Ekonesmysly

Featured Image

OSN si nechala vypracovat a zveřejnila zprávu o tom, že atmosférické změny způsobil asi člověk, s pravděpodobností prý devadesátiprocentní…

Co to znamená? To znamená, že vědci si stále ještě nejsou jisti – neexistuje jednoznačný důkaz, že tomu tak skutečně je. Asi se všichni shodneme na tom, že vypouštíme do prostředí této planety mnoho různých sajrajtů, z nichž nejdiskutovanější skleníkový plyn, oxid uhličitý, je tím nejméně problémovým – je zdravotně nezávadný, je nezbytný pro procesy probíhající v přírodě atd. Není od věci si připomenout, že právě příroda je největším zdrojem emisí CO2 (za což bychom jí měli být vděční, protože bez něj by na Zemi z několika různých důvodů nebylo života) a při erupci průměrné sopky se jej uvolní do atmosféry velmi mnoho, dokonce některé zdroje tvrdí, že více, než lidstvo vypustí za celý rok. Máme-li na planetě zhruba sedm desítek činných sopek, zajisté si každý dokáže spočítat, jak to s těmi emisemi CO2 je.

Nicméně je to právě CO2, který je dnes považován za bezmála úhlavního nepřítele lidstva. Teorie o globálním oteplování se každý rok mění podle toho, jaká zrovna přijde zima – předloni se hovořilo o posuvu ročních období, loni při obzvláště studené a na sníh bohaté zimě o větší extremitě počasí, letos o tom, že zima je nadprůměrně teplá, příští rok bude zima zase probíhat trochu jinak a opět se určitě najde někdo, kdo její průběh přisoudí globálnímu oteplování.

Přitom nelze vyloučit, že se jedná o čistě přirozený proces. V ledovém Grónsku bylo před několika stoletími docela příjemné podnebí, proto tu nyní pustou ledovou zemi její objevitelé také pojmenovali Greenland.

To, že nemáme jistotu, však nebrání zeleným hlásným troubám už hlásat „ekologickou daňovou reformu“ a blábolit nesmysly o tom, kolik automobilový motor vyprodukuje uhlíku. Jistě, podaří-li se zblbnout dostatek voličů, což se českým melounům už podařilo, výtah k moci je jistý, nukleármutr Kuchtová už je ministryní školství a oxid bursičitý ministrem životního prostředí. A sotva se jím stal, přestal být hlavním problémem ČR nadcházející demografický průser, ani kriminalita a rasýzmus pyčo už nejsou tím zásadním tématem, teď jsou jím emise CO2 a už to vypadá na novou daň, daň z emisí CO2.

Dokážu pochopit, ač s nimi hluboce nesouhlasím, spotřební daně z tabáku, alkoholu či pohonných hmot. Ze spotřební daně z tabákových výrobků a z alkoholu mělo být původně financováno léčení zdravotních problémů těmito látkami způsobených, to se ještě dá chápat, stejně jako výstavba silnic a dálnic z peněz vybraných na spotřební dani z pohonných hmot (pokud samozřejmě není daněno i palivo do stacionárních motorů, lodí a letadel). Ovšem daň vybraná za CO2 patrně nebude využita na eliminaci CO2 v atmosféře, byť nějaké marginální symbolické kroky z ní být placeny mohou (ostentativní výsadba zeleně, sem tam nějaká ta potěmkinova solární elektrárna apod.), má mít pouze funkci motivační.

Jedním dechem pak každý správný ekologista dodá, že český ekonomika spotřebuje na jednotku HDP více energie, než ekonomika německá (či ostatní ekonomiky „rozvinutých“ zemí). To je sice fakticky správný postřeh, ale nevnímá jeden zcela zásadní fakt. Na výrobu jednoho rohlíku potřebuje český pekař přibližně stejné množství energie, jako pekař německý nebo belgický, ovšem pokud český pekař svůj rohlík prodá za dvě koruny a německý pekař v přepočtu za šest, pak český pekař potřebuje na 2 Kč hrubého domácího produktu tolik energie, jako německý na 6 Kč, ovšem v reálu jde o jeden a tentýž rohlík. Nejedná se tedy o problém ekologický, ale o ekonomickou záležitost – ekologista ve skutečnosti chce, aby český občan platil za zboží stejné ceny, jako platí občan německý, ovšem tohle není ochoten řící na plnou hubu, tak to alespoň tvrdí takhle zabaleně.

Problém je, že česká ekonomika ekonomiky západní ještě nedostihla, dosahuje zhruba poloviční výkonnosti, budeme-li to měřit v HDP per capita, přepočteném dle parity kupní síly. Česká ekonomika musí uspět v i konkurenci ekonomiky turecké, čínské, indické, malajské, indonéské, ukrajinské, ruské a dalších, pro které žádný Kjótský protokol ani žádné regulace emisí CO2, vydané Evropskou unií, neplatí. Česká republika se při tom na celosvětovém podílu emisí podílí (čísla z roku 1997) asi šesti desetinami procenta (USA třiadvaceti procenty, Rusko sedmi procenty, Čína třinácti procenty, Německo čtyřmi procenty, Indie třemi procenty, Ukrajina dvěma procenty). Snížení emisí CO2 v ČR třeba až na nulu globální oteplování, byť by tomu skutečně bylo tak, jak ekologisté hlásají, vůbec nevytrhne. Emise CO2 při tom nemají žádný vliv na naši kvalitu života, nejsou karcinogenní, neprodukují kyselé deště, za to jsou odpovědné odlišné látky. Tím, že si sami budeme stanovovat bariéry, kolik smíme spotřebovávat energie a kolik vypouštět CO2, si sami dále komplikujeme naši snahu vyrovnat hospodářské rozdíly mezi ekonomikou českou a třeba tou německou či rakouskou. Ve spojení s tím, že si budeme sami zakazovat jadernou energetiku, si tak sami ordinujeme nízký hospodářský růst, přičemž i když v ČR zlikvidujeme výrobu náročnou na emise CO2 a elektrickou energii, neznamená to ještě, že problém bude vyřešen – tato výroba se snadno může vystěhovat do země, která má nejen levnější pracovní sílu, ale dotyčnou výrobu nikterak omezovat nebude. Atmosféra je pochopitelně jen jedna, čili vliv regulace emisí CO2 může být v takovém případě dokonce kontraproduktivní – jednak je tu dotyčná firma alespoň trochu pod kontrolou, že nevypouští i mnohem nebezpečnější sajrajt a kromě toho ani přesun výroby není záležitost, která by nebyla energeticky náročná a neprodukovala další emise CO2. Ale v oné výrobě už budou pracovat Indové, Malajci nebo Kambodžané, což snižování nezaměstnanosti v ČR také příliš neprospěje.

A nakonec perla, prý buď budeme mít trvale udržitelný rozvoj, nebo kapitalismus. Vtip je ovšem v tom, že zvolíme-li „trvale udržitelný rozvoj“, jednak kapitalismus nebude vymýcen celosvětově a kromě toho masivní regulace a přerozdělování pochopitelně způsobí totéž, co již způsobily jednou, v průběhu čtyřiceti let radostného budování socialismu. Socialismus sice nebude rudý, ale zelený, nicméně ačkoli rudý socialismus bojoval za práva dělníků a rolníků, v jeho závěru měl západoněmecký dělník mzdu dvaceti- až třicetinásobnou oproti dělníkovi ze socialistického ráje a kvalita života ve frontách, v pořadnících na Favority, při podávání žádostí na OPBH a na povinných schůzích by se s tou západní asi také srovnávala obtížně. Mám obavu, že trvale udržitelný rozvoj, stane-li se skutečnou státní doktrínou, dopadne identicky.


4.2.2007, Root

12345 (1x hodnoceno, průměr: 1,00 z 5)
202x přečteno
Updatováno: 28.11.2015 — 0:05
D-FENS © 2017