KDO UMÍ, TEN UMÍ ANEB VEČER PROFIBOXU V T-MOBILE ARENA
V podvečer 20.září se celý národ jako obvykle věnoval sledování TV, kde probíhalo pravidelné vymývání mozků, zatímco se konala jedna přelomová sportovní událost v T-Mobile aréně. Na české poměry ojediněle kvalitně zastoupený profiboxing přilákal více než 10.000 diváků do sportovní haly, kde proběhla série zápasů obsazených nadprůměrnými boxery – mistry své kategorie z celého světa, a to za účasti osob jako je generální sekretář celosvětové organizace WBO.
Na programu bylo 11 duelů obsazených většinou borci, kteří patří ke špičce ve své váhové kategorii, a to včetně 2 zápasů o interkontinentální titul WBO, takže se dalo očekávat mnoho. Navíc poslední 3 zápasy přenášel živě Eurosport, což musel být pro všechny zúčastněné o to větší zážitek. Box je tvrdý sport, ale tady šlo o profi záležitost, kdy divák ocení především rychlost, kvalitu a čistotu zápasů. Akce začala již někdy v 17,30h a končila až po 23,00h bonusovým zápasem Ladislava Kutila, který zvítězil nad Slovenským boxerem Robertem Melou. Hlavním tahákem byl ale souboj Lukáše Konečného s brazilským borcem Andreasem Claytonem, kterým celý večer vyvrcholil.
Měli jsme místa situovaná na západní galerii, takže jsme měli perfektní výhled jak na ring, tak na nástup každého z boxerů, který ohlašovala jak nadupaná hudba způsobující nucenou peristaltiku v břiše, tak záblesky světel a dokonale synchronizovaná práce kameramanů. Konferenciér vždy divákům naservíroval data obou borců, sekundanti vyskákali ven a začal boj se vším všudy. Kvalita borců byla patrná na první pohled, a tak si diváci mohli vychutnat jak strategii jednotlivých zápasníků, tak přesně mířené údery, které byly prakticky okamžitě odměněny bouřlivým skandováním. Respekt budili borci z německy mluvicích zemí, kteří postupovali krok za krokem, úder za úderem za svým cílem porazit protivníka stejně tak jako např. Rumuni se svou neuvěřitelnou pohyblivostí či jeden Bělorus, který vydržel neuvěřitelné údery, aniž by šel k zemi. Naprostá většina zápasů se odehrála bez faulů, takže si přišli na své prakticky všichni, kdo boje sledovali. V některých chvílích byly slyšet v hrobovém tichu jen údery boxerských rukavic, jindy sami diváci vytvořili atmosféru, která borce vybudila ke zrychlení zápasu a k sérii rychlých výměn úderů. Nevím, jestli si umí někteří čtenáři představit ten adrenalin, ale vzduch se dal převážnou většinu doby přímo krájet, jak se veškerá pozornost soustředila na způsob vedení boje v jednotlivých zápasech.
Mezi českými borci zazářili taková jména jako Roman Kracík nebo Rudolf Kraj, kteří sice měli slabší soupeře, neboť před 10 dny odboxovali těžké zápasy v Hiltonu na 10 či 12 kol, ale postarali se o fantastickou podívanou. Roman Kracík poslal několikrát Romana Klučára (SR) k zemi, až rozhodčí předčasně ukončil boj pro jasnou Romanovu převahu ve třetím kole. Když nastoupil do ringu Rudolf Kraj se svými 90 kg živé váhy, bylo jasné, že nastanou jatka. Ruda měl přitom problémy s ramenem, takže svoji profi kariéru po delší odmlce teprve začíná, ale máme se na co těšit. Nastoupil s velkým sebevědomím a klidem a Rumunského soupeře Valeriu Dobrina ve svém druhém profesionálním utkání zrubal tak, že boj v ringu se uzavřel vlétnutím bílého ručníku z Rumunského rohu již v prvním kole. Kromě zápasů českých boxerů mě zaujal ještě zápas mezi Chorvatem Ante Biličem a Rumunem Pavelou Florianem Madalinou. Oba měli tuším kolem 85 kg váhy a Rumun byl asi o hlavu vyšší. Chorvat byl zase neuvěřitelně pevný v nohách. Co ale nemělo chybu, byla rychlost, v jaké se odboxovalo 5 kol, jež předcházelo něčemu, co jsem ještě na vlastní oči nikdy neviděl. Rumun použil poměrně fyzicky náročnou útočnou taktiku, kdy dotíral ze všech stran na Chorvata, ale ten působil dost nedobytně a tvrdě odrážel veškeré útoky a sám také neváhal nečekaně útočit. Výdrž obou borců byla neskutečná, ale na začátku 5.kola se strhla taková mela, že za prvních 20 sekund si oba mohli vyměnit tak 50 úderů, výsledkem čehož bylo technické K.O., kdy z Rumunského rohu vletěl do ringu bílý ručník po tom, co dostal Rumun zdrcující úder do krku, který neměl šanci vykrýt.
Zlatý hřeb večera odstartoval až v závěru zápasem Lukáše Konečného a Andrease Claytona z Brazílie přezdívaného „Černý panter“, který měl dosavadní bilanci 19 výher z 22 zápasů, z toho 17 krát K.O. . Monstrózní nástup obou borců provázela živá brazilská hudba i státní hymny, což dodalo další emotivní náboj již tak vygradované atmosféře ve sportovní hale. Jak nesnáším státní hymny, tak včera to mělo ten správný prapůvodní nádech vzájemného respektu a současně národní hrdosti. Brazilec svojí hymnu odzpíval a za zvuků České hymny bylo také slyšet, jak množství lidí předzpívává. Pak nastal strhující boj, na který se jen tak nezapomíná.
Oba borci měli skvělou techniku a prakticky se nedopouštěli chyb, ale pohled na Lukáše byl jedním dechem fascinující. Bylo ohlášeno, že zápas o Interkontinentálního mistra WBO v lehké střední váze bude na 12 kol. Veškeré Lukášovy pohyby byly vedené s naprostou přesností, žádná skulina v krytí a údery jako když kopne kůň. Diváci vytvořili kotel, o kterém si může hokej nechat jen zdát a každá výměna byla provázena frenetickým řevem vytvářejícím neskutečnou psychickou podporu Lukášovi. Jeho výkon byl ovšem i bez toho fenomenální ! Několikrát zahnal černého pantera do rohu, ale ten se nedal a údery vracel. Boj byl po stránce rychlosti i síly vyrovnaný, ale Lukáš nedal svému protivníkovi šanci ho zasáhnout, zatímco sám si ho vždy po přiblížení, ze kterého nebylo úniku, v rychlosti oťukal a pak přišla dělovka, která by poslala k zemi 3 otrlé dospělé chlapy najednou. Koncem druhého nebo začátkem třetího kola přišel pravý zvedák, který zápas rozhodnul. Lukáš trefil Claytona do boku a přerazil mu žebro. Od té doby Brazilec už neměl takovou stabilitu a dalším úderům se snažil uhýbat a pro bolest se nechal odpočítat a rozhodčímu naznačoval, že již nechce pokračovat. Výsledkem bylo technické K.O. pro Lukáše, získání mistrovského pásu a titulu, nezměrná radost v celé hale, ale i slzy Andrease Claytona. Dlouhé minuty ovací trvaly ještě, když si oba blahopřáli a když si Lukáš vzal do náruče svojí malou dceru Aničku a po zásluze si užíval radost z historického vítězství.
V současné společnosti je mezi obyčejnými lidmi spousta zbytečné agresivity, kterou si spousta bezmozků vylévá na ostatních a vede to jen do pekel. Stejně jako je patrný rozdíl mezi jadernou reakcí ve formě atomové bomby a té, díky které máme elektřinu z jaderných elektráren, tak existuje rozdíl mezi pouliční bitkou a vášní z boje, který profi box představuje. Zatímco existuje zažitá představa o boxu jako o krvavém sportu, za což můžeme poděkovat sračkoidní produkci z Hollywoodu, tak existuje něco jako první liga, do které se včera Lukášovi Konečnému díky jeho vytrvalosti a nezměrné píli otevřely dveře.
Někdo včerejší večer strávil u Banánových rybiček, někdo jiný jako my vsadil na sportovní událost, která ve světě sportu možná odstartovala cestu k získání budoucího titulu mistra světa u sportovce, k jehož kvalitám patří již dnes téměř dokonalé zvládnutí boje, kde není nic zadarmo a kde každá chyba může stát víc, než kolik je běžný člověk ochoten za vítězství obětovat. Jak Ruda Kraj, tak Lukáš Konečný po zápase promluvili v krátkosti na mikrofon k divákům v hale a z jejich slov vyplynulo následující: „Radost, skromnost, dojetí, poděkování všem, kdo přišli a kdo drželi palce“. Za sebe jen dodávám, že jak celkový průběh, tak zejména těchto několik slov na mě udělaly nezapomenutelný dojem a pro budoucí Lukášovy soupeře a ty, kdo mají teď rudou mlhu před očima, přidávám pouze obligátní:
NO MERCY !!!
(Zatím nikdo nehlasoval)