EU 2026+

Je ta značka v nadpisu za číslovou plus nebo křížek? Určujete vy. K napsání tohoto článku mě motivoval politik jménem Farský, který měl potřebu komentovat už asi desátý pokus estébáka Babiše slepit nějakou vládu a dotkl se tématu setrvání ČR v EU.

Farský (z hnutí Starostové a nezávislí) řekl něco v tom smyslu, že pokud by to upekl Babiš s Okamurou, vzrostlo by riziko, že se občané v referendu vysloví proti setrvání ČR v EU, což by bylo špatné.

Pokud někomu nedochází, co je přesně obsahem této věty, tak nám zde Farský sděluje, že spatřuje riziko v tom, že by občané o něčem hlasovali, svojí vůlí o něčem rozhodli a bylo by to právně závazné. Je to dokonale absurdní, protože Farský sám je rovněž volen, takže pokud chce postavit legitimitu všelidového hlasování v potaz, činí sporným i svůj mandát. Rovněž stojí za zmínku hysteričnost celé reakce, protože je nanejvýš teoretické, že by Okamura nějaké referendum o EU prosadil, natož aby se stalo.

Bohužel Farského nedokážu citovat, nevím, kde utrpěl tento slovní průjem, a nemyslím, že to je důležité, ostatně názory tohoto pána na vystoupení z EU jsou konstatní a to takové, že hlavu z evropské prdele vytahovat nesmíme za žádných okolností. Více třeba zde. Jedná se patrně o postoj celé strany, vzpomeňme podzimní pokus STAN vyjednávat s Babišem. Je to pochopitelná reakce v politické straně, která existuje mimojiné díky propracovanému systému rozkrádání veřejných peněz na lokální úrovni a „evropské“ peníze v tom hrají významnou roli.

Kdy vystoupí ČR z EU?

Na to je jednoduchá odpověď, stane se to v roce 2026 ± 2 roky.

Jak je definováno vystoupení z EU?

Pouze materiálně, je to stav, kdy EU nemá na území ČR žádný významný vliv. EU může dál zůstat existovat a dokonce vykonávat činnost, zaměstnávat úředníky, stanovovat další regulace, slibovat dotace a udělovat sankce, ale nikdo na to nebude reagovat. Také může dál hrát svoji „hymnu“ a nechat vlát svoji „vlajku“, ale nikoho to nebude zajímat.

Proč je to rok 2026?

To je třeba vysvětlit trochu obšírněji.

EU vykonává svoji moc skrze peníze, protože to vyjde levněji a je to lépe veřejně přijatelné než armády a tanky. Věcně nesprávně se to mezi lidem nazývá dotace. Ve skutečnosti se jedná o systém transferů peněz tam a zpátky několika cestami. Například skrze jednotnou zemědělskou politiku, v rámci Fondu soudržnosti nebo čerpáním z tzv. strukturálních fondů. Nicméně ať je technické provedení jakékoli, jedná se vždy o peníze, které se lidem v jedné zemi seberou a lidem v jiné zemi dají. Přitom se jich část (odhaduje se asi 30%) ztratí, protože už jen samotný ten mechanismus přerozdělování něco stojí. Jednotlivé „projekty“ musejí mít nějakou dokumentaci, tu připravují specializované firmy, které „mají zkušenosti“. Kdyby se našel žadatel, který by si to zpracoval sám, tak by se projevilo, že nemá „zkušenosti“, protože projektová dokumentace by obsahovala „chyby“. Ponechme stranou všechny možné další efekty tohoto mechanismu, jako deformace trhu, podpora životaneschopných konceptů na úkor těch životaschopných atd., které by samy o sobě byly dobrým důvodem ty peníze vůbec nechtít. Lidé většinou zákulisí těchto transferů neznají, takže je to nijak zásadně nemrzí, dokonce jsou tak blbí, že věří na nějaké „evropské peníze“ a vůbec jim nedochází, že aby se mohli natřásat prdele na cyklostezce postavené „evropské peníze“, musela národní vláda někde o pár set kilometrů dál okrást nějakého chudáka. Italský farmář by se podivil, co se z jeho daní postavilo o pár set kilometrů dál za bizarnosti a slušný člověk, který věří na „evropské peníze“ by se měl stydět až do holé prdele. Podle výzkumu agentury Médea Research si lidé myslí, že až 40 % dotací bylo rozkradeno, což ale části z nich zjevně nevadí tento program dále podporovat.

Lid by se navíc podivil, kdyby zjistil, že objem „evropských peněz“ není zas tak velký.

Česká republika měla za období 2007 až 2013 nárok na 697 miliard korun z Bruselu. Zároveň za toto období do unijního rozpočtu odvedlo 264 miliard korun. To znamená, že bezmála čtyřicet procent „evropských“ dotací šla vlastně z kapsy českých daňových poplatníků, EU nám milostivě ze 40% dávala naše vlastní peníze. Tohle lid nepochopil. To, co se bude nadále dít, bude zvyšování tohoto procenta až na 100% a pak nastane stav, kdy EU bude naše peníze rozdělovat jiným.

Ze zbytku je část projektů tzv. problémových, tzn. není jisté, zda bude EU plnit, protože projekt vykazuje nedostatky, nebo už se ví, že EU plnit nebude a zaplatit náklady bude na konci muset tuzemský daňový poplatník. Známý je případ Farmy Bolka Polívky, která dostala dotaci na dostavbu hotelu a wellness centra ve výši 11 milionů korun. Projekt zkrachoval, stát dostal zpátky jen 1,6 milionu korun.

Jiné tyto nesrovnalosti jsou neviditelné a lze na ně usuzovat jen nepřímo, jako například známé „vyčapení“. Podle ekonoma Jiřího Skuhrovce z akademického spolku Econlab šlo za posledních deset let firmám s neznámým majitelem 2 367 dotací v celkové hodnotě asi 30 miliard korun a dalších 8 miliard dostali příjemci, kteří těsně po přidělení dotace přešli pod nějaký koncern.

Do třetice, i formálně správný a nenapadnutelný projekt může být k ničemu, nepřinášet benefit a naopak generovat náklady, které budeme muset do konce životnosti projektu všichni nést.

Faktem je, že letos ČR získala z EU o necelých 17 miliard více, než tam poslala. Pro srovnání, roční příjmy státního rozpočtu jsou zhruba 1200 miliard. Jen na dani z příjmu FO vybere ročně stát 120 miliard. Takže jsme sice matematicky v plusu, ale nejsou to nějaké peníze, ze kterých by se makroekonomicky dalo padnout na zadek. Je to tak akorát na takové to starostenské přikrádání.

Lidé nemají moc představu a EU je o něco obratnější než Heydrichova administrativa, která za mimořádnou směnu v továrně odměnila úsilí v budování říše, že jim bokem bez publicity šoupla poukaz na sardinky. Na každém víku od kanálu je proto napsáno, že bylo osazeno z prostředků EU, což působí dojmem, že nebýt EU, tak ještě chodíme srát do kopřiv. Znám i inteligentní lidi, kteří ignorují fakta a tvrdí, že za „evropské peníze“ se podařilo celou řadu věcí zvelebit a ty občasné přehmaty jako rozhledny v údolí, hasičárny v obcích bez hasičů a podobně jsou pouze kolaterální škoda v jinak ohromně prospěšném modelu spolupráce.

Tohle všechno pomine zhruba v roce 2024. Odhady o tom, kdy se ČR stane čistým plátcem se různí. Každopádně se to stane v další pětiletce, pardon, programovém období 2021 – 2027. Množí se hlasy, že v další pětiletce Uhnije podmíní pokračování sociální korupce správným ideovým postojem příjemce, tedy postojem k migrantům, bojem s globálním oteplováním atd.

Nicméně studnice začne vysychat již dávno předtím a s ní také bude EU pro méně a méně lidí sexy, stejně jako už teď není pro dost lidí ani trochu sexy, jinak by se Farský nemusel obávat jejich hlasování. Na situaci, kdy vláda bude posílat prachy někam do Brusele a zpátky bude chodit méně, než se tam pošle, je český vychcanec citlivý. Dříve nebo později se najde někdo, kdo toho využije ve svůj prospěch. Když vezmu jako začátek vysychání studnice rok 2021 a skutečnost, že vybudovat relevantní společenskou sílu trvá pět let, jsem právě v roce 2026.

Pak jsou zde některé obecnější argumenty, především na straně hegemona. Ten má taky svoje problémy. Předně, všechno má svoji životnost. Je to klasický produktový cyklus. EU jako produkt je technicky i morálně zastaralá bez možnosti upgrade. Nemá se kam vyvinout, jediná budoucnost EU se jmenuje stagnace. Postupně se objeví nějaký jiný model, který z veřejného prostoru EU vytlačí, stejně jako musely odejít parní stroje nebo telegraf, které se ovšem ve své době jevily jako vynikající nápady, vlády je podporovaly a lidé se bez nich nedokázali představit život.

Dál tu máme overbastarding. EU vedou geronti jako Juncker nebo Merkelová, kteří už nikdy s ničím inovativním nepřijdou a naopak budou mít čím dál víc problémy sami se sebou. Naopak, čím dál více energie budou potřebovat na to, aby se udrželi zuby nehty, později už pouze nehty a ubránili se tlaku nastupující generace. Těm jejich program („dobrý každý den“) nebude stačit. Začnou vyvíjet různé jiné záměry, ve kterých EU bude nebo nebude přítomná. Zhruba bych současnou situaci přirovnal k začátku konce reálného socialismu, zhruba let 1980 – 1985. Na konci tohoto období prozíravější jedinci pochopili, že gerontokracie reprezentovaná Brežněvem, Husákem, Honeckerem a ostatními emeritními soudruhy nemá cestu ze slepé uličky, nabrousili nože a vymysleli si plán konvergence se západem alias perestrojku, který vyjmenované jedince odeslal do důchodu, jakkoli neomezená se jejich moc zdála být.

Co se stane, když z EU v roce 2026 ± 2 roky nevystoupíme?

To by byl ten horší scénář.

EU na svoji ochranu rozjela ještě další program, který probíhá nenápadněji než „propagace značky“. Začala vyrábět jedince nového typu skrze školský systém. Fakt je, že ani v tomto ohledu docela dramaticky neplní plán, ale přesto v různých pseudoškolách produkuje degeneráty, kteří už uvažují úplně jinak než stará populace. To by vydalo na samostatný článek, každopádně se v různých těch jejich univerzitách podařilo křížením nejrůznějších kriplů vyšlechtit úplně nový typ slizkého zmrda. Tohle lidé uvažují úplně jinak, mají totálně přizpůsobivý konsensuální mindset. Je jim jedno, co je pravda, co není pravda, co je správně, co je špatně. Podstatné je, aby se všichni na něčem shodli jedno jak perverzní to je. Každopádně postupně budou pronikat do veřejné správy a do politiky, čímž by se životnost EU prodloužila. Dokonce by mohli zvládnout ji i nějak reformovat k obrazu svému nebo naopak překlopit v kybertotalitu čínského typu, což je něco, co hipsterjugend podvědomě přitahuje. Pak by se to celé odložilo o generaci.

Může něco tento proces uspíšit?

Ano. Celá řada věcí. Například může vzniknout politický subjekt se silným leadershipem, který ČR z EU vyvede. Není to moc pravděpodobné, protože pokud by vznikl a nabyl nadlimitní podpory, postarají se silové složky, média a neziskovky fungující za peníze od strýčka Söröse o jeho neutralizaci. Například v Německu se celkem úspěšně daří establishmentu rozkládat „populistické“ subjekty za použití infiltrátorů, ale jak dlouho s tím vydrží a komu dojde energie dřív, to teda bůh suď. Ale není to nereálné a může se to stát, je na každém z nás, za co bude utrácet svůj čas a peníze, zda si raději oprudí šourek na cyklostezce a pak si ho nechá namasírovat ve wellness centru, oboje za „evropské peníze“, nebo použije svůj čas a peníze na něco smysluplného a zda se rozhodne něco takového podpořit nebo dokonce vytvořit.

Pak taky může EU šlápnout dramaticky vedle a jednorázově nasrat nadlimitní část obyvatelstva natolik, že to už nepůjde napravit žádnými dotacemi ani jinou formou sociální korupce. Když berou lidem zbraně, tak většina mávne rukou, ale co třeba až zaútočí na osobní auta? Na určité druhy potravin? Oboje mají v plánu.

Pak tu máme vnější faktory. Významná je migrační krize. To naruší sociální agendy některých států a nemá to žádné řešení v současném systému. Dál se dá předpokládat, že se nezhroutí britská ekonomika a že se Číně, Rusku a USA bude ve srovnání se stagnující EU bude dařit dobře, takže se EU bude muset připravit na odliv mozků. Vím o pár lidech z automotive a obranného sektoru, kteří v posledním roce pláchli z ČR do Ruska, protože jim nabídli lepší podmínky než země Svazu banánových republik. Výzkum, vývoj a podnikání ve Svazu banánových republik potáhne k zemi přeregulovanost ekonomického prostředí a čím dál rozsáhlejší sociální agenda. Potěmkinovy vesnice postavené z dotací nebudou s to tento úbytek bohatství kompenzovat, takže výsledkem bude něco jako RVHP, tedy vzájemné sdílení ekonomické nemohoucnosti. Celkově před sebou EU nemá nic, o co by soudný člověk stál.

Závěrem?

Lidové přísloví říká, že kdo se bojí, sere v síni. Přísloví věrně vystihuje souvislost mezi ztrátou odvahy a ztrátou důstojnosti.

Celá řada lidí se s EU nedokáže mentálně rozloučit, protože má strach z „následků“. V tom je podporují mainstream média, která v pravidelných intervalech přinášejí různá vyjádření, jak hrozné by to bylo. Většinou začínají „experti se shodují“ a „ředitelé velkých firem potvrzují“. Pravděpodobně se jedná o prefabrikovanou kampaň, připravenou dopředu, která pracuje s nepolitickou jakoby nezávislou úrovní, protože politikům už nikdo nevěří. Ve skutečnosti neexistují žádní experti na odchod z EU nebo jeho následky, protože tak vzniklá situace by byla natolik nová, že na ní neexistuje nikde žádný expert. Navíc důvěryhodnost těchto skeptiků a cyniků narušuje to, že jakákoli změna má své pozitivní a negativní stránky, nikoli jen negativní.

29.04.2018 D-FENS

Související články: