Nedávno jsem se rozhodl, že je potřeba něco udělat z pohledu osobní obrany a obrany svého příbytku. Proto jsem hledal informace a D-FENS mi byl jedním ze zdrojů inspirace. Jelikož ale mé závěry se dost diametrálně liší od závěrů všech ostatních, dovolil jsem si sepsat tento text. Prosím všechny, kdož s ním nesouhlasí, aby jej v diskusi roznesli na kopytech (raději argumentech). Snad tento článek a případná diskuse budou k pomoci těm, kteří se budou sami rozhodovat zda ozbrojit se ano či ne a případně čím.
1. Důvody obecné a trigger mechanismus
Myslím si, že každý bude se mnou souhlasit, že úroveň bezpečnosti v České Republice se v čase zhoršuje. Tam, kde se ještě před nějakou dobou dalo i v noci bezpečně přecházet se již dnes neodvážíme – pro Pražáky třeba Václavské náměstí po odjezdu posledního metra či Sherwood před hlavním nádražím, poblíže Mostu by asi nebylo vhodné v noci vlézt do Chánova, zhoršená a zhoršující se bezpečnostní situace požírá Šluknovský výběžek a mnohé další lokality. Jistěže je to u nás pořád mnohem lepší než v Paříži, Londýně a jiných imigrantských regionech o černošských čtvrtích USA nemluvě (já vyvázl zázrakem a jenom proto, že jsem se tam omylem dostal – naštěstí – ve dne), nicméně zhoršující se trend je neoddiskutovatelným faktem. Policie je obětí rozpočtových škrtů a bezpečnostní situaci přestává zvládat. Při tom neustále hrozí, že politici po nějakém incidentu (jako byl třeba střelec v Bratislavě) omezí možnosti vlastnění a nošení střelných zbraní obyvatelstvem po vzoru Británie, přičemž statistiky z Británie a jiných zemí o zvýšení kriminality po restrikci legálního držení zbraní prostě nebudou brát na vědomí. Toto je obecný důvod proč se domnívám, že každý normálně myslící člověk by si měl pro svou obranu pořídit střelnou zbraň co nejdříve.
Toto si samozřejmě uvědomuje hodně lidí, ale je to jak s vařením žáby. Bezpečnostní situace se zhoršuje pomalu z roku na rok a rozhodnutí pořídit si zbraň se dá pořád odkládat. Až jednou bude pozdě – žába bude uvařená a legálně zbraň pořídit nebude možné. Nicméně občas se objeví něco jak trigger mechanismus. U mne to byla situace, kdy jsem šel z vlaku přes mrtvé sídliště ve dvě hodiny ráno a ke mne se přihnal vlčák. Mám skoro dva metry a sto kilo a přes to to bylo velmi nemilé. Vždycky se přihnal, já jsem řval a kopal do něj pohorkama a on vždycky utekl. To byla pekelná půlhodina a já si strašně přál mít v kapse to pitomý kilo železa, které by mi dalo šanci se ubránit. Toto byl můj trigger moment, druhý den jsem šel rovnou požádat si o zkoušky na zbrojní průkaz. Samozřejmě někdo jiný může mít nemilou situaci se spoluobčanem, který jej požádá o peněženku s břitvou či řetízkem od bicyklu v ruce (stalo se mi v Kanadě a nebyl to cikán ale indián) či dáma může být znásilněna skupinou sociálně slabších spoluobčanů, kteří nemají na nevěstinec. Toto jsou trigger okamžiky, kdy člověk prohlédne a začne konat. Při konání si musí ovšem odpovědět na některé základní otázky, jako:
2. Pořídit si zbraň legální, nebo nelegální?
Názory jsou různé. Pořízení nelegální zbraně doporučují obvykle lidé, kteří nevěří v naší justici a mají pocit, že jakékoli použití zbraně znamená jistý kriminál a u nelegální mají větší šanci, že se na ně nepřijde. Já se přiznám, že na toto bych nesázel. Policie je obvykle hodně laxní, ale jak dojde na střelbu, tak opravdu vyšetřujou. To vyšetřování je dost primitivní a moc se nepodobá tomu, co v televizi (když jsem se na ni ještě koukal) předváděli Doyle, Bodie, Dempsey a Makepiecová, ale přes to je účinné dost. Uvedu obyčejný teoretický příklad. Jdete ve dvě ráno z hospody, nikdo nikde a najednou na vás vybafnou tři nepřizpůsobiví s mačetami. Vyndáte nelegální kvér, postřílíte je a zmizíte. Nikdo vás neviděl. Zapomněl jste ovšem na dva detaily. Prvním je, že v podstatě stoprocentně máte v kapse mobilní telefon. I když nemá GPS, tak se pravidelně připojuje na nejbližší body sítě. Policajti vědí kde se to stalo a zhruba v kolik se to stalo. Kolik mobilů může být v okolí? Deset? Dvacet? Druhý detail. Sesbírají vystřelené nábojnice. Sto ze sta lidí cpe nábojnice do zásobníku palcem. Jste jeden z několika co tam byli (zjištěno přes mobil) a mají váš otisk prstu na nábojnici. Jste v hajzlu a to naši ochránci zákona ani nemusí mít mozek Sherlocka Holmese. Kdyby jste měl legální zbraň a po střelbě ty policajty zavolal a oni tam viděli ty mačety, tak máte šanci. S nelegální zbraní a po útěku z místa činu by vám nepomohla ani Klára Samková.
Jiná oblíbená teorie tvrdí, že je nejlepší mít zbraně dvě, tou legální lumpa zastřelit a tu nelegální mu strčit do packy. No, i kdyby jste si dali pozor, aby vaše otisky nebyly na patronách v zásobníku ani nikde jinde, tak by bylo stejně divné, kdyby tam nebyly ty jeho. Já bych to neriskoval. Podle mého názoru nelegální zbraň je dobrá tak pro profesionálního vraha, který ví, co dělá. Pro sebeobranu je tam rozhodně víc rizik než benefitů.
3. Univerzální zbraň nebo několik zbraní?
Když už máte zbroják, tak se musíte rozmyslet, k čemu vlastně ten kvér potřebujete. Chcete ho mít doma v šuplíku či trezoru na ochranu domácnosti, nebo ho chcete nosit s sebou denně kamkoliv půjdete, anebo si jej budete brát s sebou jenom výjimečně, když půjdete na mimořádně nebezpečná místa? Toto rozhodnutí je dost o penězích, pistole a revolvery stojí nové tak 10 – 20 tisíc, pokud jsou trochu kvalitní. Takže sbírka by se trochu prodražila a také většina lidí nechce mít doma zbrojnici. Pokud se rozhodnete pro jednu zbraň, musí to být kompromis navzájem protichůdných požadavků. Ty požadavky si musíte sestavit sami na základě vlastních priorit, něco v dalších bodech. Hezký článek o vybírání univerzální zbraně je zde …
Pokud kompromisy zrovna nemusíte, vybíráte si několik zbraní podle kritérií a modelových situací, které předpokládáte, že se mohou naskytnout.
4. Revolver nebo pistoli?
Toto je otázka třetí poté, co již máte vyřešenou otázku zda chcete zbraň legální nebo nelegální a zda jednu nebo několik pro různé situace. Autor webu o přežití za situace ekonomického kolapsu v Argentině (doufejme, že nás něco podobného nečeká po ekonomickém krachu Evropy) striktně doporučuje spíše pistoli. Anglicky mluvící se mohou podívat na originál, já to parafrázuji. Kvalitní pistole je stejně spolehlivá jako revolver, ale má víc nábojů v zásobníku a zásobník se vymění snadno a rychle. Autor uvádí příklad, kdy je velký rozdíl mezi nastrkáním nábojů do bubínku u revolveru a výměnou zásobníku u pistole v případě, že jste za volantem a zoufale se pokoušíte ujet banditům v jiném autě co po vás střílí.
No, můj náhled je trošku jiný. Podle mého názoru je pistole lepší pro toho, kdo má rád zbraně a o tu svou se stará. Občas ji rozebere, vyčistí a zajde na střelnici. Mne osobně vadí, že pokud by člověk nosil pistoli v pouzdře denně, tak se namáhají pružiny v zásobníku, pružina co drží náboj v komoře a dostává se bordel do kolejniček, po kterých má jezdit závěr. Já to vidím tak, že pro člověka, který má tu zbraň jako nutné zlo je lepší na nošení malý lehký revolver. Za tím účelem jsem si pořídil taurus 85 ultralite s dvoupalcovou hlavní a v titanu. Hračka váží pár gramů, vejde se do ní 5 nábojů .38 speciál. Modelová situace, jste náhle přepaden a bráníte se na vzdálenost menší než 5 metrů (hračka nemá ani mířidla). Podle statistiky v takovém případě se stejně v průměru vystřelí 2-3 náboje. Je to tak na to, aby se mladíkům s břitvami a mačetami vysvětlilo že jim šrajtofli nedáte a manželku ani dceru neznásilní. Takovou hračku můžete nosit v kapse nebo kabelce leta a vůbec se o nic nestarat. Nemusíte mazat pohyblivé části, nemusíte řešit nějaké napnuté pružiny ani zásobníky. Jediná věc, kterou musíte je držet to na místě, kde to chytnete jedním pohybem. To je dost proti lidské přirozenosti, když něco nepoužíváte pár let mít to pořád v pohotovosti. Na druhé straně v případě přepadení vám útočníci obvykle laskavě nepočkají, než to vyhrabete v kabelce zpod pudřenky a klíčů. Pokud nejste schopni vystřelit nejdéle do dvou vteřin od momentu nebezpečí (lépe do vteřiny) tak to s sebou vůbec netahejte.
5. Jakou ráži použít?
Na toto téma jsou obrovské diskuse. Zásadní shoda panuje v tom, že menší ráže než 7.65mm je hloupost. To nakonec už vysvětlil zbrojíř tajné služby jeho veličenstva Jamesi Bondovi v knize Dr. No. když jako minimální doporučil Walther PPK ráže 7.65. Dnes se za nejlepší „Evropskou“ ráži považuje 9mm. Na tuto ráži přezbrojili v rámci NATO i USA (Beretta 92), nicméně pořád je obrovská diskuse s tradicionalisty podporujícími klasickou americkou ráži .45 (= 11.2 mm) reprezentovanou Coltem 1911.
Tu nejvýživnější diskusi jsem objevil zde. Z té diskuse bych si dovolil několik závěrů:
Drtivá většina příspěvků preferuje 9mm před .45. Důvodem je levnější střelivo (náboj 9mm stojí polovičku než ekvivalent acp .45) a kapacitnější zásobník (v devítce běžně 17 nábojů, v .45 nábojů maximálně 7-10). Nicméně všimnul jsem si, že ta drtivá většina diskutujících jsou lidé ze střelnic. V několika z těch stovek příspěvků se autoři označovali za bývalé příslušníky speciálních jednotek a bývalé policisty, kteří měli zkušenosti ze skutečného boje. A tito lidé neměli žádné pochybnosti o tom, že přezbrojení byla hloupost a že 9 mm náboj prostě nemá ten zastavovací účinek, jako měly staré americké pětačtyřicítky. Některé z historek, které tam padaly, mi přišly zajímavé. Například jeden z vojáků tam vykládal, jak byli v pískovém zákopu pod útokem talibánců, přiběhl tam talib a jeho soused dvakrát střelil taliba do prsou. Přesto ten talib dokázal vyměnit zásobník na svém kalašnikovu a nasypat ho do Američana a umřel až poté, co jej autor příspěvku zasáhl třetí ranou do hlavy. Něco podobného tam psal bývalý policajt. Zdrogovaný chlap vlezl k někomu do baráku, ten jej dvakrát střelil devítkou do prsou a ten feťák se s ním dokázal ještě 20 minut prát a potom se zabarikádoval v koupelně a tam umřel. Všichni se shodli v tom, že nikdy neviděli, aby kdokoli po zásahu .45 do trupu byl schopen pokračovat v útoku. A rovněž tak všichni tito lidé se vzácně shodovali i v tom, že je pro ně neskonale důležitější vědět, že když útočníka trefí do trupu tak už jej nemusí dále řešit než to, jestli mají v zásobníku 8 nebo 17 nábojů. Nakonec vyměnit prázdný zásobník za plný je otázkou dvou vteřin.
Zastánci devítek měli (podle mne na profíky hloupé) komentáře, ať se naučí střílet a trefí útočníka do srdce, páteře nebo hlavy a že jej mají dle taktické příručky vždy střelit dvakrát.
Každopádně panovala obecná shoda na tom, že pro univerzální pistoli je nejlepší ráže .40, což odpovídá 10 mm. To už má údajně zastavovací účinek a ještě se do zásobníku vejde dost nábojů.
Já jsem si z toho vybral následující kombinaci zbraní:
1. Jak jsem psal výše – malý lehký revolver pro denní nošení a bezprostřednou blízkost obrany s dost velkou ráží a účinným střelivem (black mamba).
2. Obrovskou pistoli ČZ 97 cal .45. Tato pistole je velmi přesná na slušnou vzdálenost a účinná, takže se dá použít na ochranu domu a pozemku. Myslím, že i ve vypjaté situaci bych s ní neminul běžícího útočníka na vzdálenost 50 m. V tuto chvíli nic takového nehrozí, ale v případě kolapsu argentinského typu a vlády gangů na ulicích by k tomu mohlo dojít. Rovněž pokud jdu někam, kde je skutečné riziko přepadení, tak si ji hodím do tašky (takový krám na těle v pouzdře nosit nejde). Výhodou je, že to v 99 případech ze sta nemusíte použít. Je velký rozdíl, jestli v okamžiku přepadení vyndáte něco, co vypadá jako dětská stříkací pistolka (potom útok obvykle pokračuje a vy doopravdy musíte střílet se všema následkama typu policie a soudy) anebo vyndáte něco, co nenechává nikoho na pochybách, že je opravdu tím, čím se tváří a po pohledu do díry, která vypadá jako hlaveň lodního děla obvykle i sociálně slabší invalidní občan zahodí břitvu a změní s v atleta, kterému by mohl závidět i Hussain Bolt. No a pokud z toho nevystřelíte, tak to vlastně ani nikomu nemusíte hlásit a ušetříte si spoustu starostí. Na druhé straně, pokud po vás půjde feťák, kterému je všechno jedno, tak je slušná pravděpodobnost, že střelíte jednou a bude po něm. Kdyby jste měli devítku, tak musíte střelit dvakrát (viz ona policejní historka výše) a to může být rozdíl mezi osvobozením pro sebeobranu nebo odsouzením pro vraždu. Protože právě počet střel, vzdálenost a úhel jsou klíčové pro toto rozhodnutí. No a další věcí je ono přežije/nepřežije. Pro mne je to s podivem, ale historkám typu: „Já jsem se jenom chtěl zeptat kolik je hodin a ten nůž jsem měl v ruce proto, že jsem si čistil černý za nehtama“ soud občas uvěří. Myslím, že toto jsou docela racionální důvody a je mi docela jedno, že si někteří známí (vlastnící devítku) myslí o mne že jsem magor, když mám v trezoru něco takového.
3. Klasickou devítku ČZ 75. Na střelnici se tím střílí levněji. Kromě toho, kdyby byl u nás skutečně dlouhodobý problém, střelivo do devítky se sežene vždycky neb náboje luger používá policie i armáda a s jiným střelivem jako je acp nebo .38 speciál může být problém.
Jak jsem napsal výše u pistolí já preferuji Českou zbrojovku. I když má dobrou pověst tak rozhodně se nedá srovnat s pověstí rakouského Glocka, na kterého pějí ódy na všech webech. Mne na Glockovi ovšem vadí to, co všichni chválej. Glocky jsou vyrobené z plastu a váží o třetinu méně, než jejich české protějšky. Možná, že jsem hloupý, ale dle mého názoru pistole halt musí mít nějakou váhu aby absorbovala zpětný ráz po výstřelu, takže si myslím, že s Glockem bych měl větší problém trefit než s českým kusem poctivého železa. Na druhé straně, být policajt nebo voják a muset ten krám v pouzdře na opaku denně nosit, tak asi bude fakt rozdíl, jestli taháte denně kilo nebo šedesát deka. To může být podstatnější rozdíl než to, jestli – když to jednou či dvakrát za život použijete naostro – tak jestli to bude trochu přesnější nebo ne. U mne to bydlí v trezoru a vyndávám to jenom na střelnici (tak jednou dvakrát do roka) a potom když by bylo opravdu zle, takže pro mne má větší význam solidnost a přesnost.
Přeji všem, aby to měli a aby to nemuseli nikdy použít.
(21x známkováno, průměr: 2,24 z 5)