Jak někoho přimět dělat něco, co dělat nechce? Kupoval zimní pneumatiky, když je venku +20°C? Kupoval státní dluhopisy, jejichž výnosy následně zaplatí ze svých daní? Doborovolně se vzdával svých práv a podvoloval se nesmyslným rozhodnutím úředníků? O tom bude tento článek.
Obvyklým řešením je stupňování tlaku na odmítajícího jedince tak, aby se pod hrozbou například trestu nebo v limitním případě například vězení či smrti podvolil a udělal, co chtějí. Bylo doloženo, že čím větší tlak je na jedince vyvíjen, tím větší je pravděpodobnost, že se poddá, a zároveň také bylo doloženo, že tento přístup má své meze. Jednak naráží na různé etické, morální a právní problémy. Dále je zde problém s tím, že většinou nelze poznat, kdy se jedinec skutečně podvolil a kdy to pouze imituje. A nakonec, ten nejvážnější problém, celý tento mechanismus vážně nahlodává kognitivní disonance, tedy rozpor mezi vnímáním a vědomím. Ten se projevilo například při posledních volbách, kdy ODS nepomohlo naslibovat cokoli, protože volič zatěžko může věřit v realizaci slibů strany, která se jedenáct let podílela na vládě a mohla je realizovat kdykoli předtím.
Padesátá a šedesátá léta v USA byla obdobím plodných výzkumů a experimentů, při kterých se formou experimentů zjišťovaly různé charakteristiky skupinového chování a ze kterých vzešlo mnoho zajímavých zjištění, o kterých se příliš nehovoří. Takové seznámení se se stanfordským experimentem je schopno přeskládat hodnotový žebříček poslušného ovčana, zatímco Milgramův experiment nahlodá jeho víru v autority. Ponechávám na samostudiu čtenářů, na vlastní riziko. Probereme něco méně drastického, avšak stejně záludného a na konci stejně devastujícího.
Cílem experimentu bylo zjistit, zda funguje technika gradace a zda předchozí vyhovění nějakému malému požadavku, navíc na nekontroverzní téma, nějak ovlivní ochotu subjektu dělat větší věci, jinak řečeno, zda taktika jezinek spočívající v strčení třech prstíčků do komůrky může slavit úspěch i reálném životě.
127 obyvatel rezidenční oblasti Palo Alto v Kalifornii navštívil slušně vystupující zástupce organizace Community Commitee for Trafic Safety (volně přeloženo Obecní výbor pro bezpečnost provozu) a požádal je, zda by na své auto nebo dům neumístili malou samolepku s textem „Drive carefully“ (Jezděte opatrně), která by připomínala nutnost jezdit opatrně. Pokud dotazovaný subjekt souhlasil, obdržel (amatérsky vyrobenou) samolepku a poděkovali mu. Pokud nesouhlasil, pouze to druhé.
Za tři týdny se objevil jiný tazatel, prokázal se jako člen organizace Citizens for safe driving a požádal stejné obyvatele, zda by před svůj dům byli ochotni na pár týdnů umístit billboard s tématem bezpečnosti provozu před jejich dům. Měl dokonce obrázek takového billboardu. Ten byl skutečně velký a umístěný tak, aby před domem co nejvíce překážel a zahradil vchod do domu. K upevnění billboardu bylo zapotřebí udělat do trávníku několik děr nebo použít speciální stojan. Pokud subjekt souhlasil, opět mu poděkovali a řekli mu, že mají více zájemců než billboardů a pokud bude vybrán, že se s ním ještě spojí.
Dále existoval kontrolní soubor subjektů, kterým byl pouze předložen požadavek postavit před jejich dům za stejných podmínek billboard.
Výsledek?
S umístěním billboardu souhlasilo pouze 17% subjektů z kontrolního vzorku, tedy těch, kterým nebyla nabídnuta samolepka. Z těch, kteří samolepku předtím přijali, jich souhlasilo 76%. Pravděpodobným vysvětlením tohoto výsledku může být, že když jedinec vyhoví tomu prvnímu menšímu požadavku, sám sebe začne vnímat jinak, jako člověka, který se zapojil do řešení problémů, neváhá udělat něco pro to, čemu věří a spolupracuje na dobré věci, či dokonce šíří pravdu a lásku.
Způsob, jakým jezinky penetrovaly Smolíčkovu světničku, je tedy vysoce funkční. Doufám, že Babišovým voličům ta kobliha chutnala.
Dalším neméně zajímavým a možná i šokujícím faktem je, že se respondenti podvolili pokaždé někomu jinému.
Jak jste možná zaznamenali, samolepku požadovala umístit organizace Community Commitee for Trafic Safety, ale billboard Citizens for safe driving. Testovaným subjektům nevadilo, že požadavek vznáší někdo jiný, pokud si toho tedy vůbec všimli.
Celý pokus byl ve skutečnosti rozsáhlejší. Souběžně s tématikou bezpečného řízení probíhala záměrně v rámci experimentu na stejném místě a ve stejnou dobu ještě jedna podobná kampaň, která zahrnovala samolepku s nápisem „Keep California beautiful“, a billboard s týmž nápisem stejného provedení jako výše, a obojí nabízela občanská organizace Keep California Beatiful Comitee. Díky tomu se ukázalo, že přibližně 47% subjektů, kteří byli ochotni umístit samolepku o uchování krásné Kalifornie akceptuje billboard o opatrném řízení a naopak.
Pokud bychom tedy vyšli z přísloví „čin čertu dobře, peklem se ti odmění“, tak respondentům bylo jedno, jakému konkrétnímu čertu činí dobře a do jakého pekla se dostanou. Prostě jakmile v tom jednou jedete, vaše chování se změní.
Uvedený experiment také vyloučil domněnku, že vyšší míra podvolení se zjištěná v podobných experimentech předtím je výsledkem vzniku osobní náklonnosti či dokonce přátelství mezi tazatelem a subjektem, protože celý experiment byl navržen tak, aby první a druhý kontakt obstarávala pokaždé jiná osoba.
V tomto případě se nejedná o populární salámovou taktiku, která je založena na soustavném vynucování si drobných ústupků až do okamžiku dosažení cíle. Tady jde o něco jiného. Formuloval bych to jako zneužití něčí ochoty a nadšení pro dobrou věc. Z pohledu „testovaného subjektu“, tedy v podstatě nás všech, to znamená, že jakmile ustoupíme v nějaké věci jednou, tak budeme ustupovat pořád. A dokonce jak experiment prokázal, ustupovat budeme i v podobných věcech a podobným lidem.
Je samozřejmě otázka, nakolik může mechanismus popsaný v tomto ojedinělém případě fungovat i v případech jiných, například pokud jde o peníze nebo o nějaké jiné vzácnější statky, protože tady přece jen dohromady o nic nešlo. Nicméně postup se široce aplikuje. Klasickou ukázkou je nutnost mít zapnutá světla u auta ve dne. Nebylo nikdy nikým prokázáno, že by to k něčemu bylo, dokonce existují studie, které tvrdí pravý opak, na základě toho byla v některých zemích povinnost svítit ve dne zrušena, nicméně těžiště celého záměru je jinde a spočívá v tom, že pokud systém přinutí řidiče provádět zdánlivě nesmyslnou činnost (zapínání světel), zvýší míru jeho konformity s jinými a podstatně náročnějšími požadavky systému. Třicetikorunový „regulační“ poplatek v nemocnici také reálně neplní žádnou regulační funkci, ale měl posloužit k tomu, aby si pacient prostě navykl sáhnout u lékaře do peněženky a vytáhnout i vyšší částku. Kdo bez keců akceptoval uzavření Smetanova nábřeží na pět sobot pro automobilovou dopravu, má slušně nakročeno k tomu akceptovat dopravní usmrcení této komunikace natrvalo. Prodejci různého zboží někdy chtějí vyplnit nějaký odpovědní kupón nebo přihlášku do slosování týkající se nějakého produktu – ve skutečnosti jim nejde o odpověď, ale o vtažení zákazníka do hry a zvýšení míry jeho angažovanosti. Je to tedy něco, co se děje denně, jen si ne úplně každý uvědomuje, co to způsobuje v něm samém. Případně uvědomuje, ale není dost důsledný na to, aby to odmítl v počáteční fázi.
Jistě uznáte, že provádět tak náročné a namáhavé činnosti jako rozpračovat psychotropní látky z letadel vůbec není potřeba a také není třeba nasazovat si čepici z hliníkové fólie na hlavu.
(3x známkováno, průměr: 1,67 z 5)