Kdo z nás pamatuje černé burzy v osmdesátých letech ?
L.P. 1985
Vystupujeme na konečné autobusu a pokukujeme kolem. Vše se zdá být v pořádku – jen cvičenému oku neujdou jednotlivci i skupinky lidiček nenápadně se přesunující jedním směrem. Zdánlivě nemají nic společného… ale přece. Někteří z ních si nesou tašky podezřele podobného placatého obsahu. Míří k nedalekému lesíku. Tam na malém plácku je ono místo… Konečně jsme tam. Ocitli jsme se v malém ostrůvku převážně hudební svobody. Většinou po zemi, ale i po obrubě jakéhosi už v té době polozapomenutého pomníku, jsou rozloženy svaté ikony.
Rocková, hard rocková, heavymetalová a punková LP. Dnes by se zovaly „in“ termínem „vinyly“. Na nich občas i malé cedulky s cenou. Nenajdeme tu žádné pseudopopové normalizační hvězdy…
Mezi „stánky“ se proplétají člověkové třímající jiná LP a pouští se do debaty mezi sebou i s prodávájícími. Někdo chce prodat, někdo vyměnit. A někdo jen koupit – ceny jsou ovšem dosti vysoké. Cena jednoho LP je u novinek i přes 400 Kčs, což je mnohdy třetina platu. Přesto kupují… Po jedné si během mesíců i let nahromadí sbírku kterou obměňují. Doma si je nahrají na kotoučák TESLA, nebo na kazeťák koupený v Tuzexu. Objevíme tu i první podnikatele – kazetáře. Nahrávají LP na kazety, na psacím stroji k tomu přidají názvy písniček a prodávají – je o ně veliký zájem, neboť jedna kazeta vyjde na 130 Kčs a jsou na ní dvě LP zpravidla ve slušné kvalitě. Kazety bývají SONY HF. Dají se tu koupit i trička, nášivky, plakáty. Ceny jsou úměrné nebezpečí. Jak se burza rozrůstá, hrozí čím dál větší nebezpečí šťáry, která nad každou akcí tohoto typu visí jako Damoklův meč. Po šťáře vždy nějakou dobu trvá než vznikne nové místo burzy a vše se opakuje…
L.P 2025
Vystupujeme na konečné ekobusu a pokukujeme kolem. Je to dobré – žádná z bezpečnostních kamer by neměla zaznamenat nějakou zvýšenou koncentraci podobných lidí. Ani žádný sledovací robot není nablízku. Vidíme jak po cyklostezce přijíždí skupina na společném cyklovýletě. Alespoň to tak vypadá…V pečlivě zvolených pseudonáhodných trasách a v dodrženém maximálním počtu se postupně shromažujeme v blízkém lesíku. Tam na malém plácku kolem polozapomenutého pomníku je ono místo. Ocitli jsme se na malém ostrůvku dočasné svobody. Sem nevidí bezpečnostní kamery, ani tu není internet. Někteří vybalují prastará CD a DVD ještě bez DDRRMM ochran a nabízejí je k výměně či prodeji. Jiní vytahují z pečlivě polstrovaných brašen stařičké notebooky a nabízejí ke zkopírování hudbu i SW. Sice je to převážně freeware, za který nejsou dnes takové tresty jako za kopírování komerčního SW ( běžně se za distribuci i vlastního freeware, neposvěceného nějakou autorskou organizací dáva jen pokuta ve výši ročního platu ) ale i nějaký cracknutý SW se dá najít. Pak běží i na compech které nejsou vybaveny sledovacím čipem. Tam už je to mnohaleté vězení…
Najdeme tu i několik zástupců ilegálních kapel – jsou to kapely, které šíří svoji hudbu volně a nenechávají se zastupovat žádnou autorskou organizací – i jim hrozí mnohaleté tresty v případě přistižení zde i na přísně tajných koncertech
Další nabízejí e-knihy bez statistik přečtení nebo i svobodná díla. Když víte koho se zeptat, tak se dostanete i k opravdové svobodné knize – takové, která je napsaná bez jakékoliv cenzury a vytisknutá na tiskárně bez identifikace. Ale ty jsou drahé, velmi drahé. Orwell, R.Bradbury – velmi horké zboží. Dokonci jsem tu jednou viděl i film Equilibrium.
Brzy dojde k tomu že se burza přestehuje a budeme ji muset znovu hledat. Již o ní ví příliš mnoho lidí. Nebezpečí šťáry se každým týdnem zvyšuje. Před půlrokem taková proběhla v Brně – OSA tam vyslala svoji autorskou policii – 11 mrtvých při zásahu, 8 doživotních trestů a řada menších (vězení, zabavení majetku a několik let převýchovy).
Dobře jsem nakoupil a vyměnil a s nostalgií vzpomínám na dobu před 15 lety, kdy inernet byl skutečně svobodný… Přijíždím domů, čipovým klíčem odemknu dveře a už někdo ví že jsem doma, sednu si ke compu abych se mrknul na zprávy. Samozřejmě že si musím dávat velký pozor, abych se moc často nekoukal na jednu oblast zpráv – mohlo by to vzbudit dojem že se o něco zajímám více než je přípustné. Manželka se dívá s dětmi na TV – na dnešek jí programová predikce vybrala něco z konce tisíciletí, začala totiž posílat asi příliš optimistické e-maily, tak se dívá na hladovění a boje v Africe z té doby…
Večer vytáhnu z úkrytu svůj pečlivě střežený starý počítač a pustím si film na který jsem se tak těšil. Ch.Chaplin – Modern Times. Doufám že mě nikdo neuvidí, ten film je na blacklistu již pěkně dlouho…
PS. Garota na hrdle osobní svobody se utahuje. Již nestačí síla státního aparátu – přidávají se i soukromé a polosoukromé subjekty, daňové farmaření atd. Kdysi to bylo jasné – na jednom konci byl otrok a na druhém občan. Nyní se hranice rozmazává a pomaličku posouvá směrem k otrokovi…
Víme co s tím budeme dělat ???
(Zatím nikdo nehlasoval)