Tento článek není vtipným a zábavným pojednáním na nevýznamné téma. Je nutně zjednodušeným ekonomickým pohledem na efektivnost Policie ČR – instituce, která je jedním z vykonavatelů státního monopolu moci.
O efektivnosti policie
Jako správný monopolista PČR beztrestně a často nedostojí svým zákonným závazkům nebo přežene aplikaci moci tak moc, že se případ dostane i do mainstream médií.
V případě selhání (příklad: umožnění dvojnásobné vraždy na manželech Malhotských v únoru 2010) dav hýká a požaduje potrestání viníků. Policajtům, kteří se vykašlali na lidi prosící je o ochranu, se samozřejmě nic vážného nestane. Pokud policie aplikaci moci přežene a někoho zlikviduje (příklad: poprava utíkajícího neozbrojeného zloděje střelbou do zad v Řeporyjích v září 2009) dav krvelačných zbabělců dokonce jásá a velmi lituje policistu, který při zpackané akci zahynul zasažen odraženou střelou ze zbraně některého z kolegů při zběsilé palbě na kradené vozidlo, ze kterého pronásledovaný nezraněn vyskočil a jal se prchat. Případů selhání a zneužití moci, které většinou nelze ani trestně postihnout a jejichž oběti se odškodnění domůžou jen zázrakem, je mnoho a jejich počet roste. Jednotlivé případy, ač pro oběti představují osobní katastrofu, však nejsou tématem tohoto článku. Tím je obecný pohled na efektivnost policie.
Policie se má teoreticky řídit zákonem 273/2008 Sb. Ten v §2 určuje její úkol:
Policie slouží veřejnosti. Jejím úkolem je chránit bezpečnost osob a majetku a veřejný pořádek, předcházet trestné činnosti, plnit úkoly podle trestního řádu a další úkoly na úseku vnitřního pořádku a bezpečnosti svěřené jí zákony, přímo použitelnými předpisy Evropských společenství nebo mezinárodními smlouvami, které jsou součástí právního řádu (dále jen „mezinárodní smlouva“).
Kdo z čtenářů vidí slovo pomáhat?
S jakým úspěchem a s jakými náklady svoje úkoly Policie ČR plní je popsáno dále.
Začneme vyčíslením nákladů. Státní rozpočet se dělí na kapitoly podle ministerstev, Ministerstvo vnitra, pod které policie patří, je kapitola 314. Rozpočet je stanoven předem zákonem a po skončení roku je vydán závěrečný účet. Podle závěrečného účtu roku 2009 kapitola 314 byly náklady na policii 34,201 miliardy. V rozpočtu na rok 2010 bylo na policii 34,565 miliardy, závěrečný účet v době psaní článku ještě nebyl. V rozpočtu na rok 2011 je na policii 28,606 miliardy. Pro úplnost – celkové výdaje MV ČR jsou letos plánovány ve výši 52,877 miliardy, z toho na hasiče 6,857 miliardy a na platy příslušníků ozbrojených sborů 19,393 miliardy.
Loňské výsledky Policie ČR v ochraně bezpečnosti osob a majetku ukazuje v hlavních rysech tabulka:
druh kriminality |
zjištěno |
objasněno |
recidivisté |
škoda (mil. Kč) |
zajištěno (mil. Kč) |
vraždy |
173 |
156 |
90 |
1 |
0 |
ostatní násilná |
17900 |
12014 |
6274 |
200 |
6 |
krádeže vloupáním |
58758 |
11762 |
10362 |
2331 |
33 |
ostatní majetková |
144959 |
25900 |
19980 |
6048 |
58 |
hospodářská |
28371 |
13382 |
6300 |
14153 |
2 |
celkem |
313387 |
117685 |
70581 |
24103 |
100 |
Zdroj dat: policejní statistika
Statistika v odkazu pod tabulkou jde do detailů; proto z ní byly pro přehlednost vytvořeny součty jednotlivých kategorií kriminality. Pro tento článek jsou detaily nepotřebné. Některé činy jsou objasněny dodatečně, je to přibližně 10% sloupce „objasněno“. Sloupec „recidivisté“ udává počet skutků spáchaných recidivisty.
Ze statistiky lze učinit tyto závěry:
-
Vraždy a násilnou kriminalitu policie zvládá. Je totiž podílem činů na celkové kriminalitě nepatrná a populističtí politici vytváří značnou poptávku po výsledcích. Vrahové a loupežní vrahové jsou chyceni skoro všichni. Ani pachatelé ostatních násilných činů (loupeže a ublížení na zdraví) nemají velkou šanci policajtům uniknout. Obětím je na majetku způsobena v součtu relativně malá škoda.
-
Zato krádeže vloupáním už pro zločince atraktivní jsou. Nejméně tři ze čtyř policie nikdy nechytne a z výše škod je vidět, že si dost nakradli. Jenom z bytů a rodinných domů ukradli věci za 650 milionů.
-
Krádeže aut, motorek a věcí z nich je zločinnost z hlediska možnosti polapení v podstatě bezriziková (méně než 10%) a škody jsou značné. Tato kriminalita je v kategorii „ostatní majetková“. Kdo nechápe podstatu fungování státní instituce bude se divit, že ani tak velké věci, jako jsou kradená auta, nedokáže policie skoro nikdy najít.
-
Pro zločince nejvýnosnější, byť poněkud rizikovější, je kriminalita hospodářská. Ze zpronevěry a podvodech na státu a podnicích si odnesli 5 miliard, z podvodů na vohnoutech 900 milionů, z úvěrových podvodů 1,1 miliardy a z pojistných a dotačních podvodů 264 milionů. Pozoruhodnou kapitolou je i krácení daně se škodou 4,5 miliardy. Jinde detailní statistika bohužel nerozlišuje zločince, kteří konkurují
hlavnímu gangustátu ve výběru daní, a zoufalce, kteří se snaží před loupeživým státem zachránit svoji poctivou a tvrdou prací vydělané peníze.
Jestli je tři sta tisíc trestných činů na nějakých 8 milionů toho teoreticky schopných lidí hodně nebo málo nechme na diskuzi. I mezi policisty jsou pěkná kvítka. Jejich činy šetří, resp. zametá pod stůl Inspekce. V roce 2009 nás buzerovalo a zločince nechávalo na pokoji 43062 policajtů. Ze zprávy inspekce za tento rok plyne, že se jí nepodařilo zakrýt 335 trestných činů policistů. Z toho bylo zneužívání pravomoci 95, podvodů a úplatků 70, loupeží, vydírání a úmyslných ublížení na zdraví 33.
Kdo dočetl až sem bude jistě rád, že se konečně dostáváme k meritu článku. Má vůbec smysl tak velkou, drahou a neefektivní policii vydržovat? Zločinci způsobili svým obětem škodu 24 miliard a policie měla podle rozpočtu stát daňové plátce 34,5 miliardy. Rozpočet na rok 2011 je pro policii o 6 miliard nižší, ale podstata věci se nemění. Kdo normální by za ochranu majetku dal částku o polovinu vyšší, než je hodnota vlastního chráněného majetku? Ano, správně, český daňový plátce. Škody za 14 miliard nebyly způsobeny násilím proti lidem nebo majetku a na jejich objasňování jsou více než zedníci s maturitou ozbrojení samopalem a vrtulníkem potřební auditoři a finančníci. Spoluvinu na těchto činech nesou i hlupáci a lajdáci, kteří se nechali podvést.
Že by bez policie kde kdo kradl a kriminalita ještě rostla? Nikoli, ze statistiky jasně plyne, že zloději a podvodníci se odhalení bát nemusí už teď. Jenom vraždit a loupit je z hlediska odhalení zatím příliš riskantní. Na vydržování několika skupin excelentních kriminalistů z modrpart a dalších elitních, opravdový nebezpečný zločin potírajících útvarů, nejsou třeba desítky miliard korun. A vůbec, i když bylo provedeno mnoho pokusů, nebylo nikdy prokázáno, že by zločinci riziko dopadení brali v úvahu.
Je tedy vidět, že policie plátcům daní a tedy svým skutečným zaměstnavatelům k užitku není. Je ovšem skupina obyvatel, kterým k užitku je, a to velmi. To jsou politici a ostatní vládnoucí verbež. Z jejich popudu a na jejich objednávku, byť zákonnou formou, policie hlavně na silnicích, ale samozřejmě i jinde, denně tzv. obyčejným lidem ukazuje, že je může libovolně a jakkoli buzerovat, odkládat jejich oznámení na kamarády politiků, pokutovat, kontrolovat, předvolávat, vyšetřovat, obviňovat, občas zmlátit, ba i střílet po nich a vůbec jim připomínat, co si s nimi může demokraticky zvolené panstvo dělat a kde je jejich místo. K tomu slouží policie a proto je rozpor mezi náklady na ní a jejím přínosem nepodstatný.
Mocenský tlak násilnického parazitického státu rozděluje obyvatelstvo na panstvo a daňové otroky. A na ovce a obránce. Existence státu a blahobyt parazitů je podmíněna podporou a souhlasem tvůrců zdanitelných hodnot. Dobrovolné podpory ubývá s rostoucí osobní a zprostředkovanou zkušeností a v menší míře i díky rostoucímu vzdělání. Počet úspěšných obránců roste a necenzurovaný, politicky nekorektní internet hraje klíčovou roli. Stát a jeho policie může lidem škodit jen pokud to lidé dovolí a budou snášet. Nedovolme a nesnášejme.
Jan Fishar
12x přečteno