, ale pro ty druhé zvláště, jelikož těžiště propagace alkoholu při řízení kola se soustřeďuje především na cyklostezky, kde se z podstaty věci pohybují především další cyklisté. Praktickým důsledkem úsilí legalizace chlastu za řidítky bude, že si cyklisté přestanou stěžovat na sporadické policejní kontroly a začnou si stěžovat, že jim jiný imbecil na kole s pohárkem a hladinkou udělal bebí.

Jak pokračoval ten příběh s tím ožralcem na kole, co zabil druhého cyklistu?

Podle § 228 odst. 1 tr. ř. byl cyklista zavázán k povinnosti zaplatit poškozené Vojenské zdravotní pojišťovně na náhradě škody částku ve výši 269 227 Kč.

Částečný závěr 2: Pokud jste cyklista, nemáte povinné ručení. Pokud nemáte nějakou pojistku, a to asi ne, protože jste vychlastaná socka, co musí jezdit do hospody na kole, protože chodit pěšky je líná a na tágo nemá, pak platíte všechno ze svýho. Bylo to v  roce 2006 a to bylo zalevno. Pojišťovnu mrtvolák stál asi 270 tisíc, tedy ofáčování, odvoz, hospitalizace, vyšetření, pokus o léčbu, resuscitace, aby příbuzný neřekli, exitus, odklizení mrtvoly, nějaký ten paperwork, přestlání postele, aby si na ni mohl lehnout další štastný cyklista a takové věci. Vlastně bylo pro něj z finančního hlediska dobře, že umřel. Dnes by to bylo podstatně víc. Hlavně by se přihlásili příbuzní a chtěli by kromě nákladů a v  duchu NOZ zaplatit za různé hmotné a nehmotné újmy, viděl bych to tak jedno dvě mega. Jak vidno, taková vinařská cyklojízda by se mohla prodražit. Vyjádřeno v obrácené podobě, pokud jste posera a máte furt ujímání z  toho, že vás na silnici ohrožují pyráťy v autech a další agresivní účastníci silničního provozu, tak po legalizaci alkoholismu při řízení kola byste se měli schovat pod postel a nevylézat. Když vás sejme auto s opilým řidičem, bude to ještě best case, protože pojiťovna bude plnit a vy budete mít škváru. Když vás sejme cyklista, tak si ho můžete honit sami (toho viníka samozřejmě). A když jste ještě k tomu i vy měli pohárek a hladinku, tak je to spoluvina a tam mají soudy tendenci rozhodnout fifty-fifty, takže oba jsou spoluviníci, náklady a škody si strany hradí samy a jménem republiky si vyserte oko.

Já jen aby všichni věděli, o co tady go, jinak, jak říkám, se mi ta myšlenka líbí.

 


 

14.06.2016 D-FENS

12345 (321x hodnoceno, průměr: 1,42 z 5)
21 195x přečteno
Updatováno: 14.6.2016 — 23:25
D-FENS © 2016