V tomto článku si povíme něco o mimořádně podlém útoku zmrdů či spíš zmrdic na fungování firem a jejich vnitřní prostředí. Taktika může vést k rychlému rozvrácení malých firem až nadnárodních koncernů, úpadkem autority vedoucího, jeho ztráty kontroly nad lidmi, věcmi, prostorem a nakonec i samotného nad sebou, devastací firemního majetku a každopádně ochromením chodu firmy na mnoho hodin až týdnů.
Taktika se jmenuje „návštěva zasloužilé matky s harantem“. Pro osoby činné v IT, jedná se o kombinaci trojana a DoS útoku. Vypadá to tak, že bývalá kolegyně, která se například někdy před rokem zapomněla s human resource managerem při outdoor teambuildingu někde v křoví, přijde navštívit své někdejší spolupracovnice, nyní v roli zasloužilé matky. Díky materiálnímu nesoudnímu „narovnání“ s dárcem bičíkovců je vybavena featurami, které exkolegyním imponují a pociťuje nad nimi určitou převahu, která je navíc umocněna tím, že ony chodí trapně do háku za pár švestek, zatímco ona tráví čas posedáváním po kavárnách v nákupních centrech, opékáním v soláriích, hydratováním pokožky a na kurzech feng-šui. Její hlavní triumf a prostředek dominance nad bezdětnými exkolegyněmi je však harant. Harant je to, co vzápětí rozdělí babinec na dvě skupiny: ty, co mají a ty, co nemají. Návštěva zasloužilé matky také vítaně naruší bežný stereotyp spočívající v rozboru hodnotných seriálů jako Ovrz nebo Ulice a ještě dále sníží produktivitu firmy jako celku na úroveň albánské balírny cigaret, což budou muset ty slušné nedrbavé bezdětné pracovnice o přesčasech nahnat.
Návštěva zasloužilé matky má zpravidla tento průběh:
– upřímné přivítání. Dámy, které si předtím nemohly přijít na jméno, se nyní vítají a objímají se jako vilné lesby. Chválí si vzájemně různé atributy. Pro věci neznalé neinsidery je třeba překladový slovník. Například „tobě ta mateřská svědčí“ znamená „ta má ale velkou prdel“, „vypadá dobře“ znamená „má vrásky jako suchá švestka“ apod.
– líčení zážitků z porodnice (u větších harantů od lékařů): Většinou to připomíná volné převyprávění filmu Vetřelec I.
– líčení, jak to mám jako matka těžký
– vychvalování haranta: Jsou vzývány pozitivní vlastnosti haranta. A že jich je. Například hmotnost a rozměry (poněkud to připomíná dialogy podroušených rybářů) nebo frekvence a kvalita stolice. Harant je zpravidla hodnocen jako nadprůměrně vyvinuté, geniální až zázračné dítě.
– šišlání na haranta, hledání podobností s maminkou a tatínkem (ovšem pokud je tatínek ožehavým tématem, případně je tatínkem polovina mužského osazenstva diskoklubu v Kozošukách, se téma přeskakuje a pouze se šišlá)
– ovariastorming, kde se jednotlivé účastnice seance zpovídají z toho, „kdy do toho taky praští“. Také se probírají případy právě nepřítomných kolegyň, které ještě neotěhotněly a hledají se různé příčiny, proč (vona je lesba, vona je singl, ten její je impotent, buzerant apod.)
– boob milk show. Mimořádně brutální záležitost. Moderní matka už nekojí někde v skrytu. To je mentalita minulého století, šovinistického pokrytectví a genderového útlaku. Nyní je in bez ostychu vyvalit vemeno na veřejnosti, třeba v kavárně. Tak proč to neudělat v práci.
– odchod zasloužilé matky, naštěstí i s harantem, předtím vysoce upřímné loučení („rádi tě zase uvidíme“) a doomsaying („já se zase někdy stavím“)
– úklid a náprava škod
– afterparty, kde pozůstalé dámy široce diskutují to, co právě viděly a slyšely (naprostý socky, oblečení vodVjetnamců(R), neznačkový kočárek, úplně dementní dítě, se šišatou hlavou, má jednu nohu kratší přesně jako ten její vometák, to její nemožný voblečení, velká prdel, plandavý kozy apod.)
Návštěva zasloužilé matky bezprostředně ochromí firmu na den až dva. Následky se však táhnou podstatně déle. Některé exempláře si vzpomenou na jejich primární úlohu matky, nacházejí se ve stavu útlumu mysli a vyhotovují Schindlerovy seznamy použitelných samců, kteří by byli byť za cenu pohoštění, několika svíček a láhve alkoholu ochotni jim nasmrkat do gramofonu. Stahují se z internetu programy na výpočty plodných a neplodných dnů. Probíhají různé drobné workshopy, které zaberou denně jednu až sedm hodin a diskutují se různé postupy, jak dosáhnout toho, „abysme mohli bejt v klidu na mateřský jako ona“.
Větší haranti jsou schopni napáchat významné škody na firemním majetku. Začne to například vcelku neškodnou větou „Bloučíntu, nechceš čokoládičku?“. Broučínek samozřejmě čokoládičku chce, stejně tak by chtěl solvinu, homokinetické klouby nebo plovací vestu, protože broučínek chce zásadně všechno. Jakmile ji dostane, začne rozpatlávat čokoládu s mimořádnou porcí mlééééka po všem, co vidí, podobně jako činí Méďa Brumík s jeho perníkovým letadlem.
Nezúčastněný gender nestabilní přihlížející z řad osazenstva firmy prochází následujícími fázemi:
1. Marné naděje. Člověk doufá, že je předškolní harant vychovaný, to je ale velký omyl. Dítě zasloužilé matky není nikdy vychované. Je nekorektní říkat, že je to blbý zpovykaný fracek, dnes se tomu říká, že je hyperaktivní.
2. Předstírané porozumění. Některým osobám se parchant tropící alotrie může zdát roztomilý. Trvá to však pouze řádově minuty.
3. Nevyslovená přání. Kéž by mu ta kopírka chtěla utrhnout hnátu. Mít tak Glocka jednadvacítku.
4. Rise of Herodes. Dříve nebo později musí slušný člověk povstat a zarazit to řádění. Pokud tak učiní, riskuje velký problém. Vůbec nemá cenu vysvětlovat zasloužilé matce, že její fracíček nesmí rozsypávat toner z kopírky po podlaze, namáčet do toho prsty a obtiskovat je na stěny. V jejích očích si dítě právě hraje na detektiva ze seriálu Kriminálka L.A. a jakýkoli zásah do tohoto procesu je omezováním jeho rodící se kreativity a svébytného vývoje. Okamžitě je to postaveno do roviny, že nemáte rád děti. Můžete být klidně násilník, úchyl nebo defraudant, to společnost zasloužilých matek toleruje, ale jakmile se odmítnete devótně podvolit vůli jejich fracínka, je ukázáno prstem a vynesen ortel: On nemá rád děti. Najednou jste certifikovaný vyvrhel a tohle vám už nikdo neodpáře. Kdybyste se choval k matce a dítěti hrubě, bylo by to špatné, vy jste ale dítěti a matce nepodlézal a to je naprosto nejhorší.
A proto jsem vyvinul metodu, která vede k omezení řádění zdivočelých podkurevčat a zapuzení jejich matek. K jejímu vysvětlení je však třeba nakročit poněkud zeširoka.
Zasloužilé matky ve spolupráci s některými bezkoulými trubci dosáhly povážlivých úspěchů pokud jde o preventivní zajišťování bezpečnosti svých dětí. Tuto úlohu zcela nesobecky vnímají nikoli jako jejich vlastní, za bezpečnost a správný vývoj jejich dítěte je zpravidla zodpovědná celá společnost a matka má pouze koordinační roli. Pokud mají možnost volby, zda poučit vlastní dítě, aby nejedlo hračky nebo napsat poslanci dopis o ftalátech v zelenofialových Pokémonech z Kauflandu, volí to druhé. Stačí se jen podívat kolem sebe. Zdivočelé matky si prosazují vytyčování obytných zón, zpomalovacích prahů, přechodů s ostrůvky, přitom by stačilo, aby naučili svoje haranty přecházet bezpečně přes cestu a rozhlížet se, zda něco nejede. Mladí cyklisté připomínají jakési stříbřité roboty s objemnými chrániči a helmami, zatímco nám rodiče pouze vysvětlili – když budeš na kole jezdit nešikovně, natlučeš si. Což jsme zpravila hned šli vyzkoušet. Dnešní doba je halt jiná.
Zasloužilé matky raději organizují jiným lidem život, místo aby zorganizovaly svůj vlastní. To je klíčové poznání.
Na tomto poznání je také založena PostHerodes doktrína. Staví na tom, že celý svět kolem nás je plný různých nástrah, které na fracínka číhají. Nemusíte pracovat v továrně na granáty, aby to pro vaši firmu platilo taky. Zasloužilou matku je třeba z firmy vykázat z bezpečnostních důvodů. Člověk si kolikrát ani neuvědomí, jaká rizika číhají na dítě byť v obyčejné kanceláři! Elektrické zásuvky nemají záslepky, to může být velice nebezpečné, protože se z dítěte může stát spotřebič. Skartovačka může pohltit dětskou ručku a zajistit, že fracínek už na nikoho a nikdy nehodí finger. A tak dále. Prostě je to svět pro malé dítě nevhodný, protože nebyl na to postavený, zvláště když je malý génius hyperaktivní! Je třeba, aby se celé komando v zájmu vlastní bezpečnosti přesunulo do nějakého Kinderlageru v nákupním centru, označeného eufemisticky dětský koutek.
Samozřejmě, zasloužilá matka tomu také nemusí věřit. Pak přichází PostHerodes fáze II. Je třeba zasloužilou matku hrubě obvinit, že dostatečně nedbá na bezpečnost svého potomka. Třeba už jen to, že nezodpovědní řidiči zabíjejí cyklisty jak na běžícím pásu a ona se schválně trajdá venku! Zasloužilá matka pochopí, že jsou její vlastní zbraně obráceny proti ní, argumenty typu „co by se tady asi mohlo stát?“ je třeba odsoudit jako lehkomyslné a moderní matky nehodné. Svět je přece tak nebezpečný, plný nástrah a šovinistické hrubé síly a agresivity! Co když to tady za chvíli všechno teroristé vyhodí do vzduchu? Oblíbený argument „je třeba to udělat, i kdyby to mělo zachránit jen jeden lidský život“ zde také může najít uplatnění. Muž, který se takto horentně zasazuje o bezpečnost malého fracka, je pak vnímán buď jako citlivý nebo zženštilý, v krajním případě jako buzna, což je v dnešní společnosti spíše ceněno, narozdíl od hrubiána, který pronese něco tak genderově necitlivého jako „tady nemají děti co pohledávat, takže si to holky vyřešte po práci někde u kafe“.
S pozdravem Herodes 4ever!
(12x známkováno, průměr: 1,75 z 5)