Chodíte rádi do kina? Někteří lidé ano. Řadím se mezi ně. Mám ráda ten pocit, kdy se ponořím do děje filmu a zapomenu na svět za zdmi kinosálu.
Švagrová (pět let doma s dětmi, mluví jako kolovrátek) chtěla vidět film Sex ve městě 2. Sama bych na takový film nešla, ale vzhledem k její vyřídilce jsem to brala jako dobrý nápad a přibrala s sebou do auta i kamarádku, která se rozvádí.
Od závěrečných titulků do teď uběhlo 22 hodin a já ještě pořád nechápu smysl filmu, který jsem včera shlédla. Film trval 146 minut. Čtyři kamarádky Charlotte, Miranda, Samantha a Carrie se různě účelově potkávají. Jedna z nich zorganizuje pro všechny výlet do luxusu na útraty nápadníka. Film diváka průběžně seznamuje s profily jednotlivých kamarádek a ukazuje, jak každá z nich přistupuje k řešení běžných životních situací. Neponořila jsem se do děje tohoto filmu ani na minutu.
Dvě třetiny filmu se odehrávají v luxusním prostředí Spojených Arabských Emirátů. Většina kamerových záběrů je prostříhána zpomalenými záběry detailů, které mají uchvátit divákovo oko, např. zpomalené detailní záběry rozkroků sportovního týmu, který je ubytován ve stejném hotelu jako naše hrdinky nebo prsa bez podprsenky Charlottiny chůvy.
Co je běžná životní situace pro scénáristu a režiséra, však nemusí být běžná životní situace pro normální ženu. Připadá mi absurdní krmit diváky ideou, že je úplně normální vařit v bílé dlouhé úzké sukni od Valentina. Připadá mi absurdní ukazovat divákům, že je úplně normální chodit pořád v botách na vysokých podpatcích. Připadá mi absurdní cpát pod nos pubertálním dívkám, že je úplně normální, když se manžel rozzlobí na manželku, koupí diamantový prsten, aby nezlobila…
Některé kamerové záběry byly vtipnější než dialogy, např. zpomalený záběr mužského pěveckého sboru, kde všichni zpěváci byli hezcí, přiměřeně svalnatí a urostlí, na rozdíl od ženicha a ženicha. Říká se, že Američané jsou praštění a puritáni. Tomu odpovídá, že tři kamarádky byly vdané a čtvrtá, která ráda střídá muže, samozřejmě vdaná není. Vnímám to jako překombinovaný pokus o kontrast, který místo aby diváka poučil, může zmást.
Nejakčnějším pohybem v celém filmu byla chůze všech hlavních hrdinek. V celém filmu se pořád někam chodilo, pokaždé v jiných šatech. Film se dá přirovnat k módní přehlídce. Mám pocit, že módní značky zaplatily natáčení tohoto filmu jako reklamu, pak by mi to smysl dávalo. V podstatě jsem vůbec nepochopila, co tím vlastně chtěli autoři říct. Mé švagrové i mé kamarádce, která se rozvádí, se film líbil. Mně se líbily akorát Samanthiny doplňky – vždy, když měla něco na sobě, měla k tomu nějaký zajímavý náramek nebo náhrdelník nebo pásek.
Což je na dvě a kus hodiny smutně málo.
(Zatím nikdo nehlasoval)