Možná to někoho překvapí, ale Čechystánu žije stále dost početná skupina lidí, kteří dobrovolně jezdí ve faceliftovaném favoritu. Pardon, ve felicii.
Když pominu masochismus osazování poloprorezlých kastlí laminátem, co přidá třicet procent výkonu oproti normálnímu nárazníku voe, dá se vycházet z toho, že většina lidí má tohle přibližovadlo k nějakému tomu domácímu ježdění. A nezřídka kdy i jako arbeitwagen. Tuhle poměrně rozsáhlou skupinu lidí jsem skromně rozšířil zhruba před nějakým rokem, což byla zhruba ideální doba k vyvození různých závěrů.
Sháněl jsem před dovolenou nějaké to vozítko, abych mohl procestovat místa, na která se u nás ve Vlezdobruselstánu dá ještě dívat a případně pak nemusel nikoho zatěžovat například se svezením na chatu, netísnit se s pondělní depresí ostatních lidí v autobuse značky „Chcete se vyhnout dopravní zácpě? Jeďte s námi MHD!“ ™, případně občas něco odvézt. Vybíráním čehosi levného, co ještě pojede a něco odslouží mi zabralo nějaký zhruba měsíc prodíráním se internetu a seznamování se s firemním know-how áček.
Musím říct, že koupit si felicii, či cokoliv jiného od Schade jsem zprvu striktně odmítal s odkazem na množství pomluv technického směru. V hledáčku jsem měl něco jako starší golf, escort a podobně – zhruba nějakou střední cestu mezi minimální investicí a naprostým vrakem. V nabídce se mi objevil i syncro golf druhé generace od kamaráda bez přepisu, aby se ušetřilo na státu. Z nějakého dnes mi neznámého důvodu jsem to tenkrát zavrhl a rozhodl se pro něco v osobním vlastnictví, ač jsem přesvědčený, že bych s tím golfem neprohrál. I stalo se, že mě mé okolí – za stáleho přesvědčování o mých nízkých zkušenostech dohnalo do mantinelů něčeho co „mi kule neutrhne“. Za neustálých argumentů nízkých cen dílů od shade a množství asijských napodobenin jsem se nechal dotlačit ke koupi felicie, ročník 97. Alespoň, abych nebyl za úplně submisivního blbce jsem si prosadil, že svoje peníze utratím alespoň za lepší motoráž, než je třinácka. Takže jsem hledal mezi dehtem a šestnáctkou.
Za (alespoň z tehdejšího pohledu) hrozně výhodných 14 kilokorun jsem pořídil od údajně pracovitého roma tmavě modrý kombajn s ABS (což neustále zdůrazňoval), zřejmě používaný jeho ženou. Na první pohled nějaká koroze, prasklinka v čelním mimo zorné pole a bouchnuté o nějaký nákupní košík nad pravou přední lampou, o čemž majitel tvrdil, že mu do toho někdo dal pěstí. Vzal jsem to jak to bylo s vědomím, že jsem koupil celkem dobře. Každý asi někdy potkáme svého Horsta Fuchse a já tenkrát koupil svého zajíce v pytli. Nutno podotknout, že nějakou dobu bylo auto naprosto bez problémů a jediné, co jsem udělal, byla výměna vzpěr pátých dveří. A abych auto jen nehanil, za dovolenou, týden po koupi, jsem najel necelých 3kkm po východních Čechách a východní Moravě. Velké množství členitého terénu auto projelo bez chyby, snad jen s malou vůlí v řízení. Kopce v podkrkonoší šestnáctce nedávaly žádný důvod k poklesu výkonu a dokonce Karpaty nebyly žádná výzva. A to dokonce ani tamní polní cesty, kam bych Yetiho ani Duster nevyhnal.
Problémy s autem nastaly na podzim, kdy po týdenním stání prdly svody a rozpálený výfuk roztavil lanovody což vedlo k likvidaci zadních bubnů. Oprava všehovšudy s výměnou oleje, čistěním vstřiků a motoru za 7kkč. Z dnešního pohledu si stále nejsem jistý, zdá jsem auto tenkrát neměl prodat na díly, namísto opravy, protože tak započala dlouhá serie různých neakutních servisních zásahů, a několika celkem nutných oprav. Než mi došlo co dělám, nechal jsem nějakých 15kkč a dost možná víc za opravy a bohužel, ještě by jich to pár sneslo.
Je asi fakt, že s většinou jiných aut bych na tom byl se stejnou investicí finančně asi srovnatelně, díky ceně dílů. Důležitým pro je u vozidla, že většinou oprav na vozidle už dneska zvládnu sám i bez pomoci. Namátkou jsem vyměnil oba blatníky, výfuk, ošetřil většinu koroze a naprosto bez problému je i výměna oleje. Lakování ani ošetření karoserie mi taky příliš problémů nedělá, ale na vyvaření zadních lemů si sám netroufám, zvlášť když v běžné karosárně na venkově vám to udělají za 1.5kkč. Spodní část dveří a prahy jsem nalakoval bitumenem, takže auto má trochu terénní nádech a především na spodek nehnije a štěrk na cestě k chatě tomu neublíží. Po menší nehodě s vraty jsem vyměnil levou přední lampu a rozhodl jsem se i pro novou mlhovku, která byla už dříve rozpraskaná. Vypíchnul bych, že origo mlhovka stojí přes devět set, zatímco druhovýroba něco přes stovku. Podobné je to u většiny dílů, ale druhovýroba není vždy nejlepší řešení. U karosářských dílů je třeba vždycky koukat na sílu a kvalitu materiálu, blatník se sice dá sehnat za 400, ale nemůžete se o něj ani opřít, zatímco o nějakých dvě stě peněz dráž už je česká druhovýroba srovnatelná s originálem. Každopádně se kloním k názoru, že felicia je jedno z posledních aut, kde servis zvládne i polodementní domácí kutil z horní dolní, který nevyhláskuje alternátor. S párem rukou a případně příručkou se dá na autě udělat skoro všechno, včetně nepřeberného množství úprav různého charakteru – od motoru, přes karoserii, po solidní cestovní lůžkovou úpravu alá multivan.
Pokud na chvíli pominu, že u felicie si nikdy ničím být jisti nemůžete, zvlášť ne tím, že se vám v autě něco neposere, podíváme se na jízdní projevy. Motor 1.6 mpi se používal v golfu a první octavii, kde to byla zoufalost. Pro golfa a felicii má ale šťávy dost, jelikož jde o vozidla nízké váhy. Nejvyšší výkon je papírově 55kw při 4500ot/m. Papírově. Reálně má většina 1.6 v trochu slušném stavu cca o 10kw víc. Používám shell v-power 95, téměř výhradně a to na rozdíl od leštěného prdu fuel save nějakou odchylku a běžných paliv má, navíc pokud vím, má výjmku z biosraček, mám ozkoušeno že do felicie se vyplatí – kupodivu i finančně. S tímhle benzínem a pohonou jednotkou je to auto někdy i nečekaně živé, příjemně se žene do otáček, i přes 5000. Kopce na dálnicích ve dvou lidech a nějakých zavazadlech nemá problém vyjet s tachometrickými 140km/h. Když píšu nemá problém, tak tím myslím, že při sešlápnutí na podlahu zrychluje do kopce i nad 140km/h. Někoho to možná neohromí, ja to u takového vraku považuji za zázrak. Akorát, že vyšší rychlosti, to už prostě není ono, motor se sice vyloženě netrápí, ale mám pocit, že auto ze silnice odletí někam do stratosfery. Nejrychleji jsem jel 180km/h a musím uznat, že jsem se při tom málem posral z kombinace strachu a adrenalinu. Nikdy víc. Nejpohodlnější je cestování po okreskách a mám dojem, že s dálnicemi v Shade nikdo nepočítal, protože nad 110km/h už je jízdní dojem stejný jako ve služební dodávce. Stejně tak spotřeba paliva. Dlouhodobě činí nějakých 6l v létě a do deseti v zimě. Dramaticky stoupá při rychlostech nad 120km/h a při větším nákladu.
Zohledním i praktické hledisko. Do felicie se asi člověk nemusí bát narvat co se do ní vejde – a že se toho do kombajnu narve, uvnitř není moc co rozbít, nebo znesvětit, případně se dá všechno bez piplání vypucovat. Horší je to se spaním, protože se s ním asi moc nepočítalo. Pokud tomu neuděláte vlastní úpravy, je to jen o něco lepší, než spát vedle auta, nebo na jeho střeše, nicméně možné to je a jak jsem se na začátku zmínil, udělat si v kombiku lůžkovou úpravu lze, a to jakousi variaci na rozkládací postel z multivanu, případně jiné. Prostor řidiče není sláva, ale i já, velký a s pupkem, se do něj vejdu tak nějak. Přihrádky stačí na základní věci a spoustu dalších krámů, takže bez problému. Topení topí, přístrojovka je alespoň přehledná a jednoduchá, ale na druhou stranu na ní nic moc není. Všehovšudy stále nenáročné auto pro nenáročné lidi, se spoustou doplňků.
Co říct na závěr, felicie nás ještě nějakou dobu strašit budou, protože je to auto volkswagenovského konceptu – auto pro lidi. Když pomineme s odstupem času odhalené naprosté technické zprasení vozidla už z výroby, dá se pochopit jistá oblíbenost modelu přetrvávající i po 15 letech od uvedení. Ono nakonec, alespoň to většinou jede a víc si stejně většina lidí v téhle části EU nemůže dovolit.
(7x známkováno, průměr: 1,14 z 5)