Článek, ze kterého se příznivci a hlavně příznivkyně gender managementu pravděpodobně poserou.
K napsání tohoto blábolu mě motivoval tento rozhovor s mladým, ale perspektivním Michalem Uhlem. Snad jen nízký věk a malé zkušenosti ospravedlňují Synova slova. Diskriminace žen muži je bezesporu svinstvo, ale mnohem častější a drastičtější případ představuje šikanování žen ženami. Extrémním případem bývají nelidské podmínky například pracovnic v supermarketech, kde vedoucí (ženy) šikanují své podřízené (ženy) a nutí je k takovým věcem, že se celou směnu nesmějí posadit nebo musí chodit na toaletu pouze s dovolením a v určitou dobu. To by se v kolektivech řízených muži pravděpodobně nestalo. Snaha vypadat jako hodně tvrdá managerka z reklamy a shrábnout bonusy za produktivitu ještě vyšší než kolegové s penisem dokáže divy.
Sám jsem zažil během civilní služby v českém předrathovském zdravotnictví scény, pro které naprosto nemám slova. Jedna z nich byla, když tři zasloužilé postarší sestry seděly na odpočívárně, popíjely kávu a dvě mladé sestřičky téměř bez praxe se pokoušely udržet v chodu oddělení se 38 těžkými pacienty. Přijde okamžik, kdy vám přeteče kýbl. Vletíte na šatnu a zeptáte se, jestli sakra někdy zvednou prdel. Odpověď? Jsou mladý, nemaj děti, maji síly dost. My si musíme odpočinout, my to máme těžký. Gender v praxi.
V teoriích nebo spíš demagogiích gender aktivistů není na tohle místo, v reálu se to často děje. Místo, kde se tak stává, se nazývá babinec. Babinec je místo, kde pracují převážně ženy. Třeba nějaká velká kancelář, sborovna učitelů, denní místnost sester nebo cokoli dalšího.
Zasloužilá matka žije v přesvědčení, že svůj díl práce již společnosti odevzdala zplozením a víceméně zdařilou výchovou jednoho a více potomků. Z téhož důvodu po ní v babinci můžete požadovat maximálně průměrné výkony a musíte neustále nabízet široké spektrum různých úlev, zejména na úkor těch sobeckých samic, které si střádají svoje vajíčka a ještě nestačily obstarat sobě partnera s dostatečným kvocientem hemživosti spermií. Po zasloužilé matce zejména nelze:
1. Požadovat práci přesčas a to ani s příslibem, že dostane náhradní volno
Zpravidla následuje nějaké hrůzostrašné líčení, jak jsou děti doma samy bez jídla, vody a tepla. Pochopitelně si ihned představíte malé Somálce s nafouknutými bříšky a nikoli zpovykané obézní haranty s joystickem v ruce, kteří si strkají do hlav odporné tyčinky s obrovským množstvím mléééka a přítomnost matky doma je přinejmenším nezajímá, přinejhorším silně popuzuje. Jste postaven před volbu – udělám potřebnou práci sám ve svém volném čase, nebo budu zase apelovat na těch pár ochotných a slušných, které mnohdy také mají děti, jen si neudělaly z nich rukojmí?
2. Požadovat vůbec nějakou práci před devátou hodinou odpolední nebo po třinácté hodině odpolední
V rámci pravidleních diskusních workshopů dvě hodiny po začátku a dvě hodiny před koncem pracovní doby se v babinci můžete dozvědět, že Fernando kopuloval s Esmeraldou a doktor Hruška že je chlípnej sviňák, protože chtěl šukat gynekoložku představovanou Danielou Šinkorovou. Patrně jste dosud přehlíželi, že ta nová z finančního má tááákhle velkou prdel, určitě pořádnou celulitidu a ty džíny že jí vůbec nesedí. Pokud vás zajímají kuchařské recepty, i na ty dojde. Vychutnáte vůni čerstvé kávy Pohlavanka, co smrdí jako ohořelé kočičí chlupy a v případě, že zasáhnete do této siesty, přivoláte mor na vaše hrady. Dialog samozřejmě neskončí, pokračuje dál, jeho předmětem se stanete vy.
3. Požadovat, aby na přelomu července a srpna, případně po 20. prosinci chodila do práce
Nástup dovolené může zaměstnavatel určit, ale ne zasloužilé matce. Tam to platí opačně. Z toho kouká pokaždý pěknej průser. V prvním levelu vám zasloužilá matka vytmaví, že musí s dětma na dovolenou. Vy ale už máte dávno jasno, jak to bude: Děti budou deportovány k babičce nebo koncentrovány do kinderlageru a zasloužilá matka vyhřeje svoje kýty na plážích slunečného Chorvatska s gulášem v konzervě. Takže zasloužilé matce navrhnete termín dovolené jiný a ještě jí vysvětlíte, že se celé osazenstvo musí o atraktivní termíny střídat. Vyslechnete přednášku o tom, že ty bezdětný nemaj žádný starosti a v listopadu že taky bývá hezky, krásný barevný lupení. Jde vám to jedním uchem tam a druhým ven, dovolenku hodíte do koše, řeknete jí, aby na to zapomněla a nazdar. Matka natáhne rypák, dvě hodiny se svěřuje kolegyním z právě prožitého gender attacku, vykouří tři Petry (jako cigarety) a celá rudá oddusá někam nahoru. Tam nasadí těžký kalibr: ochlastu manžela, tchýni kurvu, děti s různými alergiemi a váš nadřízený zpravidla podlehne, protože nehodlá riskovat konflikt s nějakou babskou mafií. Položíte telefon, pomyslíte si něco moc ošklivého a zasáhnete do plánu dovolených. Stejně jako loni, předloni… to listí v listopadu bývá vážně někdy moc hezké.
4. Vysvětlit, že plat a kariérní postup se neodvozuje od počtu úspěšných těhotenství
Dostali jste pitomý nápad přidat plat nebo povýšit bezdětnou ženu? Rozkřiklo se to předčasně? Jste nešika. Pravděpodobně budete muset vyslechnout přednášku na téma „já už jsem tady jedenáct let a vona teprve dva roky“. Vaše případná námitka, že dotyčná má vysokou školu, ovládá cizí jazyk nebo něco třeba pravopis, vyvolá reakci toho typu „nojo, vona se mohla učit vyjmenovaný slova, protože se nemusela starat vo děti!“. Vysvětlovat, že ani zasloužilou matku opravdu nikdo nenutil nechat si naštěkat do boudy v sedmnácti je nošením dříví do lesa. Opět zpravidla následuje eskalace až nahoru, odkud to podle zákona padajícho mimina spadne zase dolů.
5. Snažit se, aby pochopila, že vám do jejího fakana nic není.
Pokud si instalujete zasloužilou matku, musíte strpět pravidelný ranní reporting o fracínkovi. Dozvíte se o něco barvě, četnosti a konzistenci stolice, dětských nemocech, z nichž některými budete jako third party infikován nebo později o různých problémech ve škole končících zpravidla zjištěním, že učitelka je totální kráva. Vaše případné námitky, že vás to nezajímá, jsou odmítnuty, tohle vás zajímat prostě musí. Osobně bych se přimlouval za mateřskou dovolenou v délce trvání 15 let, protože pak začne fakan provádět věci, o kterých se nerado na veřejnosti hovoří. Absolutní holocaust na mozkové buňky je, když se takové exempláře sejdou v babinci tři a více, pak následuje porovnávání různých fíčur harantů, na jehož konci v podstatě zjistíme, že právě dorůstá reálný Superman, Spiderman a Xena.
6. Že existuje jen jeden metr
Zejména kritické je, když se zasloužilá matka dostane na nějakou vedoucí funkci. Osazenstvo babince dezintegruje na kamarádky zasloužilé matky a bezdětné otrokyně. Zejména velký problém pak mohou očekávát svobodné, inteligentní a pohledné pracovnice, protože z nich ty šeredné, blbé a s dětma mají mindrák. Opačný extrém nastane, má-li bezdětná žena řidit zasloužilé matky. Ty jí pokládají za jaksi méně hodnotnou, kariéristickou a sobeckou a hážou jí klacky pod nohy tak dlouho, až udeří bič boží.
Herodes systém
Doteď jsme se mohli bavit. Teď ale smích přejde.
Zasloužilé matky kalkulují s jedním: že do toho nepůjdete, nebudete riskovat konflikt. Že je pro ně harant rukojmím, za kterou budou schovávat svoji vlastní pohodlnost. Že necháte, aby se jejich haranti stali součástí jejich zaměstnání a budete donekonečna pardonovat nízkou kvalitu a kvantitu výstupu jejich práce proto, že fracínek měl (možná) dneska ráno průjem. Mám dokonce podezření, že celá ta péče zasloužilých matek o zasloužilé děti je jen kamufláž pro female vohnouty.
Levice a vohnouti tahají za jeden provaz a drží momentálně jeho delší konec. Gender argumentace a ty jejich „soft factory“ jsou než snahou, jak zamaskovat hard facty. Třeba čáru, která je namalována mezi prací a soukromím. Nebo skutečnost, že firma není ani holubník, ani mateřská školka, ani sociální ústav. Práce je proces, ve kterém prodáváme za peníze svoje dovednosti. Není tedy povinná a není obligatorní součástí života, místem, kam musíme chodit, protože to někdo nařídil. Když už se tam chodit rozhodneme, očekává právem zaměstnavatel, že jsme 100% pracovní doby duchem i fyzicky přítomni.
Varování pro zaměstnavatele, vedoucí a personalisty: pokud jednou ustoupíte zasloužilým matkám a začnete aplikovat nerovná pravidla pro zaměstnance, učiníte nespravedlnost součástí vašeho života. Bezdětné, svobodné anebo prostě jen slušné matky s dětmi začnou najednou doplácet na vychcané matky s dětmi a dělat jejich práci, aniž by za to dostávaly jejich plat. Mezi rodinným životem, manželem a dítětem a prací je čára. Když někdo chce dostat 100% peněz, musí odvádět 100% práce. Když někdo odvede 75% práce, je nespravedlivé dát mu 100% peněz, protože pak někdo jiný musel udělat 25% jeho práce navíc zadarmo.
Lidé mají ústa proto, aby se domluvili. Pokud má (nezasloužilá) slušná matka nějaký domácí problém, jistě není problém jí patřičně vyjít vstříc za předpokladu, že i ona vyjde někdy vstříc. Jasně že prostou lidskou ohleduplnost nelze aplikovat na exemplář, který než donekončna zneužívá vstřícnosti druhých. Tohle je podoba světa, kterou nám gender aktivisté nějak zapomněli ukázat. Ukazují nám donekonečna „trpící“ „diskriminované“, aniž by nám předvedli, co „trpící“ „diskriminovaní“ dělají proto, aby diskriminovaní nebyli. Příčina k diskriminaci namoze totiž leží v nich samotných.
(12x známkováno, průměr: 1,42 z 5)