Elitní vzdělávání

Featured Image

Nejen české školství trpí několika problémy. Periodicky se opakují debaty na téma „my jsme byli chytřejší než ti dnešní blbci“, taktně maskované pod tématem „stav českého školství“. Možná byste se divili, ale stížnosti na úroveň znalostí dnešní mládeže neprobíhají jen u nás, v České Republice.

Od nás na západ a částečně i na východ padají stejné věty dnes a denně. Tvrzení, že dnešní mládež je průměrně vzato blbá, nekompetentní a zajímá ji jenom krátkodobý požitek, mi zkrátka nevoní. Byl jsem dlouho nejen studentem, ale rovněž jsem si zkusil být vyučujícím v rámci doktorského studia. Dnes se pohybuji v soukromé sféře a sem tam pořádám soukromá školení pro inženýry z oboru, který není podstatný. Rád bych se podělil o několik pozorování, které se mi zjevují doslova před nosem dnes a denně.

První co mě zaráží je, že s novopečenými inženýry je mnohem jednodušší spolupracovat, než s těmi, kteří vystudovali před patnácti-dvaceti a více lety. Přestože to podle ozvěn z okolí mají být dokonalí idioti. Víte, všichni z nich nejsou tak skvělí, potkal jsem lidi v některých oborech horší, v některých lepší. Sám mám také nějakou úroveň a určitě se najdou lepší i horší. Ale v onom posvátném průměru mi po několika dnech útrap se starou školou vždycky vykouzlí úsměv na tváři. Už vůbec si nedokáži poradit s tím, že jsou lepší ve věcech teoretických, vyžadujících porozumění. Krásné na přírodovědeckých a inženýrských oborech, kde se hojně využívá matematického a logického aparátu je fakt, že 4/5 věcí jsou naprosto stejné, jako před dvaceti, třiceti léty. Asi to tak bude i v jiných oborech, nemám možnost soudit. Nechytejte mne proto prosím ihned za každé slovo. Zkrátka ti dnešní idioti ovládají matematiku ze 17. a 18. století lépe, než „hustošéfové“ z let minulých. Přestože v roce 1960, 1989 i 2005 byla totožná. A už vůbec se nebavím o mnohem zdravějším kolektivu, kdy ti starší mají tendenci tvořit struktury podobné mocenské hierarchii, kdežto ti dnešní jsou povětšinou ve vztazích kolegiálních až přátelských. Nevím čím to je, ale není to ojedinělé pozorování.

Na chvíli otočím téma trochu jinam a později vysvětlím, jak to s tématem předchozím souvisí. Často slýchávám, že na střední školy se dostává moc dětí a podobné je to prý s terciálním vzděláváním. Stále častěji na mě někdy vybafne s názorem, že vysoké školství musíme přenechat pouze elitě, nějakých 5 – 12% populace. Okamžitě mě napadla otázka, co je to ta elita. Vlastně me napadly tuny otázek. Jak vypadají vlastnosti elitního žáka ? Kdo je definuje ? Odpověď je nasnadě. Čím lepší známky, tím lepší žák. Ale od jakého průměru je žák elitní ? Když je jeho prospěchový percentil nad 88%, resp. 95% ? A co ti, kteří jsou na 86% ? Ti už elitní nejsou ? Fakticky dokáže jeden vektor známek, kterému říkáme vysvědčení, prozradit, jak je žák elitní ? A v čem elitní ? Ve schopnostech ! A v jakých ? Začíná mi cosi strašně, ale opravdu strašně smrdět.

Dnes máme na školách opravdu více studentů, než kdykoliv předtím. Pokud se budeme bavit pouze  o univerzitách a vysokých školách, odpadu je opravdu hodně. Skoro bez ohledu na obor první ročník nepřežije přinejlepším každý druhý, čest několika výjimkám. Když jsme měli pravidelné měsíční porady na katedře, pokaždé jsem si musel vyslechnout dlouhatánské monology či uštěpačné poznámky o tom, jak musí být kritéria neustále snižována a absolventi hloupnou nejen v průměru díky tomu, že jich je třeba o něco více, ale i absolutně každý sám za sebe. Ti samí absolventi, kteří se mě a nejen mě v praxi jeví jako minimálně stejně schopní, jako ti starší. Často mnohem kompetentnější.

Když vám na cvičení přijde 15 studentů, najdete mezi nimi totální prospěchový průřez. Něco málo stipendistů, většina okolo průměru a některé zaryté trojkaře až opakovače. Odučil jsem takto osm semestrů a osm semestrů jsem před očima sledoval následující schéma:

1. Mezi stipendisty nebyl za celé čtyři roky ani jeden, který by předmětu opravdu rozuměl a chápal. Umějí bleskově odpovídat na otázky co a jak. Když se zeptáte proč, netuší. I když by tušit mohli.
2. Průměrní studenti jsou k rozeznání od elity zejména tím, že neumějí tak pohotově a rychle odpovídat zpaměti a spoustu věcí si nepamatují.
3. Podprůměrní až špatní studenti. Neví proč, neví jak a neví co.

Zajímavé ovšem je, že lidé, kteří předmětu skutečně rozumí, chápou proč a na spoustu věcí přijdou sami i bez výuky, se rekrutují z druhé a třetí skupiny. Tedy z těch, které jsou průměrně nejslabší. Až na výjimky nikdy ne z první. Pokud hodíte takzvaně do éteru neboli plošně retrospektivní otázku na učivo z prvního ročníku a zeptáte se, co je to ta Bolzanova věta, skupina 1 má ruce nahoře první. Dvojka a trojka vzpomínají, někdy dost marně. Pak se zeptáte, proč to tak je. Jednička ruce dole, chvíle ticha. A pak se ozve někdo z dvojky a trojky, dojdou mu souvislosti a za patnáct minut je na stole důkaz, byť v tak triviální záležitosti. Ale dokázat umějí, trénují se a časem se stávají lepšími. Jenže patnáct minut je dlouhá doba. Za hodinu a půl, musíte stihnout spoustu věcí. A tak se preferují ti z první skupiny. Ti, kteří se mírně poeticky řečeno přizpůsobili poptávce. Nepřemýšlí, ale chrlí fakta. Zvyklí za jejich celou předchozí vzdělávací kariéru. Ano, opravdu tím chci říci, že ti nejlepší studenti jsou zřídkakdy ti, které starší profesoři na zkouškách obdarují jedničkami.

Důraz je kladen na učení rychlé. Pochopení vyžaduje čas a trénink i od člověka, který je normalizovaným testem ohodnocen jako někdo s výbornými studijními předpoklady. Pochopení vyžaduje čas. Málokdo je ho ochoten věnovat. V Jižní Korei mají skvělý recept na to, jak přinutit děti, aby se učily od rána do večera i to, co nechtějí, jen aby neměly dvojku. Občas to sice vede k sebevraždě, ale přeci jen pořád lepší, než dvojka a ztráta elitní nálepky dítěte. I v českém prostředí je spousta děti motivována podobně. Rodiče jim nedávají prostor, škola je nebaví, vlastně ani neví, co je baví. Ale všichni se diví, že nechtějí studovat, vypadávají ze škol kvůli mizernému prospěchu i přes fakt, že předpoklady mají leckdy jen mírně horší, než jejich „elitní“ kolegové.

Jsem momentálně přesvědčen, že dnešní studenti mohou a jsou dobří. Je mezi nimi mnohem více těch, kteří svůj obor studují se zájmem, a tedy nejen ve škole, ale i soukromě. Jsou potom mnohem lepší než jejich starší kolegové, kteří mnohem více než dnešní děti studovali z donucení a vidinou dobře placené práce. Plat stále hraje důležitou roli, na rozdíl od dob minulých však nemá prioritu absolutní. Jsem moc rád za stav, kdy necháme spoustu lidí vysokou školu prostě zkusit, i když z ní poté vypadnou. Mezi nimi se totiž objeví spoustu talentů, kteří se takzvaně chytnou a předčí své kolegy s lepšími známkami. Jinak bychom je jednoduše neměli. Zaveďte přijímačky, vezměte si opět jen tu elitu s výbornými známkami, ale já jsem proti a tvrdím, že nám to rozhodně neposlouží. Chápu, že je příjemné na jakoukoliv položenou otázku dostat ve třídě okamžitou odpověď, méně příjemné už je zjištění, že dotyční málokdy chápou, co vůbec mluví. Ale zdá se, že jen pro někoho. Stačí si to nepřipustit. Vždyť se podívejte, on to přece umí odříkat, takže se v problematice vyzná ! A není nic horšího než ticho na položenou otázku. Ne, to neznačí že všichni do jednoho jsou pitomci, ale že to nikoho nezajímalo. Pár z nich pitomci skutečně jsou, ne však všichni.

Popsaný dogmatický přístup postupně padá, nicméně pro spoustu lidí je tento přerod bolestivý. Byli zvyklí na dogmatické hodnocení, kdy o všech vypovídá několik čísel v rozsahu 1-5, resp. 1-4. A jedničkář je přece vždycky lepší.  Čím dál tím více se dnes prosazuje vzdělání mimo oficiální instituce. Masově to začalo Khanovou školou, která ze spoustě lidem poskytla porozumění ve věcech, ve kterých je škola zanedbala. Máme další služby. Spoustu světových univerzit nabízí on-line kurzy. Dostanete za ně pouze certifikát. Ale nedivím se, proč mají váhu. Sám si takto doplňuji vzdělání již léta po školní docházce. Výuka probíhá velice kvalitně, jsou k dispozici veškeré materiály a člověk se jimi může probírat kdykoliv je libo. Naprosto nenuceně. Třeba se školství jednou změní a opět pojedeme na znalosti a schopnosti, nikoliv na průměr. A nebudeme škatulkovat studenty jen proto, že mají z něčeho trojku.


17.01.2015 Jindřich

12345 (1x hodnoceno, průměr: 1,00 z 5)
198x přečteno
Updatováno: 27.11.2015 — 23:52
D-FENS © 2017
Do NOT follow this link or you will be banned from the site!