Následující článek je o gumách a na téma – nevěřte všemu, co se píše. Nebo co odborníci říkají.
Nemám jasné preference ve výběru pneumatik, jsem stále – už asi třetí rok – ve stádiu hledání hledání. Před třemi lety jsem dal finger firmě Barum, kterou jsem preferoval jako český produkt. Jenže když výrobek zvaný Brilantis pozbyl na Cordobě II vzorek po ujetí 25.000 km (předchozí OEM Firestone ujely přes 40.000km a neměly ještě vzorek pod 1,6mm, měnil jsem je proto, že začaly podivně hučet), rozhodl jsem se, že produktové vlastenectví je fajn věc, ale vocaď pocaď.
Máme doma čtyři auta, celkem devět sad kol, pneu od pěti různých výrobců. Favorit unit 4 lítal na čtrnáctipalcových GT3, třináctipalcových Dayton a zimních Barum Polaris. Favoritu se následující řádky budou týkat.
Tento favorit je používán pro dopravu nákladů a různé kratší pojížďky. Tlumiče jsou plynokapalinové Sachs a vybral jsem mírně tvrdší pružiny, rozhodně to ale není žádná kreace pro autosport, preferoval jsem pohodlí v městském provozu. Čtrnáctky disky s pneu 175/60 jsem časem potřeboval na jiné auto stejné značky a tak jsem vytáhl ze sklepa originální disky Ronal s třináctkovými pneu Dayton D100, se kterými jsem automobil kdysi zakoupil. Nasadil jsem je na auto a pln pochybností o jejich kvalitách jsem usedl za volant. Byl jsem však příjemně překvapen. Dayton gumy s vysokým profilovým číslem 70 seděly víc než průměrně. Byly ojeté asi na 50%. Za rok a půl ujely 20.000 km a dostaly se na mezní opotřebení. To ale také nebyl jejich konec, posloužily při privátním testu pneu, kde stačily ještě deklasovat zánovní pneu Matador, a to v disciplíně „stabilita“ na suchu i mokru a v disciplíně „brzdná dráha“ na suchu. Tam jsme je dorazili.
No a co doma ještě nemáme? Nemáme Pirelli. Pirelli jsou pokládány za špičku, vyhrávají všechny možné testy, celebrity, kalendář apod.
P3000 v rozměru 165/65 R13 (tentokrát jsem volil menší profilové číslo, menší kolečka se ve městě hodí a TP to dovoluje) měli v jednom e-shopu skladem za nějakých 1400Kč/ks. Objednal jsem je, nechal namontovat a byl zvědavý. Jejich výhodou byla menší hlučnost a zdály se mi dost měkké, ale prvních několik set km jsem nejezdil drsně a poslušně je „nechával zvyknout“, takže jsem se k jejich vlastnostem nebyl s to vyjádřit. Až jednou takhle pozdě večer. Jedeme s přítelkyní z kina, večer a pršelo. Myšáček povídá – mně se chce čůrat.
Tzn. musíme na to šlápnout. Zamířil jsem do non411 zóny (zkratka mezi DFDorfem a Thomastadtem vedená po místních komunikacích) a dupnul na plyn. Industriální sound upravené třináctistovky se nesl kolem satelitní čtvrti, kdo zná, ten si to dovede představit. Přibrzdil jsem si dvojkou s ohledem na mokrý povrch a pod plynem jsem fako poslal do utažené pravoúhlé zatáčky. Očekával jsem krátké zakvíknutí pneumatik a hladký průjezd zatáčkou, realita přišla v podobě nedotáčivého smyku. Auta zaparkovaná u krajnice se rozeběhla proti mě, podvědomě jsem ubral plyn a nandal tam něco rejdu navíc. Odkdy to v srpnu klouže, blesklo mi hlavou.
Jenže ono to neklouzalo. Tohle jsou Pirelli nahlínách, pyčo. Ještě jsem to několikrát reprodukoval, tentokát v místech s více prostoru, a pokaždé se stejným výsledkem. Na mokru ty gumy prostě nedrží. Na suchu průměr, trochu žvejkačkovitější, asi jako Barum, ale na mokru je třeba jezdit katolicky, jinak následuje ztráta adheze a tréning krizového řízení. Soudím, že ty gumy nejsou určeny na lehké auto a favorit nevyvine dostatečný přítlak na to, aby jej gumy na silnici udržely. Těžší auta budou mít na stejných gumách problém naopak na suchu, budou se rychle sjíždět.
Tolik tedy Pirelli. Nyní tam mám zimní kola a až se pneuservisům uleví, nechám Pirelli z disků sundat a vyreklamuji je na špatné jízdní vlastnosti. To jsem zvědav, jak se na to ten e-shop bude tvářit. Jezdit na nich beztak dále nehodlám, protože horší letní gumy jsem ještě nikdy neměl. Nedůvěřuji jim. Objednají se pneu Dayton, pokud je někde mají.
A tak to je. Gumy Dayton, low-end za 850 Kč/kus, které koupil starej dědek předchozí majitel auta a které se v žádných testech ani nevyskytují, odváděly výbornou službu doslova až do roztrhání, gumy Pirelli, sehr empfehlenswert, která nám média doporučují a vychvalují do nebe, stojí za vyližprdel. Všechny testy pneumatik jsou pro mě od té doby než papír, který někdo popsal. Každý řidič má na své pneumatiky jiné požadavky a tak spíš než o hodnocení v testu můžeme hovořit o míře shody mezi požadavky testujícího řidiče a konečného spotřebitele. I kdyby toho nebylo, my jako spotřebitelé vidíme jen jakési obrázky a tabulky, realita osobních, obchodních a různých jiných vazeb mezi testovací autoritou a výrobcem/prodejcem je nám skryta.
Jednou jsem byl svědkem, jak majitel středně velké cateringové firmy vyjebal s delegací velké společnosti, která mu přišla vytknout nevalnou kvalitu služeb a jednat o ukončení spolupráce. Pan majitel přijel, vyndal z auta tác s několika zákusky a postavil je na stůl se slovy, že je to prostě než ochutnávka výrobků jeho podniku. Samozřejmě, všichni si nabídli, proč ne, je to slušnost. Měli jste ovšem vidět, jak roztálo odhodlání delegace oné kritické společnosti cokoli mu vytýkat. Nakonec, s hubou umaštěnou od cizí šlehačky se špatně kritizuje… Nikdo o tom neví, jen ti, co tam byli, ostatní pokládají závěr schůzky za korektní. Pana majitele to stálo pár stovek a jeho zisk byl pár set tisíc, mohl dál dodávat ve velkém ten svůj junk. Kdopak ví, jak to je při testech pneumatik?
Plyne z toho poučení – jezděme si na čem chceme. Nechávat si vnucovat cizí názor, ať už ohledně „prémiových“ pneumatik z časopisů, nebo ohledně pneumatik zimních od pana Řebíčka, je slabomyslné a také nebezpečné. Břemeno odpovědnosti za trajektorii našeho vozu z nás nikoho motorističtí novináři ani pan Řebíček stejně nesejmou a proto bychom sami měli být schopni kritické úvahy na téma, které pneumatiky nám zajistí dostatečné bezpečí.
(6x známkováno, průměr: 1,33 z 5)