EMAE na ENSTA Bretagne aneb Jak je v Brestu?

Featured Image

Na úvod volného pokračování článku o EMAE bych se rád vrátil k tomu předešlému a pár věcí doplnil a upřesnil. Tak předně jsem nehovořil o lidech učících v ČR z partnerských univerzit. Byli tři a všichni výborní. Francouz přes konstrukci a technologie plastových dílů přivezl dvě bedny, ze kterých by se dalo poskládat Clio a půl Espacu k tomu.

Výborné a názorné hodiny, i když angličtina byla ze začátku těžší na porozumění. „Jů nýd to ít d plestik very áj.“ Velmi dobře anglicky hovoří Holanďané, nejprve přijela profesorka, která nás učila vlastnosti pneumatik, základy dynamiky vozidel a její simulaci. O týden později ji doplnil profesor, který s námi dynamiku probral do posledního detailu, jeho hodiny měli spád, mluvil velmi rychle a spoustu věcí považoval za samozřejmost, že víme. Nemusím asi říkat, že to tak vždy nebylo. Co se čísel v minulém článku týká, tak ta sedí, jen tam, kde je otazník před sumou si dosaďte symbol EURa, který se cestou na web jaksi vytratil. Ted už snad znějí částky srozumitelněji.

ENSTA znamená École Nationale Supérieure de Techniques Avancées. Škola spadá pod ministerstvo obrany a cca polovina studentů jsou vojáci, kteří jsou samozřejmě za svoje chození do školy normálně placeni. Učí se zde kromě pozemních vozidel ještě námořní inženýrství, energetika, pyrotechnika a raketové inženýrství. Areál je poměrně velký, za jedním společným plotem je i kolej s dostatkem parkovacích míst pro auta studentů. Vjezd a vstup do areálu je pouze na speciální kartu, cizí lidé sem nemají přístup. Složení osazenstva RDE (tak se tady jmenuje kolej) je mezinárodní až hrůza a bohužel totálně multikulti. Kamerunci, v jejichž zemi je epidemie cholery a AIDS (FR: SIDA) nás chtěli obohatit tím, že po sobě nebudou splachovat záchody, Maročani a jiní Musulmani nás zase obohacují tím, že ač muslimové, tak chlastají s Francouzi hlava nehlava, neznají míru a dělají neustále v noci bordel. Bydlel jsem nad jednou takovou taky, takže mohu říct, jak to s tou jejich „čistotou“ a s tím sexem až po svatbě je, ono je tu totiž všechno slyšet. Ale v neděli vezme hadr na hlavu a jde do mešity. Ano, ta je tu taky, 10 minut chůze od školy.

Abych ale jenom nenadával, musím říct, že Breizh neboli Bretagne je krásná. Velmi členité skalnaté pobřeží Atlantiku je kouzelné a ve dnech stresu i uklidňující. Samozřejmě je tu oceánské klima, takže tu často fouká a celý rok je tu 15 +/- 10 °C. V pondělí zde klesly teploty k nule a napadl celý centimetr sněhu. Odpoledne už bylo sluníčko a jasno. Naopak v září, když jsme přijeli, koupali jsme se v oceánu při 25 °C. S větrem velmi často samozřejmě přijdou mraky, počasí se dokáže hodně rychle změnit. Bretonci přišli sem na tento poloostrov někdy na přelomu 5. a 6. století a to z dnešní Anglie, jsou to vlastně původem Keltové a jejich jazyk je podobný staré Velštině. Naše učitelka Francouzštiny, rozená v Brestu, nám vyprávěla, že je ve škole mlátili za to, když mluvili Brezhoneg, neboli Bretonsky. Bretonci si od Francouzů vytrpěli svoje. Dnes už je ale např. silniční značení a některé nápisy ve městech dvojjazyčné. I když mám obecně rád teplejší podnebí, je tu celkem vzato poměrně hezky.

Když už jsme u těch silnic, nejezdí se tu zrovna fajn. Francouzi jezdí pomalu a nebezpečně. Tam, kde mají dát přednost, se cpou a zase naopak, když jsou na hlavní, pořád zastavují a někoho pouští. Vůbec se nekoukají okolo sebe, na víceproudé silnici jsou schopní vyrazit do levého pruhu bez blinkru, dveře na dveře a ještě se diví, že na ně člověk troubí. Je zde povoleno mít 0,5 ‰ alkoholu, běžně se tedy dělá to, že jedou lidé do restaurace na večeři, dají si víno nebo pivo ke steaku a pak zase jedou domů, v klidu, bez spěchu a neřídí o nic hůře, než když jsou střízliví. Naopak možná lépe, protože se vyvarují těch agresivních výpadů, které jsem popsal výše. V roli oktávky v tédéíčku v metle a na hlínách tady figuruje černý Espace na hlínách a samozřejmě s naftou, občas je suplován Scénicem. Kamarád, co sem přijel svou A-R 156 1,8 TS, byl velmi rozčarován z jedné věci. Alfisti se zde nezdraví. Francouzi, kteří se líbají, i když se potkají na obědě, podávají si ruce i přesto, že se ten den již třikrát viděli, nejsou schopní na sebe mávnout, když potkají druhého Alfistu. Neříkám, že je v téhle zemi všechno špatně, ale takový ten „WTF?“ pocit ve mně pořád přetrvává.

Vůbec názory Francouzů a situace kolem aut je poněkud zvláštní. Francouzi si třeba nechali líbit zavedení daně z „energetické třídy“ vozu. Funguje to tak, že auta na krámě mají podobné barevné pruhy jako např. ledničky nebo pračky a je uvedeno, do jaké energetické třídy auto patří. Samozřejmě se to určuje podle naprosto pomýleného ukazatele emisí CO2  na kilometr, určených, jak jinak, než podle naprosto nereálného evropského cyklu. Tuto metodiku měření jsme probírali dopodrobna, takže vím, o čem mluvím. Za auto třídy A vám stát nějaký prachy vrátí, za auto třídy E samozřejmě zaplatíte dodatečnou daň, jedná se u běžných vozů o stovky euro. Z toho důvodu tady všichni na ty svoje 10 až 30 km dlouhé přískoky z jedné vsi do druhé mají turbodiesely. Ta ekologie z toho na každých semaforech přímo chrochtá… Naši drazí spolužáci se na první hodině jistého předmětu také zajímavě projevili. Na otázku, co si myslí o Fordu T, odpověděli, že moderní auta jsou určitě komfortnější. To, že to byla revoluce, začátek hromadné výroby a že Ford T založil průmysl tak velký, aby se v něm i takoví debilové jako oni uplatnili, to už neví. Tak daleko oni nevidí. Vyvrcholením všeho pak byl seznam typu „napište svoje jméno, auto kterým jezdíte a auto které byste chtěli“, byla to taková malá anketa. Kamarádova emociální F40 byla po mojí Corvette ’63 split window druhé nejstarší auto v seznamů snů. Kdo tady nechce „sportovní“ RCZ, chce Audi R8 nebo podobné moderní „silikonové kozy“. Spolužačka z trochu jiného oboru se zase vyznamenala, když doslova napsala „Alpha Romeo Julieta“.
Jak se tady studuje? Těžce, samozřejmě. Mluví se tu výhradně francouzsky a někdy opravdu nestíháme. Naštěstí už jsme 80% viděli předtím anglicky a/nebo česky, takže to není tak hrozné. Je nás tu tedy šest Čechů a obor Architektura vozidel s námi navštěvuje ještě asi 10 nebo 12 Francouzů, kteří vesměs nejsou vůbec takoví srdcaři na auta, jako jsme my Češi, co jsme se na EMAE dali. Někteří jsou rodilý Bretonci, jiný z druhého konce Francie. Jeden z nich je voják, minulý rok byl semestr na Univerzitě obrany v Brně, takže se k nám od začátku choval přátelsky a hodně nám pomohl se rozkoukat. K tomu jeho Brnu – Francouzi totiž mají povinně v rámci studia každý rok stáž (různě dlouhou) v nefrankofonní zemi! V tomto posledním ročníku je to 5 měsíců. Nás samozřejmě stáž čeká taky, já se vracím do ČR abych pracoval pro světovou trojku v oboru OEM dodávek automobilkám (kamarád rodilý Bretonec bude pracovat pro stejnou korporaci v Singapuru), ostatní Češi se snaží najít si stáž zde ve FR nebo v Německu. Někteří jsou úspěšnější, jiní méně. Obecně se celý ročník víceméně rozprchne po celém světě.

Zkoušky jsme zatím absolvovali dvě, tento týden nás čekají ještě tři. Chodí se v jednotný termín, je jen jeden, pevně daný v rozvrhu. Některé zkoušky jsou „open book“, tedy použijte si cokoliv psané nebo tištěné si přinesete, jiné nikoliv. Když člověk pochopí, co se po něm chce, a má víc než kusé zápisky z hodin, nemůže dopadnou až tak špatně. Nějak se boduje, ale výsledky zkoušky, co jsme psali 17.12., ještě nemám a možná se je dozvíme až v celkovém souhrnu. Funguje to tady totiž tak, že se vám body sečtou za všech ZK a musíte mít nějaké minimum, přičemž myslím že jen jednu ZK můžete mít pod limit dané zkoušky, které jsou samozřejmě také nastaveny. Nevíme ještě přesně, jak to je a bude, kdyby někdo z nás něco nedal, zatím všichni děláme, co můžeme.

Když se ještě vrátím k našim spolužákům, ti mají někdy problémy se psaním. Francouzština se nějak píše a téměř každý má svůj vlastní názor na to, jak se to má číst. Je to dáno historicky. Dříve se totiž Francouzština četla tak, jak se píše. Pak přišel jeden a řekl „budeme líní, budeme číst jen prostředek slova, začátek a konec vynecháme.“ Ale už byli zase moc líní na to, aby si to nové podoby předělali i pravopis. Tudíž dnešní Francouzština tak, jak jí známe a jak se jí učíme, je vlastně směs moderní mluvené a staré psané. Takto nám to bylo vysvětleno na hodinách FR. A zatímco my se učíme otrocky psát a vyslovovat všechno správně, hlavně aby z nás ty chudáčci neměli hrůzu, co to čteme a píšeme, tak běžný Francouz mezi 19 a 25 lety neví, jak se co píše, má totální problém trefit správně množství a pořadí samohlásek, pokud je jich víc na konci slov… Velmi často zjednodušují, o moc víc než třeba v US English. Ono taky psát „que“ když se to čte „k“ je dost ztráta času, a to se bavíme o jednom z nejkratších slov. Všechno směřuje podle mě k tomu, že do takových deseti až patnácti let bude muset proběhnout ve Francii velká jazyková revoluce, ale nechme se překvapit.

Náš obor nás učí zajímaví lidé, i když ne vždy je slovo zajímavý míněno pozitivně. Třeba jeden, konstruktér s praxí, který vyvíjel Renault 5 turbo a spolupracoval na Alpině A310, udělal ze stěžejního předmětu Architektura vozidel ekologickou propagandu. Na jeho otázku, kdo by rád zrušil značky o blížícím se radaru, se mu přihlásili skoro všichni a on hned uvedl několik pseudoargumentů, proč by to tak mělo být. Pasivní bezpečnost malých vozidel demonstroval na videu z pořadu Topgear (nebo to byl 5th gear?) v anglickém originále, který průběžně tlumočil. Ano, je to ten test, kde poštou Smart stopadesátkou proti zdi a překvapivě z něj zbude jen hromada trsátek. Soudruh ale jaksi „zapomněl“ frantíkům přeložit závěrečný verdikt, kde se praví, že ve 150 km/h by takhle dopadlo každé vozidlo. Vůbec jsme to nechápali. Člověk jeho postavení a zkušeností, tolik by nám toho mohl dát o konstrukci sportovních aut. Ale to se teď nesmí a nenosí. Auta jsou přece k tomu, aby jejich majitelé plnili státní kasu, ne aby se v nich vozili nebo je to, nedej bože, ještě bavilo!

Naproti tomu zde byl např. borec přes brzdy od Bosche, problematiku měl evidentně v malíku, funkci jednotlivých mechanismů dokázal dobře vysvětlit, počítali jsme velice konkrétní příklady s daty reálných sportovních vozů na různé případy brzdění. To byla velmi pěkně zpracovaná prezentace. Tento týden se však jiný mistr Bosch vybodoval svojí přehnanou vírou v aktivní bezpečnostní systémy. Různé ty škubače volantem a radary a samozastavování… Neviděli jsme jediné video o funkci v praxi, všechno byly pouze animace firmy o tom, jak by si zbožně přáli, aby to v praxi fungovalo. Jeden z těchto systémů nedokázal Volvo S60 zastavit při testu, když mu tam skočil chodec – figurína. Ale o tom se nemluví. Všechno směřuje k zavedení těchhle debilit povinně a to včetně bluetooth komunikace mezi vozy přímo na silnici. K jakým možnostem šíření hoaxů to povede si domyslete sami. A pozor, bezva věci se chystají i pro motorkáře. My jsme totiž úplně blbí a nevíme, kdy si můžeme dovolit vzít za plyn. Takže až pojedete zatáčkou a budete chtít plynem motorku z náklonu vytáhnout (a třeba pak sklopit opačným směrem), tak vám elektronika ten výkon vezme a motorka zůstane v náklonu dál. Hlavně abyste náhodou neprotočili kolo a nedej bože si nelehnuli na silnici. Pochopte to, je to přece pro VAŠE bezpečí.

Předmět Accidentologie (česky asi „nehodologie“) měl na starost doktor medicíny a inženýr biomedicíny, který v Renault Group vede oddělení silniční bezpečnosti. Byl pravým opakem předešlého. První, co řekl, bylo, že nejdůležitějším prvkem aktivní bezpečnosti je stejně vždy mozek mezi volantem a pedály. Hezky mluvil, vysvětloval problematiku autonehod a zranění, dokázal zaujmout a také diskuze s ním byla příjemnější, hlavně díky tomu, že na rozdíl od ostatních neměl tolik ověčkovské jásavé euronázory. Několikrát během přednášky se s naprostým klidem označil za francouzského nacionalistu. V této zemi to totiž nemá tu odpornou, skoro až kriminální konotaci jako v Čecháčkově. Když mluvil o nějakém bezpečnostním opatření, bez emocí uváděl fakta tak, jak jsou, včetně výhod a nevýhod. Byl to on, kdo na mezinárodní konferenci navrhnul, aby se při bezpečnostních testech bouralo ne 40%, ale 60% přídě. Vycházel prý při tom z nehodologie, je to dlouhodobě pozorované průměrné překrytí aut při čelní srážce. Tradiční výrobci vozidel s podélnými motory se prý ale bojí zavedení takových testů, protože ty motory by v kabině vozidla za současného stavu nadělaly pěknou paseku. Museli by hodně zapracovat na konstrukci svých vozů, a tak to radši necháme, jak to bylo. 40%, víc ne.

Trochu jsem se rozepsal, ale snad jsem dost nastínil celkový obraz specializovaných automobilových studií. Závěrem bych chtěl říct, že není všechno jen černé nebo bílé a i v těch předmětech, které se zdají špatně vedeny, občas člověk najde užitečnou informaci. A konec konců, je to i dobrá škola zmrdologie a rozpoznání zmrdích tlachů. Záměrně neuvádím jména profesorů a přednášejících, stejně tak jako v minulém článku, protože si myslím, že se nehodí, aby jejich jména obíhala někde internetem. Tajná ale nejsou… Studium na ENSTA Bretagne má hlavní výhodu tu, že je pro nás zdarma, u mě však, když jsem se rozhodoval, zvítězil obor, který zde mohu studovat. Když se ohlédnu zpátky, myslím, že jsem neudělal chybu, i když jsem se zde zdaleka nedozvěděl tolik nového, kolik jsem si myslel, že se dozvím. Vybral bych si ale znovu stejný obor, ať by byl v kterékoliv zemi. Francie je taková, jaká je. A už asi jiná nebude. Vždycky totiž záleží na lidech, na které člověk narazí.


05.02.2012 C.J.Hornster

12345 (Zatím nikdo nehlasoval)
103x přečteno
Updatováno: 27.11.2015 — 23:55
D-FENS © 2017
Do NOT follow this link or you will be banned from the site!