Nadepsanou otázku si kladu v poslední době velmi často. Vývoj v uplynulých 15 letech mne totiž přesvědčil o tom, že to bude buď extrémně obtížné, nebo dokonce zhola nemožné.
Nadepsanou otázku si kladu v poslední době velmi často. Vývoj v uplynulých 15 letech mne totiž přesvědčil o tom, že to bude buď extrémně obtížné, nebo dokonce zhola nemožné. Celé to navíc nějak graduje. Mám totiž pocit, že v nedávné době se hlavní válečná fronta přesunula z polohy “zmrdobijci proti zmrdům” do polohy “jedni zmrdi proti druhým zmrdům”. Níže uvádím dva příklady, jeden je z politiky, a druhý z oblasti ekonomiky (no, s ohledem na památku Machiavelliho a Alberta Speera, řekněme raději zmrdipolitiky a zmrdiekonomiky)
Příklad ze zmrdipolitiky: Dne 14.12.2004 vyšel na serveru www.neviditelnypes.cz článek jednoho typického zmrda, který se jmenuje “Michal Kadlec: Minimální mzda více škodí než pomáhá”. Týká se odůvodňování toho, jak je minimální mzda hrozně škodlivá a vůbec naprd. Jeho hlavní argument je v tom, že zaměstnanec si přece může se zaměstnavatelem dohodnout mzdu ve výši, v jaké chce, tak proč do toho Škromach a spol. strkají nos. Vzhledem k tomu, že je pro mne v tomto článku výhodné dopisovat komentáře přímo do zmrditextu, poruším protentokrát autorská práva a budu tedy přímo komentovat jednotlivé perly zmrdova mozku:
Kadlec: Ministr práce a sociálních věcí Škromach prosadil ve vládě svůj návrh na zvýšení minimální mzdy ze současných 6 700 na 7 185 korun měsíčně. Před podáním svého návrhu měl údajně i podporu ministra Sobotky, rádoby to reformátora veřejných financí.
Nulla: Hele Kadlec, Sobotka se o žádnou reformu nesnaží, a Ty to moc dobře víš. Reforma se to jmenuje jej a jen proto, že je potřeba dodat téma pro novinové titulky, aby se jinak zachoval klid pro poslední dva roky vlády socanů. Takže nekal vodu.
Kadlec: Z pohledu zákonitostí tržní ekonomiky je minimální mzda a její tarify problémem hned z několika hledisek.
Nulla: To jsem tedy zvědav.
Kadlec: Už samotný statut minimální mzdy je ze své podstaty poněkud zvláštní. Pokud je mzda přirovnána k ceně, za kterou jsou zaměstnavatelé ochotni “kupovat” práci zaměstnance, je zarážející, že stát si dovolí podnikatelům-zaměstnavatelům tuto cenu určovat. Spoustě občanům by jistě připadalo velice zvláštní, kdyby vláda nařizovala minimální ceny zboží, u kterého je mimo jiné i cena prostředkem pro soutěž na trhu. Je na škodu, že si to spousta lidí neuvědomuje, ale práce je ohodnocována v principu stejně, jako kterékoli jiné zboží. Pracovník nabízí své předpoklady, výkon, kvalifikaci, odbornost a ochotu (zkráceně užitnou hodnotu) a požaduje za to mzdové ohodnocení (určuje svoji cenu). Je to stejné jako s výrobkem. Je-li cena vyšší, než si spotřebitel může při nákupu dovolit, tak prostě nekoupí. Velice podobně přemýšlí podnikatel: vyplatí se mi pracovník za mzdu, kterou požaduje a mohu si ho dovolit nebo ne?
Nulla: No tak to mě teda podrž, Kadlec. Že si spousta lidí neuvědomuje, že práce je na trhu ohodnocována stejně, jako kterékoliv jiné zboží? Si děláš srandu, ne? Škoda že se nemůžeme potkat osobně, že bys mi třeba vysvětlil, proč třeba vůbec spousta lidí chodí každý ráno do hokny, e?
Kadlec: Mylné je i spoléhat na to, že podnikatelé jednoduše promítnou zvýšené mzdy do cen pro konečné spotřebitele. V České republice funguje tržní hospodářství a firmy se musí snažit snižovat náklady, aby byly pro své zákazníky cenově zajímavější. Pokud zvýšení mezd promítnou do cen, stávají se zranitelnějšími vůči konkurenci. Otevírá se tak prostor například pro zboží z firem, v jejichž domovině je cena práce nižší. Dotaženo do důsledku, toto levnější zboží (nebo služby) může vymazat z trhu firmy, které se nebyly schopny na tuto cenu dostat a byly nuceny své provozy uzavřít.
Nulla: A sakra, to nám ti socani tu republiku ale špatně vedou, když tu u nás pracuje za minimální mzdu takové množství lidí, že nám její zvýšení o pár kil způsobí ztrátu domácího trhu. A co zahraniční odbytiště, o ty nepřijdeme? Na ty jsi Kadlec zapomněl, že je to tak?
Kadlec: Že je návrh v rozporu s plánem vlády snižovat nezaměstnanost snad ani není potřeba zmiňovat. Podle ministra Škromacha by měli být lidé motivováni vyšší mzdou, kterou za svoji práci dostanou a nemělo by se jim vyplatit být na Úřadu práce. Bohužel opak je pravdou. Firmy, zaměstnávající větší část nekvalifikovaných profesí, budou muset na základě zvýšení minimální mzdy propouštět. A tito lidé právě v registru nezaměstnaných skončí. Vláda nám tedy vytváří začarovaný kruh. Na jedné straně se snaží aplikovat jakousi aktivní politiku zaměstnanosti, a na straně druhé pracovníky na úřad práce posílá. A bohužel nejen zvyšováním minimální mzdy. Často kritizovaná vysoká cena práce, vysoké daně z příjmu a štědrý systém sociálních dávek jsou dalšími důvody proč je tolik nezaměstnaných.
Nulla: Ale Kadlec, žádný sliby do budoucna. Sociální a zdravotní nesnížila a nesníží ani ODS, tak co to vytýkáš socanům. A mohl bys mi ukázat kteroukoliv firmu “zaměstnávající větší část nekvalifikovaných profesí, co bude muset na základě zvýšení minimální mzdy propouštět”? – Alespoň jednu, pěkně prosím!
Kadlec: Recept na reálné a pro ekonomiku zdravé zvyšování mezd je jinde než v zákonných úpravách a zbytečných, administrativu zatěžujících tarifech. Je to zvýšení efektivity a produktivity práce. Je to individuální zvýšení ceny práce prostřednictvím vyššího vzdělání a lepších předpokladů každého pracovníka na trhu. Čím větší bude hodnota jeho práce pro zaměstnavatele, tím lépe bude pracovník ohodnocen. Je to také i ve vytváření volných pracovních míst, ovšem nikoli jakousi pochybnou aktivitou vládních úředníků, ale především podnikateli a firmami. Ti k tomu samozřejmě musí mít prostor, kterého jim bohužel současná vládní politika dává minimum, a jestli vůbec to.
Nulla: No to jsem zvědav, Kadlec, jak to té tvé straně za dva roky půjde.
Kadlec: Michal Kadlec, místopředseda jihomoravské ODS
Nulla: Shora uvedený článek používá některé typické zmrdí postupy, jak jednat s prostým lidem. Podívejme se na ně blíže:
1) Nastolení problému. Zde je ten problém definován myšlenkou “upadneme do chudoby, protože obyčejná makačenka dostanou na mzdě o pět kil hrubýho víc”. Zmrd se jako obvykle nezabývá tím, zda jde o reálný problém (o reálnosti tohoto problému níže). Zmrd potřebuje problém, aby mohl vytvořit leštěný prd (v tomto případě svůj “názor”). Takže – problém je na světě.
2) Dodání problému na věrohodnosti. Toto se děje argumentačními způsoby, které nesmí zatížit vohnoutův mozek. Typické je používání formulí jako “zboží, u kterého je mimo jiné i cena prostředkem pro soutěž na trhu” či “V České republice funguje tržní hospodářství” apod. Normální člověk si řekne – proboha, dyk tydle věci vědí snad i čtenáři neviditenýho psa, tak proč to kurva tak zdůrazňuje? – “Protože je to zmrd”, zní odpověď.
3) Maskovací slinty, aby se zakrylo to, že problém je někde jinde, a navíc nemá řešení (natož aby autor článku o nějakém věděl). Maskovací slinty jsou vlastně v celém tom článku. Ten článek má totiž jen jeden úkol (vlastně dva, vzájemně propojené) – Kadlec publikuje (aniž se zasviní tím, že by vyjádřil nějaký vlastní názor), a na zmrdiservru mají zaplněný prostor (proč to, sakra, ten Neff dělá)?
No a abych se dostal k tomu, proč jsem se tady tak rozepsal:
Pravá podstata zvýšení minimální mzdy není v tom, že Blažková bude mít jako cleaner managorka o pět stovek hrubého víc. Socani tím sledují něco docela jiného, než je zlepšení nouze jejich (ne)voličů. Tady jde o to, že fakticky celý sektor služeb + řada řemesel (autoservisy, stolárny, zámečnictví – nač si vzpomenete) zaměstnává lidi za minimální mzdu, protože přece nejsou takoví dementi, aby státu platili neproduktivní prachy na sociálním a zdravotním. Zaměstnanci přitom zaměstnancema být musejí, protože švarc-systém Vám neprojde ani na minutu (sociálka Vám řekne, že obcházíte zákon o zaměstnanosti, a “ušlé” pojistné vám vyměří bez mrknutí oka). No a že by snad vaši zaměstnanci dělali jen za ty peníze, co jako mají v minimální mzdě? Dobrej nápad – zhruba stejně dobrej, jakože byste dávali doklad na jakoukoliv poskytnutou službu či prodaný zboží. Nejste dementi, zkrácením tržeb budete mít peněz na výplatu v hotovým dost a dost.
No a protože Škromach tohle dobře ví (a nic proti tomu nedělá, protože ani nic dělat nejde), tak zvýší minimální mzdu, a vybere víc peněz na sociálním a zdravotním. Nezaměstnanost se tím nijak radikálně nezvýší (proč by hospodský na staromáku propouštěl pinkla a zavřel krám kvůli litru do oficiální mzdy navíc, to teda fakt netuším).
No a co se týká Kadlece (soudím, že budoucí poslanec – ne-li již stávající), tak to je to, co mě na těch zmrdech sere: Voni si klidně píšou tyhlety kokotiny kde se dá, v pohodě se vyhýbají jakýmukoliv pojmenování skutečného problému, slintaj o tom, jak to někdo dělá blbě (aniž by řekli, jak je to teda správně) a lidi jim to žerou i s návnadou. Na posrání, jen co je pravda.
Dost hloupostí, jdu k vážnějšímu tématu (protože se mě zřejmě dost bolestně dotkne). Takže příklad ze zmrdiekonomiky:
Celý devadesátý leta byly jak sen, kterej mnozí z nás totálně prosrali (včetně mě). Začalo to malou privatizací, pokračovalo kupónovou, pak obdobím tygra, a pak se to přehouplo přes restrukturalizaci všeho možného až k současnému stavu, zasluhujícího nálepku “socialistická dojná kráva”.
Pojďme pěkně popořádku:
Období malé privatizace: (1990-1991): Byl jsem ještě děcko, moc jsem tomu nerozuměl. Stejně jako spousta obyčejných lidí, že.
Období kupónové privatizace (1991-1993): Bezva doba, všichni jsme se učili. Největší fantazie se ale teprve chystala (aniž by to mnozí z nás tušili, že).
Období tygra: (1994-1997): Tehdy získala spousta zmrdů zkušenosti a prostředky, ze kterých budou žít až do konce jejich dlouhého života. Mezi lidmi definitivně padly jakékoliv zábrany, českou společnost ovládlo heslo “Vezmi si to dřív, než to ukradne někdo jiný”.
Můj bývalý kolega z banky zvaný Puclík poskytl první úvěry, a poprvé si vyzkoušel, jak je příjemné mít dostatečné nezdaněné příjmy.
Období restrukturalizace (1998-2002, někde i 2003): Období fantazie, avšak pouze pro zasvěcené. Můj kolega Puclík vymohl v roce 1998 první nesplácené úvěry. Podruhé si tak vyzkoušel, jak je příjemné mít dostatečné nezdaněné příjmy. V roce 2002 dokonce vymohl nesplácený úvěr, který sám poskytl (kdy v souvislosti s jeho poskytnutím si vyzkoušel, jak je příjemné mít dostatečné nezdaněné příjmy – vzpomínáte?), přičemž po jeho vymožení si potřetí v životě vyzkoušel, jak je to příjemné mít dostatečné příjmy, tentokrát jak nezdaněné, tak i zdaněné (konečně se banka rozvzpomněla a přestala okrádat chudáka).
Socialistická dojná kráva (2002 – ?): Škoda Puclíku, nejsi na řadě. Na řadě jsou jiní. Postbankovní. A to mě přirozeně sere, stejně jako Tebe. Takže, o co tady vlastně de? Chlápci, co dokázali z bank zavčas přeskočit do firem, jež se zabývají obchodem s pohledávkami, natolik uplatili poslaneckou sněmovnu, že se jim zřejmě podaří přechcat i konkursní soudce (už jsem chtěl napsat, že to už je co říct, ale pak jsem si vzpomněl na chytrolína Berku, takže raději mlčím). Ve sněmovně je totiž tzv. “(post)bankovní” novela zákona o konkurzu a vyrovnání, která (kromě jiného) zajistí, že správce konkursní podstaty budou namísto soudců jmenovat zástupci věřitelů. Tedy ty subjekty, co pokoupily kšefty z Konsolidačky a Konpa. Doposud totiž platilo, že vata z konkurzů se dělila mezi správce a soudce. Protentokrát budou soudci vynecháni, a zaměstnanci věřitelských subjektů si přijdou na své peníze. Ta postbankovní novela jde dokonce tak daleko, že budou existovat situace, kdy správce podstaty nebude mít (i přes realizované zpeněžení) možnost, jak si uhradit odměnu (rozuměj oficiální odměnu) za provedenou práci. Tady budou mít věřitelé svého správce přímo dokonale v hrsti. Takže se to udělá jako dříve (prodat hluboko pod tržní cenou a přiměřený obnos bokem), s tím, že neuhrazená oficiální odměna se bude vymáhat po státu. Bezva finta, ne?
Nebudu dále nudit s popisem situace, kterou já sice pokládám za bravurní vítězství zmrdů (v boji s jinými zmrdy, že…), ale kterou mnozí jsou schopni pochopit zhruba do té míry, jak já jsem svého času chápal např. Období malé privatizace. Nicméně věřte mi, tohle je zmrdivýkon par excellence. Zhruba rok před plánovanou účinností úplně nového zákona o konkurzu a vyrovnání prosadit novelu, která je přesně dle potřeb cca 100 lidí v republice, tak tomu říkám – znovu se opakuji – zmrdivýkon par excellence.
Závěrem: Omlouvám se za netradiční uspořádání článku. Rovněž se omlouvám, že toto je článek pro zasvěcené. Ostatně, kdo tomu nerozumí, tak je šťastný člověk. Jediné, nač se nijak extra netěším, je to, jak na mě bude Puclík řvát cosi o tom, proč jej shazuji před lidmi.
Takže, Puclíku: Sorry, ale já Tě musel jmenovat. To, jak jsi dostal tuzéra za vymožení úvěru, který jsi roky předtím za tuzéra poskytl, tak to mě bude uchvacovat po celý zbytek mého krátkého života.
Nulla
(Zatím nikdo nehlasoval)