Po přečtení knihy Prolomení hradeb je logické, že přečtu i knihu Poctivost a kreativita. Stalo se. Kniha mě probrala ze „zimního spánku“, občas ho mívám delší, než je obvyklé u medvědů. Nevylézám z „ulity“ často, ale dnes se mi chce.
Učíme se poznávat. Tedy z poznání vzniká učení. Příroda i vesmír existovaly už před člověkem. Pokud ne, jak to, že si s nimi člověk neví rady? Svět není představou mojí, nebo představou jiných lidí, příroda i vesmír fungují nezávisle na člověku. Ovšem člověk je závislý na všem, co se v přírodě nebo ve vesmíru odehrává. Moc člověka končí tam, kde začíná moc vesmíru a přírody. Ideální druh člověka neexistuje. Kdyby ano, jeho slabosti by se přetavily v přednosti. Člověk má ohromné množství vlastností, proto by měl být spravedlivý v nejvyšším slova smyslu, ale také by měl přiznat, že bývá nespravedlivý, nenávistný a zlý.
Pokud se člověk stává jenom divákem, nepřísluší mu být ani zákonodárcem ani soudcem ani souzeným. Než si člověk udělá úsudek o čemkoliv, měl by být zvědavý na všechny strany a pokud to roztříští jeho mysl, neměl by dělat žádný ukvapený závěr. Pokud bude člověk oddělovat velikost ducha od velikosti duše, nestane se nikdy nezávislý, ani nebude konat dobro a spravedlnost bez roztříštěnosti. Pokud bude člověk hledat zákony ze svého jednání za sebou, nebude možné pokládat budoucnost za směrodatnou pro všechna svá rozhodnutí. Proto si kladu otázku, které morální hodnoty tedy mohou být nejvyššími hodnotami? Pokud se odchýlím od neznáma, které by mě mohlo nebo nemuselo v budoucnu postihnout, vím velmi málo na to, abych mohl rozhodovat o morálních hodnotách. Pokud neumím vložit smysl do dějin, do jaké míry jsem tedy tvůrcem svých pocitů hodnot? Jak tedy poznám „nový svět“? A má v něm tedy Evropan pak stimulační prostředí? Kdo pak vypovídá zlu válku a kdo ho odstraňuje? Člověk je velmi problematický tvor. Ale jedno si uvědomuje vždy a to je štěstí, neboť pramení z uvědomění síly a vítězství.
Čím se dosud nejvíce opovrhovalo, to se dostalo do přední řady. Třídní boj tedy logicky už probíhá na všech frontách. Už to není jen klasický boj vykořisťovatelů s vykořisťovanými. Přesto ekonomika pořád funguje na stejných základech. Každý produkt stojí tolik, kolik jste ochotni za něj zaplatit a každá věc má takovou cenu, jakou za ni zaplatíte. To samé platí i o lidské práci. Novodobý otrokářský řád se přetavil do vyššího levelu. Nikdy totiž nezmizel, i když v zákonech o otrocích není ani slovo. V roce 1860, kdy se teritoria v USA hádala o tom, zda ponechat otrokářské zákony beze změny či provést revoluci v zákonodárství, Douglas tenkrát zvolal: „Jestliže Oregon nechce dlouhorohý dobytek, nebudu mu to vnucovat. Jestli nemá zákon o pohánění mezků, nebudu mu to vnucovat. Jestliže Oregon nechce otroky, nebudu mu to vnucovat..“ Na tomto přesně ztroskotala demokratická konvence a vznikl boj mezi Douglasem a stoupenci Buchananovy vlády.
Je tedy zřejmé, že novodobý otrokář už dnes nevlastní jen výrobní prostředky, suroviny, bohatství, pracovní sílu, on vlastní i myšlení lidí. Manipuluje s ním, neboť dokázal nemožné, zatavil kapitalismus do socialismu. Vznikl hybrid, který má svá specifika a novotvary. S tím je spojen i novodobý fideismus a potírání objektivní pravdy, což vede k nepochopení demokracie jako takové. V globalismu pak převládá „světový duch“, čímž je podrobení si myšlení většiny lidí, kvantita nabobtnala a zastínila kvalitu a to ve všech směrech, nejenom v politice, ekonomii, umění, vědě, ale i ve veřejném prostoru i v osobním životě lidí. Chytrým zfalšováním filozofických učení se dostal do popředí neustálý revizionismus, čímž dochází i k nevratným zásahům do politické ekonomie, což má pak za následek neschopnost se orientovat a reagovat na všechny změny, které s sebou přináší globalizace, která nereflektuje revizionismus, funguje na bázi nespecifikovatelného „volního vztahu“.
Potíráním absolutních pravd se společnost dostává do svěrací kazajky klientelismu, kmotrovismu, průměrnosti, uniformity a nepotismu. V takovém prostředí není možné uvádět do chodu žádné morální principy a to přesto, že se právní systém tváří jako spravedlivý a demokratický, s etickým kodexem na čele. Vzniká nerovný souboj „lepšolídí“ proti „pololidem“ a ten se odvíjí na vlně lží, bezpráví a vykořisťování. To bude mít za následek zmatek, bídu a revoluce. Vzniká vztah, kdy „lepšolidé“ polepšují „pololidi“, což je tzv. „osvícený“ despotismus a to není nic jiného, než souhrn všech možných i nemožných vášní. Kdo se snaží v tom logicky balancovat, je ztracen. Tím se rozpíná i vliv médií na myšlení lidí, což je dáno přebujelou mocí a zneužitím moci, kde je nepsaným právem zasahovat jakkoliv do absolutna. Jedná se o jakýsi příval, splav všech emocí, skutečných myšlenek a absolutních pravd je zde minimum. Pokud se z „pololidí“ stávají mršiny pro „lepšolidi“, jsou tyto mršiny i snadnou kořistí pro hyeny. Hyeny totiž neloví, přichází už k prostřené tabuli.
Otázka islamizace Evropy se v běhu všech událostí už nabízí sama: „Což nevidí, že jsme učinili z města posvátný bezpečný okrsek, zatímco lidé okolo jsou olupováni a ohlupováni..“ (citace z arabského originálu Al Qur´án). „Lepšolidem“ unikl jeden nezvratný fakt. Na rozdíl od bible není korán pojednáním o zjevení a pojednáním o Bohu. Korán je totiž zákoníkem upravujícím vzájemné vztahy v organizované skupině i vztahy vůči jiným skupinám, bůh je zde pouze prostředníkem, jako autorita, která má moc. Neboť víra je pro mnoho lidí mocnějším nástrojem než absolutní pravda. Kdo se tedy přidává k tomuto světonázoru, který pramení z koránu, nemůže být v Evropě a jiných demokratických státech stíhán, protože by to byla zjevná diskriminace za světonázor. V demokratických zemích nikdo nesmí být stíhán za světonázor. Muslimové pak mají možnost i zájem se usadit v demokratických zemích, neboť jim to umožňují demokratické zákony. Teoretický boj nemající oporu v rozumu, nýbrž jen v jiné víře proti nějaké budoucí islamizaci, je pak pouze bojem s větrnými mlýny. Islamizace je tedy zástupný problém, protože nemá důvod probíhat násilně, je akceptována demokratickou společností i jejími zákony. Demokratický zákon odmítá terorismus, to ovšem neznamená, že odmítá korán. Z koránu se zrodil mladý islám a ten se postupně rozvíjel. Jak dalece se rozvine v demokratických zemích, to už není hlavní otázka pro filozofa.
V každém duševním hospodářství člověka převládá strach ze zla. A je úplně vedlejší, zda je vzdělaný či primitiv. Pokud bude převládat v lidech jen víra, že ve zlu je nějaký dobrý význam, znamená to jediné – vzdát se předem boje. Proběhne tedy vítězství nesvobodné vůle, ta jediná projevuje nedostatek sil proti zlým popudům.
24.11.2019 ED
(114x známkováno, průměr: 3,11 z 5)