František Matějka po pěti letech

Featured Image

První rozhovor s Františkem Matějkou jsme přinesli v roce 2010 krátce po setkání bloggerů, které organizoval a moderoval David Gruber v Praze. Od té doby jsem Františka Matějku neviděl, ačkoli se celá řada čtenářů D-FENSe, včetně těch, kteří jej čtou služebně, domnívali, že spolupracujeme pravidelně.

Matějkův blog se stal trvalou součástí webového prostoru a podle dostupných kalkulací v listopadu roku 2018 předežene v nástěvnosti D-FENSe. Teď je někde na půli cesty a tak mě napadlo, zda by se František Matějka nehodlal nějak podělit s své názory a plány se čtenáři D-F. No a taky jsem ho chtěl zase po letech vidět.

K setkání jsme vybrali restauraci, kde se hulí. Dalo mi to dost práce, ale nakonec se podařilo najít takovou lokalitu, která je nejen kuřácká, ale také blízko budovy Centrotexu, kde si za půl miliardy zřídilo vnitro velkofízlovnu. Během rozhovoru jsme tedy měli vynikající výhled na zaparkované odposlechové dodávky Ludmila, které jsou teď už dobré nanejvýš na rozvoz svačiny, protože se odposlouchává přímo na centrále. Pro zamýšlený rozhovor to byl celkem hodnotný rámec.

Během rozhovoru, respektive na jeho konci, došlo k jeho částečnému zcizení. Přináším vám i tento konec, protože byl celkem zajímavý a s obsahem rozhovoru souvisel.

D-F: Já se zeptám stejně, jako jsem se zeptal v prvním rozhovoru v roce 2010. Třikrát bloger roku, dvakrát na předních místech, přes patnáct set článků, celkem přes 9,5 milionu zobrazení. Ať je to jak chce, tohle je úspěch. Jaký to je?

FM: První slovo, který mě napadne, je odpovědnost. Moje. Odpovědnost vůči rodině a dětem. Tvůj život a život tvých dětí je jenom ve tvých rukou a nikdo jinej za tebe nic neudělá, když chceš něco změnit a děti v těch lejnech nenechat napospas státní moci, která nás má všechny jen jako položku na stříhání vlny. Vždyť my už jsme zase před rokem 89. Lidi si zase něco jinýho myslej a něco jinýho říkaj, aby neměli průser v práci nebo problémy v byznysu. Jo, čtenost je fajn, ocenění taky. Kecal bych, kdybych řekl, že ne. Důležitější pro mě ale je, aby to třeba utkvělo jako jedna z cest ke svobodě. Stav, kterej tu máme teď, je jen jedním z nástrojů, jak řídit a holit lidi. A kvůli tomu jsem na Václaváku fakt nestál.

D-F: Jedna věc mi vrtá hlavou. Ty tvoje články jsou konfliktnější než to, co píšu já. Moje otázka je, kde máš doraz. Praktikuješ autocenzuru?

FM: Ne. K autocenzuře mám podobný vztah, jako k současný státní moci. Ohneš se jednou a sežerou tě zaživa. Píšu co chci, kdy chci a jak chci. Občas si na mě někdo vyskočí a má neodolatelnou chuť směřovat k nějakýmu „řešení“ v rámci „řízení“. Státní moc si totiž těžce zprivatizovala právo na jedinej správnej výklad pojmů jako je extrémista, xenofob, homofob, rasista, sexista, nacionalista a já nevím co ještě. Ale ty sám víš nejlíp, jak používat jejich vlastní metody a normy na vymezení mantinelů jejich her. Takže v pohodě.

D-F:  OK, když pominu tyhle vlivy zvenčí, je ti třeba jasný, že všechno má nějakou životnost? Jednoho dne se třeba probereš a zjistíš, že už není o čem napsat, protože jsi o všem napsal. Nebo už nebude nikoho doopravdy zajímat ten blog. Máš plán, až to přijde?

FM: Viděl jsi Toma Hankse, jak v jednom filmu začal běžet a přidávali se k němu, aniž by on řešil proč, další lidi? A najednou, beze slova, prostě běžet přestal, neměl potřebu něco někomu vysvětlovat, a šel domů. Čas od času mě taková představa napadne v souvislosti s psaním. Jenže pak se podívám kolem sebe a stačí další pitomej totalitní zákon proti svobodě od nominálních komunistů a socialistů v parlamentu napříč politickými stranami bez rozdílu, a sednu ke klávesnici. Jestli někdy přijde doba konce, pak to bude proto, že to nahradím něčím jiným. Asi videokanálem. Čím dám víc cítím potřebu zatnout do jiného segmentu lidí a oslovit je.

D-F: Kolik dáváš Babišovi? Jaká bude životnost fenoménu ANO a co přijde pak?

FM: No, to bude jestě mazec. Ten chlap vyfoukl socialistům párky s pivem na náměstí a vyměnil je za koblihu. V obou případech si lidi mysleli, že to maj zadarmo. A že to je ta změna, po které volali. A v obou případech jsou nakonec pěkně srovnaný v řadě na střih vlny. Obávám se, že princip pomalu vařený žáby s hlasovacím právem v dalších volbách bude důvodem, že se z něj stane dokonce premiér. Vidím jedinou cestu ven. Je potřeba vrátit ideje do principu soutěže politických stran a rehabilitovat jejich roli, kterou podělaly všechny dosavadní parlamentní strany bez rozdílu. Jednorázové projekty bez idejí jsou sice skvělou příležitostí pro jejich investory, ale cestou do pekla pro svobodu, lidi i republiku.

D-F: Když se vrátím do roku 2010, když jsi začínal s tím blogem. Jak vnímáš vývoj společností za těch pět let? Nebo jinak. Kdybys mohl vrátit čas, do jakého roku moderní historie by to bylo. Myslím teda polistopadovou historii.

FM: Vrátil bych se na počátek devadesátých let. Tehdy jsme měli ke skutečným občanským a lidským svobodám nejblíž v historii. Od tý doby směřujeme každej další den zpátky do socialismu. Jak kdyby starší z nás ztratili paměť, zatímco ty mladší znovu indoktrinujou už od základní školy.

D-F:  V souvislosti s tvým nedávným vystoupením v Brně, rád bych se zeptal, jak vnímáš probíhající imigrační vlnu. Jak významné téma to pro tebe je a v čem vidíš východisko?

FM: Imigrační vlna je jedním z největších problémů novodobé historie Evropy. Budu se opakovat, ale necítím absolutně žádnou odpovědnost za to, že jsem se narodil jako běloch v Evropě a jsem náboženským ateistou. Necítím sebemenší pocit viny, a nikdo ho ve mně ničím nevyvolá, za to, že se někdo jiný narodil třeba jako černoch v Africe, nebo jako muslim v arabském světě – a je z jakéhokoli důvodu v pytli. Nelegální imigraci je nutné zastavit silou, jinak západní civilizace padne. Pro mě je to významné téma kvůli našim dětem doma a jejich budoucnosti, až tu nebudeme. Východiskem podle mě není politicky vykalkulovaná změna postojů stávajících zástupců, ale výměna zástupců. Musí mít koule se silou nelegální imigraci postavit, nebo to časem vezmou v Evropě za potlesku ulic do ruky noví Hitlerové. Řešením problémů mimo Evropu přece do háje není přesídlení desítek milionů lidí do Evropy. Každý rok se v nejchudších převážně islamistických částech světa rodí dalších 80 milionů chudých. Taková je realita. Necháme je dojít až k nám? Nechci se dožít reklamy na cestovku ve stylu „Chcete si odpočinout od šaríi v Evropě? Využijte naší nabídky bezpečných lokalit v Africe a na Blízkém východě“.

D-F:  Já se teď budu věnovat tomu, proč jsem vlastně tady. Matějka Stranu svobodných spoluzaložil. Odešel. Zase vstoupil. Co se děje?

Byl jsem u založení, pak tři roky členem, a pak tři roky mimo. Měl jsme unikátní možnost vidět Svobodné zevnitř i zvenku po stejně dlouhou dobu. Řeknu ti to takhle. Kdybych je sám nesledoval, nevěděl bych, že existují. Ideje jsou fajn, ale zisk politické moci je prostě úplně jiná sportovní disciplína, jiná liga, jiný hřiště a jiný pravidla. Abys mohl ideje prosazovat a něco jsi fakt změnil, nesmíš hrát hru na intelektuální klub bez kompromisů. Musíš nejdřív získal politickou moc, abys aspoň něco z těch idejí, kterým věříš, prosadil. Chci vidět Svobodné v roce 2017 ve sněmovně a proto jsem se vrátil, abych se vším, co umím a znám, tohle dotáhl s ostatními do konce. Co bude pak se uvidí.

D-F: Ze svých zdrojů vím, že bez ohledu na vstupování a vystupování, je tvoje podpora v komunitě kolem strany Svobodných stále vysoká. Máš pro to nějaké vysvětlení?

FM: Možná je to tím, že vědí, co můžou čekat. Nebyl jsem jinej před tím a nejsem jinej dnes. Jsem jenom starší, mám o pár let víc zkušeností a podstatně víc důvodů, proč uspět. Život je totiž zatraceně krátkej a když ti je 45, máš statisticky už půlku za sebou.

D-F: Na druhé straně vím, že v posledním zhruba jednom roce celá řada lidí z komunity kolem D-F ze Strany svobodných buď úplně odešla, nebo přepnuli do pasivního módu, tedy členství uchovali, ale stranu nepodporují ani s ní nechtějí mít mnoho společného.

Nedivím se jim. Fakt. Svobodní si sebou nesou od základu jeden faktor, který není vlastní jiným zavedeným stranám. Jsme v podstatě od přírody všichni indiviualisti a nejsme členské ovce. Mnohdy dokonce považuju u některých členů téměř za schizofrenii, že jsou při až anarchokapitalistickém volání po absolutní svobodě vůbec členy politické strany, protože ta není ve skutečnosti v podstatě ničím jiným, než obdobou malého státu. Vytýkám Svobodným, že z jejich řad nebyli slyšet realističtí praktici, kterých je tam stoprocentně většina, čímž dali prostor převážně mladým akademickým ekonomickým teoretikům bez praxe a životních zkušeností. Z nich pak zvlášť na sociálních sítích skoro cákala arogance k zastáncům jiných názorů a nechopnost přes ty tuny načtených knih teorie v angličtině vidět českou realitu kolem. Navenek to pak vypadá, že jsou hlásnou troubou jediné pravdy ze Svobodných. Ve skutečnosti se však jedná o pár lidí, kteří bohužel dokázali, aniž by si to mnohdy uvědomovali, znechutit dosavadní podporu řady dalších členů a příznivců. Mimochodem, v minulosti jsem zaznamenal, že ses zařadil mezi znechucený. O co šlo a proč? Marně si s tím lámu hlavu. Ven s tím.

D-F:  Jo, to ti rád řeknu. Vykládám to už poněkolikátý. Já měl po volbách jeden problém a týkal se členství předsedy Petra Macha ve výborech evropského parlamentu. Ten napřed prohlašoval, že v žádných výborech aktivní nebude, protože si z toho poslanci dělají vedlejšák a dopadá to na jejich schopnost hájit zájmy své země. Shodou okolností jsem týden před volbama byl na Machově přednášce v hotelu Zvon doma v Budějovicích a tam jsem to slyšel přímo od něj. Já tedy z toho jeho rozhodnutí nebyl nadšenej, protože když už si jednou zvolím poslance, tak očekávám, že bude pracovat ne na 100%, ale na 120%, a tenhle budoucí poslanec říkal, že výbory vypustí, což je jako by řekl, že bude pracovat na 80%. Ale budiž. Pak Petr Mach změnil názor, a to bylo samo o sobě dobře. Ono se dokonce postupem času potvrdilo, že to bylo dobře. Co bylo ovšem špatně, byla ta komunikace kolem toho, kdy to vedení strany začalo zatloukat a dělat, že to nikdy neřekl. Já ale ještě nejsem tak blbej, abych si nepamatoval, co jsem před třema nedělema slyšel na vlastní uši. Pro mě je přirozený, že se lidi mýlí. Mach mohl prohlásit: „Je mi líto, byl jsem moc velkej optimista. Zjistil jsem, že pokud vám voličům mám bejt co platnej, musím si do těch výborů sednout. Takže měním názor, byť nerad.“ To by na mě dokonce udělalo dojem. Jenže rodící se politická elita Svobodných to řešila podle hesla „we can do no wrong“ a já přestal táhnout za jeden provaz. Musím taky dodat, že někteří svobodní na to reagovali naprosto nepřiměřeně a slušný vychování jim taky moc neříkalo, takže mi to ve finále nebylo líto, protože s takovýma lidma nemám co bych sdílel. Členství ve Svobodných jsem ukončil na začátku tohoto roku a následně i veškerou jejich podporu.

FM: OK, rozumím a respektuju. Pro mě jsi byl jednou z těch osobností, které vděčí Svobodní za dost. Chtěl bych tě vidět zpátky. Co se musí stát a můžu to nějak ovlivnit?

D-F: Jo, já budu zpátky, až uvidím, že politická strana funguje jako politická strana, což se teď neděje. A vůbec už mě nezajímá ten libertariánskej brainstorming. Do vedení je třeba napumpovat víc jedinců typu “lídr” a “manažer”. Taky bych uvítal silnější národní hledisko. Já to do určitého okamžiku vnímal tak, že Svobodní jsou jednou z nejdůležitějších sil, možná dokonce jedinou silou, která může dostat moji zemi z toho průseru, do kterého ji zavlekly eurosocialistický vlády a následně babokracie. Tenhle dojem už hezky dlouho nemám.  S určitou nadějí vzhlížím k blížícímu se sněmu, jeho výsledek bude pro mě důležitý. A jak to vidím kolem sebe, tak nejsem jedinej.

Matějka – V souvislosti se sněmem mě napadla jedna věc. Využij toho, že spolu sedíme, a řekni cos ještě Svobodným neřekl a chtěl jsi, jen si na to třeba neměl zatím chuť nebo čas.

D-F: OK, takže tobě, Matějkovi, členovi republikového výboru sděluji, že běží čas. Think tank může existovat věčně, ale politická strana ne, protože je závislá na přízni a motivaci veřejnosti a ta je silně pomíjivá. Takže si budete muset vybrat a udělat pár poměrně radikálních změn, jinak Svobodní skončí.

FM: Zeptal ses mě na Babiše. Já se tě zeptám na Blok proti islámu. Vidíš v něm čehokoli řešení?

No, já jsem jsem chtěl jen připomenout, že rozhovor tu dělám já. Blok proti Islámu nás možná ochrání před islámskejma hordama, ale kdo nás ochrání před Volfovou, Konvičkou a jejich přáteli? Já na ně mám specifickej názor. Z mýho pohledu je to řízený upevňování autority státu a instalace dalšího levelu totality svépomocí. Pod dojmem urgentního ohrožení islámskou hrozbou bude veřejnost akceptovat i to, za co by jinak byli ochotný vyhazovat politiky z oken a podle mě jim o nic jinýho ani nejde. Když čtu občas zápisy z jednání ve sněmovně, jde tedy hlavně o dopravní záležitosti, ze proslovů třeba poslance Černocha je mi vážně blivno. Za to by se nejeden starej esenbák nestyděl.  Jo a mimochodem. Nech si někdy od docenta Konvičky udělat kázání ohledně pravidel silničního provozu a jejich vynucování, výše pokut a tak. Můžu tě ujistit, že originál šaria je ještě docela pohodová věc.

Takže teď se s dovolením zhostím svého rozhovoru a zeptám se Tě na to, co chceš vzkázat čtenářům D-F.

Co vzkázat lidem, ze kterých drtivá většina určitě ví, že o občanských právech se nehlasuje, že pomocnou ruku najdeš v jakýkoli krizi na konci vlastní paže, že je lepší být souzen dvanácti, než nesen šesti, že jakoukoli korunu novýho státního dluhu jsme si půjčili od vlastních dětí a jednou jim dojde účet, že demokracie není synonymem pro svobodu, nebo že stát patří nám a ne my jemu, jak si samozvaný elity myslej? Snad jsme v tomhle na stejný vlně. A jestli jo, a já fakt věřím, že jo, že tady u tebe je svět ještě normální, tak musíme přidat na síle i prostředcích jejího použití. Jinak zase znárodněj jednou nejenom naše děti, ale stihnout znárodnit i nás a ještě jim k tomu budou ulice zase tleskat.


08.11.2015 D-FENS

12345 (6x hodnoceno, průměr: 1,00 z 5)
997x přečteno
Updatováno: 27.11.2015 — 23:51
D-FENS © 2017