Meritorně s obsahem naprosto souhlasím a protože absolutně nechápu velmi negativní hodnocení u, z mého pohledu nejlepšího textu zde za poslední dobu, tak autorovi děkuji.
Jen dodám, že je fraškou a hovadstvím přímo nadpřirozeným volat po zavedení euthanasie namísto tlaku na příslušné mastné držky skrze vyřešení kritického podfinancování paliativní péče.
alfonz19
není to fraška ani hovadství. Je to reality-check. Volejte hlasitě jak chcete. Opravení všech chyb by bylo tak nákladné, že je naprosto jisté, že se nestane. Oproti tomu eutanázie tyto finanční nároky nemá. Tedy ano, máte pravdu. Krásné utopistické řešení by bylo to prostě opravit aby eutanázie nebyla třeba. Jeho jedinou chybou je, že se nemůže stát a nestane. Toto můžete z nabídky vyškrtnout. Zbývá vám povolit eutanázii či nechat trpět. (pozn. nebavíme se o typickém případu ani o 100% případů. Ale pokrýt 100% korektně prostě nedáme. A pak bez eut. prostě necháváte určité procento lidí trpět. A to je přijatelné výhradně do té doby, než si připustíte, že tím trpícím můžete být vy či někdo známý. Pochopitelně lékaři s nedostatkem fantazie, s naprůměrným přístupem k péči dle hesla ruka ruku meje, a s nadprůměrným přístupem k prostředkům eutanázie svépomocí nemusí snadno vidět problémy vybraných lidí, kteří všechny tyto vymoženosti nemají).
deacon
Vynecham rejpani do toho, ze jsou osklive nemoce, kde ani paliativni pece neni vsemocna a presunu se k jadru kudrnatyho psa.
Fajn, pojdme zlepsit zdravotnictvi a peci o takove jedince, kteri by chteli zabit.
Kde je alespon snaha informovat pribuzne o to, nac maji jejich pribuzni narok? Ja Challengera chapu, ON JE LEKAR, on ma predstavu o tom, jestli existuji silnejsi leky a jake se daji pouzit atd. Beznej jouda vi hovno a nema u doktoru zadnou autoritu. A fakt chceme, aby kazdej pribuznej v takovy pozici musel tlacit na lekare?
Kde je snaha lekaru o zmenu k lepsimu? Mozna by bylo fajn to medializovat, aby beznej blbec(jako treba ja) o tom vedel a zavedl se tlak na ucitele. Viz ucitele.
A tak se da pokracovat. Challengera chapu, jenze my nejsme v idealnim svete, my jsme ted a tady v CR. A ja nevidim, ze by se lekari o neco snazili, ze by se on o neco snazil. Ja ho chapu, ale soucasne vidim realitu sveta a realita rika, ze mas velkou sanci umrit ziznivej, hladovej a v bolestech. A budes mit prolezeniny. Protoze proste na tebe budou srat a pribuzni budou pod tak velkym tlakem(uz z toho samotnyho umirani, to je prej velkej narok na psychiku!), ze jim ani nemuzes mit za zly, ze se nebudou kazdej den hadat. Ostatne mame tech pecovatelskych ustavu a luzek tolik, ze je jednoduchy pacose prevest do lepsiho, ze jo. Vlastne ne, kazdej ma ty moznosti, aby se staral doma…
C’mon, reality check.
deacon
dneska je fakt uzasnej den :D mysleno bylo, aby se zavedl tlak na politiky, viz ucitele, pisu pomaleji nez myslim :D (nic novyho)
V nemocnicich nam buji podvyziva, ale my jim mame duverovat, ze nam daji leky, ktere tu bolest opravdu utlumi. Aha. Tak jo :D To asi funguje hlavne, kdyz je v pribuzenstvu lekar, co, Challengere? My, co lekare v pribuzenstvu nemame, holt mame smulu :o)
Karkulka
Přijde mi trochu nefér jednání ta část se solidaritou (dříve bylo lépe, za našich mladých časů) která mi přijde minimálně zavádějící. Přitom o fous dál autor sám píše, že medicína umí řešit fyzické problémy, což je současně i trochu kámen úrazu u tématu. Můj pohled je takový, že se dožíváme vyššího věku, protože spoustu věcí co by nás mohly zabít vyléčíme. Tím se ale dostáváme k jednomu ze tří problémů:
1. umřeme na něco co léčit neumíme
2. umřeme na něco co léčit sice občas umíme, ale nutnou podmínkou je určitá odolnost organismu (to ozařování by raka minimálně odložilo ne-li vyléčilo, ale v 80ti už to organismus prostě nezvládne, stejně jako je problém s komplikovanýma zlomeninama ve vyšším věku atd.)
3. přijde mentální problém
2ka je blbá, protože spousta lidí nebere v potaz, že jejich život je nějaký „koloběh“ který ale skončí smrtí: reálně tak můžete poslouchat lidi vykřikující, že „dnes je všude samá rakovina, to dřív nebylo, můžou za to (pesticidy|ddt|potraviny|chemie|chemtrails). Reálně je to jedno – prostě jednou umřete. Čím víc chorob půjde vyléčit, tím víc budou statisticky vylézat ty, kterých se dřív dožil jen omezené množství dlouhověkých. 50-100 milionů lidí mezi lety 1918-1920 nemohlo umřít na rakovinu, protože je zabila Španělská chřipka. Dnes chřipku lze vyléčit (nicméně pro lidi ve věku 80+ může být pořád smrtelná).
No a 3ka je kurva špatná. Protože když přijde Alzheimer nebo Parkinson, kvalita života jde dolů. Dřív by člověka zabila nějaká chřipka, angína… nedělejme si iluze o minulosti, on ten vejminek taky nebyl v zimě teplý a tak dále. Kdo pečoval o takto postiženého člověka pár měsíců ví, že ta představa o tom jak to „za cenu snížení vlastního života zvládnete“ dostala sakra na prdel. Na začátku ten člověk občas zapomene tohle či tamto. Po pár měsících máte člověka který musí být pod neustálým dozorem. Zdůrazňuji: neustálým dozorem. Odejdete na záchod nebo do koupelny, a máte nekonečně scénářů co se stane. Že vaše máma pustí vodu (potenciálně vytopeno) nebo zapne sporák (u plynového nemusí zapálit takže potenciálně plyn, jinak riziko požáru) a odejde si číst je ještě ta dobrá varianta. Taky vás nemusí poznat, a s dojmem že v jejím bytě je neznámý člověk hystericky řvát že se k ní vloupal lupič/zloděj až na vás doběhne policie, vzít všechny peníze/cennosti (nejen svoje) a utéct s nimi z domu přičemž netušíte komu je dá protože v její mysli se nevyzná už nikdy nikdo a tak dál. Pokud máte představy že máte velkou fantazii a velkou odolnost – za 14 dní z toho budete venku, a za 3 měsíce budete nad eutanazií přemýšlet: ale nad SVOJÍ. Ne nadarmo se často stává, že pečující potomek často umře dřív, než opečovávaní rodiče.
U té 2ky to máte de fakto na pochodu. U té 3ky… to je prostě šílené, a co je ke všemu nejhorší – to co byla před pár lety vaše milá skvělá máma/táta/babička je najednou „něco“. Protože jak Alzheimer postupuje, spousta charakteristických vlastností zmizí, a najednou máte před sebou úplně „pozměněného“ člověka. Nechci paušalizovat. V mém případě se z příbuzné stala paní, která nás nepoznávala, občas se nás bála a v noci se snažila utéct (známému takhle paní ve strachu skočila z okna), neustále nás obviňovala že jsme jí ukradli to či tamhleto, a kdyby nebyla nemocná, pro nezasvěceného člověka by to byl prostě extrémně zlý, jedovatý a pomlouvačný člověk. A vy ten progres (vlastně degres) máte v přímém přenosu, a vidíte to každý den jak se to posouvá. Jasně, jednou za čas je světlejší den, a vidíte třeba na 2-3 minuty stín toho člověka co jste kdysi znali, a najednou vás nepoznává a bojí se vás. A přitom pořád trochu vypadá jako ten, koho jste znali, ke komu máte citový vztah.
Na férovo: než být v takovém stavu, raději bych se sám zabil, protože vím co jsem si zažil při péči. Jenže současně vím, že pokud bych se tomu stavu jen blížil, jednak bych byl už dávno ztracený v tom „svém“ světe odehrávajícím se v zákoutí svého mozku takže by na podobné myšlenky vůbec nemohlo dojít, jednak i kdyby na ně došlo, rozhodně by to nemohlo být racionální rozhodnutí. Kurva špatné.
Problémem je pochopit, jak dotyčný myslí a proč dělá to, co dělá, protože to má konkrétní důvody, protože věřte tomu, že mu to částečně myslí, psychické konflikty a stres zhoršují symptomy and vice versa. Některými psychologickými triky dokážete s dementním člověkem vyjít. Někdy ovšem nezbude nic jiného, než ho dát do ústavní péče, kde je kvalita péče špatná.
V Británii jsou kurzy o demenci povinné, aby každý zdravotník uměl jednat s pacientem s demencí. Poskytují support i příbuzným. To, že u nás se na to po bolševicku sere a že LDNky jsou horor a všichni se pro klid sester nacpou Kventiapinem není vůbec důvod k zavedení euthanázie.
deacon
A co tedy kdo dela pro to, aby se to zmenilo? Kdyz uz nic jineho, informativni kampan? Ty tady vystupujes vehementne proti eutanazii a rikas hromadu dobrych duvodu. V idealnim svete. Ale my nejsme v idealnim svete a pokud lide maji pocit, ze je snazsi zavest eutanazii nez zmenit peci, TAK TO MOZNA NECO RIKA!
Jen jako příklad cituji:
„Obávám se, že naši budoucnost vystihuje jiná scéna. Na podzim 2016 se holandská lékařka chystala provést euthanasii pacientky trpící Alzheimerovou chorobou. Ta sice vydala předběžný souhlas s euthanasií, neboť nechtěla do domu s pečovatelskou službou, vymínila si však, že sama určí správný okamžik. Když po čtyřech letech nemoc postoupila natolik, že příbuzní došli k závěru, že je ústavní péče nezbytná, přivolali lékařku, jež dala ženě uspávací prostředek do kávy, pak další dávku a všichni chvíli s nemocnou hovořili, dokud se nezdálo, že usnula. Když se jí ale pokusila vpravit do těla jed, žena se znovu probrala a jasně dala najevo, že s „dobrovolným“ odchodem není srozuměna. Bránila se, kopala, dokud lékařka nepožádala okolo stojící dceru s manželem, ať ženu přidrží. Pak jí teprve mohla píchnout injekci, aby konečně zemřela „důstojnou smrtí“. Okolnosti se nepodařilo utajit, avšak před necelými dvěma měsíci, začátkem letošního září, haagský soud lékařku osvobodil: jednala prý v zájmu pacienta a v souladu s předpisy.
Přál bych všem vyznavačům svobodného rozhodování, kteří tak touží mít život ve vlastních rukou až do konce, aby už nebyli při smyslech, jestli je snad někdy budou rodinní příslušníci držet.“
Lojza
No, kdo ma jake rodinne prislusniky, takove to ma…
Hlavne teda „komu se sverim do rukou, takove to mam“.
Tik
Přečetl jste si i ten článek, nebo jen příklad z mého komentáře?
Meritorně s obsahem naprosto souhlasím a protože absolutně nechápu velmi negativní hodnocení u, z mého pohledu nejlepšího textu zde za poslední dobu, tak autorovi děkuji.
Jen dodám, že je fraškou a hovadstvím přímo nadpřirozeným volat po zavedení euthanasie namísto tlaku na příslušné mastné držky skrze vyřešení kritického podfinancování paliativní péče.
není to fraška ani hovadství. Je to reality-check. Volejte hlasitě jak chcete. Opravení všech chyb by bylo tak nákladné, že je naprosto jisté, že se nestane. Oproti tomu eutanázie tyto finanční nároky nemá. Tedy ano, máte pravdu. Krásné utopistické řešení by bylo to prostě opravit aby eutanázie nebyla třeba. Jeho jedinou chybou je, že se nemůže stát a nestane. Toto můžete z nabídky vyškrtnout. Zbývá vám povolit eutanázii či nechat trpět. (pozn. nebavíme se o typickém případu ani o 100% případů. Ale pokrýt 100% korektně prostě nedáme. A pak bez eut. prostě necháváte určité procento lidí trpět. A to je přijatelné výhradně do té doby, než si připustíte, že tím trpícím můžete být vy či někdo známý. Pochopitelně lékaři s nedostatkem fantazie, s naprůměrným přístupem k péči dle hesla ruka ruku meje, a s nadprůměrným přístupem k prostředkům eutanázie svépomocí nemusí snadno vidět problémy vybraných lidí, kteří všechny tyto vymoženosti nemají).
Vynecham rejpani do toho, ze jsou osklive nemoce, kde ani paliativni pece neni vsemocna a presunu se k jadru kudrnatyho psa.
Fajn, pojdme zlepsit zdravotnictvi a peci o takove jedince, kteri by chteli zabit.
Kde je alespon snaha informovat pribuzne o to, nac maji jejich pribuzni narok? Ja Challengera chapu, ON JE LEKAR, on ma predstavu o tom, jestli existuji silnejsi leky a jake se daji pouzit atd. Beznej jouda vi hovno a nema u doktoru zadnou autoritu. A fakt chceme, aby kazdej pribuznej v takovy pozici musel tlacit na lekare?
Kde je snaha lekaru o zmenu k lepsimu? Mozna by bylo fajn to medializovat, aby beznej blbec(jako treba ja) o tom vedel a zavedl se tlak na ucitele. Viz ucitele.
A tak se da pokracovat. Challengera chapu, jenze my nejsme v idealnim svete, my jsme ted a tady v CR. A ja nevidim, ze by se lekari o neco snazili, ze by se on o neco snazil. Ja ho chapu, ale soucasne vidim realitu sveta a realita rika, ze mas velkou sanci umrit ziznivej, hladovej a v bolestech. A budes mit prolezeniny. Protoze proste na tebe budou srat a pribuzni budou pod tak velkym tlakem(uz z toho samotnyho umirani, to je prej velkej narok na psychiku!), ze jim ani nemuzes mit za zly, ze se nebudou kazdej den hadat. Ostatne mame tech pecovatelskych ustavu a luzek tolik, ze je jednoduchy pacose prevest do lepsiho, ze jo. Vlastne ne, kazdej ma ty moznosti, aby se staral doma…
C’mon, reality check.
dneska je fakt uzasnej den :D mysleno bylo, aby se zavedl tlak na politiky, viz ucitele, pisu pomaleji nez myslim :D (nic novyho)
Podvýživa hrozí téměř každému druhému hospitalizovanému pacientovi.
https://www.idnes.cz/zpravy/domaci/nutrice-v-nemocnicich-nutricni-den-strava-vyziva-malnutrice-podvyziva.A191107_084701_domaci_linv
V nemocnicich nam buji podvyziva, ale my jim mame duverovat, ze nam daji leky, ktere tu bolest opravdu utlumi. Aha. Tak jo :D To asi funguje hlavne, kdyz je v pribuzenstvu lekar, co, Challengere? My, co lekare v pribuzenstvu nemame, holt mame smulu :o)
Přijde mi trochu nefér jednání ta část se solidaritou (dříve bylo lépe, za našich mladých časů) která mi přijde minimálně zavádějící. Přitom o fous dál autor sám píše, že medicína umí řešit fyzické problémy, což je současně i trochu kámen úrazu u tématu. Můj pohled je takový, že se dožíváme vyššího věku, protože spoustu věcí co by nás mohly zabít vyléčíme. Tím se ale dostáváme k jednomu ze tří problémů:
1. umřeme na něco co léčit neumíme
2. umřeme na něco co léčit sice občas umíme, ale nutnou podmínkou je určitá odolnost organismu (to ozařování by raka minimálně odložilo ne-li vyléčilo, ale v 80ti už to organismus prostě nezvládne, stejně jako je problém s komplikovanýma zlomeninama ve vyšším věku atd.)
3. přijde mentální problém
2ka je blbá, protože spousta lidí nebere v potaz, že jejich život je nějaký „koloběh“ který ale skončí smrtí: reálně tak můžete poslouchat lidi vykřikující, že „dnes je všude samá rakovina, to dřív nebylo, můžou za to (pesticidy|ddt|potraviny|chemie|chemtrails). Reálně je to jedno – prostě jednou umřete. Čím víc chorob půjde vyléčit, tím víc budou statisticky vylézat ty, kterých se dřív dožil jen omezené množství dlouhověkých. 50-100 milionů lidí mezi lety 1918-1920 nemohlo umřít na rakovinu, protože je zabila Španělská chřipka. Dnes chřipku lze vyléčit (nicméně pro lidi ve věku 80+ může být pořád smrtelná).
No a 3ka je kurva špatná. Protože když přijde Alzheimer nebo Parkinson, kvalita života jde dolů. Dřív by člověka zabila nějaká chřipka, angína… nedělejme si iluze o minulosti, on ten vejminek taky nebyl v zimě teplý a tak dále. Kdo pečoval o takto postiženého člověka pár měsíců ví, že ta představa o tom jak to „za cenu snížení vlastního života zvládnete“ dostala sakra na prdel. Na začátku ten člověk občas zapomene tohle či tamto. Po pár měsících máte člověka který musí být pod neustálým dozorem. Zdůrazňuji: neustálým dozorem. Odejdete na záchod nebo do koupelny, a máte nekonečně scénářů co se stane. Že vaše máma pustí vodu (potenciálně vytopeno) nebo zapne sporák (u plynového nemusí zapálit takže potenciálně plyn, jinak riziko požáru) a odejde si číst je ještě ta dobrá varianta. Taky vás nemusí poznat, a s dojmem že v jejím bytě je neznámý člověk hystericky řvát že se k ní vloupal lupič/zloděj až na vás doběhne policie, vzít všechny peníze/cennosti (nejen svoje) a utéct s nimi z domu přičemž netušíte komu je dá protože v její mysli se nevyzná už nikdy nikdo a tak dál. Pokud máte představy že máte velkou fantazii a velkou odolnost – za 14 dní z toho budete venku, a za 3 měsíce budete nad eutanazií přemýšlet: ale nad SVOJÍ. Ne nadarmo se často stává, že pečující potomek často umře dřív, než opečovávaní rodiče.
U té 2ky to máte de fakto na pochodu. U té 3ky… to je prostě šílené, a co je ke všemu nejhorší – to co byla před pár lety vaše milá skvělá máma/táta/babička je najednou „něco“. Protože jak Alzheimer postupuje, spousta charakteristických vlastností zmizí, a najednou máte před sebou úplně „pozměněného“ člověka. Nechci paušalizovat. V mém případě se z příbuzné stala paní, která nás nepoznávala, občas se nás bála a v noci se snažila utéct (známému takhle paní ve strachu skočila z okna), neustále nás obviňovala že jsme jí ukradli to či tamhleto, a kdyby nebyla nemocná, pro nezasvěceného člověka by to byl prostě extrémně zlý, jedovatý a pomlouvačný člověk. A vy ten progres (vlastně degres) máte v přímém přenosu, a vidíte to každý den jak se to posouvá. Jasně, jednou za čas je světlejší den, a vidíte třeba na 2-3 minuty stín toho člověka co jste kdysi znali, a najednou vás nepoznává a bojí se vás. A přitom pořád trochu vypadá jako ten, koho jste znali, ke komu máte citový vztah.
Na férovo: než být v takovém stavu, raději bych se sám zabil, protože vím co jsem si zažil při péči. Jenže současně vím, že pokud bych se tomu stavu jen blížil, jednak bych byl už dávno ztracený v tom „svém“ světe odehrávajícím se v zákoutí svého mozku takže by na podobné myšlenky vůbec nemohlo dojít, jednak i kdyby na ně došlo, rozhodně by to nemohlo být racionální rozhodnutí. Kurva špatné.
Pokud má někdo Alzheimera, a chcete se o něj starat, doporučuji „Dementia awareness course“, třeba zde: https://online.hull.ac.uk/online-msc-in-dementia?utm_medium=ppc&utm_term=%2Bdementia%20%2Bcourse&utm_campaign=PX+%7C+HULL+%7C+Search+%7C+Generics+%7C+Europe&utm_source=adwords&hsa_tgt=kwd-300924511368&hsa_mt=b&hsa_ver=3&hsa_grp=71153414391&hsa_acc=4222275290&hsa_src=g&hsa_ad=340211746253&hsa_net=adwords&hsa_kw=%2Bdementia%20%2Bcourse&hsa_cam=1748000574&gclid=Cj0KCQiAno_uBRC1ARIsAB496IWeYauC-IN-nI7TKGKbsFUNq3AyajrpgRSRVsb8fytfHhUiS9yGy6gaAprQEALw_wcB
Problémem je pochopit, jak dotyčný myslí a proč dělá to, co dělá, protože to má konkrétní důvody, protože věřte tomu, že mu to částečně myslí, psychické konflikty a stres zhoršují symptomy and vice versa. Některými psychologickými triky dokážete s dementním člověkem vyjít. Někdy ovšem nezbude nic jiného, než ho dát do ústavní péče, kde je kvalita péče špatná.
V Británii jsou kurzy o demenci povinné, aby každý zdravotník uměl jednat s pacientem s demencí. Poskytují support i příbuzným. To, že u nás se na to po bolševicku sere a že LDNky jsou horor a všichni se pro klid sester nacpou Kventiapinem není vůbec důvod k zavedení euthanázie.
A co tedy kdo dela pro to, aby se to zmenilo? Kdyz uz nic jineho, informativni kampan? Ty tady vystupujes vehementne proti eutanazii a rikas hromadu dobrych duvodu. V idealnim svete. Ale my nejsme v idealnim svete a pokud lide maji pocit, ze je snazsi zavest eutanazii nez zmenit peci, TAK TO MOZNA NECO RIKA!
Tady si (hlavně obhájci EUthanasie) přečtěte, jak je prakticky aplikováno vraždění starců v Nizozemí. https://neviditelnypes.lidovky.cz/spolecnost/esej-euthanasie-na-pozadani-i-bez-2.A191108_231457_p_spolecnost_wag
Jen jako příklad cituji:
„Obávám se, že naši budoucnost vystihuje jiná scéna. Na podzim 2016 se holandská lékařka chystala provést euthanasii pacientky trpící Alzheimerovou chorobou. Ta sice vydala předběžný souhlas s euthanasií, neboť nechtěla do domu s pečovatelskou službou, vymínila si však, že sama určí správný okamžik. Když po čtyřech letech nemoc postoupila natolik, že příbuzní došli k závěru, že je ústavní péče nezbytná, přivolali lékařku, jež dala ženě uspávací prostředek do kávy, pak další dávku a všichni chvíli s nemocnou hovořili, dokud se nezdálo, že usnula. Když se jí ale pokusila vpravit do těla jed, žena se znovu probrala a jasně dala najevo, že s „dobrovolným“ odchodem není srozuměna. Bránila se, kopala, dokud lékařka nepožádala okolo stojící dceru s manželem, ať ženu přidrží. Pak jí teprve mohla píchnout injekci, aby konečně zemřela „důstojnou smrtí“. Okolnosti se nepodařilo utajit, avšak před necelými dvěma měsíci, začátkem letošního září, haagský soud lékařku osvobodil: jednala prý v zájmu pacienta a v souladu s předpisy.
Přál bych všem vyznavačům svobodného rozhodování, kteří tak touží mít život ve vlastních rukou až do konce, aby už nebyli při smyslech, jestli je snad někdy budou rodinní příslušníci držet.“
No, kdo ma jake rodinne prislusniky, takove to ma…
Hlavne teda „komu se sverim do rukou, takove to mam“.
Přečetl jste si i ten článek, nebo jen příklad z mého komentáře?