Škoda Octavia je legenda. Nyní si řekneme, jak legenda vznikla.
Už jsme si řekli, že Škoda Octavia je auto pohledné, praktické, spolehlivé, dlouho vydrží a také jsme zmínili, že jeho řidiči jsou opravdoví chlapi se srdcem a rozumem na pravém místě, žádní sráčové, co si dělají z dopravních předpisů hajzlapír a z huby trhací kalendář. Prostě simply clever auto pro simply clever Čecha.
Rád bych věřil tomu, že 99,99% vozů tohoto typu řídí úplně normální, průměrně ohleduplní a průměrně předvídaví řidiči a že těch 0,01% zmrdů prasících si to po českých městech a vesnicích představují ten pověstný prázdný sud, co nejvíc duní. Jako u jiných značek. Ačkoli se snažím každý den v tomto duchu sám sebe přesvědčovat, realita mi nastavuje úplně jinou tvář řidiče Škody Octavia.
Asi bychom měli nejprve pohlédnout do minulosti octavie. Mladoboleslavská automobilka dostala z Wolfschanze, pardon Wolfsburgu, rozkaz povyrůst. VW potřeboval v té době udělat experiment mající zásadní přínos pro další snižování nákladů systematickou liposukcí výsledného produktu – totiž zkusit naroubovat karosérii s rozměry střední třídy na podvozek kompaktu a získat tak dobře prodejný low cost sedan, který se bude tvářit jako ze Strakovy akademie, ale bude stát pod 25 tisíc DM. Německá opatrnost velela to nějak celé posichrovat, kdyby se to nechytlo. Volba Škody jako pokusného králíka pro tento hybrid tudíž nemohla být náhodná, vědělo se, že tuzemský trh přijímá výplody této automobilky naprosto nekriticky, byl zde tedy polštář, který případný náraz utlumí.
Octavia zaznamenala nečekaný úspěch. Každý vzrušením ani nedutal a nikdo se proto nezeptal, kam se kurva poděl ten proklamovaný vnitřní prostor, když se vzadu nedá sedět. Dér noje Gulf fýr měl stejný neduh a když to má golf, tak to přece musí být in Ordnung, protože je to die Legende – kromě toho levná montáž v Čechách s použitím nižšího – místy zpočátku nulového – stupně automatizace, asi 15% levných subdodavatelů z Čech a použití některých „osvědčených“ a důsledně amortizovaných koncernových řešení umožnilo finální produkt zlevnit. Sociální řešení pro manažerské vydovádění bylo na světě.
Nový lidový vágn tedy dorazil na český trh. P.R. agentury se samozřejmě snažily a už podruhé se vyřvávalo do světa, že na tomhle autě už není doopravdy nic socialistického, prostě 0%, naopak, že stejnou techniku používají i echt árijské vozy, jako třeba VW Passat a Audi A3, na jejíž platformě to dokonce stojí.
Novopečení majitelé oktávií se rozhodli to hned vyzkoušet v praxi.
Pro vychcaného Čecháčka je stav, kdy něco má techniku á trojky vole a cenu o 30% nižší, naprostá výzva. Řidiči oktávií (znova opakuji, ne všichni jako jeden muž, ale to jejich výrazné hardcore, díky kterému je teď hážu do jednoho pytle) pojali za důležité nám ukázat, že automobil značky Škoda už není ten chcípák s třináctistovkou OHV, ale skutečně ultimativní závoďák.
V prvním období (cca 1998 – 2002) onanoval své ego za volantem octavií střední management. Už legenda Vosa na jazyku psala, že nejrychlejší octavia je služební. Většina posádek účastnících se každodenního cannonball race po českých silnicích byli nejmenovaní jakobymanažeři a dealeři s instantními polévkami, pro které se získání stříbrné octavie kombi ftédéíčku stalo nejen profesionální, ale i životní metou. Když už jim jí konečně generální po opakovaném zasunutí anální sondy dovolil koupit (resp. najmout na leasing), rozhodli se světu ukázat, že těch 66kW je fakt vejhul jak sviň. Bohudík, tato prasácko-manažerská etapa existence octavie končí, stejně jako končí doba primitivního kapitalismu von soudruh Klaus. V autosalónu zmrdstva jednak stanul na první příčce VW Passat, případně jiné vozy, které nemají zadní sedačky jen pro okrasu a co především, ty inteligentnější exempláře jakobymanažerů přešla puberta a pochopili, že život je o něčem jiným, než při squashi pronášet věty typu vole já z toho na dálnici vytáh sto devadesát ty krávo.
Druhé období by se dalo nazvat soukromě-prasícím. Trvá dosud a je vydatně přikrmována uvedením modelu označovaného pracovně jako dojížďák, oficiálně jako Škoda Octavia Tour. Pokud jste někde slyšeli, že má někdo „oktávii f tůru“, pak to neznamená, že by ji tahala kráva. Fenomén „já na to mám“ dostal něco jako druhou mízu, podobně jako se zvuková vlna odrazí od překážky a řítí se zpět v opačném směru. Novopečení majitelé bazarových nebo dojížďákových octavií totiž v době, kdy kulminovala manažersko-prasící etapa, skřípali vztekle zuby ve svých feliciích, když je prasata ve stříbrných tédéíčkách předjížděla přes dvojitou plnou v obci. Pak na parkovišti před panelákem plivali kolem sebe úlomky zubní skloviny a přísahali krutou pomstu, jen co našetří na akontaci. Nyní se snaží ze sebe ten mindrák dostat ven stejnými metodami a prostředky, jako vznikl. Soukromě prasácká etapa je méně intenzívní, asi proto, že probíhá nikoli za peníze firmy, ale z rodinného rozpočtu, ale probíhá.
Fáze tři bude tuzemskou lokalizací filmu Fast and Furious. Pro toho, kdo usedá do auta se strachem, aby dojel ve zdraví, mám špatnou zprávu. Bude ještě vlna třetí a to bude teprve peklo na zemi. Dříve nebo později se totiž technika z fátrlandu za české ceny dostane do rukou té naprosto nejblbější smečky hovad – totiž příznivců votuningu. Mezitím zestárne technika sama a skončí v hospici pro auta jako třeba AutoEsa, kde jim vylepší tachometry a udělají z nich opět vysoce atraktivní materiál, kterému vesnický úpravce neodolá. S nulovým navýšením! Třetí vlna bude o to drastičtější, že motor TDi se dá votunit až na skoro dvojnásobek původního výkonu (a zlomek původní životnosti), aniž by se muselo „hrábnout do železa“, takže budeme mít kolem sebe půldruhé tuny těžké projektily poháněné načipovaným supermotorem a zpomalované opotřebovanými sériovými brzdami (kdo někdy jel s průměrně ojetou 66kW a bubny vzadu, ví, o čem to mluvím). I ekologové si přijdou na své – vopičované tédéíčko zanechává kouřovou stopu jako F-4 Phantom s motory v režimu war emergency afterburner. Budou to krásná léta.
Co k tomu dodat? V nějakém vtipu stálo, že řidič dražšího vozu musí levnější za každou cenu předjet a řidič toho levnějšího mu to musí oplatit, i kdyby se mu ta popelnice měla rozpadnout. Octavia se nám léty přesunula na druhou stranu bariéry a srdnatě bojuje. V českém klimatu, kdy se cestování autem zvrhlo z prostého přemístění z bodu A do bodu B na trvalý zápas o dominanci vlastního ega, se výtečně hodí. Stala se snem českých rodin, v kterém si všichni přijdou na své. Tatínek si zazávodí s těma sociálníma kreténama, maminka se předvede v luxusním sedanu kamarádkám a Pepíček vzadu pozná, co asi měl na mysli David Bowie, když zpíval Under Pressure. A až Horst Fuchs začne zasílat nové a ještě lepší váhy vzduchu na dobírku, expanzi boleslavského echt tschechischen Wagen do českých domácností nebude bránit vůbec nic. Škoda Motoren Werke spolu s ČSSD tak konečně uvedou v život vizi ein Volk, ein Reich, ein Auto. Simply clever.
V příštím dílu si povíme, co všechno se dá z takové Octavie doma a prostředky Přemka Podlahy postavit.
P.S.
Abych omezil hysterické skřekání fanoušků zmrdikáry v diskusi, vyvrátím první argument, po kterém sáhnou. Kdybych toužil Octavii vlastnit, už by mi doma stála, není pro mě zdaleka nedostižnou metou. Zakoupení nové oktáfky v tédéíčku f černým íčku, tedy ten nejhustší šoukár, odhaduji tak na devět až jedenáct měsíčních platů. Určitá míra nejistoty je dána tím, že nejsem placen fixní částkou jako můj příbuzný František, jockey posunovací lokomotivy, ale systémem různých bonusů a malusů. (Mně se bohužel nestane, že by za mě orodovaly odbory, takže v přepočtu na hodinu mám stejný plat jako František, který po osmi hodinách už sedí v knajpě a lije do sebe Samson/Budweiser Bürgerbier. Trochu tragické, ale momentálně off-topic). Snad bych si takovou Octavii i býval koupil, ale jednak nemám rád diesely – a je mi hovno po tom, že to málo žere, protože nejsem sociální případ, který před každým tankováním volá Provident. Také mi vadí design auta, vnitřní proporce a především – a to je hlavní argument – nehodlám být ztotožňován s tou kreténskou bandou, o které píšu výše. Pro Octavii by pak hovořily nadprůměrné jízdní vlastnosti a dobrá prodejnost ojetého vozu, což jsou vlastnosti, která mají i jiná auta.
(6x známkováno, průměr: 1,17 z 5)