PŘEVTĚLENÍ MILOUŠE JAKEŠE VE STÁŇU GROSSE ANEB CÍTÍM SE JAKO KŮL V PLOTĚ
Pamětníci jistě nezapomněli na legendární projev Milouše Jakeše v Hrádku, který se zapsal do paměti národa jako odstrašující erupce kretenismu v podání předního představitele tehdejšího státu. Milouš tehdy upřímně komentoval situaci svými slovy a při pozdějším poslechu Svobodné Evropy nebo Hlasu Ameriky, které projev vysílaly, jedno oko nezůstalo suché. I normálnímu občanovi, který není expert na politiku, muselo být jasné, že když se v médiích objevil záznam takového kalibru, že to předznamenává konec. Již tehdy se rozebíhala pečlivě naplánovaná akce převzetí státu. Není to tak dlouho, aby se dalo zapomenout na to, že se začaly bleskově odehrávat radikální změny a téměř s vojenskou strategií převzalo tak zvané Občanské Fórum kontrolu nad mocí. Během posledních měsíců je možno vysledovat kampaň vykazující podobné rysy jako ta, která odstřelila Milouše Jakeše. Tentokrát je ale hlavním hrdinou Stáňa Gross.
Na Apríla, tedy 1.dubna 2005 využil Stáňa Gross možnosti přesvědčit lid vezdejší v pořadu TV NOVA Kotel o své pravdě. V kontrastu s Míšou Jílkovou, o které se dá říct, že je to inteligentní, bystrá, krásná žena a je ještě k tomu ostrá jak žiletka, vyzněla jeho obhajoba naprázdno, i když předvedl odhodlání a odvahu předstoupit před rozvášněný dav, který ho příliš nešetřil. Ironií osudu však konečně začíná toto drama odhalovat zákulisní mechanismy naší politické scény. Pochopitelně, že Gross nemohl uspět, neboť se již nachází v terminační fázi a svou historickou úlohu v politice ČR uzavírá. Stále ale ještě nechce uvěřit, že těch 80% hlupáků, ze kterých se zejména rekrutují voliči ČSSD, nechápe, že TV uveřejňuje jen zprávy, které jsou buď na objednávku bezpečnostních složek nebo na objednávku jiných politicko-ekonomických lobby a mají někoho zviditelnit nebo naopak znemožnit. Nikdo tedy ani nemrknul nad jeho prohlášením, že tento týden soud vydal rozsudek na časopisem Respekt, že o p.Grossovi uveřejnil kdysi lživé prohlášení (dle výroku soudu, o jehož nepodjatosti lze polemizovat) a že tyto slova jsou stále citovány v současném tisku. Nepomohlo ani, když se snažil lidem vysvětlit, že hlasování ve vládě je politické a že se tam nejedná o žádné hlasování, kdy každý, kdo hlasuje, se spravedlivě zamýšlí, zda ruku zvednout či ne. Ani náhodou – hlasuje se podle toho, na čem se dotyčná strana předem dohodne, což je sakra velký rozdíl.
Teď je již úplně jedno, za jakou stranu Stáňa Gross kope, protože je z něj politická mrtvola, která ostatní táhne ke dnu. I kdyby se zaštítil čímkoliv, moc lidí už mu neuvěří a cokoliv řekne, bude použito proti němu – za to si ostatně může sám a v křesle premiéra ho drží již jen snaha očistit své jméno a strach z následků mimořádných voleb pro ČSSD, která projela, co mohla a z původních cca. 200 miliard státního dluhu dokázala během své vlády nadělat 1 bilion. Přepočteno na hlavu to dělá 100 000 Kč z původních 20 000 Kč z doby, než ČSSD vyhrála volby, z doby, než započala činnost týmů Mlýn, Zubr a Hradec, z doby než se z prosťáčka Grosse stal čelní představitel naší země. S čím kdo zachází, s tím také schází – v tomto případě jsou Boží mlýny dost kruté. Nestačí, že byl zvolen předsedou ČSSD v těžké životní situaci, kdy se mu hroutí vláda a kdy se musí vyrovnat s úmrtím svého tchána. Vzápětí musí hledat podporu i tam, kde ani smrt nebere, aby zastavil svůj pád, o kterém jsou všichni kromě něho samotného již pár týdnů přesvědčeni. Stačí jen pomyslet, s jakou důkladností je vedena mediální kampaň a každému musí být jasné, že když si obyčejní lidé nechávají za směšné 3.000 Kč vyrábět billboardy s vlastní fotografií a nápisem „Stydím se za svého premiéra“ a když se pravidelně každou středu schází několik stovek lidí před Strakovou Akademií, aby demonstrovali za demisi p. Grosse, tak již v pozadí běží mnohem silnější skrytá kampaň, již se s předstihem vyjednává o koryta, která nová elita větří ve své blízkosti.
Celé to divadlo má i svého obětního beránka, který udržuje pozornost médií. Každým dnem se oprátka jen víc a víc utahuje. ODS vytáhla divokou kartu a i když věděla, že se nepodaří vyslovit vládě nedůvěru, tak o ní navrhla hlasovat. Kladkostroj zrychlil, neboť se ve středu dění ocitli komunisti a to jsou tvrďáci. Udělali to jediné, co v podstatě mohli udělat, aby neztratili kredit a maximálně zhodnotili danou situaci – dopředu neprozradili nic a demonstrativně se zdrželi hlasování. Tím neuvěřitelně posílila jejich pozice a ČSSD přišla o tisíce voličů, neboť do médií bleskově vlétla informace, že současnou vládu mohou kdykoliv položit komunisté a že je ČSSD jejich rukojmí. Ani tehdy Stáňa Gross nepochopil, že může první dějství ukončit vlastní demisí.
Je nade vše jasné, že pád vlády je otázkou dní, maximálně týdnů. Prezident Klaus odmítl schválit demisi 3 ministrů za KDU/ČSL, kteří po stylu krys opustili potápějící se loď první. Mezitím dokonal děs z možného nařčení z podpory vlády udržované jen nahodilou vůlí bolševika svou práci i v řadách hulibrků z US/DEU. Ministr informatiky Mlynář položil svou funkci v sobotu, den po hlasování o nedůvěře vládě z celkem pochopitelných důvodů – i když z přesně těch samých důvodů to již mohl udělat X krát dříve. Druhé dějství odstartoval hromadný exodus dalších dvou ministrů z KDU/ČSL z vlády. Ránu z milosti ale Grossovi zasadí buď nestranický ministr Bureš nebo stranická kolegyně Buzková, o které se Miloš Zeman, intelektuální Guru ČSSD vyslovil, že je cituji „coura“ !
Můj tip na předposlední dějství je následující:
Vláda má 18 ministrů. V tu chvíli je 100% usnášeníschopná. Nyní vládu opustili 3 ministři z KDU/ČSL a 3 ministři z US/DEU. Vláda se ocitne v patové situaci v okamžiku, kdy nějaký další ministr položí funkci – pravděpodobně Buzková nebo Bureš. Prezident nepřijme demise a vláda nebude usnášeníschopná, neboť nebude k dispozici potřebná 2/3-nová většina. To znamená prakticky konec současné vlády. Upřímně řečeno – s tím asi Stáňa na začátku nepočítal.
Gross stáhne ke dnu celou ČSSD, neboť jí opustí voliči a přikloní se k bolševikům. ODS udělá vše pro to, aby nebylo možné spojit volby v roce 2006 s referendem o ústavě EU. Eurofilní vohnouti trnou hrůzou, co by se stalo, kdyby ČSSD u voleb propadla a kdyby Češi vstoupili do dějin Evropy jako národ, který odmítá přijmout pravidla EU, jež neznamenají nic jiného než rozdrobení silné Evropy na malá teritoria, která lze snáze ovládnout, když se z nich udělá budoucí odbytiště amerického konzumního průmyslu ovládaného sionisty z Izraele. Třeba se dočkáme mezinárodní politické nezávislosti a ekonomické unie, to by tomuto státu prospělo mnohem víc.
Zahraniční investoři tady dál vesele investují a kurz Kč v těchto dnech téměř nereaguje na vládní krizi do chvíle, než naroste moc bolševika, což se právě teď děje. Pro investory je důležité mít svou pozici na trhu a nezávisle na lokáním režimu si tržní systém přizpůsobovat svým potřebám. Říká se tomu následovat výnos. Vysát a porozhlédnout se jinde, kde je ještě možno realizovat nějaký zajímavý výnos. Zajímá-li někoho, z jakých zdrojů sem nejvíc investic přichází a kdo má tedy zájem sestavit novou vládu a jaké investice budou podporovány – tedy kdo tady vládne doopravdy, stačí správně hledat a budete brzy vědět, odkud vítr vane. Sice se již připravují kroky, které by zabránily přijmout Evropskou ústavu i v případě, kdy by ji Češi v hlasování odmítli, ale náš stát by se konečně o něco přiblížil kreditu, jaký si zaslouží tím, že představuje největší komunikační křižovatku Evropy. Nestačilo by to tady jen rozkrást, ale muselo by se s námi vyjednávat. Jestli tohle Češi dokážou, tak mohou na podruhé vyjednat takové podmínky ekonomických vztahů s EU, které by nelikvidovaly naše zemědělství, střední třídu a vše, kam oko dohlédne. Dokonce jsme první v Evropě v počtu Hypermarketů – tedy asi 25% obyvatelstva nechodí nakupovat jinam – 16 hypermarketů připadá na 1 milion obyvatel.
Když se ale vrátíme zpět do ČR ke Stáňovi, lze vyslovit domněnku, že poslední dějství bude ze všeho nejlepší. Počítám, že Stáňa Gross bude jen těžko snášet svou prohru a nedobrovolný odchod do politických dějin. Může se stát, že směnka manželky lidoveckého lídra Kalouska bude zapomenuta ve chvíli, kdy začnou na světlo světa vylézat opravdové průsery. Někam se ten 1 bilion musel podít, jinak bychom si žili v blahobytu anebo by musel přestat platit zákon zachování energie. Dějiny se opakují a boží mlýny melou, tak se nechme překvapit, co se všechno semele při čištění tohoto Augiášova chlíva. V zahraničí nezávisle na politickém systému, většinou následovala čistka, tak uvidíme, jestli to bude tak sametové jako když předával vládu Milouš Jakeš.
(Zatím nikdo nehlasoval)