V kinech se objevuje sedumapultý díl Harryho Pottera, vzhledem k autorčiným výdělkům asi opravdu poslední. Ačkoli se to nezdá, i z našeho úhlu pohledu by stálo za to, ohlédnout se za touto sérií pohádek. Přeci jen, většina Potterofilů je už dospělých a budeme s nimi přicházet do styku dnes a denně.
Základní dějovou linii snad netřeba blíže rozpitvávat. Na jedné straně Potter, na druhé Lord Voldemort, který chce, jak originální, ovládnout svět. Něco, jako Rudla s Koumákem v jedné osobě. Vše v pohodlném balíčku uzavřeného světa kouzel. Příběh sám o sobě má své kvality. Rowlingová umí psát a desítky milionů Němců… pardon, dětí se nemohou mýlit. Filmové zpracování má taky něco do sebe, ačkoli tam je příběh zcela zastíněn výkony některých herců, možná právě to vytváří zdání kvality.
Bohužel, Harry Potter je neskutečně oblíbené dílo a pro spoustu dětí se stalo jedním ze stavebních kamenů jejich světonázoru. To v budoucnosti napáchá mnohem víc škody, než užitku. Pokusím se vysvětlit, proč. Upozorňuji, že tento krátký článek, jako správná vochcávka, obsahuje spojlery.
J.K.R. se bohužel domnívá, že, lidově řečeno, sežrala Šalamounovo hovno. Poté, co u nás prosadila zákaz klecových lůžek, aby tak umožnila pacientům pomalou a bolestivou smrt díky dekubitům (když není klecové lůžko, je třeba pacienta poutat, od toho proleženiny) se zcela nekriticky zamilovala do Blaira, což je vidět v první kapitole šestého dílu. Vykresluje ho tam jako moudrého, citlivého, skvostného, zodpovědného a dokonalého hrdinu, statečně odolávajícího opozičním skřetům, co mají rohy, kopyta a smrdí sírou. A tomu také odpovídá její představa kouzelného světa. V kouzelném světě každý, kdo má podle ní nějakou hodnotu, dělá ve státním sektoru. Buď na ministerstvu, nebo ve státní škole v Bradavicích. To jsou ty stovky, možná nejaká ta tisícovka kouzelníků. Několik málo jedinců drze soukromničí na živnosťák, a to ve dvou uličkách v Londýně a v jedné vesnici u Bradavic. Pochopitelně, že v jednom takovém obchůdku se Lord Voldemort nechal zaměstnat a tam začal plánovat nadvládu nad světem. Kdyby zůstal ve škole, moudrý dozor by ho pohlídal, aby nedělal takové ošklivosti.
Hlavní myšlenkou mnohých pohádek a příběhů je boj. Dobro proti zlu, čestnost proti podlosti, přímost proti zákeřnosti. V HP není po ničem takovém ani stopa. Když se tam cokoli odehrává, jedná se o boj tuposti proti tuposti (ano, zde se projevil realismus, uznávám). Platí zásada, že kdo uteče, vyhraje. Kdo projeví odvahu nebo inteligenci, toho Rowlingová nemilosrdně zabije. Boj se nevyhrává díky vlastním schopnostem, ale tím, že oponent projeví větší míru tuposti. Potter sám nic moc nedělá. Je hloupý, pomalý, neví, která bije, napáchá víc škody, než užitku a bez toho, že většina kouzelného světa by pro něj obětovala vlastní zivot, by nepřežil ani půl kapitoly. Kdyby byl v příběhu Potter nahrazen, dejme tomu kusem šutru, se zlem by bylo zatočeno mnohem rychleji. Trošku si přiblížíme i další… ehm… hrdiny.
Hermiona. Je z nekouzelnické rodiny, tudíž nečistokrevná, tedy stranou zla opovrhovaného původu. Je inteligentní, odvážná, cílevědomá, velice talentovaná a odvádí za Pottera asi 50% veškeré práce. A to jak ve škole, tak v životě a hlavně v boji. Je to bojovnice za práva domácích skřítků, za což je obecně nenáviděna, převážně domácími skřítky. Stala se hrdinkou mnoha nezávislých erotických povídek na internetu. Potter doufám žádné, nevěřím, že jsou na netu takoví úchylové a odmítám to zkoumat.
Ron. Zpočátku si ho Potter pořídí, aby sám nebyl ten nejpitomější. Během krátké doby se ukáže, to nebyl dobrý nápad, protože Ron umí aspoň hrát šachy. Narozdíl od Pottera projevuje v kritických chvílích odvahu. Za Pottera odvádí zhruba pětinu práce. Stejně jako Hermiona by za něj položil život.
Brumbál. Ředitel školy. Potterův mentor a všeobecně uznávaná osobnost. Představitel strany „dobra“. Homosexuál, který spolu se svým milencem v boji se zoofilním bratrem zabil svou sestru. Spolu s tímto milencem chtěli ovládnout svět a nastolit totalitní řád. Pak se dohádali, jeho milenec plán provedl, načež se Brumbál prohlásil za jediného, kdo ho může zastavit. Postavil si svou kariéru na tom, že jeho ex mu nedokázal ublížit a místo toho se raději nechal v souboji porazit, připravit o hůlku a zatknout. Brumbál následně objevil, vychoval a inspiroval Voldemorta, připravil Potterovy rodiče o kouzelnou ochranu a malého Pottera vychovával s cílem, že tento musí zemřít. Z jediného vcelku inteligentního člověka si skrz mrtvou ženskou udělal poslušnou loutku. Na Ředitele státní školy jěště poměrně dobré, zažil jsem horší.
Severus Snape. Podle ohlasů na netu drtivě nejoblíbenější postava z celé série. Jen si zagooglete a uvidíte sami. Profesor, nejnadanější, nejchytřejší, nejodvážnější a nejvíc trpící aktér příběhu. Z pohledu ostatních je to úchyl, protože se mu líbila zdravá žena jeho věku. Shodou okolností Potterova matka (kdyby nebyla kráva a nespustila se se sígrem, který – pouze ve skupině s kamarády – Snapea šikanoval, mohla zajit svému potomkovi IQ vyšší, než číslo jeho boty a pravděpodobně by Lord Voldemort nepřežil pokus o jeho likvidaci). Kvůli lásce se dal na stranu zla a kvůli lásce stranu zla zradil. Je bledý, vysoký, má černé mastné vlasy, křivý nos a nosí kaftan… Pardon učitelský plášť. Dělá dvojitého agenta a v každém díle je mu Potterem mladším provedeno několik sviňáren. Je v jeho očích automatickým viníkem úplně všeho, včetně špatného počasí. Patrně proto, že po Potterovi chce, aby se učil a svoje dovednosti používal. Za Pottera odvádí zbylou třetinu práce. Skvěle ho zahrál Alan Rickman (Padouch z filmu Die hard I, otec z filmu Parfém – příběh vraha, nebo třeba soudce Turpin ze Sweeney Todd, ďábelský holič z Fleet street).
Pošuk Moody. Jediný bojovník strany dobra. Lovec lidí. Chybí mu různé okoncětiny, je jeden z mála, který si nestříkne do textilu, vždycky, když někdo vysloví Voldemortovo jméno. Nebojte se, takového politicky nekorektního člověka sejmuli už na začátku sedmičky.
Rodina Malfoyových. V překladu jejich jméno znamená neco jako „zlé úmysly“. Protože Rowlingová chtěla dětem vysvětlit rasismus, tak do příběhu tuto rodinku vtlačila. A protože rasisti můžou být jen árijského typu, všichni mají blond vlasy a jsou vysocí. Jo a taky mají nejkratší hůlky. Černoši je mají určitě o dost delší. Pochopitelně jsou všichni neschopní, ale to se zde ztratí.
Lord Voldemort. Hlavní záporák. Talentovaný, rád experimentuje s černou magií, ale všechno, co kdy udělal, se obrátilo proti němu. Je to rasista, nemá rád nečistokrevné kouzelníky a chce ovládnout svět. Kdyby se v příběhu nevyskytoval, asi by se nic moc nestalo. Bez něj a Pottera by příběh pořád dával víc, než Cimrmanův Hamlet bez Hamleta. Jeden z mála jedinců, kteří kdy pracovali v soukromém sektoru.
Další postavy jsou zde jen jako vata, prípadně aby ukázaly, že jakákoli odvaha se tresce a kdokoli zkusí bojovat jinak, než vyražením hůlky z ruky (v případě, že zbabělý útěk není možný) zemře. A to nejlépe nějakou dost ošklivou smrtí. Do tohoto nesedí pouze jeden Potterův spolužák, který i přes nedostatek talentu a proti obrovskému nebezpečí poruší zásadu „nikdy nejez nic většího, než je tvá vlastní hlava“, projeví odvahu a přežije. Asi omyl, doufejme, že tato chyba bude ve filmu napravena. Patrně bude chybět i hrdinný útok domácího skřítka (jeden už pošel).
Někdy samotná jména působí také zajímavě. Tak třeba Regulus. Zpočátku se zdá, že je špatnej, lidi na nej nadávají, ale pak se ukáže, že je vlastně fajn a že je tu od toho, aby nám pomáhal. Take Xenofilius působí jako podivín, je to sice zmatkující, ale jinak hodný člověk, který sice vyvede jednu, zdálo by se špatnou věc, ovšem pouze z lásky k dceři. Bojuje proti rasistickým médiím. Copak tím chtěla básnířka říci?
Musím ocenit fakt, že autorka skvěle vystihla flexibilní názory lidu a vliv médií na veřejné mínění. Také uznala, že ne každý ministerský zásah je dobrý. Na druhou stranu ministr Popletal je Winston Churchill, podaný jako záporák. Včetně buřinky.
Jak už jsem zmínil, příběh je o boji tuposti na straně „dobra“ a tuposti na straně „zla“ proti sobě. Ve skutečnosti si skoro každý způsobí víc škody sám, než by to dokázali všichni jeho nepřátelé dohromady. Poslední díl by nemusel být tak dlouhý, kdyby Potter nechtěl strávit mnoho měsíců flákáním se, stanováním a sváděním viny na své okolí, zatímco jeho spolužáci trpí šikanou. Ale nebojte, v tomto díle konečně vykrade banku, zemře, obživne, nezemře, nechá se nosit pak za za sebe bojovat ostatní a až bude mít jistotu, že se mu nemůže nic stát, tak se na opakované výzvy hrdinně postaví de facto neozbrojenému Voldemortovi, sám, pouze s několika málo stovkami svých spolubojovníků (poté, co je zničen i ten posledni Voldemortův služebník). Nenechte si ujít velké finále. Všechno končí. Budiž.
A pro ty z vás, kteří máte strach – Nebojte, všechno dobře dopadne. Všichni hlavní hrdinové skončí pod drnem, nebo ve státních službách.
Já neříkám, že ten příběh není napsaný dobře. Dokonce uznávám, že ta kráva má talent. Ale co může vyrůst z dětí, pro které je jakákoli z postav z pottera (snad s vyjímkou Snapea) jedním ze vzorů do života?
Jen dovětek k překladu: Jména jako Sirius, Severus, Albus, Regulus, Xenofilius… Já se učil, že se říká Regulus bez Regula, Severus bez Severa… Podle pana překladatele, který považuje dětství za jistou formu psychické choroby a děti za ještě blbější, než je on sám, se to říká jinak. Severus bez Severuse, Regulus bez Reguluse. Dame přes hubu komu? Xenofiliusovi. Prý, že by děti cizácké skloňování nepochopily. Takže třikrát sláva Překladatelusovi.
(11x známkováno, průměr: 1,82 z 5)