Elektromobily a fízlování populace

Featured Image

Určitě jste zaznamenali tu historku, jak čínský velvyslanec “nepravdivě informoval” o výsledcích schůzky s Burešem, která se odehrála kvůli podezření, že zařízení Huawei fízlují svoje uživatele, v Průhonicích v sokolovně. Což je perfektní místo pro takové schůzky.

Osobně si myslím, že čínský agent zas tolik nelhal a že si Bureš nadělal do gatí před velkou Čínou. Jasně že v ČR existuje pročínská lobby a jasně že Čína provádí na našem území všechny možné druhy špionáže a zcizování, někdy odcizování know-how. Otázka je jen, jak moc velký vliv mají na vládu a zda jsou reálnou konkurencí pro USA a Rusko. Celá řada tuzemských politzmrdů se zjevně zhlédla v čínském režimu a směřuje do stejného bodu, a to včetně Bureše, jehož dystopické představy jsou silnej vejvar z čínské vládní politiky.

Budeme vědět, kolik lidí přesně dojíždí do školy, do práce, nakupovat, k lékaři, za kulturou a sportem. Odkud a kam jezdí. Kdy.

Ale I kdyby čínský agent na pozici velvyslance lhal, tak by to stejně nebylo nic divného, Číňani lžou pořád. Mezi Číňany občas najdete čestného člověka, ale děje se to ještě méně často než v Burešstánu. Není se čemu divit, socialismus se v Číně provozuje už čtvrtou generací a to musí zanechat stopy. Přispívá k tomu, že strana a vláda si drží určitý přehled o tom, kdo bude komunikovat se Západem, a pokud nechá někoho na Západ dokonce cestovat, bude to nejspíš prověřený soudruh a státostranou certifikovaný zmrd. Ti lžou jak když tiskne, ostatně mají od strany svoje úkoly a klidně vám projedou šuplíky u stolu, pokud nabydou dojmu, že tam je něco, co by se jim hodilo. Další běžná praxe je kradení výrobků – v kontaktu s Číňany nesmíte dát hardware z ruky, jinak ho už neuvidíte. Pokud jenom lžou, tak je to je ještě OK. Já osobně pokládám za lež všechno, co Číňan řekne. Pokud se pak náhodou za pomoci dat nebo fyzické reality ukáže, že nelhal, tak je to dobrá zpráva. Ale pozor na ta data, ta bývají taky někdy cinklá.

Nemnohé detaily ze schůzky obou agentů, tedy českého předsedy vlády a špičkového čínského diplomata v sokolovně přinesla média, přičemž jim unikla jedna zajímavá věta, která byla pro mě důležitější než ty povídačky o Hujaveji. Totiž že agent Bureš probíral s čínským agentem rozvoj elektromobilů. Polooficiální zpráva o schůzce dále uváděla, že pan Andrej nemá elektromobily v oblibě, protože prý vyžadují velké náklady na infrastrukturu. V tom okamžiku mi naskočil red alert.

Nepochybuji, že čínský protějšek Burešovi objasnil, jak se ten problém s infrastrukturou dá vyřešit nebo zmenšit. V Číně totiž vědí jak a za peníze se o to podělí. Může to byt obrovská vládní zakázka, něco jako dostavba Temelína, a nepochybně je to strategická věc, která ovlivní koncepci energetické a bezpečnostní politiky státu na roky dopředu.

Všechny elektromobily prodané v Číně za poslední dva roky odesílají provozní data vládě. Týká se to značek Tesla, Volkswagen, BMW, Daimler, Ford, General Motors, Nissan, Mitsubishi, celkem 200 různých výrobců, domácí, cizí, noví, etablovaní, malí, velcí, se obligovali odesílat provozní data do vládního provozního centra. Celkem se jedná o nejméně 61 různých parametrů, které stanoví vládní vyhláška. Jedná se o údaje o pozici, rychlosti jízdy, stavu baterií, data z různých senzorů ve vozidle, systémů v autě a také data relativní k uživateli, tedy jak řídí (příčné a laterální zrychlení) a mnoho mnoho dalšího. Obecně se tak děje bez vědomí osoby, která auto řídí, ta nemá možnost ovlivnit, co se právě děje.

Jistý Sun Fengchun, ředitel čínské Národní vývojové laboratoře pro elektrická vozidla (National Engineering Laboratory for Electric Vehicles), se svého času nechal slyšet pro čínský elektromobilový blog Evobserver:

“Děláme to (sběr dat z vozidel – DF) od olympijských her před deseti lety, a můžeme odhadnout dopředu, zda se něco přihodí s autem půl hodiny předem, a to včetně problémů s motorem a bateriemi, a můžeme to auto zastavit.

Uvedená instituce je zodpovědná za vytvoření a provoz již zmíněné celonárodní platformy na monitorování elektrických aut, která byla spuštěna v roce 2017 a kam ty elektromobily posílají data. Centrum samo o sobě je nezisková organizace, která však žije z vládních prostředků. Tato organizační forma má vyvolávat zdání nezávislosti na státu. V současné době má stát informace z 1.1 milónu vozidel celostátně a více než 200.000 vozidel v Šanghaji. Jejich uživatelé nemají kontrolu nad tím, jaká data vozidla posílají, většinou ani neví, že nějaká posílají, a i kdyby to věděli, stejně nemají žádný prostředek, jak se tomu bránit.

Co to tam běží za soudruhem na obrazovkách v pozadí? Je to webový interface agentury, který je veřejně dostupný zde. Je to sice kompletně čínsky, ale uděláte si z toho představu, jak lze s daty získanými skrze totální sledování pracovat. Je to pouze high-level pohled, jistě si každý domyslí sám, že lze jít libolně do detailu.

Jak souvisí problematika sledování vozidel fízlovskou vládou s problematikou infrastruktury pro elektroauta? Velmi úzce, jsou propojeny na mnoha místech. Telemetrie v elektrovozidlech souvisí s potřebou této infrastruktury. Čím více dat o vozidlech je k dispozici, tím menší nároky na infrastrukturu jsou. Představme si například současnou benzínovou pumpu na D1. Vždy u nich najdeme třeba pět vozidel tankovat současně a tankování trvá řádově minuty. Pokud bychom stejně nahlíželi na nabíjecí stanici, musíme vzít v úvahu poloviční dojezd elektromobilu (2x častější “tankování”) a delší proces tankování (řádově desítky minut v případě superchargingu). Najednou máme u “pumpy” ne pět, ale třeba 100 aut, která musejí tankovat. Supercharging u Tesly probíhá s 300 A Irms a nabíjet jich 100 najednou sice není nemožné, ale je to svinsky drahé. Pravděpodobně by to zdražilo provoz elektromobilů nad provozní náklady aut se spalovacími motory. Pokud ale můžete celou populaci autonomních vozidel sledovat v reálném čase, popsané situaci se lze vyhnout. Velký energetický bratr totiž může provádět balancing kapacity sítě „benzínek“ v reálném čase, tzn. neustále vyvažovat zbývající kapacitu baterií v populaci vozidel a dostupnou kapacitu nabíjecích stanic v síti. Optimální výsledek budiž takový, že k nabíjecí stanici budou přijíždět auta jedno za druhým, takže kapacita stanice ani infrastruktury nemusí být nijak enormní. Vzletová a přistávací dráha letiště také může obsloužit jen jedno dvě letadla najednou, ale systém letišť obsluhuje populaci letadel soustavně v nějakém plánovaném systému s ohledem na plánování letů, zbývající množství paliva letadel a provozní podmínky. A to je celý půvab věci.

Jak přesvědčily čínské úřady automobilky, aby jim dobrovolně vydaly data, která jsou jinak strategické zboží, které se jinak z automobilek těžko tahá? Úplně jednoduše, dotacemi. Budeš sdílet? Dostaneš vládní prachy. Všichni na to přistoupili. Pokud si někdo myslí, že se automobilky ve snaze chránit svoje zisky zašprajcují čínské vládě při jejím úsilí o fízlování koncových uživatelů, nebo se zašprajcují evropskému superstátu ohledně nesmyslných zelených regulací, tak je vedle jak ta jedle. Spolupracují a budou spolupracovat, s nimi a proti nám. Oficiální vyjádření největších automobilek bylo, že sice data posílají, ale že je to podle zákona. Pálení židů v peci bylo rovněž podle zákona.

Jste toho názoru, že se to dá technicky řešit tak, aby k žádnému sledování nedocházelo? Že auta mohou odesílat pouze anonymní datové sady bez jakékoli relevance k jejich uživateli, stejně jako to dělají mobily? Ano, určitě, jenže to by se nesmělo jednat o vládní projekt. Je bytostným zájmem každého autoritativního státu mít kontrolu nad tím, kam občané svými auty jezdí. Příkladem je opět Čína. V regionu Xinjiang (nejzápadnější část Číny, kde čínská vláda od 90. let provádí násilné počínšťování původního muslimského obyvatelstva a který se dosud pokládá za neklidný) byl spuštěn pilotní vládní projekt retrofitu GPS sledovacích zařízení do aut, která jsou již v provozu. Jiné čínské regiony zase vyžadují RFID prvky na čelních sklech vozidel.

Ze současného obchodního modelu elektromobility vzniká synergie soukromé a státní moci, která je ohromně nebezpečná pro individuální svobody každého z nás. Elektromobil bude použit jako trojský kůň, kterým se totální sledování “proveze” skrz firewall veřejného mínění. Prodá se to lidem jako výhoda, že se svými elektromobily nemusejí čekat u nabíjecích stanic a starat se o dojezd, a bude to i ohromně pohodlné, protože nebudou muset hlídat dojezd a systém včas vyzve, aby jeli k určené „pumpě“. Skoro každý tomu podlehne, když se mu to prodá takhle, viz e-call, který také lidé neodmítli, protože je tady “kvůli jejich bezpečnosti” a mohl by jim zavolat pomoc v nouzi, ačkoli skutečný počet takových případů je zcela marginální.

Mobilita obyvatelstva tak už nebude primárně daná jako dnes potřebou se dopravovat a množstvím peněz na benzín v kapse, ale dostupností energie v daném místě a čase, a nad touto dostupností energie si podrží kontrolu stát, vláda a její instituce, tedy policie a různé fízlovské agentury.

Když si to propojíte se systémem sociálního kreditu, který Čína implementuje a ke kterému se i na území EU čím dál zjevněji provádějí přípravné práce (viz nejrůznější veřejné, poloveřejné a neveřejné registry), vyjde vám z toho, že v nové elektromobilní totalitě můžete v podstatě uvěznit lidi bez soudu. Vězení není nic jiného než sebrat lidem svobodu a mobilitu. Jo ty chceš nabíjet svůj elektrovozík? Tak to nepůjde, protože máš v databázi černý puntík za protičínské/protievropské názory. Budeš muset počkat, až si nabijí všichni uvědomělejší a ukázněnější občané.

Je tím vinen elektromobil? Může za to asi stejně mohl trojský kůň, za to, že Trója lehla popelem. Ten technický koncept je v tom nevině, je to jen prostředek implementace agend agresívních vlád, které nám hned od počátku vkládají do hlavy, že elektromobil musí být současně úžasně connected, smart grid compliant a pokud možno autonomně řízen. Nemusí, to je jen jedna z variant, navíc ta pro nás nejnákladnější, nejméně výhodná a nejvíce riskantní. Nedávno jsme četli článek o koupi a provozu ojetého Nissanu Leaf, který byl kromě zajímavých provozních a technických detailů důkazem toho, že provozovat elektromobil je docela dobře možné i bez vládní péče a dohledu, navíc infrastrukturně docela přijatelným způsobem (provozovatel svůj commuter nabíjí ze zásuvky, když spí).

Žijeme ve skvělé době. Zatím. Jezdíme v autech, které mají s sebou zásobu energie na nějakých 500 – 800 km. Sice jejich způsob pohonu postavený na nějakých válcích, pístech, převodech a spalování různých látek pokládám za poněkud primitivní, ale jinak je skvělý. Nemají v sobě žádný systém, který by umožňoval sledovat jejich polohu v reálném čase – pokud si tam sami nějaký nedáme. Je to pro nás tak samozřejmé, že se nad tím ani nepozastavujeme, ale oni se nad tím pozastavují a během následujících let, deseti dvaceti let, nám tuhle úžasnou svobodu seberou. A pokud dojde na nějaký společenský otřes, což není nepravděpodobné, může se to stát i podstatně dříve.

Můžeme s tím něco udělat? Ano, určitě. Vždy, když se objeví nějaký evropský elektromobilní věrozvěst, žeňme ho svinským krokem. Blíží se evropské volby – nebuďme hloupí a využijme toho. Protože oni si servítky brát nebudou.


29.01.2019 D-FENS


Související články:


12345 (340x hodnoceno, průměr: 1,23 z 5)
27 311x přečteno
D-FENS © 2017
Do NOT follow this link or you will be banned from the site!