Když jsem šel nedávno (ne)podávat vysvětlení k přestupku spáchanému firemním vozem, zjistil jsem, že rozsáhlá databáze článků z FSM série se této problematice věnuje pouze okrajově, a příslušné informace jsem lovil po diskusích, známých a místních zasloužilých odbojářích.
Můj článek tedy nejspíš nepřinese nic extra nového, ale měl by na jednom místě shrnout zásady (ne)podávání vysvětlení k přestupkům údajně spáchaným vozidly, jejichž provozovateli jsou právnické osoby.
Úvodem si pojďme ujasnit, které body základního FSM jsou neméně důležité i v případě, že zrovna řídíte firemní vůz:
1. S pomahači a chrániči se stále nebavíme.
Na správný popis událostí bude vždy dost času u správního řízení, do nějž již vstupujeme připraveni a vybaveni správnými formulacemi. Pamatujte – ač už to na tomto webu nesčetněkrát zaznělo – že v situaci, kdy bengo ví, co od Vás chce slyšet, zatímco Vy víte jen tolik, že proti Vám stojí kretén, taháte vždy za kratší konec provazu a nikdy nevíte, jaká část Vašich slov bude nakonec zneužita ve Váš neprospěch.
Bengu se tedy legitimujeme, předložíme doklady od vozidla a vyslechneme si, co nám chce říct. Nic víc, nic míň.
2. Na místě s konstatováním spáchaného přestupku nesouhlasíme.
Na tento bod se názory významně liší. Existuje myšlenková škola, která říká, že protokol o přestupku zkontrolujeme, na místo pro naše vyjádření napíšeme jen lakonické „S přestupkem nesouhlasím.“, volné místo proškrtneme a protokol podepíšeme. Osobně radím nedělat ani to. Je pravděpodobné, že opičáci si stejně navymýšlejí tři prdele okolností, dodají si hromady podivuhodných důkazů a vzájemně si dosvědčí, že Vás tam celá služebna zrovna cestou z oběda viděla, kterak opakovaně přejíždíte matku s kočárkem.
Protože Vás nikdo k podpisu onoho protokolu nutit nemůže, osobně doporučuji nepodepisovat vůbec nic a jen opičákovi sdělit, že s jeho sdělením podezření ze spáchání přestupku nesouhlasím. (S ohledem na opičí schopnost porozumět delším větám bych se i zde spokojil s poměrně nesmyslným, ale pro nepřítele srozumitelným „S přestupkem nesouhlasím.“)
Tento přístup má i jednu vedlejší výhodu pro případ, že by nám mělo během správního řízení opravdu seriózně téci do bot. Jde-li o fotografií/videozáznamem nezdokumentovaný přestupek, který ale mají bohužel nejen správní úřady, ale i případné soudy, tendenci považovat za prokázané jen na základě svědectví opičí hlídky (typicky neužití bezpečnostních pásů nebo držení hovorového zařízení během jízdy), absencí svého podpisu na protokolu se otvírá legitimita položení otázky, jak je prokázáno, že jste skutečně v daný okamžik vůz řídili Vy. Osobních informací běhá na světě spousta, navrch nikdy nevíte, jestli vůči Vám daný opičák není podjatý proto, že jste se onehdá jeho manželky při náhodném setkání v Lidlu zeptali, jak se vyrovnává s tím, že jsou její rodiče sourozenci, a on si teď na Vás nechce vybít nasrání z toho, že mu manželka odmítá podržet za to, že od devětaosmdesátého vyměkl, když Vás za tu drzost ani rovnou nevzal obuchem.
A nyní se již můžeme volně přesunout do správního řízení, kam se dostaneme po splnění bodu č. 2, nebo při podezření ze spáchání přestupku, při němž nebyl nikdo na místě ztotožněn (častější případ – obvykle překročení nejvyšší dovolené rychlosti nebo špatné parkování).
V první fázi, nebyl-li údajný pachatel na místě ztotožněn, přijde společnosti, jakožto provozovateli vozidla, „Výzva k podání vysvětlení a k sepsání zápisu o podání vysvětlení“, která nám sdělí, kdy a kam se musíme dostavit, co k tomu potřebujeme, a co všechno se nám stane, když to náhodou neuděláme.
Opět se dostáváme na místo kolize názorů dvou táborů. Existují odbojáři, kteří tvrdí, že na tyto výzvy nereagují, příp. reagují nějakým písemným prohlášením, kde dají ou(řa)du najevo, že nemá smysl, aby zrovna s nimi ztrácel čas, když z nich nakonec stejně nevyrazí ani vindru, a ou(řa)d se údajně následně raději zaměří na snazší oběti.
Osobně tento postup nevolím hned ze dvou důvodů: Jednak nám zákon poměrně jasně ukládá povinnost na jednání se dostavit (s výjimkou omluvených absencí, které jsou již poměrně detailně rozebrány v předcházejících dílech FSM v částech zabývajících se promlčením přestupku), ale hlavně se musím přiznat k osobní perverzi, kdy jde veškerá hodnota mého času stranou a s chutí zaměstnám úředníka zbytečnou činností, díky níž třeba zrovna dojde k promlčení přestupku piráta Lojzy Vonáska, který svou zběsilou jízdou rychlostí 54 km/h u značky „Pyšely – konec obce“ ohrožoval všechny slušné občany na životě.
Nicméně v této fázi bychom si již měli rozmyslet jeden z bodů postupu – Chceme obstruovat?
Fáze I. – Obstrukce
V této fázi můžeme aplikovat stejné nástroje jako v případě (ne)podávání vysvětlení jako fyzická osoba – doporučuji tedy nastudovat dané nástroje v předchozích dílech FSM. Cíle mohou být různé, od hraní na promlčení, až po podojení ou(řa)du o nemalou náhradu nákladů. V zásadě tu máme:
– Zplnomocnění osoby z nějaké exotické země, odkud se nevrací doporučená pošta.
– Zplnomocnění osoby ze země, která zásilky určené do vlastních rukou předá de facto komukoli.
– Zplnomocnění osoby, která obsílku převezme a bude nás ve věci zastupovat, z dostatečně vzdáleného místa, aby se náhrada nákladů pěkně prodražila.
– Rekurzivní zplnomocňování zmocněnců.
– Využívání práva na změnu termínu jednání.
– Kombinace přechozího.
Postup se u firemního vozidla oproti vozidlu soukromému takřka neliší a záleží jen na našich vztazích s jednateli společnosti, co vše můžeme aplikovat. Z pohledu zákona nám sice nic nebrání v nejrůznějších eskapádách, v praxi však můžeme dojít do fáze, kdy vztahovou rovinu např. se zaměstnavatelem upřednostníme před naším husovským pláním za pravdu, a potom je třeba volit rychlé a chirurgicky přesné úkony k co nejrychlejšímu a nejbezpečnějšímu dotažní causy k odložení.
Fáze II. – Jednání s ou(řa)dem
Tady přicházejí ty pravé radostné chvíle pro ty perverzní z nás, které baví úředníka trápit, a hlavně se zde dostáváme k podstatným rozdílům oproti vozidlům soukromým.
Je třeba si uvědomit, že osoba pověřená právnickou osobou k jednání je povinna znát a sdělit totožnost osoby, která měla v době spáchání přestupku dané vozidlo svěřené k užívání. První myšlenka se v takovou chvíli obrací ke knize jízd.
Jak však již v některém z předchozích dílů FSM zmínil pan JJ, žádný z orgánů prošetřujících údajný dopravní přestupek nemá právo do knihy jízd nahlížet. Je velmi dobře možné, že Vás o to úředník požádá – o to větší radost můžete mít, když jej v takovém případě nejen pošlete k šípku, ale ještě jej požádáte o informaci, na základě jaké zákonné úpravy Vás k takovému úkonu vyzval a budete trvat na zaprotokolování jeho odpovědi.
V tuto chvíli je třeba se zamyslet nad tím, čí totožnost je vhodné a možné úřadu sdělit jakožto totožnost osoby, která měla v době spáchání přestupku k vozu dispoziční právo. Rozdělme si to na několik scénářů.
1. Jste zaměstnanec dané firmy, s jednateli nemáte žádný nadstandardní vztah.
V takovém případě jste buď byli požádáni, abyste šli za firmu celý přestupek projednat, nebo se k prvotnímu projednání za firmu dostavil někdo jiný, kdo jako disponenta označil Vás.
S ohledem na nikterak nadstandardní vztahy s orgány firmy jistě není žádoucí konat tak, aby byla firma obtěžována více, než je nezbytně nutné. Po přiznání, že jste v danou dobu skutečně měli vůz firmou svěřený k užívání, by mělo následovat prohlášení v tom smyslu, že navzdory tomuto faktu jste v danou chvíli vozidlo neřídili a v otázce totožnosti řidiče nebudete v souladu se zákonem podávat další vysvětlení.
Na vysvětlenou – pokud máte vozidlo svěřeno i k osobnímu užívání, je situace zcela jasná a úřad nemá jak identitu případného řidiče zjistit. Pokud tomu tak není, je možné – v případě, že by celá věc došla do fáze, kdy byste byli za bezpodmínečného řidiče označeni – deklarovat, že se Vám v daný den udělalo nevolno, zbytek dne jste strávili doma, a požádali jste v souladu se zákonem blíže nespecifikovanou osobu o dopravení vozidla zpět do sídla firmy, aby mohlo být nadále využíváno jako pracovní nástroj. Doplníte-li tento příběh o důvěryhodného svědka, je dané vysvětlení prakticky neprůstřelné.
Samozřejmě je třeba dbát na to, aby případná Vaše přítomnost na místě spáchání přestupku v daném čase nebyla nějak příliš snadno prokazatelná (např. jste obviněni ze špatného parkování služebního vozidla v ulici vedle služebny městapa, kde jste zrovna v daný čas (ne)podávali vysvětlení k jinému přestupku :-).
2, Jste statutárním orgánem dané firmy, nebo s ním alespoň máte nadstandardní vztahy.
Tady přichází konečně ta pravá legrace. Stejně jako když máte podle D-FENSova návodu v rodině auta registrovaná „křížem“ (tedy provozovatel je odlišný od toho, kdo vozidlem nejčastěji skutečně jezdí), i zde je dobré zmást nepřítele hned z počátku tím, že se na (ne)podání vysvětlení dostaví někdo, kdo zcela zjevně není osobou zachycenou na případném důkazním materiálu (např. fotografie z úsekového radaru).
Úředník příliš uvykl situaci, kdy firma posílá pachatele přestupku, pročež je připraven na obligátní otrávené „Tak tady Vás máme vyfoceného. Poznáváte se, žejo?“
Pojďme jej tedy hned zkraje jednání vyhodit z konceptu tím, že na jednání pošleme někoho jiného. Říkejme mu třeba pan Novák. Na úředníkovu otázku, kdo měl dané vozidlo v užívání v čase spáchání přestupku by pan Novák měl odpovědět „Pan Novák, bytem Kytičková 88, Horní Dolní.“
Protože je pan Novák slušně vychován, může po úředníkově dlouhém váhání a otázce „To jste vy?“ odpovědět „Ano.“
To je však to poslední, co by pan Novák měl úředníkovi v danou chvíli říkat. Bude-li úředník chtít vědět, zda pan Novák vůz v onu chvíli řídil, je na místě mu připomenout, že pan Novák je v tento moment přítomen jako zmocněnec společnosti – a jako takový tedy podává vysvětlení za právnickou osobu „Vopička a syn, spol. s r.o.“. Bude-li úředník chtít vědět, kdo vůz řídil, měl by se dotazovat pana Nováka. A aby mohlo být dotazování, musí být nejprve co, děti? No přeci předvolání!
Ou(řa)dovi tedy nezbývá, než se zplnomocněným Novákem sepsat protokol, že firma Vopička a syn prohlašuje jeho ústy, že vůz užíval Novák, ale zároveň musí obeslat Nováka, aby přišel podat vysvětlení.
Podotýkám, že v této fázi to podle dostupných informací balí i otrlejší úředníci, neboť zatuší, že z tohoto mráčku jim nezaprší ani na kafe, a Nováka nechají Novákem, aby ušetřili síly na danění jiných pirátů.
V případě, že by však byl úředník iniciativní, postupuje Novák v souladu s bodem č. 1, jen může býti rozšafnější. Může zplnomocnit kamaráda, který přijde za Nováka (ne)vysvětlit, že Novák sice auto užíval, ale neřídil. „Kdo řídil?“ „Vím, v souladu se zákonem nepovím.“
A jsme zase tam, kde jsme byli.
Další zajímavý postup nedávno navrhnul pan JJ a já jej zde rád s jeho svolením uvedu jako perličku pro ty, kteří se s ou(řa)dy rádi originálně dohadují. Ač jsem jej osobně nezkoušel, určitě za pokus stojí:
Po seznámení se se spisem obviněný deklaruje, že se o jeho vůz nejedná, neboť jeho vůz byl v danou dobu tam a tam (ideálně alespoň 200km od místa údajného přestupku) – a navrhne svědky, kteří jeho prohlášení svou svědeckou výpovědí podpoří. S ohledem na to, že postupujeme-li správně, neexistuje šance, že by se úředník mohl jakkoli domnívat, že před ním stojí pachatel přestupku, a je-li svědecká výpověď věrohodná, je pro úřad prakticky nemožné, že se Vaší nebohé firmě nesnaží uškodit nějaký zlý epigon s falsem Vaší RZ.
Další náležitosti
Jak patrno, krom úvodního tanečku se (ne)podávání vysvětlení v souvislosti s firemním vozidlem zase příliš neliší. Jen je třeba dbát zvýšené opatrnosti, neb jak známo, nasere-li člověk ou(řa)d, nezřídka přichází „náhodná a s ničím vůbec nesouvisející kontrolní kontrola“ od úřadu jiného.
Je tedy dobré mít v souladu s (ne)podaným vysvětlením vedenou knihu jízd a řádně proškolené řidiče v ní figurující. U řidičů z povolání nám zákon poměrně jasně stanovuje způsob a frekvenci proškolování a přezkušování řidičů odborným pracovištěm (typicky autoškolou), ale u všech ostatních (tzv. řidiči referenti) je o poznání vágněji formulován.
Sice existuje povinnosti řidiče proškolovat a přezkušovat, avšak zákon ani žádná prováděcí vyhláška nestanovuje, kdo a jakým způsobem toto školení smí provádět. Zde přichází prostor pro kreativitu – co třeba každoroční proškolování všech řidičů ve firmě sekretářkou, která nevlastní ŘP? To už nechám na Vás. Zákon jen trvá na vedení evidence takovýchto školení. Docela hezky je problematika popsána např. zde .
Ve všech případech samozřejmě platí, že je vhodné si celou proceduru (ne)podávání vysvětlení nějakým vhodným způsobem dokumentovat (např. hlasový záznamník v telefonu se nabízí jako rozumná volba) – například zapomene-li Vás úředník před jakoukoli otázkou poučit o možnosti odepření podání vysvětlení, je rozhodně na místě trvat na tom, aby tuto prokazatelnou skutečnost zaprotokoloval. Vězte, že není bezpečnější cesta, jak celou causu nechat s jistotou zahrabat velmi hluboko do šuplíku.
Stejně tak je samozřejmě platné, že ihned po poučení trváme na seznámení se se spisem a důkaznímu materiálu věnujeme stejnou pozornost jako v případě přestupků soukromých vozidel. Chyby v důkazech, otázka naplnění materiálního aspektu daného přestupku, to vše může hrát v náš prospěch a ou(řa)dy to zaměstnává. Využívejme toho.
Závěrem nezapomeňme ani na to, že stejně jako u soukromých vozidel máme právo požadovat úhradu nákladů. Systému odvádíme tolik peněz, že by byl hřích nechat mu nějaké z těch, které můžeme dostat jako bolestné za čas strávený s kretény.
Za tipy sloužící jako podklady pro tento článek děkuji pánům D-FENSovi a JJovi.
(2x známkováno, průměr: 3,00 z 5)