Film manželů Landových Tacho dorazil do českých kin a já dorazil tamtéž, abych vám mohl přinést nezaujatou recenzi diváka, který nebyl rok v kině. Ano, je to tak. Prostě jsem kino vypnul. Nebyl důvod tam chodit.
Daniel Landa hraje ve filmu hlavní roli, jeho manželka film režírovala a produkovala. Scénář psali společně, tedy rodinný podnik. Film vznikal původně pod názvem Dotkni se duhy (video z natáčení), z důvodu, který neznám, byl nyní uveden pod akčnějším názvem Tacho, což je jedině dobře (titul Dotkni se duhy byl tak uvolněn pro nějaký uvědomělý homosexuálně-ekologický thriller o hnusné konspiraci ropné lobby proti organizované cyklistice). Sami autoři nazvali film černou komedií z prostředí rallye. Film má přesto hodně společného s předchozím dílkem Kvaska – film je o lidech, kteří se rozhodli splnit si svůj sen i přes nepřízeň osudu.
Na začátku filmu, který jsem neviděl (dále vysvětlím proč) utrpí hlavní hrdina jezdec rallye Alex Bold nehodu, při které se lehce zraní on i jeho spolujezdec. Při vyšetření v nemocnici se přijde na to, že Alex je vážně a pravděpodobně neléčitelně nemocný. Spolujezdec nehodlá dál v závodění pokračovat. Alexova situace tedy není právě radostná – nemá spolujezdce, váhá, zda informovat tým o onemocnění a manažer týmu hledá spolujezdce, aby posádka mohla opět vyjet. V průběhu léčení se Alex seznámí s Lucií, jejíž životní vyhlídky jsou podobné Alexovým. Vlivem těchto osudových událostí naleznou Alex i Lucie nový životní cíl – zúčastní se spolu Alexova dalšího a podle všeho posledního závodu, ve kterém se Alex pokusí pokořit svého dlouholetého rivala Webera. V ději se objevují další postavy. Nejvýraznější je mafián Jožo, který se chce dát na dráhu závodníka a vyhledá k tomu spolujezdce, který se ovšem poněkud neštastně zapletl do obchodu s lanýži (a právě tato sporná dodávka lanýžů sehraje zásadní roli na samém konci příběhu). Nebo dvojice mladých Angličanů, kteří si do závodu vestaví svoji vlastní akční vložku. Představu o ději a vizuální stránce filmu si lze udělat díky traileru a teaseru.
Líbilo se mi: Způsob, jakým se Landa zhostil role nemluvného a nevrlého Alexe (-„Máš nějaký zvíře?“ -„Jo. Třista koní.) U Landy bylo i tentokrát zatěžko poznat, zda hraje neohrabaného nebo neohrabaně hraje – na podobný efekt také někdy spoléhá, když se věnuje hudbě – každopádně i kdyby platila druhá možnost, pořád je pro mě přijatelnější ne právě dokonalý autentický projev, než vyumělkovaný dokonalý. Sympatická Lounová, které herectví asi nebude cizí. Zcela jasně postava mafiána Joža, což je takový slovenský Marsellus Wallace, který si rád povídá o zvířátkách. Herecký výkon obou britských protagonistů, kteří sami pojmenovali svůj vzor – Laurel a Hardy. Herecké obsazení celkově – málo okoukaných tváří. Atraktivní prostředí rallye a krajina, ve které se to celé odehrává, včetně povodní, které jsou zdrojem určitého dramatického efektu. Melodie, která se proplétá celým filmem, byť v impozantnější instrumentální podobě. Překvapivý, přesto trochu očekávaný konec.
Nelíbilo: Chtělo to dotáhnout. Hlavně scénář. Některé události se prostě přihodí, aniž bychom chápali proč. Jak vůbec přišla Lounová na to, že z ní bude spolujezdec? Dva Angličané nacvičují car swap, dělají to kolem dokola tak dlouho, až nás přestane zajímat proč. Proč Alex a Lucie vyhráli závod? Rallye je poněkud zvláštní závodní disciplína, jezdci nezávodí mezi sebou přímo, ale proti času. Nejsou to závody na okruzích a boj „muž proti muži“ jako v žánrově blízké holywoodské slaďárně Days of Thunder. Ačkoli tento sport vypadá vizuálně zajímavě, někdy je pro diváka těžké postřehnout, co se tam vlastně odehrává. Možná by neškodilo věnovat více času tomu, aby byl divák do světa rallye trochu lépe zasvěcen a pochopil, co vlastně způsobilo, že Alex a Lucie vyhráli závod. Vedlejší příběh se ztracenými zdravotními kartami je zbytečný. Některé scény jsou nechtěně komické – například když přijde atraktivní zdravím kypící Lounová v sexy oblečku za svým otcem a prohlásí, že s chemoterapií končí. Product placement – závodní auta jsou až na výjimky Mitsubishi, ačkoli Landa jezdil tuším v Subaru. Už jsem rallye asi tři roky nesledoval, tak se možná něco změnilo.
S čím musí divák počítat a připravit se na to: Nejedná se o film o rallye a tak nemá cenu rýpat se ve faktografii. Kdo tak učiní, bude hodnotit film jako věcně nesprávný a nereálný. Kdo potřebuje více informací o tom, jak funguje a k čemu je rozpis čtený spolujezdcem, nechť si pustí toto video (zde byl spolujezdec nadprůměrně dobrý a úspěšně kompenzoval některé chyby řidiče, kterým byl Landa osobně). Tacho je mírně naivní film pro pobavení a film o lidech, kteří si v nelehké situaci dokázali najít životní cíl a popasovat se s ním v duchu landovského „když se chce, tak všechno jde“. Je to komedie, která místy pracuje s urban legendami, které se ve světě rallye tradují, například dialogy na palubě slovenské Hondy mi silně připomínají toto legendární video. Jako obyčejně v případě všech českých filmů výborně funguje toto pravidlo: Přečtěte si recenze na serveru csfd.cz a pokud budou dostatečně negativní, jděte na to.
Čeští filmoví pisálci a intoši na csfd.cz jsou podle všeho znechuceni osobou Dana Landy jako takovou a výmýšlejí si další a další argumenty, proč je Tacho špatný film. Už jen kvůli nim jsem ho celý (skoro – viz dále) zhlédl a mohu jim vzkázat, že si v devíti případech z deseti dělají z huby trhací kalendář. Film jistě není geniální a nezapíše se zlatým písmem do dějin české kinematografie, ale zato si u něj divák oddechne a doplní energii lépe, než kdyby prospal celé Želary od začátku do konce. Landa se v očích svých kritiků dopustil hříchu, který nelze odčinit jakkoli dobrým námětem, scénářem nebo režií (a průměrným už vůbec ne). Přepsal a invertoval základní algoritmus českého polistopadového filmu. Typickým hrdinou české kinematografie je normální zdravý člověk, který by sice mohl fungovat, mít přirozené ambice a navazovat normální vztahy, ale on je vláčen životem bez cíle, bez nadšení, bez odhodlání, bez cti a sebevědomí, až se mu konečně podaří naplnit svůj komplex méněcennosti dostatečně dementními skutky. Landa to udělal právě opačně – vybral si dva lidi, ke kterým se osud nezachoval právě hezky, a vložil do nich to, co v nich Hřebejkové a další látalové důsledně potlačují. Zřejmě je také filmu na škodu, že Landa nesáhl po osvědčených a lidem vžadovaných hercích jako Liška, Vilhelmová, Macháček, Trojan apod, díky kterým všechny české filmy za uplynulých sedm let vypadají jako jeden velký seriál. To mu nemohlo projít.
Z toho námětu se dalo dostat víc, ale i tak z toho Landovi dostali dost. Hlavními devizami celého filmu je entuziasmus obou hlavních postav a pár autíček pro petrolheady, takže nepochybuji, že čtenářům D-F se bude Tacho líbit. Na stupnici od jedničky do pětky jako ve škole bych tomu dal dvojku.
Na závěr poznámka k českobudějovickému Cinestaru. Se ošuntělostí celého kina roste také ignorantství personálu. Jak jinak si vysvětlit, že divákům sice na začátku pustili zvuk, ale ne obraz. Publikum zhruba tři minuty mektalo, pak se moje žena sebrala a vydala se to s personálem kina řešit, zatímco vovce dál seděly a hleděly na temné plátno. Po intervenci obraz naskočil – mezitím se ve filmu odehrála ta nehoda, která nastartovala celý děj – a když jsme požadovali spuštění filmu od začátku, sdělil personál kina, že to nejde. Žádná omluva apod. také nenásledovala. Co byste chtěli za Kč 150,-, což je cena jednoho lístku…
(6x známkováno, průměr: 2,67 z 5)