Počítám se mezi příznivce seriálu X-Files známého zde jako Akta X, takže asi pochopíte, že jsem si druhá celovečerní Akta X s podtitulem „I want to believe“ nenechal ujít. Bylo to slabý. Ještě že se toho nedožil Muž s cigaretou.
Na začátku movie poznáme Scullyovou, která už nedělá pro FBI, ale pracuje v církevní nemocnici. S nasazením typickým pro Dr. House nebo primáře Sovu řeší případ chlapce postiženého degenerativním onemocněním mozku. Scullyová se rozhodne ho vyléčit, čímž ho připraví o možnost stát se předsedou Strany zelených. Scullyovou vyhledá minulý zaměstnavatel s tím, že by potřebovali hodit kus kecu s Mulderem, který také ve své práci také používal jasnovidce a média.
(Což není tak jednoznačné. Mulder použil jako médium Lucy v epizodě Oubliette, protože spojitost mezi Lucy a Amy byla natolik zjevná, že ji nemohl ignorovat. Opovrhl „pomocí“ Nesmírného Yappiho v Clyde Bruckmann Final Repose, v téže epizodě je rezervovaný ke schopnostem Clyde Bruckmanna a nakonec jen dělá, co mu Bruckmann sám řekne. Nemám dojem, že by Mulder projevoval k jasnovidcům nějaký zvláštní sklon).
Problém je, že někam zmizela agentka FBI. Vyšetřuje to tým složený z barbinózní superagentky a afroagenta. Jsou jakousi kopií Muldera a Scullyové z mladých let, ale naopak, afroagent nevěří ničemu a agentka všemu. Jediné, co mají agenti v ruce, je jasnovidec a jeho vidění. Médium je černoprdelník, který se zapsal do dějin tím, že protáhl kakáček 37 ministrantům. Docela by mně zajímalo, proč 37, protože skoro všechny číslovky v Aktech X skrývaly nějakou symboliku. Duchovní připomíná zvenčí Kulínského, neúnavného propagátora environmentální kampaně Shower Together v českých poměrech.
Duchovní je dovede do míst, která jsou pro vyšetřování rozhodující a dalo by se říci, že v tomto místě mohl film skončit jako standardní půlhodinová epizoda kvalitou zapadající někam do sedmé řady. Jenže ono to muselo být delší.
Scullyová se chová jako hysterka. To je další omyl – Scullyová představovala v core episodách racionální prvek a nedělala by nikdy to, co ji autoři scénáře teď přiměli dělat. Vyhledá ministrantošuka a vede s ním emotivní rozhovor, který je opravdu totálně ničem. Zní, jako by se Brenda a Brandon Volšový pohádaly o růžový MP3 přehrávač. Další dějovou linii představuje Mulderovo odcizení se Scullyové, protože jak pochopíme, oba žijí v partnerském svazku. Muldera napadne, že by černoprdelník mohl být výhodným médiem pro hledání jeho sestry Samanthy a kupodivu si neuvědomí, že všechny věštby, které černoprdelník vyřkne, mají společný jeden bod. Sourhn tohoto odstavce: Scénář je děravý jak řešeto.
Sem tam zavítáme do nějaké facility, kde se provádějí pseudolékařské experimenty zhruba ve formátu Mengeleho lékařské praxe v Auschwitz. Je tam slyšet ryzí čeština, odchod českých lékařů a sester mimo zemi je reálný problém. Každý pozná, že se tam děje něco velmi nekalého. Náborář této společnosti jezdí po zasněženou krajinou s rezatým modrým pickupem a s radlicí tak výkonnou, že by mohl zfleku kandidovat na předsedu ofrout klubu, a shání další materiálek pro lékařské pokusy. Oběti uspává analgetikem pro psy, které kupuje v jediném obchodě široko daleko. V pozůstatcích obětí by se analgetikum našlo a slovutná FBI by ten obchod lokalizovala daleko dříve než Mulder. Další díra ve scénáři a navíc pořádně trapná. Original X-Files alespoň místy vycházely z postupů, které se používají při skutečném pátrání.
Zvláštní agentka Barbie přijde o život při pokusu zatknout teplého náboráře, který si po večerech nosí s sebou lidské hlavy v autochladničce. Tupý afroagent ve vyšetřování nepokračuje, ačkoli má výsledek na dosah. Už to skoro vypadá, že se to odbyde obligátním dopisem o tom, že vyšetřování bylo odloženo, protože se během jednoho měsíce nepovedlo zjistit pachatele. Je tedy na Mulderovi, aby to vychytal, protože Scullyová se právě utápí ve sporu s vedením nemocnice – otravným jezuitou – o to, zda pacienta-chlapce podrobit speciální patrně VZP nehrazené léčbě nebo jej nechat odejít na pravdu boží.
Scullyová hledá informace o nové převratné léčbě na internetu (léčení pacientů podle Googlu je další novinkou, kterou seriál přináší) a přitom narazí na zprávu o lékařských pokusech, umožňujících naplnit Hurvínkovo úsloví „škoda, že taky nemá dvě hlavy“ praktickým obsahem. Vypadá to dost bizarně.
BREAK. Zde však osud nebo zelení mužíčci chtěl, aby nastal dramatický zlom… jakkoli se to zdá nemožné, v multikině Cinestar postaveném podle amerického vzoru došlo k závadě. Plátno zčernalo a sálem se rozhostilo ticho přerušované jen šustěním s pytlíky a chroustavým zvukem zubů drticích popcorn. Děj filmu byl tak rozvleklý, že ani po minutě některým divákům nedošlo, že setmělé plátno není součástí děje. Přivolali jsme pomoc. Podle sdělení promítače to bylo „celý zamotaný“ a tak bylo promítání předčasně ukončeno z technických příčin. Skoro jsem hledal nedopalek cigarety Morley´s, protože to určitě nebyla náhoda.
RELOAD. Zhruba týden nato jsme se vypravili si to doposlechnout. Protože jsme ale nechtěli absolvovat celý film znova – to bychom také nemuseli vydržet – a tak jsme tam přišli asi půl hodiny před koncem filmu. Měli jsme zamluvenou takovou tu dvojsedačku, ne snad proto, že bychom se chtěli šmajchlovat, ale proto, že se potmě snadno hledá. A copak se nestalo. Na naší dvojsedačce se choulili k sobě dva mladiství gayové. Bukvice smrděly nějakými hroznými parfémy (anebo to byl repelent?) a zřejmě se hodlali při pohledu na mužný zjev Davida Duchovnyho tahat za penisy. Kdokoli by mi chtěl vyčítat špatný vztah ke gayům, nechť ví, že jsem je z té sedačky nevyhnal – nehledě na to, že bůhví čím jí už stačili pocintat.
Nebudu vás dále napínat. Vše se v dobré zvrátí. Tedy v tom filmu.
Film stojí za pěkné hovno. Jako fanouška Akt X mě to otrávilo. Vypadá to, že kult je již mrtvý. „Chci věřit“ je mírně rozpracovaná epizoda Oubliette, osmá v třetí řadě. Tehdy Mulder využil jasnovideckých schopností Lucy Householder, která byla před lety unesena stejným člověkem jako zmizelá Amy Jacobs. Zatímco Oubliette byla jedna z nejlepších epizod v celém projektu a děj v celých čtyřiceti minutách byl strhující, u tohoto celovečerníčku usnete. Proč?
– Originální X-Files zdařile balancovaly na hraně zla a využívaly přirozenou nedůvěru občana k jeho vládě, k jejímu zatajování, konspiracím a falšování informací. V posledním filmu tohle chybí, je to obyčejný kriminální příběh.
– U některých dílů X-Files jste měli dojem, že tajuplný příběh je natolik obyčejný, že by se mohl odehrát klidně zrovna teď u vás na dvorku. „Nadpřirozeno“ vznikalo určitým seskupením zcela obyčejných a přirozených událostí (například zmiňovaný Clyde Bruckman získal schopnost vidět budoucnost, když intenzivně přemýšlel nad tím, proč spadlo zrovna to letadlo, kterým letěl Buddy Holly). Postupně tento princip ze seriálu mizel až úplně zmizel nahrazen spiknutími a zelenými mužíčky. Ve Want to believe tato základní esence původních Akt X rovněž chybí.
– Sebezpytné dialogy mezi Mulderem a Scullyovou jsou vycpávka degradující film na mýdlovou operu. Nehledě na to, že dialogy jsou tak stupidní, až jsem měl dojem, že je to český film.
– Byl jsem zvyklý, že v X-Files se nic neděje bez účelu. Například v epizodě Blood zvoní zdravotní sestra na zvonek. To, jak zvonek zvoní, vám asi bude připadat divné – je to totiž K-I-L-L v morseovce. Vítal jsem příležitosti tyhle okamžiky vyhledávat. Ve filmu jsem tyto jemné přihrávky postrádal, snad kromě jedné – když Mulder po vyproštění z auta chce volat Scullyovou, má v mobilu hned pod jejím jménem uloženo jméno Gilligan, což je příjmení Vince Gilligana, autora několika epizod v původních X-Files (např. geniálního Nutiče). Zřejmě letmý vzkaz od tvůrců filmu, že tvrdé jádro ještě žije.
Takže sbohem, Muldere a Scullyová. Tohle už za vás Walter Skinner nevyžehlí. Ještě že mám první až šestou řadu uloženou na bezpečném místě…
(3x známkováno, průměr: 3,67 z 5)