Před nějakou dobou vyšel na tomto webu článek o expertech a dělbě práce, na který bych rád navázal popisem individuí, se kterými se bohužel setkávám v pracovním životě, a sice s „experty na všechno“, nebo jak kdosi v diskuzi správně podotknul – univerzálními specialisty, které pracovně nazývám fušery.
Pro takového fušera je typická bohatá pracovní minulost, ovšem pouze co do počtu zaměstnavatelů. Není žádnou výjimkou, že takový fušer stihl za svou relativně krátkou pracovní kariéru vystřídat spoustu štací, až už vnitrooborových, tak i mimo obor. Znám takové, které v rámci mého oboru (tj. zemědělství) stihli vystřídat 6 podniků, do toho si střihnout Armádu ČR a také České dráhy. Chybí už jen Evropské hodnoty a „práce“ v Romské občanské iniciativě.
Zajímavou životní metou takového fušera je zahraniční (pracovní) stáž, většinou na farmě v USA. Nutno dodat, že na pozici, kterou tam zastávají lidé z Mexika, Guatemaly apod. Přeletem přes oceán a území vysněného západu Evropy dochází k metamorfóze, kdy se z ošetřovatele telat nebo dojiče krav v USA rázem stane hotový, vševědoucí zmrd, který přijel rozdávat rozumy a moudra a je pln vizí a čelendží.
Cyklus takového fušera je prakticky pořád stejný. Je přijat do podniku na konkrétní pozici a je mu svěřena konkrétní agenda. Fušer ještě předtím, než si osvojí agendu (protože každý podnik je prakticky unikátní), pochopí řídící strukturu, toky informací a vůbec specifika podniku, začne vrtat do věcí, které jdou tematicky mimo něj. Začne nabourávat procesy v podniku, které buďto fungují bezchybně, nebo vědomě fungují s chybou (ovšem stále s nejlepším poměrem výnos/tržba na jednotku produkce). Fušer by rád měnil a zaklíná se floskulí – „my jsme to ve Státech dělali takto“. Veškeré organizační změny ale padají na bedra středního managementu, až na jednu výjimku a tou je spřátelený dealer, kterého se fušer z různých důvodů snaží do podniku protlačit.
Problém těchto „odborníků“ spočívá v tom, že se snaží naroubovat jeden systém (mají jeden mustr) prakticky kamkoliv, což zpravidla končí průserem. Nechápou souvislosti a nemají cit pro detail, který zvláště v biologických systémech (což zemědělství je), hraje obrovskou roli. Takový fušer je schopen na jižní Moravě pěstovat brambory s jetelinou a v okolí Šumperka pěstovat slunečnici. Dřív nebo později vždy dojde k přímé konfrontaci mezi fušerem a osobou zodpovědnou za navržení, řízení a korigování současné technologie/procesů/pracovních postupů, tj. s opravdovým odborníkem. Zatímco fušer se zaklíná pouze prázdnými frázemi, obecnými poučkami a věcmi vytrženými z kontextu, OZ argumentuje konkrétními skutečnostmi (např. možnosti podniku, technická omezení apod.), sype z rukávu konkrétní čísla, čímž fušera tlačí zákonitě do kouta. V tento moment začne fušer faulovat a manipulovat s vedoucími pracovníky podniku a hledat v podniku banální a podružné prohřešky, které poté používá jako klacek pro dosažení svých velkolepých záměrů.
I fušeři mají svou životnost a to v závislosti na naivitě a trpělivosti vedení. Fušer totiž v podniku zpravidla skončí takto:
-
Odejde sám s pohádkou o tom, že se mu v realizaci jeho vizí házely klacky pod nohy, nebo mu nebyl dán dostatečný prostor pro seberealizaci.
-
Fušer je odejit pod hrozbou odchodu velké části středního managementu, kam fušer strkal pařáty a který po něm musí odklízet sračky.
-
Fušer je odejit, protože se po půl roce udělal sčot a zjistilo se, že se sice produkce díky fušera zvýšila o 2 %, ale náklady se zvýšily o 15 %.
Fušer už škodí kousek vedle a nastává fáze odvšivení podniku, což obnáší návrat starých lokálně fungujících systémů, technologických prvků do jednotlivých fází výroby, rozvázání spolupráce se subjekty, které přes odpor řídících pracovníků násilně instaloval fušer + návrat původních dodavatelů služeb a výrobků.
Dalšími existencemi, které se pohybují v terénu, jsou tzv. poraděnkové. Rozdíl mezi poradcem a poraděnkem je ten, že zatímco poradce servisuje/radí několik různých podniků, má praktické zkušenosti, možnost srovnání a zná silné stránky i slabiny subjektu, tak poraděnko má všechno „načteno“ z odborných článků a studií, které rád cituje. Nezná terén a neznajíc základní praktické věci se baví jen o detailech. Poradce chápe základní princip, že dokud se nevyřeší nějaký fundamentální nedostatek, nemá smysl se bavit o detailech. Ovšem i poraděnko si potřebuje vydělat na chleba a proto vyrábí domnělé problémy, na které má samozřejmě řešení v podobě zázračného produktu. Měl jsem tu čest poznat jednoho poraděnka (prodejce léčiv na metabolická onemocnění skotu), který na základě vzorku mléka z mlékárny rozdával diagnózy typu „máte nemocný krávy“. Další takový, který sídlí kdesi mezi Brnem a Břeclaví se sebereprezentuje tak, že obšlehne přednášky profesorů z Jůesej a tyto česky přeložené prezentuje na svých seminářích.
Bohužel, do této skupiny začaly poslední dobou padat i mnozí „odborníci“ z akademické sféry. Přestože k profesorům chovám úctu a respekt, nemohu se zbavit pocitu, že se pasovali do skupiny „odborníků druhé kategorie“. Důkazem toho pro mě je, že v podstatě dříve opěvované kapacity úplně vymizely z odborné scény a na odborné semináře je nikdo nezve, protože nikdo není zvědav na opakování 20 let starých pouček. Jistě existují výjimky. Smutnější je, že si „kvality“ začínají všímat i samotná odborná praxe, která si u takovýchto lidí objedná nějaký audit či analýzu a nad doporučeními a závěry častokrát nevěřícně kroutí hlavou. Souvislost s kvalitou absolventů je čistě náhodná. Když byl kdysi v provozu problém, byla to právě akademická sféra, ke které se upírala naděje a pozornost a která měla svými poznatky přispět k vyřešení problému. Dneska však tito lidé představují jakési izolované jednotky.
06.09.2020 Funes
(205x známkováno, průměr: 2,04 z 5)