Myslivec lovil. Myslivec lovil srnky. Myslivec nenašel srnky a zlost si zpražil na kolemprobíhajícím psovi. Pes to nepřežil. Pes byl armádní a špičkově vycvičený. Myslivec má na krku škodu přes 100 000 kreditů kocourkovských.
Upozornění: článek si nebere servítky, nedbá na ukřivděné city zelených banditů a obsahuje vysoký počet sprostých slov, které by někoho mohly i urazit. Jestli je vaším hobby strašit v lese s puškou, nečtěte jej. A nebo čtěte, ale pak se nerozčilujte.
Nevím, zda jste to kdysi zaregistrovali, nyní se ale případ dostal k soudu. Zelené svini hrozí i nepodmíněný trest jednoho roku vězení a pevně doufám, že buďto půjde bručet, nebo bude až do konce života splácet škodu a žrát maximálně chleba s hořčicí.
Asi se najde dost lidí, kteří si pomyslí Co to ten vůl mele, myslivec se určitě bránil, myslivec může střílet toulavé psy. Tak pro začátek několik odkazů na tehdejší i současné zprávy z různých periodik. Mezi nimi je i Blesk, který kupodivu tentokrát prezentuje událost bez zaujetí a podle dostupných informací, nic si nevymýšlí a nic nezamlčuje.
Pomiňme nepřesné označení „vlčák“. Vím jen o jednom vlčákovi – československém. Bax byl Německý ovčák – ovčácké a služební plemeno. Je to podstatné, jak uvidíme dále.
Co se stalo. Na jedné straně barikády máme vycvičeného vojenského psa Baxe se složenými zkouškami z poslušnosti, obran a bůhvíčeho ještě, který zcela běžně navštěvoval děti na dětských táborech a předváděl svoje umění. Zde je dobré podotknout, že zkoušky nejsou žádné srandy, co se rozdávají jak zbrojáky myslivcům (za flašku a příslib zajíce), ale náročné a přísné záležitosti. Na straně druhé stojí müslivec Med. Postarší pán, který za zábavu považuje vzít pušku a jen tak si jít zastřílet do srnčí zvěře. Nejsem žádný ekofašista, ale nemyslím si, že by se zvířata měla zabíjet jen tak z rozmaru. Zelená hovada sice po lovu kořist zbaští, ale rozhodně nelezou do lesa, protože jim doma brečí děti hlady a oni nutně potřebují maso, jinak rodina bídně zhyne. Müsliffec už v lese zabíjí údajně zhruba 40 let.. 2010-40=1970. Doba normalizace. Pochybuju, že by dostal kvér někdo, kdo by nebyl velice, ale VELICE činný v KSČ. Můžeme tedy usuzovat, že Herr Honig byl navíc i (ex)bolševisticská svině nejhrubšího zrna. Není se čemu divit, sbor lesních banditů je těmito kádrovými profily prolezlý skrz na skrz.
Matka majitele psa si jej vzala na podvečerní vycházku na pole. Padal soumrak a mlha, viditelnost podle šetření a výpovědí byla zhruba 20 metrů. Bax se na chvíli ztratil v mlze, panička jej zavolala. A pak se ozvaly rány. Napřed dvě, potom třetí. Když se vydala po zvuku, našla Baxe již mrtvého. Tolik verze jedné strany.
Myslivec Med se v podvečer vydal na lov srnek, na tzv. šoulačku. Z mlhy se tryskem vyřítil pes a chtěl jej napadnout, Med se proto bránil, použil legálně drženou zbraň a psa usmrtil. Tolik verze strany druhé.
Co teď? Útočil Bax, neútočil… Měl spoustu zkoušek, ale to přeci nic neznamená. Budeme chvíli hádat, kdo si přečetl články už ví.
Bax neútočil.
Schválně si odkrokujte 20 metrů. Ona to není zase taková dálka, vlastně je to skoro co by člověk doplivnul. A teď si představtem jak se na myslivce čelně řítí v plné rychlosti německý ovčák, který se nečekaně zjevil na hranici mlhy (Tedy odnikud). Postarší pán bere do ruky pušku, pečlivě zamíří a první ránou strefí psa do hlavy. A aby se neřeklo, tak mu přidá ještě dvě rány do boku.
Dá se vůbec stihnout zareagovat? Nedá. Hodně z vás asi vidělo, jak rychlý dokáže pes být. Pro ty, kdo ještě ne: zkuste si na youtube vyhledat „obrany německý ovčák“ nebo „obrany malinois“. Uvidíte, že kdyby se Bax rozhodl svini zelené přepočítat peří, müsliffec by si nestihl ani znečistit textil, natož natáhnout zbraň, zamířit a ve stresu se strefit do tak malého cíle, jako je čelně naplno sprintující pes!
A co ty rány v psovi? Z boku? To naprosto popírá nějakou teorii o útočení, pes by vždy útočil napřímo, žádné obíhání. Můžu to potvrdit z vlastních zkušeností a pozorování, samotný pes vždy útočí čelem (nebo snad na videích z obran vidíte, že by pes dělal kolem figuranta Immelmanovu zatáčku? ), v případě útoku ve smečce alfa samec štěkotem, vrčením a hopsáním čelně zabavuje cíl a zbytek smečky se snaží dostat na jeho šestou hodinu, aby to měli rychlý.
Já mám svoji verzi, která je podle mě více než pravděpodobná. Jestliže se vám něco nezdá, nebojte se diskutovat :)
Med se vydal na večer oddávat bohulibé činnosti – zabíjení živé zvěře. Podle mého by se mu našel v krvi i nějaký ten alkohol, přeci je to tradice – namrdaný nimrod ztrácí zábrany a střílí po všem co se hýbe, což je zřejmě jediným cílem lidové myslivosti. Že je podvečer, padá mlha a neuvidí kam by jeho projektily mohly letět lidskou svini Meda nijak nevzrušuje. Koneckonců on je myslivec, on si jde do honitby a je starostí všech ostatních, aby se mu klidili z cesty. Po nějakou dobu hopsavým pohybem pročesává terén, ale má smůlu (a zvířata štěstí), nepotká ani myš polní. Což bouchala frustruje na nejvyšší míru. Vyšel si přeci zabíjet a střílet, procházky si můžou dělat ti tupí skautíci. Z mlhy se vynořuje Bax a obloukem probíhá kolem myslivce, aby zareagoval na signál své paničky a vrátil se zpět k ní. Liské svini Medovi se zvedá adrenalin a začíná nekontrolovaně slinit vzrušením. Když nebude srnka, bude aspoň nějakej zkurvenej čokl! Halali! Na poklidně probíhajícího psa není problém zamířit a dvěma ranami jej zasahuje. Pravděpodobně radostí prodělává orgasmus, je to asi jediná forma, jak jej ještě může dosánout. Pes má však tuhý kořínek, a tak Med přichází ke kňučícímu a ležícímu zvířeti, přikládá hlaveň za psovo ucho a znovu mačká spoušť. Dokonáno jest, dobrá věc se podařila. Další 2,34 srnky byly zachráněny před zdivočelou bestií.
Co dodat. Zelený bandita střílel kulovnicí v mizivé viditelnosti, střílel po psovi, který byl pod vlivem svého pána a navíc střílel po služebním a ovčáském plemeni. Všechny tyto věci zákon zakazuje. Ale co mu je po nějakém zákoně, domníval se, že to zase nějak uhraje. Svině Med však nepočítal s tím, že nestřílí jen tak na nějakého podvraťáka, ale na armádního psa s lepším rodokmenem a vyší hodnotou, než má on sám. Nepočítal s tím, že tohleto si majitel nenechá líbit. Teď stojí před soudem a mele hovadiny. Pevně věřím, že mu to nikdo nezbaští, bude usvědčen a vznikne tak precedens, jak postupovat v případě napadení zelenými hajzly. Navíc z chování Meda usuzuji, že až někde najdu myslivce, který si třeba zlomil nohu nebo byť jen někde lapnul chřipku, jsem oprávněn vzít jeho pušku a taky mu udělat díru do palice. Jen mě zajímá co vyleze ven, jestli seno, zásoba alkoholu, nebo se jen se sykotem zruší podtlak. Osobně hlasuji pro lejno, protože podle všeho musí mít müsliffci v hlavě nasraný.
Už slyším ty kecy, že je to jen jeden z mála, že je to náhoda a politováníhodný omyl. Tak zaprvé, omyl to není, svině Med na psa mířil s vědomím, že porušuje celou řadu zákonů. Jeden z mála to taky není. Myslivci jsou banda frustrátů a idiotů, jejichž největší radostí je střílet do živého a k armádě je nevzali kvůli demenci, alkoholismu nebo věku. Proč by jinak s takovou radostí stříleli do koček? A ještě si na fórech radili, že kočku je třeba někde nenápadně hodit do kopřiv, aby se nešťastný majitel ani nedozvěděl, kde jeho kamarád skončil? Jsou to zmrdi a svině, nic jiného! Rád bych slyšel, co strašného dělá v „honitbě“ taková číča. Chytá lovnou zvěř? Nu ano, náš kocour nám normálně co dva dny přinese zakouslého srnce, ó my se máme! Nebo snad müsliffci považují za lovnou zvěř už i myši? To snad ne.
Rád bych při této příležitosti upozornil na pořad Reportéři ČT s podtitulem Když myslivci číhají. Stala se podobná situace jako s Braxem, taktéž zákonem chráněné plemeno a taktéž degerontní myslifec. Postarší pidlooký ozbrojený alkoholik si vyrazil na prase a když zahlédl pohyb, rychle střílel – aniž věděl na co, protože Ono by to prase mohlo utýct. Logika neochvějná, život čehokoliv, co se hýbe je podřazen hypotetické možnosti, že by banditovi mohlo utýct prase.
Už jsem slyšel o případu, kdy si šel sportsman zaběhat po cestě kolem kukuřičného pole a najednou kolem něj něco prosvištělo. Zalehl a čekal. Po dvou minutách se přištrachal zelený píčus s tím, že jde dorazit prase. Jediné prase, které se mělo dorazit, byl müsliffec. Další pikantnost na netu sehnatelná je story o tom, kterak kanonýři lovili bažanty a jeden z nich jim vletěl do dvora cizího domu, kde si mimo jiné hrály dvě malé děti na písku. Děcka jsou collateral damages, hlavně střelit ftáka! Myslivci rozpoutali palbu jako u Verdunu, barák nebarák, děcka neděcka a zděšeně vybehnuvšímu majiteli jen dva z nich – zaměstnáním opicisté – sdělili, že jestli si bude stěžovat, tak si to odskáče.
Krásně to v oné reportáží říká nějaký slizký überpíčus – Pes do lesa nepatří. Do lesa totiž patří jenom myslivec a lovná zvěř. Cokoliv dalšího je škodná. Pes, kočka, káně, orel. No mercy, sestřelíme fšechno, my jsme myslifci, my jsme páni sfjeta! Vlk, rys, medvěd.. to se budeme tvářit, že je jako voe chráníme… ale střílíme to taky, toť se ví. O tom, že karbofuranem otrávené nástrahy kolem cest, kudy chodí lidé se psy, pohazuje zelená chamraď vůbec nepochybuji. Před nějakou dobou probleskla zpráva, že se do republiky po staletích vrátila malá smečka kdysi přirozeně se vyskytujících evropských šakalů. Jak zareagovali zelení kreténi? Všechny vystříleli Páč je to škodná voe né?
Šílené střelce naše lesy nepotřebují. Tisíce let se udržovaly samy bez zásahů nějakých kokotů v kamizolce, byli tu vlci i medvědi, přirozeně tu žila kočka divoká i rys ostrovid. A přesto tu s nimi byly i srnky, zajíci, bažanti a bůhví co ještě. Jenomže tu s nimi nekoexistovali terminátoři v zelené. Neustále se ohánějí s tím, že musí likvidovat slabé kusy. Kdyby naprosto nerozvrátili ekosystém, o slabé kusy by se dravci postarali.
Nepotřebujeme ani my, aby jsme se při každé vycházce do lesa museli obávat, jestli si nás nacamraný bandita nesplete s prasetem, nebo třeba s mamutem. Nepotřebujeme ani, aby jsme se každý večer obávali, jestli Mourka s Mickou odstřelil nějaký zelený kretén, nebo jestli to oba tentokráte zvládnou. Já myslivce považuji za nepřítele, a jestli se mi někdy v budoucnu dostanou do držení nějaké polnosti nebo lesy, první co udělám, bude žádost o vyřazení z honitby a rozmístění cedulí „Mysliveckému dobytku vstup zakázán“.
Jako perličku na závěr můj zážitek s müsliffcem. Mašíroval jsem si po poli se svým belgickým ovčákem, který v soustředných kružnicích pobíhal kolem mě ve vzádlenosti ne vetší než 20 metrů.
„Hej mladej, stůj!“ ozvalo se z blízkého houští a na světlo vylezla lidská troska v zeleném, následovaná troskou pseudopsí. Bandita vypadal jako kdyby se v houští poblil, posral a ještě se v tom vyrochnil (a taky tak smrděl), psí troska vypadala jako prase křížené s tchořem.
„Vokamžitě si toho podvraťáka uvaž, nebo ti ho vodprásknu!“ bez pozdravu pokračoval.
„Prosím?“ Konečně jsem se zmohl na reakci, do té doby můj mozek zpracovával vjemy, kterými mě müsliffec obdařil – a že toho nebylo málo.
„Vždyť ti to povídám, mladej. Vokamžitě si toho čokla uvaž a vypadni, tohle je hoňydba a nemáš tu co dělat!“
„Zavazím vám tu nějak?“
„Tohle je hoňydba dyť ti to povídám! My tady lovíme a jestli hned nevypadneš, tak seš bez psa! Páč je to škodná!“ Tady už mi docvaklo co se jedná a zelené hovado mě docela nasralo
„Hoňyt si tu můžete leda tak sám, můj pes se pohybuje pod vlivem pána a je to belgický ovčák!“
„Hýk?“ nimrod utvořil na obličeji nechápavý výraz a vydal citoslovce zřejmě údivu.
„Je to ovčácké plemeno, na které podle zákona nesmíte střílet ani kdyby vám tu před očima trhalo srnku!“
„Chrocht???“
„Můžete mi předložit průkaz Myslivecké stráže, nebo hospodáře?“ otázal jsem se, protože jen ti jsou vlastně oprávněni toulavé psy a kočky usmrcovat. Že si takhle bouchá většina zelených kokotů taky o něčem svědčí. Dotaz už lovce dokonale znejistěl a za prskání, plivání a sakrování se odebral přes pole pryč. To abych si pro příště na obranu před přepadením zeleného bandity pořídil taky nějaký gewehr…
(Zatím nikdo nehlasoval)