FSM 5: Akce Kryštof

Featured Image

Na 23.-28.4.2007 naplánovala policie a další složky aparátu dopravně bezpečnostní akci, která prý nebude mít v dějinách dopravní buzerace obdoby. Do akce budou zapojeny kromě PČR také Celní správa a překvapivě také městské policie, a to v době, kdy mnohé obecní policie vyhlásily ústup od dopravní problematiky.

Ve dnech, kdy mne budou unášet křídla dopravního letounu Il-96 směrem k dobrodružstvím ve východních zemích, zakusí mnoho českých řidičů slastnou buzeraci ze strany policejních složek.

Silniční buzerace není jen otázkou pocitu, vytahování se před kolegou policistou či pohlednou policistkou, ale i o jiné ideály vyššího typu. Nejde o kompenzaci mindráku z toho, že někdo má drahé auto a hezkou přítelkyni, zatímco silniční buzerant má fabii ftříhrnku a starou fobezitě. Jsou lidé, kteří prosazují buzerační přístup, protože si myslí, že tím spasí lidstvo. Pronášejí věty typu „i kdyby zachránil jeden jediný život, pak je nový silniční zákon dobrý“ a je jim jedno, že kvůli tomu samému zákonu jiných pět deset lidí přijde o život, zdraví nebo majetek, protože oni svoje zdůvodnění našli. Mínění společnosti utvářejí podle pořekadla o prázdném sudu svými hysterickými výkřiky o vrazích v autě paranoidní zbabělci, kteří si myslí, že jim neustále jde o život. Je to téma, které má jedno neskutečně složité komplexní řešení a mnoho neúčinných jednoduchých partikulárních.

Především jde ale o moc, kterou si dopravní buzerací přisvojují úřady, a v neposlední řadě o peníze, které přes buzersystém protékají. Na průsečíku všech těchto zájmů se nachází to, čemu se říká dopravně bezpečnostní akce neboli „akce Kryštof“.

Média a různé buzerační spolky vyvíjejí tlak na policii a hledají v ní příčinu selhání nového silničního zákona. Například srovnáním ledna 2006 a ledna 2007 vyjde, že počet usmrcených narostl o 8 osob, tj. o 12,5  %, počet těžce zraněných o 18 osob, tj. o  8,0 % a počet lehce zraněných o 175 osob, tj. o 12,6 %. 10 mrtvých na silnicích za jeden víkend není žádné mimořádné číslo. V poslední době se ke všem ranám, které uchystal 411fans život, přidala ještě další. Obušek, který vytáhli z pytle, začíná úřadovat v řadách skupin, které očekávaly z buzerzákona profit. Policie se nachází v situaci, kdy občasným umělým dýcháním a přikládáním elektrod musí udržovat nepovedený buzerační zákon při životě, aby se sama vyvinila z obvinění z nečinnosti a jeho nedostatečného prosazování. Sebemrskačsky musí pravidelně předkládat médiím zprávy o tom, kolik řidičů zase dostalo očistnou pokutu, čímž inteligentnějším jedincům dává šanci položit otázku, kam se poděla dlouhodobá účinnost policejní represe a jaký význam tedy má, když i přesto pořád dál řidiči páchají přestupky. Pochybuji, že jakákoli projevená snaha policii k něčemu bude, protože 411fans neúspěch svého šmejdzákona svalují právě na ni a i kdyby byl Kryštof obden, pořád jim to bude málo. Jsou to lidé, kteří neuznávají přirozený běh věcí a jsou tudíž extrémní i prostředky, po kterých sahají.

Nechtěl bych být řadový policista a to ani minutu. Buzeračních akcí se zpravidla účastní v přesčasech anebo je jejich nadřízení vytáhnou od jiné práce, kterou pak musí dokončit v přesčase. Jejich každodenní práci provázejí protichůdné příkazy, v lepším případě mizivá podpora nadřízených, v horším házení klacky pod nohy. Korupce, klientelismus, loajalita je stavěna nad schopnosti, odchod znechucených kolegů, mediální útoky, nejvyšší nadřízení, co se chovají jako hovada nebo jsou zapleteni do nejhorších skandálů. Nevím, jak dlouho bych takovou práci dovedl dělat a za jak dlouho by se dostavila otupělost a nezájem o cokoli kromě odchodu z takové práce pryč.

Pokusil jsem se nastínit, že policista není náš nepřítel, ale taky není náš kamarád. V podstatě mohou nastat tři scénáře průběhu silniční kontroly:

formální, kdy se obě strany snaží mít to ce nejrychleji a nejméně bolestivě za sebou. Výsledkem takového počinu je vyplněný formulář o provedení kontroly vozidla, a ten je pak dále měřítkem rozsahu akce.

korektní, kdy se kontrola odbyde sice důsledně, ale při zachování důstojnosti obou stran. O případném přestupku se hovoří věcně a bez emocí, výsledkem je rychle a efektivně provedený policejní úkon.

buzerační, kdy si policista potřebuje kompenzovat mindrák, prokázat služební horlivost, předvést se před kolegyní nebo má nějaký jiný problém, jehož řešení spatřuje v řidiči. Většinou tento pohovor vyústí v otázky typu „vy jste neviděl tu stopku“, pokud řidič není submisivní vohnout, s policisty se pohádá a eskaluje konflikt.

Následující řádky se týkají toho posledního případu.

1. Práva silniční hlídky jsou na internetu široce diskutována a popsána. Pro jistotu nejdůležitější body:

– policisté smějí zastavit řidiče i z jedoucího auta, obecní strážníci nikoli
– řidič je povinen předložit doklady od sebe i od vozidla ke kontrole
– řidič povinen podrobit se dechové zkoušce na obsah alkoholu v krvi
– policista je oprávněn prohlížet vnitřek vozidla pouze za účelem zjištění, zda se v něm nenachází pachatel trestného činu nebo hledaná věc, drogy, zbraň či střelivo. Toto podezření musí být důvodné.

Nějaké ňuchání uvnitř vozu, zkoumání různých detailů v lékárničce či dokonce provádění demontážních prací na vozidle nepřichází vůbec v úvahu. Policisté jsou naštěstí v tomto ohledu školeni a podobných úletů se nedopouštějí.

2. Má-li policista podezření, že jste spáchal přestupek, neobejde se mnohdy bez určité formy řidičovy spolupráce. Například bezelstně položená otázka „z jaké ulice jste sem přijel?“ stojí zpravidla na začátku potrestání za jízdu jednosměrkou nebo nějakou buzerantskou zónou, kterou si tam vytyčili místní zbohatlíci s konexemi na magistrátu. Pokud od vás policista chce něco zvědět, požaduje vysvětlení a náležitosti podání vysvětlení policistovi stanoví zákon o policii. Mimojiné z toho plyne, že dokud vás policista nepožádá o podání vysvětlení a nepoučí vás podle zákona, není třeba se s ním vůbec bavit a pokud ano, tak takto získané informace nepředstavují platný důkaz.

3. Technické záležitosti, například stav vozidla, opotřebení jeho částí, funkčnost jednotlivých systémů apod. s policisty nediskutujeme a odkážeme je na platost technické kontroly. Informujeme je, že vozidlo bylo před jízdou zkontrolováno a nevykazovalo vady. V případě, že se s tím nespokojí, necháme je zdokumentovat domnělé vady a k protokolu se vyjádříme v duchu bodu 4. Policisté také nejsou oprávněni nutit řidiče k provádění oprav, například výměny žárovky.

4. Řekněme, že jste obviněn z přestupku a nesouhlasíte s tím. Je to situace veskrze běžná. Např. při běžné rychlostní prudě policisté často hlídce vpředu nahlašují jen barvu a typ vozidla. Specifikaci „modrá fabie“ může vyhovět hned několik vozů v okolí. Také je třeba se soustředit na to, zda dopravní značka, kterou jste údajně nerespektoval, odpovídala platnému vyobrazení v příloze vyhlášky, a to platí i pro značení vodorovné. Policisté sami mnohdy zákon neznají, například skutečnost, že přes jednu plnou čáru lze odbočovat na místa mimo silnici, je pro některé z nich nová. Pokud je k uložení pokuty zapotřebí měřidlo, například radar, váha nebo měrka na pneumatiky, musí jít o měřidlo stanovené ve smyslu zákona o metrologii.

Můžete si vybrat: přijmout trest nebo ne. Pokud jste obviněn z přestupku, máte právo se k obvinění vyjádřit a navrhnout případné důkazy. V praxi k tomu slouží papírek formátu A6, který se nazývá přestupák neboli záznam o přestupku. Na jeho zadní straně je třeba popsat veškeré okolnosti, které shledáváte spornými. Zákon nijak neupravuje, jak se obviněný má vyjadřovat, takže můžete psát klidně celé odpoledne. Pokud se jedná o událost, která je závislá pouze na svědectví přítomných policistů, pak je třeba uvést služební čísla všech policistů, kteří byli na místě přítomni a zaznamenat, že tam po dobu projednávání přestupku nebyli žádní další. Obvyklá je totiž situace, kdy si policisté před komisi zavolají kolegu, který „tam zrovna někde poblíž stál“ a ten bude vypovídat ve váš neprospěch.

4. Jakmile zaplatíte pokutu, je přestupek uzavřen. Pokud věc není stoprocentně jasná, doporučuji pokuty na místě neplatit a trvat na projednání přestupku ve správním řízení. Úřady v některých městech mají již nyní potíže vejít se do zákonné jednoleté lhůty, nehledě na to, že žádný zákon nepřikazuje občanovi, aby převzal od kohokoli zásilku. Jistě víte, kam mám namířeno. Kromě toho, zvýší se tím administrativní zátěž aparátu a to není na škodu.

5. Během celé „kontrolní kontroly“ doporučuji zásadně nikam nespěchat. Jednak některým sadisticky založeným policistům, co se v buzeraci vyžívají, dělá pohled na vaše zmatečné pohyby a vystrašený pohled dobře, ale hlavně jsou to oni, kdo vás zastavili, jsou to oni, kdo tady otravuje a kdo něco chce, a tak se musejí přizpůsobit vaším návykům. Je sice fajn mít to co nejdřív odbyté, ale ještě lepší je je chvíli zdržet, protože v tom mezičase nemohou zastavovat další. Stejně tak je třeba nenechat se vytočit nebo znervóznit.

6. K policistům se nechováme devótně, jak často činí vohnouti ani arogantně, jak si oblíbili zmrdi. Jak jsem psal, nebuzerují ze své vůle a určitě mají sami úplně jinou představu o spravedlnosti než třistakrát denně říci „ukažte mi lékárničku prosím“. Na druhé straně musejí pocítit, že nejsme kamarádi a ta činnost, kterou provádějí, je závadná a nežádoucí. Proto považuji za jedinou správnou taktiku korektnost a odstup, tzn. věcné jednání a co nejméně komunikace. Je třeba brát v úvahu, že ačkoli významnou část policejního kádru tvoří vyučení zedníci, pekaři a cukráři, tak jiní mají rozhodně na víc než na prosté buzerování a školení o komunikaci jim nešla jedním uchem tam a druhým ven; zatímco první typ při vaší neochotě spolupracovat stupňuje nátlak a někdy sáhne i k provokaci, ti druzí často sami rozpoznají, že se s nimi nechcete bavit a sami to skončí.

Osobně praktikuji následující postup. Pokud hlídka postupuje normálně a kontrola se odehrává v běžných mezích, nemám s tím problém a stavím se k tomu neutrálně. Jakmile ovšem zaznamenám, že ožila buzerační buňka, přestávám se s policisty bavit. Je mi jedno, co říkají, upozorním je, že až budou potřebovat podat nějaké vysvětlení, ať si o něj požádají v souladu se zákonem o policii a jinak je zcela ignoruji, protáhnu se v sedadle a zapnu rádio. Zpravidla je to nasere, to je logické, jednou došlo i na větičku „a hele, pán trucuje“ nebo tak něco, ale protože jsem dál na svém přístupu nic neměnil, za chvíli toho nechali. Jinak řečeno, nenechte se nasrat. Za svoji nedlouhou řidičskou kariéru jsem zažil kontroly formální a kontroly důsledné, dokonce jednu důslednou kontrolu na objednávku jistého policejního důstojníka, ke kterému jsem se nezachoval v civilu vůbec pěkně. Při žádné mě nikdo neukousl.

7. O dopravní buzeraci jsme nikdo neprosil a představuje mocenský akt státní správy vůči občanovi. Je to přitom ta samá státní správa, která má občanům pomáhat, jen časem jaksi úředníci zjistili, že posílat policisty buzerovat je zábavnější než starat se například o kvalitní a bezpečně navržené silnice. Provádění kontrol „za bukem“ shledávám amorálním a na takovou hlídku neváhám ostatní motoristy upozornit pomocí světelné houkačky. Napomáhám tím státní správě dosáhnout konečně té tolik žádoucí otevřenosti v komunikaci s občanem.

Během nadcházejícího Kryštofa tedy přeju všem hodně štěstí: řidičům, aby odolali nátlaku policie a policii, aby odolala tlaku médií a úřednictva.


18.04.2007 D-FENS

12345 (Zatím nikdo nehlasoval)
239x přečteno
Updatováno: 28.11.2015 — 0:04
D-FENS © 2017