Nebudu rozebírat to, co už bylo mnohokrát napsáno jinde. Tedy, jak to jezdí, jak to vypadá atp. Já se podělím o zážitky s používáním jako takovým resp. na pár detailů.
Co budu hodnotit? Vyfasoval jsem od svého chlebodárce služební Škodu Fabia combi 1.2 TSI 63kW. Výbava ve verzi Ambition plus „nadstandardní“ výbava: tónovaná skla na zadních sklech (4300 Kč), loketní opěrka (3200 Kč) a tzv. příprava na mobilní telefon (prostě hands free a k tomu potřebné blbiny) za 9600 Kč. Jo a střešní nosič (podélný) za 5600Kč. To je vše. Vlastně ne, ještě mezi příplatkovou výbavu patří rezerva za 1600 Kč. Možná je tam i něco dalšího příplatkového. Možná zadní sedadla, možná přední sklo.
Celkově je to hodně přes 300 tisíc korun. Tady by se dalo skončit a jen konstatovat: „Darovanému (svěřenému) koni…“ To by byla ovšem škoda. Vlastně obráceně. To by to nesměla být Škoda.
Jo ještě jedna celkem důležitá věc. Moje „konfigurace“. Měřím rovné 2 metry a jsem celkem štíhlý. To pro dokreslení situace. Jo a nejsem metrosexuál a ani jiný asexuál. I tak mám rád pěkné a dobře zpracované věci. Chcete příklad – třeba Vila Tugendhat. To je takový můj etalon poctivosti a používání mozku, když je třeba.
Co mě tedy zaujalo:
The key to paradise
Hodně/všechny dnes vyráběná koncernová auta má klíč „vyhazovák“. No dejme tomu. Ale myslíte, že jsou všechny stejně poctivé? Ani omylem. Když jsem v jedné ruce držel klíč od Fabie a v druhé od dvojkové Oktávie, tak jsem málem nevěřil tomu rozdílu v kvalitě (příjemnosti) materiálu. Prostě, když poprvé dostanete klíč od Fábie, máte pocit, že vás tak nějak ošidili, že vám do ruky dali jen napodobeninu z vietnamské tržnice a začínáte tušit, že ani to do čeho ho strčíte nebude tak úplně posh.
Recycle plastic
To že v autě plasty neskřípou, nedrnčí a nevržou, beru jako normální a kdyby tomu tak nebylo u nového auta s najetými cca 5000 km. Horší je to s použitými materiály jak palubky, tak volantu a obložení dveří. Tady už lze ušetřit jen nenainstalováním plastů žádných. Plasty jsou možná, asi, snad… měkčené, ale jsou neuvěřitelně hnusné jak na pohled, tak i na dotek. Líp to popsat nedokážu, to se musí vidět a cítit. Prostě ostuda.
Odour undefined
Jestli má někdo rád vůni interiéru nového auta, tak ve Fabii si neužije. Fungl nová Fábie smrdí. Čím? Prostě gumou. Je to jako lézt do kondomu bez příchutě.
Blinkací páčka
V autě není tempomat a tak v místě, kde by bylo bývalo mohlo být jeho ovládání, číhá ostrý výstupek, který je daný secvaknutím dvou dílů páčky, které k sobě tak nějak nejdou. Fuj. Schválně – škrábli jste se někdy o ovládací prvek ve Favoritu, Felicii nebo Škodě 120? Jestli ne, kupte si Fabii, ať poznáte, o čem mluvím. Dobré je, že stačí pár jemných přejetí třeba pilníkem na nehty a je po problému. Snad se tím nepřijde o záruku.
Další fail je chod páčky samotné. Při zapnutí blinkrů (hlavně doprava) máte chvíli pocit, že se páčka zasekla a pak najednou povolí a člověk se lekne, jestli nezabral až moc a páčka nezůstane bezvládně viset. V jiné Škodovce (třeba starší Fabii, nebo dvojkové Octavii tohle tak nějak není) a i jiné značky mě o tenhle zázrak ochudily.
Cvakání stěračů
Máte rádi tiché a účinné stěrače, které setřou velkou plochu? Tak ty ve Fabii najdete. A to i na zadním skle. To chválím. Horší už je cvakání, které doprovází „aktivaci“ každého z režimů stírání. Nemluvím o cvaknutí samotné páčky, ale o tiknutí, jako když sepne relé. Když se intenzita deště mění a vy upravujete často rychlost stírání, tak je to otravné.
Loketní opěrka vs. řadicí páka
Jestli uvažujete o luxusní příplatkové loketní opěrce, tak věřte, že jindy než při dlouhé jízdě ji nevyužijete a jen vám poleze na nervy. Důvod je ten, že lze nastavit jen sklon opěrky. Výšku už ne. A v kterékoliv jiné poloze než spodní nedosáhnete pořádně na řadicí páku (já mám ruku rozhodně nadprůměrně dlouhou a i tak mám velký problém). Opěrka prostě překáží a k tomu je řadicí páka hodně utopená.
A to nemluvím o tom, že když opěrku sklopíte, tak velmi důmyslně překryje ruční brzdu. Milovníci rozjezdů do kopce s ručkou mají smůlu. Ale abych jen nekřivdil, dá se na brzdu s trochou šikovnosti dosáhnout. Ovšem jeden nebo dva klouby navíc v oblasti předloktí by se hodily.
Dovírání dveří: Rocky edition
Zapomeňte na jemné zabouchnutí doprovázené tlumeným „žuchnutím“ dveří, jak jste si možná zvykli u „šmejdů z Koreje“ nebo nějakého žabožrouta. Fabie je pro pořádný chlapy, který zavíraj tak, že se do toho pořádně vopřou. Proč? Protože, když tak nějak intuitivně a s citem zabouchnete dveře, jak vás učil tatínek, když jste byli malí, tak se prostě nedovřou. A to platí i o pátých dveřích do kufru. A to počkejte, jaký bonus mají právě páté dveře.
Dveře zavazadlového s integrovanou sprchou
To je asi největší překvapení. Představte si, že v dešti nakládáte něco do kufru. Když máte naloženo, tak chytnete Simply clever šlahoun a zavřete víko kufru. Co myslíte, že se stane? Nevíte? No přeci vaše nohy od kolen dolů dostanou festovní sprchu. Jak je to možné? Je to dané tím, že se během nakládání na zvednutých dveřích vytvoří kaluž, které se při zabouchnutí vylije přímo na vás. Opravdu jednoduché a chytré. Ne tak komplikované, že ze zvednutých dveří voda průběžně odtéká třeba do stran.
Masakráž kolene
O tom, že ve Fabii v místě styku prvé nohy se středovým sloupkem číhá rádio nebo kulisa díry kam jde rádio narvat a že je to nepochopitelně nejširší místo středového panelu se ví. Hlava aby upadla tomu, kdo při návrhu nemyslel. Nicméně u lidí s >195cm na výšku je to v pohodě. Koleno je totiž až za kritickým místem a tak je to s trochou představivosti i pohodlné. Smrtelné je ale neopatrné nastupování stylem práva noha, zadek, zbylá noha. Při jednom z prvních nasedání jsem ono místo nabral kolem přesně do brňavky. V tu chvíli jsem přísedícího syna naučil pár nových slov… No, řeklo by se, že to chce zvyk. Ale tak nějak se mi to stává stále a snad i pravidelně.
Prostě do Fabie se leze s respektem, jako byste lezli do lvího výběhu. Tohle není auto, které vás přivítá s otevřenou náručí.
Čarodějnické křeslo
U sedadla se omezím na konstatování, že při ořezávání nákladů odřízli i zbytky opory bederní části páteře. A u opěrky hlavy zase zapomněli na spolehlivou aretaci v jednotlivých výškových polohách – tak nějak opěrka plave v neurčitu.
Přihrádka na hulení
Další Simply clever řešení. Tady už se neudržím. Doprdele! Proč se do přihrádky u zpětného zrcátka určené pro brýle nevejdou sportovní sluneční brýle, které jsou trochu zaoblené?! Nechci tam přeci cpát potápěčskou masku. Nechci tam rvát lyžařské brýle. Jediné co tam tedy chci dát, jsou právě brýle sluneční. Tak nějak bych přesně v přihrádce na brýle hledal jejich místo. Ale ouha, ani brýle mojí ženy, které připomínají velikostí spíš brejličky pro malé děcko, se tam prostě nevejdou. Přihrádka je příliš mělká. To fakt vymejšlel nějakej dement.
Teď mě napadá, třeba je to schválně, aby fotr vod rodiny na tu přihrádku zapomněl a synátor v ní mohl při zapůjčení nenápadně přepravovat hulení.
Simply šmejd roletka kufru
Stručně. Nápad, kdy stačí na roletku zatlačit a ona se sama sroluje, je fajn. Škoda, že už od výroby je potřeba zatlačit, pak lehce zaverglovat. A až pak nastane žádaný děj. Divné, Oktávie s tím problém nemá.
The end
Proč jsem tak kritický? Ne, nejsem hnidopich ani zřenštilý. Je to tím, že jsem přesedlal z aut, která byla většinou o víc než 12 let starší a která jsem kupoval už poněkud použitá. Jistě, autíčka nebyla dokonalá, ale člověk jim už v okamžiku koupě důvěřoval nebo alespoň je měl rád. Snad v každém bylo „všechno“ buď stejně špatné, nebo lepší. Tyhle pocity z Fabie nemám. Po víc než dekádě vývoje čekal změny k lepšímu a ne naopak.
Nejsem žádný ortodoxní milovník nějaké značky. A v autech se moc nevyžívám. Auto je pro mě sluha, který dobře slouží, pokud je o něj v rozumné míře postaráno. O to víc mě štve to zklamání ze zprasku jakým je Fabie. A mrzí mě, když to auto při styku semnou škrábe, čůrá, útočí a vůbec se chová jako nevychovanej čokl.
Což mi připomíná. Žena občas jezdí služební Dacií Logan. Je to krám o tom žádná, ale to auto rovnou od pohledu říká: „Jsem prostě takový, nic moc nečekej.“ A to mi přijde fér. Naproti tomu Fabie? opravdu Škoda mluvit.
(3x známkováno, průměr: 1,33 z 5)