Ford Mondeo V 2.0 TDCi Turnier po 60k km – Fordem tam a vlakem zpět?

Featured Image

Čtu to tady pořád. Píšu sem prvně.

Z dlouhé chvíle, při praktikování odpolední disciplíny „HK“ (hore kktm), mně napadlo, že bych mohl poprvé v životě taky něco napsat. Teda jako na D-F, ne obecně. Nevím jak na to, nejsem místní, pravopis mě učil Outlook v práci. Mám si snad vyhrazovat právo na chyby? Jak to mám stylizovat? … Šajs egál …

Přeskočme (d)úvody, ty stejně nikoho nezajímají. Pojďme k autu.

MONDEO. Jaké je? Jaké není? Jaké by mohlo být? Nebo jak by se byl býval zeptal Clarkson: „Is it any good?“

Historie kusu

Konkrétní vůz přišel na svět v roce 2015. Mám jej rok. Najel jsem s ním 60 000km.

Dostal se ke mně jako vůz služební, takže bez zbytečných výstřelků a pěkně v šedém průměru.

S motorem 2.0 Trouba Diesel Cukání injection o slibovaném výkonu 110kW. Tyhle data jsou všude k dohledání a nejsou nikterak zajímavá, výstřední nebo snad revoluční.

Vzhled

Jak tomu vždy bylo, je a bude – pro někoho je design líbivý, jiného může otravovat.

Mně se zdá býti povedeným. Zdařilá lowcostová imitace čumáku z Astonu se mi líbí. Na parkovišti pěkně kouká. Z boku je auto taky koukatelné. Nízké, poměrně dlouhé. Na zadních oknech, od B sloupku dál, jsou u toho mého černé fólie. Opravdu černé, ne takové ty odstíny ála spoluobčan. Je to věc vyloženě praktická, ale s odstupem času mi připadá i poměrně elegantní. Jelikož mám verzi, ze které musí být vlhkej v rozkroku nejeden fleet manager, je bez dalších mravokazných výstřelků.

Nemá velký kola, má malý kola. Dokonce je kryjí plastové kryty. Nemá stříbrné lišty, LED denní svícení, imitace koncovek výfuků, podélníky na střeše. Nic. Je to prostě jenom auto na dopravu personálního a materiálního zajištění z bodu A do bodu F.

Ve vyšších výbavách všechny tyhle vychytávky má. Vypadá pak líp. Ale celkový charakter má i bez toho. I když na druhou stranu pussymagnet z toho asi nebude, ani ve výbavě Vignale.

…u mě dobrý …

…až na ty zadní světla složená z diod, grafikou připomínající levné LED světelné pásky z čajny…

Interiér

Jak tlumočit interiérové dojmy případnému čitateli, když jsem do dnes nezjistil rozdíl mezi měkčeným a normálním plastem? Technicky. Chronologicky ve smyslu usednutí a využívání interiéru.

K nastupování slouží poměrně velkorysý průlez. Velkorysý je pro mne (180cm a 100kg). Usedá se nízko. Já usedám nízko. Sedačku, která je nastavitelná ve směru horizontálním (podélně) a vertikálním, mám zásadně v poloze nejnižší. Sklon opěradla jde taky nastavit ve standardním rozsahu potřebném pro personalizaci pracoviště. Opěrka bederní je nastavitelná kontinuálně, mauálně, nikoliv „digitálně“ jako třeba v první i30, kde jde „zapnout a vypnout“. Opěrka hlavová je opět nastavitelná výškově a sklonově ve stupních daných aretačním mechanismem. Obdobný výčet možností, kromě bederní opěrky, skýtá i sedačka spolujezdce. V testu jsem se dočetl, že sedák je krátký. Nevím jak mohl nějaký anděl demokracie zjistit a napsat takový poznatek po pár ujetých kilometrech. Drtivá většina mých cílů je vzdálena od výchozího bodu 500+ km a zatím ani jednou se mi po těch 5-6 a více hodinách nezdál sedák krátký. Pravda výtky k celkovému pojetí sedačky mám. Nevětrá. Potahová trendy látka je nekvalitní a poměrně málo odolná – je na ní zcela evidentní, že v zadní kapse nosím nůž a že se potím na zádech a v sedacích partiích. Jinak se v ní sedí dobře, neunavuje, neotlačuje. Tvrdost, resp. měkkost je vyvážená někde mezi pohodlím a oporou pro tělo.

Sedíme.

Koukáme na volant a přístrojovku.

Volant je kožený s ovládáním všeho možného, velice příjemý do ruky. Neklouže, úchop je pevný a ergonomicky přívětivý. Hlídání volantu za jízdy je v pořádku jak prstama levý ruky, tak kolenní oblastí levé nohy. V mé konfiguraci sedačka nejníž, volant nejníž a nejblíž, je pilotní poloha naprosto pohodlná a ničím nerušená – ruka může pohodlně spočívat na vrchní straně výplně dveří, nebo na loketní opěrce integrované do výplně dveří. Teda vlastně je integrována kousek i do B sloupku.

Když už jsme u levé opěrky tak nebudeme jenom chválit. Sdružený ovladač oken a zrcátek je tragédie. Je moc vepředu. Když stahuji okno na vjezdu do garáží, tak stahuji vždy to zadní. Pak se kousek nepřirozené natáhnu a otevřu to, které jsem zamýšlel. Jo a v týhle biznysový výbavě se zrcátka sklápějí manuálně. Čili nesklápějí. Kdo by se s tím dělal?

Zpátky k opěrkám. Pravá, čti střední, je tak nějak ekologicky kožená, ale příjemná s odkládacím prostorem uvnitř. Prostor není nijak přepažen, nebo upraven, nebo snad uspořádán. Takže černá díra na bordel. Má tedy takový malý odjímatelný kastlíček, který drží přes vrchní otvor do černé díry. Na drobnosti. A na vztek. Když šaháme pro něco do černé díry za jízdy, tak tento malý kastlíček zaručené při zpětném tahu ruky vyhodíme z jeho polohy a ten nám způsobí tisíc a jeden malý infarkt. Na hovno detail. V opěrce je 12V zásuvka, stejně jako v tunelu pod přístrojovkou, v konzole ventilace mezi předními sedačkami a v kufru.

Přístrojovka je plastová. Nevím jestli měkká, nebo normální. Rozdíl nepoznám a za jízdy, ani po jízdě, ba vlastně ani před jízdou na ni nešahám. Jakožehliníkové (jAl) dekory vypadají civilizovaně. Klavírní úprava mezi středovou opěrkou a řadící pákou nikoliv. Vše na ní zanechává stopy.

Co dál?

Přístroje. Líbivé. Grafika nenásilná, jas osvětlení jde nastavit pro denní a noční mód. Jas se přepíná automaticky dle světelných podmínek. Tato fíčura poukazuje na nějaký senzor okolního světla. Oprávněně bychom pak mohli očekávat automatické rozsvěcování světel. Nedočkali bychom se. Takže v tunelech přes den jezdíme jak wocasové.

Uprostřed mezi budíky je v této trendy verzi pouze obyčejný počítač s dvouma počítadlama a nastavováním funkcí vozu. Takový jak v transitu před 10ti lety.

Uprostřed palubní desky je display rádia a hodně knoflíků na něco, co se dá ovládat na volantu.

Auto nerozumí mluvenému slovu, bez Parrota netelefonuje, bez MIO nenaviguje. Hlavně že ten display je jakožebarevný a poměrně velký. Asi aby v noci mělo co svítit. Jo, tohle mně sere. Ten bazmek nejde vypnout. To uměla i i30, před 5ti lety, za polovinu ceny. Naštěstí není tak tragický jako v jiných vozech a až tolik v noci neoslňuje.

Tolik k pracovišti řidiče.Na jiných místech v autě jsem ještě neseděl. Vezl jsem rodinu a nikdo si nestěžoval. Vezl jsem 3 kolegy a nikdo si nestěžoval. Takže prostornost asi dobrá.

Motor a přenos síly

2.0 TDCi 110kW. Třídní standard. Na poměry nafťáků kultivovaný, vzhledem k autu dostatečně výkonný pro běžnou dynamiku jízdy. Na palivo průměrně náročný. Když už jsme u těch průměrů, tak dlouhodobě 5.8l / 100km dle počítače a o 2dcl víc v reálu. Většinou po německých dálnicích v dopravních špičkách. Takže časté pojezdy v kolonách, neuvážené akcelerace na tachometrových 200km/h a následné brzdění na 100km/h. Prostě taková běžná jízda po říšských přetížených koridorech. Dle českého národního měřícího algoritmu „150-kopec-nekopec“ by to mohlo být i v reálu těch 5.8 l/km.

Převodovka je ručně řazená pákou potaženou kůží. Ovládací páku lze umístit do 8mi pozic, které nám celkem dávají 6Q dopředních, 1Q zpětný a 1Q neutrální. Spolupráce převodovky a motoru v těchto manuálních případech vždy záleží od ovládacího mezičlánku. Technice můžeme vytýkat málo. Synchron na 2.ps to stíhá při dynamičtější akceleraci trochu hůř. Jinak je řazení přesné a hladké, dráhy krátké. Řadička taky krátká.

Přenos je realizován na kola přední nápravy. Do přenosu zasahují nesmlouvaví elektroničtí cenzoři a regulátoři. Vypnout nejdou. Škoda. Uvidíme, až jednou pořádně nasněží. Vypnout podle autorizovaného servisu ostatně nejde ani blahodárný systém start/stop. Myslím teda vypnutí terminální, stálou deaktivaci. Vypnut musí být po každém nastartování tlačítkem, což je, v případě že si na to řidič vzpomene, otrava. V případě, že si na to nevzpomene, je to otrava až po prvním chcípnutí, které nastává, díky poměrně rychlému ohřívání motoru, brzo.

Jízda

Ve mestě:

Díky dobře fungujícímu posilovači s proměnným účinkem … bezproblémová.

Díky absenci parkovacích senzorů … napínavá.

Díky dlouhé karoserii … hravá.

Na okresce:

Díky tempomatu … pohodlná.

Díky podvozku a malým kolům … taky pohodlná.

Díky dostatečnému výkonu a podvozku … nevim kdo pořád tak vyzdvihuje Fordí podvozky, zatáčí a jede jako každý jiný kombík střední třídy s naftovým dvoulitrem a průměrným řidičem za koláčem.

Na dálnici:

Díky dostatečnému výkonu … do 180km/h není problém, dál se trápí a trvá to i když se nechá udržet 200 tachometrových v úsecích bez závažnějších stoupání.

Díky poměrně dobré aerodynamice a odhlučnění … přiměřeně nerušivě hlučná tak do 180km/h.

Díky spotřebě a nádrži na 60l … nerušena krmením oře a chlastáním hnusného kafe.

Mimo silnice:

Díky podvozku … nemožná.

Díky elektronice stávkující při otřesech … nepříjemná.

Díky nízké světlé výšce … je offroad kolikrát i výjezd z garáží, za doprovodu kovových zvuků.

Praktičnost

Z bodu A do bodu F vozím poměrně dost věcí, kufrů, krabic. Těžkých. Nakládací hrana je nízko, tudíž do vozu a z vozu to jde pohodlně. Kufr je rozměrný a pravidelný, tudíž se základní znalostí Tetrisu není problém to vše uložit a ještě zatáhnout roletkou. Limitem budiž mříž, kterou já osobně vozím dobrovolně, aby mne v případě karambolu nezabil 30kg kufr rozdováděný energií nárazu.

Aby toho nebylo málo, tak se na zadní sklopené sedačky vejde enduro kolo ve velikosti rámu M, upravené demontáží kol.

Spaní?

Áno jde to, ale má limity. Po sklopení sedaček není rovina úplně rovná. V úrovni beder je po zalehnutí nepříjemný, asi 1cm, skok. Rovněž plastový kryt v zadní straně sklopených sedaček v místě loketní opěrky, není příjemným podkladem pro spánek. Vydrženo pár nocí ve dvou s běžnými karimatkami pod sebou a nic moc pohodlí. Navyše limitem budiž tělesní výška cca 180cm. Vyšší lidi by museli spát s hlavou v mezeře mezi sedačkou řidiče a sklopenou zadní sedačkou.

Spaní s paní?

Áno jde to, ale má limity. Paní. Autu to nevadí.

Nepraktičnost

Jsou to spíš věci, které užívání vozu, jako celku nijak nelimitují.

Třeba mně osobně vadí jak jsou vymyšleny odkládací prostory. Kapsy ve dveřích supr – klidně se nacpe 1,5l a 1l lahev. Prostor v opěrce je díra bez invence s věčně nedržícím doplňkovým kastlíčkem. Schránka před spolujezdcem je malá – složka k vozu, pixle od vody po holení s lékama, 10ks balení kapesníčku a je plno. Ani žádný holder pro tužku tam není. Auto nemá ani tak praktický kastlík pod oknem, jako má třeba starší S-Max. Auto nemá držák ani odkládací plochu na telefon. Auto nemá držák na mince, které pak chrastí různě po držáku nápojů. A držák nápojů, to je ženiální řešení. Dejte si do obou dvou kolu v kelímku a pohodlnému řazení je konec.

Kvalita a servis

Je povídání o rozdělení doby provozování Fordu mezi jízdu do servisu a vlakem pravdivé?

Zatím není.

Zatím jen předepsané intervaly po 30t km.

Zlomené madlo u zavírání kufru není chybou vozu.

Vrzající bederní opěrka už chybou vozu je, ale tato chyba byla odstráněna na počkání.

Zamrzí sem-tam náladová elektronika, přičemž výraz sem-tam je potřeba vnámat v kontextu. Během posledních 25 000 km se mi možná 5x stalo, že blbla signalizace elektronické ruční brzdy. PC hlásil že ručka je zatažena a přitom byla uvolněna – tento stav se samozřejmě po rozjetí projevuje, stejně jako zatažená manuální parkovací brzda, audio a optickou signalizací.Po chvíli se však vůz uklidní.

Podobně si elektronika vozu neporadila ani s vibracemi na pomalu, ale vytrvale projížděné polní cestě. Pád do nouzového režimu vyřešilo vypnutí a nastartování motoru, které tedy bylo možné až po krátké prodlevě. Tento jev je ale při startování častější – připisuji to všemocnému velkému bratrovi, který na sběrnici hlídá i to co nemusí. Při startování třeba sleduje polohu spojkového pedálu a tak nelze nastartovat bez sešlápnuté spojky. Praktické zejména při případné akutní poruše na exponovaném místě ze kterého bychom se s hloupým vozem na 4x uklidili na startéru aplikovaném při zařazeném převodovém stupni.

Pár krát mně vystrašila kontrola tlaku v pneumatikách planým poplachem, kvůli kterému jsem stavěl, kontroloval a následně signalizaci resetoval. Tato fíčura je mimo jiné naprosto k ničemu a Ford na ní asi chtěl prezentovat jakési mezigenerační simply clever změny. Třeba u předešlého S-Maxe ukazoval PC tlak v každé pneumatice. V aktuálním Mondeu v konkrétní velmi výhodné výbavě už lze v menu PC pouze resetovat hlášku o „nějaké“ změně tlaku v „některé“ z pneumatik. Přínosné. Pokrokové. Přátelské.

V lícování plastů, diferentních odstínech mezi karosářskými panely, příchutích krycích skel světlometů a podobných kvalitářských exkrementech se nevyznám.

Osobní hodnocení

Míň praktické, jako S-Max, nebo Berlingo.

Víc praktické, jako Fabia.

Spolehlivé, nenáročné, pohodlné.

… uvidíme po dalších 60t km…


 

10.09.2016 Frau Merkel


Související články:


12345 (101x hodnoceno, průměr: 2,24 z 5)
12 221x přečteno
Updatováno: 10.9.2016 — 23:52
D-FENS © 2016