Prolog (u hlavního ekozmrda v ložnici):
MB: Katuško, preference nám zase klesly. Dokonce už nám hrozí, že se dostaneme do červených čísel. Co si jen počneme?
KJ: Obávám se, že už jsme se nadělali takových průserů, že si to jen tak u voličů nevyžehlíme. Budeme si muset počkat, až doroste nová generace. Ty si do té doby musíme vychovat, aby nám zobali z ruky.
MB: Ale jak to chceš udělat?
KJ: Neboj Martine, mám nějaké známé na Kavčích horách. To by bylo, aby nám ten dorost nezezelenal.
MB: Kaťuško, ty jsi moje záchrana.
O pár týdnů později v neděli ráno v naší ložnici:
– Vašíku, nech tátu spát a běž si pustit Jů a Hele.
– Já ho mám puštěný, ale já tomu nelozumim
– Tak já se na to půjdu podívat a vysvětlím ti to
A tak se stalo, že jsem shlédnul konec jakéhosi mysteriozního dílu nestárnoucího dua Jů a Hele, za který by se nemusel stydět ani David Lynch. Když už jsem myslel, že znám pointu, všechno bylo rázem jinak. Ovšem daleko víc mě vyděsilo to, co následovalo po oblíbeném rozloučení “Kamarádi, máme Vás rádi”. Přišla totiž na řadu lekce ekologické výchovy.
Bandu dětí, natěšených z toho, že budou v televizi, si vzali do parády pan ekozmrd s ukazovátkem a slečna ekozmrdice s culíky. Děti rozdělili do skupinek a začli s nimi hrát velmi zábavnou hru. Každá skupinka dostala dva papírky (jistě recyklované) a na každém byl obrázek nějakého výrobku. Děti pak měly ukázat své spotřebitelské preference a určit, který si raději koupí.
Detail na první skupinku ukázal dva papírky, na každém byl obdélník, v něm nápis “Čokoláda” a pak pár značek typu recyklovatelný obal. Všechny značky byly identické, až na jednu. Pouze jedna “Čokoláda” nesla označení “Fair trade”.
“Tak děti, kterou čokoládu jste si vybraly?”, ptá se ekozmrdík. Děti jsou evidentně zmateny. “Vy asi nevíte, co je fair trade, že? Tak já vám to vysvětlím. To znamená, že ten, kdo tu čokoládu vyráběl, za ní dostal správně zaplaceno”. Děti přikyvují. “A proto vybereme tuhle.”, zakončí zmrdík a ukáže na fair-trade čokoládu ukazovátkem.
WTF? Viděli jste někdy na nějaké švýcarské čokoládě logo Fair-trade? Já tedy ne. Asi to bude tím, že jsou Švýcaři při výrobě čokolády vykořisťováni. Ale jedeme dál.
Druhá skupina má na obrázcích pro změnu dva naprosto identické černobílé kvádry s nápisem mléko. Pouze jeden kvádr má navíc v rohu krásně barevné logo KlasA. V této skupince mají děti jasno. Vybírají mléko s logem, protože už pochopily, že logo navíc označuje správnou volbu. Zmrdíci kupodivu nehlásají nic o tom, že tato značka zaručuje kvalitu, jak je obvykle zvykem při propagaci označení KlasA. Pouze vysvětlují, že mléko je od českých kraviček a tak je to správné, protože při dovážení mléka třeba z Francie se vytváří víc znečištění, než když se mléko veze jen po Čechách.
Nejzáludnější úkol ovšem čeká na třetí skupinu, která má na každém obrázku šišoid ve tvaru vejce. Jeden šišoid nese označení “2 CZ 1234” a druhý “3 CZ 5678”. Zmrdice vyzvídá: “Tak které vajíčko si odnesete z obchodu?”. Holčička si vybírá vajíčko začínající dvojkou, zřejmě pod vlivem známkování ve škole inklinuje podvědomě k nižším číslům. Zmrdice zajásá: ”Správně děti a víte proč?” Děti nevědí, ale nebojte se, brzy se jim dostane naprosto objektivního vysvětlení. “Trojka označuje vajíčka, která snesly slepičky žijící v nelidských (neslepičích?) podmínkách. Mají v klecích míň místa než koncentráčnící na palandě a trpí absencí denního světla. Dvojka svědčí o mírně humánnějším zacházení, slepice již má aspoň prostor na roztáhnutí křídel a klec je celkově víc slepice-friendly. Slepice, co snášejí vajíčka s jedničkou, mají jednou týdně vycházky po zahradě. Ale úplně nejlepší jsou vajíčka s nulou. Ta jsou totiž … Z EKOFARMY.” Tolik na vysvětlenou od culíkaté ekoložky. Doteď při rozhodování nepadla ani jedna zmínka o cenových aspektech takové volby. Nyní se však hlásí holčička, které ještě ekologové nedostatečně propláchli mozek, a ptá se: “Co když na ty lepší vajíčka nebudu mít penízky?” I na to však ekozmrdice zná odpověď. “Prostě si vajíček koupíš míň a když budeš mít ještě hlad, tak se dojíš chlebem”. A tím naše dnešní ekologická lekce končí. Příště si povíme něco o …
Ani už nevím o čem to má být příště. Obávám se, že podobná masáž od útlého věku může na dětech napáchat stejné škody, jako do zblbnutí opakovaná reklama. Za mých mladých let bylo Studio kamarád téměř neškodné, aspoň si zpětně nevybavuji žádný podobný brainwashing. Muf nebyl proradný kapitalista a Jů s Helem nebyli hodní a důvěřiví proletáři, jak by se to nabízelo. Prostě to byli jen pajduláci, kteří spolu blbli. Zato dneska z toho pořadu čiší agitka jako prase. Přemýšlím, že veřejnoprávní nedělní rána vyměním za pohádky z DVD bez podobných excesů.
Epilog:
MB: Kaťuško, tak jsem tu sračku v tom hřišti 7 ani nedokoukal. Myslím, že pro to naše malé budeme muset koupit UPC s nějakým komiksovým kanálem, jinak mu z toho jebne.
KJ: Martine, jak to mluvíš před dítětem. Chceš aby to po tobě jednou opakovalo?
MB: Promiň, máš samozřejmě pravdu. Ale jinak to bylo opravdu působivé. Ti tvoji známí na Kavkách fakt vědí, jak na to. Už se teším na volby v roce 2020. To bude zase voličská základna, že jí ani na prstech nespočítáme.
(Zatím nikdo nehlasoval)