Evropská směrnice o zbraních – fakta a mýty

Featured Image

Je to už nějaký ten pátek, zhruba rok a půl, kdy Evropská komise dokázala údajně za 5 dní sepsat návrh změn směrnice týkající se volného obchodu se zbraněmi.

Každému bylo jasné, že ten návrh už ležel v šuplíku a jen čekal na první záminku. A ta s řáděním několika magorů v Bataclanu přišla. Bohužel – kvalita návrhu na druhou stranu odpovídá tomu, že to někdo hodně nadšený, ale o to méně znalý za těch pět dní fakt napsal.

ČÁST 1vznik směrnice

Přeskočte, pokud máte plný žaludek, nebo pokud Vás zajímají jen dopady.

Nejdřív si pojďme říct, co asi vedlo Evropskou komisi, která v tomto případě dělá prodlouženou ruku několika „neziskovkám“, které zcela „neziskově“ fungují z peněz EU a naopak Evropské komisi dělají užitečného idiota a píší pro ni zavádějící zprávy ve smyslu: „zbraně zabíjejí, je potřeba je zakázat“.

Tedy – už někdy v roce 2008 byla Evrospká komise zaúkolována vypracováním technických specifikací ke znehodnocování/předělávání zbraní. Toto měla dodat a uvést v platnost do roku 2010. A co z toho komise udělala? NIC.

V lednu pak jedna parta vlétla na Charlie Hebdo, v listopadu pak do Bataclanu. Všechny zbraně, se kterými se střílelo, byly nelegálně dovezené Kalachy. Povětšinou z bývalé Jugoslávie. Žádná ze zbraní nebyla součástí tzv. volného trhu v rámci EU. Neboli – nikdy tu v žádnou chvíli v žádném stavu nebyla legálně a proto se žádné z těch zbraní směrnice nedotýká.

Bohužel se v záběrech objevila i česká CSA Sporter compact, vyvezená na Slovensko, tam předělaná na expanzní, odtamtud exportovaná do Belgie a tam předělaná zpět na „ostrou“. Několik dalších podobných zbraní se našlo později při domovních prohlídkách – ale opakuji – z ničeho takového se nestřílelo.

Vsuvka – SLOVENSKO

Slováci by na jednu stranu někteří zasloužili zpřerážet pracky. A to především za to, že nejsou schopní komplexně vyřešit problém úprav zbraní. Nejdřív předělávají ostré na znehodnocenky. Někdo vezme pilník, flexu, kladivo a tyčku a za +é min z toho má ostrou. Tak se tohle konkrétně zakáže. Pak se dělají expanzky tak, že při troše štěstí stačí vyrazit kolíček výstřelem. Stát sice vyřeší „expanzky“ stanoví formu předělávání na ně, ale jen na ně. Pak jsou zase dostupné „předovky“. To si takhle představte Glocka, který má v nábojové komoře nalisovaný váleček a vyndaný úderník. Můžete to zpředu naplnit černým prachem a 9mm kulí. Sice to nemáte jak odpálit, ale to nevadí… Máte z toho černoprachýho Glocka. Volně prodejnýho od 18 let. Co na tom, že to nestřílí, že vyndaný úderník dostanete v pytlíku vedle a že nalisovaný váleček zase vylisujete ven. Atd… Prostě Slováci nedokázali udělat rovnou 1 normu, která by tomuhle všemu zabránila. Řeší ty kroky jeden po druhém a vždy se samozřejmě najde nějaká dosud nepopsaná úprava. Přesně proto mají Evrospká sluníčka na nás bič ve smyslu: „podívejte, oni nejsou schopní to na národní úrovni řešit, tak to musíme řešit na úrovni evropské“. Na druhou stanu nutno Slovákům přiznat argument: „A čo ako. My tu ty s tým problém němáme.“ – to maj taky pravdu. Jiným evropským problémům se postavili čelem a proto to vnitřně řešit tolik nemusí. Ale to je na jiné téma. Konec vsuvky.

Komise tedy byla v listopadu ve stavu, že jen stačilo, aby si to někdo zavčasu uvědomil a ukázal na ní prstem a zařval: „JE TO VAŠE CHYBA – VY NIC NEDĚLÁTE“. A to si komise nemůže dovolit… Ona přece žije jen a jen ze zdání, že se stará o blaho lidí. Takže se komise začala starat.

Vydala návrh změn směrnice a začal boj. A to boj poměrně urputný. Boj, kde na jedné straně stály argumenty jako:

  • Neřeší to žádnou z těch zbraní, ze kterých se střílelo
  • Omezujete lidi, kteří jsou prověření a nic nespáchali
  • Technicky naprosto neproveditelně definujete kategorie
  • Podívejte se k nám, my máme přísný funkční systém, který ale po splněný přísných požadavků umožňuje obrovskou svobodu a přitom to nepředstavuje žádné riziko
  • Nemáte v ruce jedinou analýzu dopadu, které to bude mít
  • My ji máme a říkáme, že pozitivní vliv bude NULA a projeví se akorát negativní důsledky

A proti stály argumenty jako:

  • Střelnými zbraněmi se zabilo za posledních X let 100.000 lidí (celkový počet vražd v EU byl za tu dobu sotva poloviční, střelným zbraněmi to bylo 10.000 a to z velké části nelegálními – jako že ona sama vražda už je jaksi zakázaná a nelegálí)
  • Jste ve svých návrzích málo ambiciózní – musíme toho zakázat víc
  • Kdo je proti omezení, podporuje terorismus
  • Co chcete říct těm pozůstalým po obětech z Bataclanu
  • Všechno co má zahnutý zásobník je Kalašnikov a Kalašnikov je to největší zlo na světě
  • Samonabíjecí klon Sa58 je taky Kalašnikov – český kalašnikov
  • Jedině omezení zbraní zajistí mír a nízkou kriminalitu v Evropě
  • Nejdřív: „Musíme omezit kvůli teroristům“, když už to byl komunikačně neudržitelný argument: „Musíme omezit obecně kvůli kriminalitě“, i to začalo být neudržitelné, takže: „Musíme omezit, protože Kalašnikov do moderní Evropské společnost nepatří“, aby se po schválení nakonec řekl, že: „Teroristé budou mít těžší přístup ke zbraním“.

První dějství, které se ještě neodehrávalo v Bruselu, ale u nás, jsme prosrali (do slova a do písmene). Měli jsme šanci zkusit vytvořit nebo se připojit k případné blokační menšině. Jenže na přelomu listopadu a prosince 2015 sněmovna řešila EET. Opozice obstruovala, koalice tlačila. Takže ač byl podán návrh na zařazení bodu „odmítnutí připravované směrnice“ na pořad sněmovny, poslanecké kluby dvou stran toto vetovaly a sněmovna se tím nezabývala (cílem článku není politická agitka, proto nebudu konkrétní).

Pak se začalo jednat v Bruselu. Právě za pomoci výše zmíněných argumentů. Nutno říct, že v tuto chvíli se naopak zástupci ČR poměrně vycajchnovali. Ať už to byli zástupci vnitra, o kterých se to moc neví, ale kdo si pamatuje na to, jak vypadal holandský návrh ještě v dubnu 2016 (byl ještě horší než původní návrh komise) a porovná to s tím, co vzešlo z Rady EU v červnu 2016, ten musí uznat, že i když se nepovedlo vyjednat některé výjimky, že globálně je v tom obrovský posun.

Mezi tím už jela jednání v Europarlamentu. Tam se naopak vycajchnovalo několik europoslanců (napříč stranami – naopak ti, od nichž se to čekalo, byli poměrně pasívní). A povedlo se jim do verze EP protlačit několik dalších pozměňováků.

Do toho všeho stále hudrovala Evropská komise. Sice měla jen poradní hlas a měla tam být jako někdo, na koho se EP nebo Rada EU obrátí pro doplnění informací, ale ve skutečnosti do toho pořád vstupovala a opakovala, že je potřeba být v plánech ambiciózní a zakázat toho co nejvíc. A naopak. Evropský parlament ještě před schválením své vlastní verze zaúkoloval Evropskou komisi, aby vypracovala dopadovou studii. Ta jí nevypracovala, Evropský parlament (konkrétně výbor pro vnitřní trh – IMCO) přesto svou verzi schválil.

V tu chvíli mělo následovat jednání mezi Komisí, EP a Radou o tzv. kompromisním návrhu. A tento kompromisní návrh pak měl posvětit EP i Rada. OK. Jenže komise, když viděla, že čím víc o tom rozhodují lidé přímo volení lidmi (europoslanci), tím menší restrikce se budou konat. Takže přišel tlak: „Přijměte aspoň verzi Rady EU“. Když se IMCO hodně bránilo, přišla komise s „demokraticky“ tvrdým argumentem: „přijměte verzi Rady EU, nebo budeme v Radě požadovat jednomyslné hlasování a pokud toto neprojde, všechna vaše jednání padají pod stůl a vrací se do hry verze Evropské komise“. A jelikož se vědělo, že Lucembursko bude hlasovat proti, protože jim každé omezení přišlo malé, přijala se nakonec verze Rady EU.

A co na to řekla komise? Zkritizovala to, jako málo ambiciózní změnu.Z čehož plyne, že za 5 let, až se směrnice zase otevře, bude komise tlačit na další a další zákazy !!! (už víte, proč jsou eurovolby důležité?).

Snad jedna perlička – až ve verzi Rady EU se objevil nápad s omezením zásobníků. A jestli jsem to dobře sledoval, s tímhle nápadem přišel šéf Belgické zkušebny zbraní. A tenhle člověk byl za půl roku obviněn z toho, že si vybíral zajímavé kousky ze zbraní z těch, co měl zlikvidovat a dodával je na černý trh.

 

ČÁST 2 – dopady

Tuto část rozdělíme na dvě další části – Dopady zřejmé a Dopady skryté.

Z hlediska dopadů nyní počítejme s tou „jednodušší variantou“, kdy směrnici „prostě implementujeme v nutně potřebném rozsahu do našeho zákona o zbraních“.

Více k dopadům na stránkách LEX.

Dopady zřejmé

  1. Samonabíjecí zbraně, které byly původně samočinné spadnou do kategorie A
  2. Zásobníky pro dlouhé nad 10 ran a pro krátké nad 20 ran spadnou do kategorie A
  3. Samonabíjecí dlouhé (krátké), které mají „integrovaný“ zásobník a dokáží bez přebytí vystřelit více než 10 (20) ran, spadnou do kategorie A
  4. Samonabíjecí zbraně s opěrkou do ramene, kterou lze sklopit bez nářadí a které pak mají méně, než 60cm délku spadnou do kategorie A
  5. Předovky spadnou do kategorie C.
  6. Stát bude smět vydat výjimku na zbraně kat. A dle bodu I, II a III tomu, kdo ji v první den účinnosti směrnice už měl, nebo tomu, kdo se připravuje, nebo střílí závody pod určitou strukturou.
  7. Oprávnění na držení zbraní (u nás ZP) se „kontroluje“ (u nás prodlužuje) každých 5 let.

Jinými slovy – Kosy, UZIny a Škorpiony (staré i nové) spadnou do kat. A – všechny tyhle zbraně pro zjednodušení shrňme jako „Kosy“. Stát ale může na Kosu udělit výjimku těm, kdo ji již mají ke dni 12.6.2017 a těm, kteří střílí určité sporty. A kluci, co předvádí např. napoleonské války budou muset mít zbrojáky.

Dopady skryté

  • Právní vákuum pro někoho, kdo si pořídí zbraň mezi 12.6. a účinností nového českého zákona o zbraních. Takový člověk už nebude mít nárok na výjimku, pokud nebude střílet příslušnou sportovní disciplínu.
  • Obecné nejednoznačnosti v definicích zbraní (např. dlouhé, které jdou sklopením zkrátit pod 60cm – přičemž pod 60cm celkové délky nebo 30cm hlavně jsou to již krátké – to je definice plynoucí ze směrnice).

A co ty dopady vlastně budou znamenat…

Předovky budou C – tedy na zbroják. Takže členové vojenskohistorických klubů si budou muset udělat zbrojáky. Jenže tohle přináší dva další důsledky. Jednak tam spadnou i repliky historických děl a jelikož zbraň kat. C je potřeba řádně zabezpečit – no a sežeňte trezor na takový dělo. A pak – ze zbraně kat. C se smí střílet jen na schválených střelnicích a dočasná střelnice pro zbraně kat. C je přeci jen něco jiného než louka a tam střelba s kat. D.

Navíc – skokově naroste počet lidí se zbrojním průkazem a počet registrovaných zbraní.

Kdo má už dnes samonabíjecí Kosu, ten, jakmile bude schválen nový zákon, tak si zažádá o výjimku a pravděpodobně ji dostane. Nicméně už bez velkých zásobníků.

Kdo si chce ponechat dlouhé zásobníky, bude se muset začít připravovat, nebo se zúčastňovat závodů a být členem klubu, který je členem národní střelecké organizace, která je členem mezinárodní střelecké organizace a zároveň kde v tom sportu se daná zbraň a zásobníky používají.

Až vstoupí v platnost náš nový zákon o zbraních, tak už si Kosu nekoupí nikdo kromě výše definovaných „sportovců“. Ti budou moct mít nadále i dlouhé zásobníky.

Průser bude, co se zbraněma, které si lidi pořídí od 12.6.2017 do chvíle, kdy začne platit nový zákon o zbraních. Už jsou totiž „mimo“ směrnici, výjimky už na ně udělovat nelze. Svým způsobem hrozí, že je člověk bude muset vrátit. Na druhou stranu z našich zákonů plyne, že nelze „brát“ majetek. Jasně, řešením bude, že se z člověka stane správný sportovní střelec… Ale je to systémové řešení?

A celé to samozřejmě zavání průserem, že co spadne kamkoliv do horší kategorie, to dříve či později spadne do ilegálu. Co totiž s kosou po někom, kdo zemře a která bude těžko prodejná.

ČÁST 3 – co dál

Jedna z věcí právě finišuje. Sama o sobě ta věc nezpůsobí vůbec nic. Ale připraví „základy“ pro další možnosti. Tou věcí je změna ústavního zákona, která říká, že člověk má PRÁVO mít zbraně na zajišťování bezpečnosti ČR.

Tato změna v podstatě zagarantuje, že stát do budoucna vytvoří nějaký právní rámec. V tom právním rámci se definuje cosi, jako „občan důležitý pro bezpečnost státu“ a tento, z důvodu zajišťování bezpečnost ČR bude moct také nabývat zbraně. Zela mimo rámec směrnice EU o zbraních, protože ta se týká volného obchodu, nikoliv bezpečnosti státu. A aby byl člověk „důležitý pro bezpečnost ČR“, bude muset něco splnit… Projít nějakým kurzem, složit nějakou zkoušku, prokázat nějaký trénink, prokázat účast na nějakých branných aktivitách… Chápu, že teď ledaskoho svrbí prsty na klávesnici. Ale vzhledem k situaci a vzhledem k tomu, že CZexit zatím není na stole reálně, je to nutné zlo, které bude snaha naprosto minimalizovat, aby došlo k co nejmenší buzeraci za ponechá stavu, který je co nejpodobnější tomu stávajícímu. V ideálním případě půjdou tyhle zákony legislativním procesem spolu.

Krom toho je tu evidentní snaha některých stran „nepospíchat“ s implementací, nebo ji dokonce zdržovat až blokovat co nejdéle to půjde.

Jak jsem říkal, že to nebude politická agitka – není, ale jednu věc přesto napsat musím.

Láme se chleba. Všichni politici měli plnou hubu keců, jak nás střelce chápou, že směrnice je fakt špatná. Jakmile jde ale o konkrétní kroky, jak minimalizovat její dopady, spousta jich couvá.

Blíží se chvíle, kdy jak sněmovna tak snad i senát budou hlasovat o ústavní změně. Sledujte, jak kdo hlasuje a co při tom říká a nezapomeňte, že v říjnu budou volby do našeho parlamentu a za dva roky do europarlamentu. Moc druhých šancí mít nebudeme, pokud se stávající systém fungování EU nerozpadne nebo z něj nevypadneme my a na to nemůžeme ani čekat, ani spoléhat, ač v to třeba doufáme.

 


28.05.2017


Související články:


12345 (172x hodnoceno, průměr: 1,13 z 5)
12 803x přečteno
Updatováno: 28.5.2017 — 21:45
D-FENS © 2017