BRABEC: „Ivánku, kamaráde, můžeš mluvit?“
HORNÍK: „Můžu, jsem sám.“
Uvedená věta z dialogu fotbalových funkcionářů Brabce a Horníka stačila za krátkou dobu zlidovět. Zahajuji s ní mnohé telefonáty a je to taková moje soukromá reality show, čekám, kdo jak odpoví. Pánové Brabec a Horník měli jistě zcela zkreslený názor na fungování veřejných telefonních sítí, proto zvolili pro svoji choulostivou komunikaci ohledně predikce výsledků fotbalových utkání špatný technický prostředek. Věta pana Horníka pak vypovídá o nebetyčné naivitě až debilitě mluvčího, což asi málokoho překvapí, protože lidé z prostředí kolektivních sportů bývají blbí jak dlabaný necky. Horník byl sice sám, ale rozhodně ne samotný: byl s ním Velký bratr.
Kompletní záznamy telefonních rozhovorů fotbalových funkcionářů můžete najít třeba tady. Jedná se o zdroj naprosto ojedinělé zábavy a v nich uvedené hlášky nenechají ani jednu bránici strnulou. I vybraný slovník obou kapitánů českého sportu stojí za povšimnutí, sprosté slovo padlo jen asi každou desátou vteřinu. Slzám smíchu se neubránila ani soudkyně. Otázka je, kolik je jich ještě takových.
O tom jsem ale původně ani psát nechtěl. Pokud máte dojem, že nikoho nezajímáte, nikdo o vás nechce nic vědět a nikdo si vás ani nevšimne, čtěte pozorně zákon č. 127/2005 a související právní normy, což jistě přispěje ke změně vašich každodenních návyků.
Zákon č. 127/2005 („o elektronických komunikacích“) ukládá ve svém §97 subjektům provozujícím služby elektronické komunikace několik povinností. Například: vytvořit rozhraní pro odposlech prováděný policií, BIS a VKR, uchovávat údaje o komunikaci, poskytnout tyto údaje PČR, zajistit dekódování dat, která byla zakódována samotným poskytovatelem, zachovat mlčenlivost o tom všem a přiznává jim nakonec právo na úhradu nákladů, které z toho vznikly.
K zákonu existuje prováděcí vyhláška 485/2005 Sb., ve které se dozvíme, že jsou uchovávána následující data o elektronické komunikaci:
– při volání z pevné linky: volané a volající číslo, čas zahájení komunikace a její délka, identifikátor telefonní karty.
– údaje o telefonních automatech včetně jejich geografické polohy a slovní popis jejich umístění
– při volání z mobilu stejně jako u volání z pevné linky, navíc ještě číslo IMEI, čísla BTS, kterých telefon využil, poloha telefonu a cosi zvaného „další informace“
– relace mezi číslem telefonu, IMEI, číslem BTS
– IP adresy terminálů pro SMS odeslané prostřednictvím internetu
– datum a čas dobíjení kreditu předplacené karty pro určité telefonní číslo
– relace číslo telefonu – číslo dobíjecího kupónu, kterým byl dobit
– údaje o BTS včetně směrování jejich antén
Zajímavou sadu údajů získává stát i k datovým službám:
– typ připojení, identifikaci koncového zařízení uživatele
– datum, čas a délka připojení
– IP adresa a další znaky charakteristické k uživateli a koncovému zařízení
– množství přenesených dat oběma směry
– u elektronické pošty adresy el. pošty odesílatele a příjemců, množství přenesených dat
A tak dále. Vzal jsem to jen letem světem.
Vyhláška dále stanoví, jak má fungovat datová linka mezi „uchem“ a providerem. Jak vidíme, jedná se o automatizovaný a poměrně komplexní systém shromažďování dat o komunikaci každého jednotlivce a o místě, ve kterém komunikace nastala. Může poskytovat data o vás téměř v reálném čase. A to mám navíc obavy, že toho bude ve skutečnosti mnohem více, protože vyhláška nestanovuje rozsah zaznamenávaných údajů taxativně. Při zamyšlení se nad celým systémem vám v podstatě vyjde, že se jedná o nástroj k hromadnému sběru dat o soukromé komunikaci všech uživatelů elektronických komunikačních prostředků.
Nikdo se neschová. Nikdo neví, zda je právě pod drobnohledem nebo zda se pod drobnohledem neocitne zítra, protože se to všechno děje bez vašeho vědomí. Vaše soukromá komunikace je v podstatě veřejnou záležitostí. Jak se cítíte? Myslíte si ještě pořád, že je to spravedlivý zákon? Je takové právo nástrojem spravedlnosti, nebo se o tuto hool opírá totalita ve své snaze po mind control?
Jak ukázala kauza Ivánka, poslance Doležala nebo další nedávno zveřejněné odposlechy v kauze pánů Šišy a Mareše, mohou se tato data dostat do ruky komukoli. Je zřejmé, že jak v případě Ivánka, tak v případě Mareše se záznamy dostaly ven s nějakým konkrétním cílem. Nebyly zveřejněny proto, že někomu připadaly zábavné nebo poučné, ale proto, aby splnily nějaký cíl – například aby kapříci při své plavbě vodami fotbalové ligy dorazili do jiných sítí. Vaše hovory, SMSky a maily mohou příště také dostat do ruky média a znemožnit vás před všemi, kdo o to budou stát. Nebo je mohou od policie odkoupit nějací aktivisté, případně jiná mafie a vydírat vás tím. Pokud říkáte do telefonu nějaká ekonomická nebo technická data, nikdo negarantuje, že je nedostane do ruky konkurence, před kterou byste je jinak tajili.
Jiří Kolář, bývalý policejní prezident (zaznělo v poradu ČT Události, komentáře 23. 10. 2004):
„Já vedu rozhovory a ať si je každý odposlouchává, jak chce. Když si je človek jistý, že nic nespáchal, muže mu to být jedno.“
V naší zemi zamořené submisivními sráči padají často věty „Já mám svědomí čisté, tak ať si klidně odposlouchávají. Hlavně když to pomůže boji se zločinem.“ Jakoby se zapomnělo na přísloví o holi a psu. Libovolnou větu libovolného rozhovoru lze vytrhnout z kontextu a zasadit do kontextu jiného, následně takto vzniklou dezinformaci medializovat, aniž by byl oběti dán prostor se hájit a větu vrátit do kontextu správného. Odposlechy soukromé komunikace jsou něčím, s čím by nikdo neměl být srozuměn, protože může hned zítra být sám jejich předmětem a může to být jeho špinavé prádlo, které bude na veřejnosti vypráno.
Druhým axiomem sráčského myšlení je věta „monitorovat hovory devíti miliónů občanů, to by jim neprošlo“. A proč by jim to sakra nemělo projít? Stejně tak si vohnouti mysleli, že by supermarketům Julius Meinl nikdy neprošla repase zkažených salámů na pochoutky z oddělení lahůdek, a přesto to v pohodě procházelo dlouhé měsíce a roky, a jak se vohnouti oblizovali nad majonézovým salátem! Oficiálně přiznává velký bratr ústy ministra Bublana, že odposlechů je nyní aktivních jedenáct tisíc a to že odpovídá evropskému průměru. Pokud vycházíme z oficiálních čísel, zaznamenáme strmý nárůst počtu odposlechů za posledních pět let. Je třeba vědet, že odposlechů může být aktivních desetkrát nebo stokrát tolik, jde jen o definici, jakou úroveň monitorování obsahu komunikace nazveme odposlechem. Může jít o 100% odposlech hovoru za účelem operativního rozboru jeho obsahu, nebo jen jeho archivaci pro pozdější potřebu (data retention), nebo sběr dat o vaší komunikaci s cílem identifikovat vaše každodenní návyky či osoby ve vašem okolí. Beztak nikdo nezkontroluje, zda je odposlechů skutečně těch jedenáct tisíc, takže Bublan může říkat, co uzná za vhodné. Rozsah „demokracie“, chcete-li anarchie ve zřizování odposlechů můžete posoudit na základě tohoto rozhovoru na serveru ODS. Vzniká otázka, zda Bublan vůbec může vědět, kolik odposlechů probíhá.
Nikdo se nás neptal, zda s odposlechy souhlasíme. Dokonce ani mobilní operátoři nenašli tolik serióznosti vůči svým zákazníkům, aby snahy státu o zavedení praktik velkého bratra odmítli. Sice najdou čas a prostředky na to, aby nás každých deset minut ujišťovali, že je to v našich rukou.now, ale nenašli sílu na to, aby ukázali státu prostředníček, dokonce na tom realizují profit. Výše zmiňovaná vyhláška by totiž bez jejich aktivní spolupráce nemohla vzniknout. Celá věc se odehrává ve stínu veřejného zájmu a ačkoli všichni tuší, nikdo se raději nestará a doufá, že právě jeho se to netýká, což je omyl jak hrom. Média dopřála vzniku tohoto zajímavého zákona a ještě zajímavější vyhlášky jen minimální publicitu. Zřejmě se jednalo o nevýznamné téma. Ve srovnání s registrovaným partnerstvím homosexuálů nebo minimálním věkem pro uskutečnění pohlavního styku je to jistě prkotina, která se skoro nikoho nedotkne a není jí třeba věnovat mediální prostor. Různé státní instituce, mající se zabývat ochranou osobních dat, se sice donekonečna vyžívají v tom, že z rodného čísla je možno poznat, zda jste muž nebo žena; takový hrubý zásah do soukromí je však nechal zcela klidnými. Aby taky ne.
Smyčka se stahuje a tak můžeme formulovat první věty manuálu pro přežití v poli. Zní:
Do telefonu hovořme vždy tak, jako bychom mluvili do televize, rádia nebo před početným publikem. Nikdy nevíme, kdy se naše řeč nebo její libovolně vytržené části dostanou komukoli do ruky. Při psaní mailů se chovejme, jako by se nám dívali přes rameno, protože se dívají.
Existenci v horším případě odposlechu, v lepším záznamu a monitorování komunikace chápejme jako každodenní součást běžného života. Sice jsme s tím nesouhlasili vy ani já, ale je to tady, dokonce zakotvené v legislativě a musíme se tomu přizpůsobit. Veškerá bezpečnostní opatření, která ohledně telefonické či mobilní komunikace uskutečníme, jsou jen zdánlivá. Například zakoupení telefonu v bazaru: většina bazarníků balancuje na hraně zákona a udržuje nestandardní kontakty s policií v zájmu uspokojivých vzájemných vztahů. Nikdo negarantuje, že majitel bazaru obden neběhá na pendrekárnu se seznamem IMEI. A tak dále.
Kvalitu i kvantitu údajů, které poskytneme Velkému bratrovi, řídíme sami svými komunikačními zvyky. Je tedy na nás, zda Velký bratr bude shromažďovat bezvýznamnou makulaturu nebo perly z našeho osobního života. Pokud se chystáte někam, kde nepotřebujete svědky, telefon nechte doma. Kdo se cítí být schopným manipulátorem a mystifikátorem, může dokonce poťouchle vnášet do systému Velkého bratra drobné neshody, třeba přivázat mobilní telefon koze kolem krku a poslat ji pást.
Odposlechy a záznamy komunikace jsou problematickým důkazem u soudu. Málokdo si to však uvědomuje. To, že soudy v ČR připouštějí odposlechy jako důkaz, je samo o sobě úchylné. Pokud by důkazem měl být vámi odeslaný e-mail, musí žalující strana prokázat, že jste jej skutečně napsal, což není vždy možné. Jako důkaz jsou data z odposlechů chatrná, jako materiál k vašemu zpracovávání během vyšetřování a výslechu se ovšem stávají prvotřídním materiálem. Jedinec konfrontovaný se záznamy vlastní komunikace, na kterou sám již dávno zapomněl, jistě rád změkne, protože mu dojde, co všechno už do telefonu vyblekotal a co všechno na něj asi Velký bratr má. Pod vlivem obrazu v takto nastaveném zrcadle rád pak o vlastní vůli poskytne důkazy jiné a lepší, a to je to, co oni chtěli. I proto je lepší se pojistit předem a vkládat Velkému bratru do ucha jen odpad.
Existuje řada kryptovacích prográmků. Jasně, šifry vytvořili lidé a jiní lidé je také dovedou rozkódovat, ale pešáci v systému Velkého bratra jsou v zásadě leniví a hledají cesty nejmenšího odporu. Když narazí na šifrovaná data, může je to sice motivovat k překonání překážky, ale spíš na to budou rezignovat, aby to nemuseli někomu hlásit nebo někam zapisovat. Snahu o zavedení newspeaku, jak se o to pokusil Ivánek, však nelze považovat za řešení. Právě na Ivánkově případu vidíme, jak je to neúčinné, i když Ivánkův kód Navajo byl samozřejmě velmi prostoduchý.
Touto neumělou zkratkou jsem označil to, co v mé hlavě klíčilo jako D-FENS field survival manual neboli D-FENSův manuál pro přežití v poli. Jak mnozí z nás postřehli (a mnozí jiní tvrdošíjně neberou v potaz), naše společnost se nazývá svobodnou pouze na úrovni proklamace. Ve skutečnosti je svobodná asi tolik, jako jsou vrtáky od Horsta Fuchse vyrobené z titanu s přídavkem Optiminerálu. Reálně obsahuje dnešní společnost procesy a prvky, které se svobodnou společností nemají co dělat, ale slouží k identifikaci a nenásilné „převýchově“ osob, které se z nějakého důvodu vychylují z mainstreamu. Jak jsme naznačili jinde, masová proměna spotřebitelského idiota v občana mohla by za jistých okolností otřást systémem, protože občanovým předmětem zájmu by se mohlo stát i něco jiného, než kde najde levné pivo v plastových lahvích, pohodu, klídek a tabáček. Naštěstí moderní společnost, nadopovaná po 9/11 stimulanty jako „bojem proti terorismu“ nebo „pozitivní diskriminací“ našla prostředky a postupy, jak udržet vše v přijatelných mezích. A tak zatímco naši otcové a dědové hubili amerického brouka a bojovali s reakcí, může se dnešní android po práci vydovádět při potírání xenofobie nebo boji s teroristy. Ne každému je takový lifestyle po chuti a tak snad někomu FSM přijde vhod, kdo bude obzvlášť hustej, může prostřednictvím fóra přinést pár švestiček z vlastní zahrádky.
Co se to děje s mým telefonem anebo Neobvyklý rituál
Mám dva telefony. Jeden je firemní, placený paušálem a přes něj se odehrává valná většina mé komunikace. V souvislosti s mým jménem je notoricky znám. Druhý je soukromý, na předplacenou kartu a jeho číslo zná celkem asi dvacet lidí. Mám jej jen proto, abych soukromé hovory a SMS nemusel realizovat telefonem služebním. Dost často bývá vypnutý, někdy ho nezapnu i několik dní nebo ho zapomenu v autě, kde leží, dokud se nevybije. Právě tohoto telefonu se budou týkat následující řádky.
Na telefon zhruba jednou za půl roku zavolá totálně cizí člověk. Telefonát zatím vždy splňoval tyto podmínky:
– příchozí hovor byl z pevné linky
– volal starší člověk, většinou velmi milý
– bydlel v nějaké díře za horama dolama (vesnice u Nechanické přehrady, nějaká ďoura na jižní Moravě, prdel v Krkonoších…)
– volal v době, kdy jsem soukromý telefon nechal doma.
Po zjištění, že na telefon někdo volal, jsem zatím vždy zavolal zpátky. Zprvu jsem byl obyčejně zvědavý, kdo použil nepříliš známé číslo a měl jsem zato, že když se tak stalo, že musí jít o něco skutečně vážného. Pak už mě jen zajímalo, zda budou naplněny shodné znaky. Během hovoru se vždy ukázalo, že volaný mi nikdy nevolal, dokonce ani toho dne neuskutečnil jiné hovory, ani není u něj doma nikdo, kdo by mi volat mohl. Osoba na druhém konci drátu, kromě jednoho nerudného dědka, vždy potvrdila, že tyhle omyly s mobilními telefony se jim stávají častěji, tak jednou do měsíce.
Mohlo by to fungovat takhle: VB potřebuje vědět, zda moje identita v síti GSM pořád ještě existuje. Vzhledem k nejednoznačnému souboru dat, který liknavým používáním privátního mobilu vytvářím, není občas jiné zbytí, než mě přimět, abych ho použil. VB tedy počká, až budu svému telefonu dostatečně vzdálen (to pozná podle polohy telefonu prvního), vytvoří uměle hovor (seznam vhodných osob má k dispozici) a čeká, zda se chytnu na tuto elektronickou udici.
(4x známkováno, průměr: 1,25 z 5)