…Neo to schytal. Neváli se ve vraku Nabuchodonozora propíchnutej čímsi, ale oběšenej ve vlákně pod jeho diskuzí k dílku „Je udavačství….“.
Kdo nežije v Praze, nepochopí. Zásobování, policajti, taxíky, řemeslníci… všechno to stojí ve druhý nebo ve třetí řadě, i přes vyhrazená místa. Míst k parkování na zónách s parkovacími hodinami je málo, a pokud jsou, nemáte šanci. Jednou sem kolem václaváku najezdil 10km, kroužil tam jak Sputnik, než sem našel místo na zaparkování. Zaplatil sem spořádaně 20Kč a za 15 minut byl pryč. Důvod – vykládka do jedný pasáže. Prostě se to děje, jako že voda je mokrá a nebe je modrý.
Vsuvka – jednou po podobným absolvování oběžný dráhy v centru sem záměrně koukal na lístečky za oknem na placených stáních, Přes 2/3 z nich byly neplatný, např. parkování od 10:23 do 11:23, auto tam vesele stálo kolem půl třetí. Mohl jsem se vzteknout, ale volat někam? Proč? Od toho jsou placený šimpanzové, jenže ty jen krouží kolem, mrknou na datum na lístku a tím to hasne, nějaký dopočítávání, jestli to někdo neojebává už je nad jejich síly. Nebo je to nenapadne?
V diskuzi dostal Neo na prdel, že nerespektuje některé předpisy. No a? Nerespektovat nutně neznamená omezovat a ohrožovat. Ten zbytek který do něj šťourá je svatej? A nikdy nic podobnýho neudělali? Nebo udělali, ale maj pro to svoje měřítka?
S omezováním svojí svobody mám zkušeností nad hlavu. Bydlel sem jeden čas na Praze 6, na Břevnově. K bytu patřila garáž a parkovací stání před garáží. Ke garážím se zajíždělo z hlavní ulice, po levé straně stály zaparkovaná auta, pak parkoviště končilo, po pravé straně jsou parkovací stání před garážemi a končí to manipulačním prostorem před garážema samotnýma. Viz obrázek:
Auto v černém obdélníku je moje, stojí na správném parkovacím stání před garáží. Všimněte si malých teček rozesetých do oblouku, od telefonní budky k zaparkovaným autům. Je to „plot“, který vyznačuje manipulační plochu před garážema a není to parkoviště. Vedle nich stojí zaparkované nějaké auto. Potud by to bylo v pořádku, i když to auto tam už stojí tak na hraně, ale nikomu nikdy nepřekáželo, a byla nepsaná a nevyslovená dohoda, že tam se stát může.
Představte si náročnej den, přijedete po 12h z práce, jste unavení, chcete jít do sprchy, skočit na pivko, dát si nohy nahoru a mít klid. Vjedete do ulice, chcete zaparkovat a teď to přijde. Denně docházelo k následujícím situacím, viz obrázek:
Ty modré obdélníčky jsou cizí zaparkovaná auta. A já se potřebuji dostat minimálně do toho černého, ideálně až do garáže.
Zastavíte, a jen koukáte. Auta rozházený jak za maringotkou na louce. Začnete je obcházet, a serete atomový hřiby. Jediný, co se Vam honí hlavou, je – proč? Jak si to může někdo dovolit? Kde je? Jak dlouho tu budu stát? Jak ho mam najít? A co s ním potom? Jednu mu fláknout? Vyřvat ho? Vypustit mu ventilky? Co si tím pomůžu? Bude tu trčet o hodinu dýl než to nafouká. Zavolat policajty? Přijede městapo a nic nevyřeší*.
Takže jak to řešit? V okolí jsou 3 hospody, mám je všechny oběhnout a zeptat se, komu patří ten červenej Prassat? Bílá Octavia? Modrý Tranzit? A poprosit je aby si přeparkovali? Taky tam byla fízlárna za rohem. Potom cukrárna. Pak asi 20 obytných domů. Billa. 2 večerky. Škola, jasně, škola, pod barákem je škola, je středa, to bývaj třídní schůzky, – mohl bych se jít zeptat do školy, třeba tam je na třídní schůzce. A rovnou si říct o rozvrh třídních schůzek na celej rok pro všechny třídy. Co kdyby.
Cože??????????????
Nasrat a rozmazat. Sednul sem si do auta a postavil se na klakson. Klidně 5 vteřin v kuse. Nezabralo? Tak znova. A 10 vteřin v kuse. Zkoušeli jste někdy počítat 5 vteřin? Nebo deset? Tak teď sedíte v autě, opřený o klakson a počítáte „jednadvacet, jednadvacet…“, pěkně poctivě až do 5 a klakson přitom pořád troubí. Minutu až dvě počkáte. A pak znovu troubíte a počítáte do 10. Na 70 procent to zabralo. Většinou se někdo vynořil z hospody se slovy:
„….co jééé????“
Rozvinula se následující diskuze: („K“ jako Kokot; „J“ jako já)
J: „Dobrý den**, stojíte mi před garáží. To je moje parkovací místo a moje garáž.“
K: „Hm… Dyt slo jen o deset minut.“
J: „To je jedno, i kdyby slo o minutu. Tohle je soukromý pozemek. Jak byste se tvářil, kdybych Vám strčil auto před Vaše vrata se slovy „za hodinu sem zpátky, jdu na jídlo“???
K: „Ale tady není kde zaparkovat.“
Tohle kruciální sdělení mě ohromilo pokaždý, když sem ho slyšel. A slýchával sem ho denně.
J: „Takže když tu není kde zaparkovat, tak Vám přijde normální to strčit někomu před garáž? To jste se naučil kde?“
K: „A jak to mam vědet, že to je Vaše garáž?!“
J: „Je úplně jedno, čí je to garáž. Tady nemáte co dělat, chováte se jako prase, tak s tím krámem zmizte, nebo na Vás zavolám fízly a nechám Vás odtáhnout. Příště Vás nechám odtáhout rovnou.“
K: „Abyste se neposral.“
J: „Vypadněte odsud a už se sem nevracejte. Tohle je soukromý pozemek a jeho určení je manipulační plocha před garážema a ne parkoviště, máte tu značku konec parkoviště.“
Jiná debata probíhala následovně:
Auto dál od baráku mi nevadilo, člověk si zvykne a pokud se dalo zacouvat do garáže, tak sem sice plival zbytky zubní skloviny, ale tiše sem to trpěl. Auto blíž k baráku už jo, byla to černá O1 a zrovna přijela, a stála přímo na našem místě. Nějakej řemeslník (soudě podle vercajku v autě) vystupoval z auta. Přiřítil sem se k němu jak velká voda a vylít z auta.
J: „Dobrý den, to snad nemyslíte vážně?????
K: „A co jako?
J: Parkujete mi před garáží, to je moje parkovací místo před mojí garáží.
Teď pozor, to co přijde je na udělení Nobelovky za blbost:
K: „Já jdu jen do Billy pro svačinu, za deset minut sem zpátky.“
J: „A co já s tím? Co mám těch deset minut jako dělat? Stát tady s mým autem před mojí garáží vypíčenej jak totální trubka?“ (emoce hrají svojí roli)
K: „Vždyť sem za chvíli zpátky a u Billy není kde zaparkovat. (Cože??????????????????)“
J: „Tak až se budete za tu chvilku vracet, nezapomeňte si v domácích potřebách přikoupit pumpu a ventilky.“
K: „A proč jako?“
J: „Protože jestli okamžitě nezmizíte a nedáte to jinam, tak Vám vypustím všechny čtyři kola a ventilky nahážu do kanálu. A pak Vás nechám jako nepojízdnej vrak odtáhnout.“
Další příklad:
Dvě auta nějakých agentů s teplou vodou. Jedno mělo pražskou značku, druhý brněnskou, že tam jsou spolu sem identifikoval podle stejných reklamích předmětů v autě. Zahlídnul sem obě auta cestou z práce, ještě sem jel pro cigára. O 15 minut později sem se vrátil, obě tam pořád byly. Klasický scénář – klakson. Byli tam do minuty.
K: „Co se děje?
J: „Dobrý den.
K: „Dobrý den.
J: „U vás je normální, parkovat před cizíma vjezdama a garážema?
K: „Tady ale není kde zaparkovat. (Kurva, a co je mi do toho?????????????????)
J: „A? To je důvod otravovat druhým lidem život?
K: „My jsme nevědeli, že se tu nesmí parkovat.
J: „Máte řidičák? Tak snad umíte číst značky.
K: „Tady žádná není.
J: „A tohle je co? . Navíc je tu na zemi žlutá čára.
K: „Aha, tak to sem neviděl.“
J: „Tak se seberte a zmizte.“
„K“ Tak se nezolobte, vždyť to bylo jen na chvilku.
„J“ UAAAARRRGHHHHWWWWFFRRRTTTTJJJKKKKGRRRRRRRRR. Píp píp píp píp píp pííííííííííííííííííííííííííííííííííííííííííííííííííí
Další kapitola byla samotná renovace fasády, kdy dělníci byli schopný zastavět vjezd do garáže balíkama se skelnou vatou a musel sem to řešit se stavbyvedoucím, kterej to řešil stylem „no a? vždyť je tu stavba, to vidíte sám“. Investor se zavázal nechat garáže v provozu, lešení bylo postavený tak, aby se dalo zajiždět a vyjíždět z garáží, tak sem ho musel vyřešit přes něj.
Společný jmenovatele to mělo dva.
1. Tady není kde zaparkovat.
2. Vždyť šlo jen o deset minut.
Šlo jen o deset minut. Z jejich pohledu. Já to měl denně. Denně minimálně 10, spíš 15 minut dohadování s debilama. 20 x 15 minut = 5 hodin času za měsíc, a to počítám krátkej měsíc o 20 dnech a bez víkendů. Někdy to byl fakt voser a dohadováním s debilama sem dohromady strávil další pracovní den. Staválo se to i ráno. Člověk se chce dostat včas do práce a šéf omluvu „měl sem ucpanej výjezd z garáže“ vezme kolikrát? Byl sem ve zkušebce, a když sem ho tím po pravdě krmil 2-3x týdně skoro 2 měsíce (po dobu renovace fasády, kdy ty auta jak domino zahazovali dělníci ze slovenska a z ukrajiny) díval se na mě co sem za debila, že nejsem schopný dostat se včas do práce. Pravdoláskomilové a STHčka mi možná řeknou, že sem se měl spravedivě dělit o svý benefity v podobě svýho parkovacího místa a když vím, že s tím mám ráno potíž, vyjet z garáže, mám s tím počítat a mám parkovat venku nebo mimo moje stání, pak to budu stíhat.
Říkám JDĚTE DO PRDELE, VYNDEJTE TU HLAVU Z HAJZLU, STRČTE SI JI POD STUDENOU SPRCHU A ZAČNĚTE MYSLET SELSKÝM ROZUMEM.
Byli tam i jednici, kteří dokázali nechat lístek za oknem. Zněl „jsem v čísle 456, zavolejte mi prosím na tel 987654321“. Do dvou minut bylo s úsměvem po všem a s omluvou, zpravidla sem ani nestih dokouřit a nemusel sem říct ani slovo. Zavolal sem, ani sem se nestihl představit a už sem slyšel „překážím, že jo. Už letím“. Pokud se do týhle kategorïe řadí Neo, nemám s ním problém.
Jednou v zimě sousedka zaparkovala starší stříbrnou Hondu Civic podél toho plotu z tyčí, přímo naproti mojí garáži. Nájezd do garáže je pod úhlem cca 15 stupňů, ze suchý garáže sem kolikrát rovnou vyjel na uklouzanej sníh. Několikrát sem upozornil lidi, aby tam neparkovali, že když mi to na tom sněhu a ledu ujede, zastavím se o jejich auto. Říká se tomu prevence. Ten Civic tam stával pravidelně. Mrzlo a sněžilo, klouzal sem kolem něj na milimetry, dvakrát sem do něj málem klepnul. Při jednom úklidu sněhu před garáží sem ho prostě obházel půlmetrovým valem sněhu. Vyjel až na jaře. A bylo mi to jedno. Svůj účel to splnilo. Obě auta zůstaly celý, a to mi několikrát ujelo a zastavil sem se o ten sněhovej val. Od tý doby tam ta Honda nikdy nestála a začala parkovat normálně v rámci možností. Připadá Vám to bezohledný? Ukřižujte mě. Už sem se s tím naučil žít.
Ad troubení – věděl sem, že tím nejspíš naseru pár lidí, ale co sem měl dělat? Tohle bylo nejjistější a nejrychlejší řešení. Párkrát někdo vykouknul, něco na mě zavolal ve stylu „nezbláznil ses“, tak sem bezmocně rozhodil rukama, ukázal na zaparkovaný auto toho kterýho kokota, řekl mu že se nemůžu dostat do svý garáže a hlava v okně zamumlala něco ve smyslu „debilové“. Problém s parkováním se netýkal jen mě, ale i několika dalších obyvatel domu.
Závěrem? Radši 1x Neo kterej nechá číslo, ví, že to co dělá se nemá, ale má pro to nějaký důvody, a počítá s následkama a hledá dopředu řešení, v tomhle případě ten vzkaz. Radši jeden Neo než 20 blbců měsíčně. 20 blbců, kteří nemají ani ponětí, jak moc svým „pro ně pohodlným a nejjednoduším rozhodnutím“, byť kurevsky bezohledným, zkomplikují život jako třeba mě a ještě si cítí dotčení, že jim to má někdo za zlý, protože „DYT TO BYLO JEN NA DESET MINUT…“
Ty lidi si vůbec nepřipouštěli, že dělají něco špatně, vůbec jim nepřišlo na mysl že je to dost sobecký a bezohledný jednání. Jeli jen na svůj prospěch. Bohužel, tohle je většinový obraz společnosti, tak jak sem ho zažil na vlastní kůži.
20.09.2012 Vincenzo
* Pamětliv, že se mám nějak chovat po tom jak sem dostal seřváno a lekci slušného chování když mě tenkrát kousnul pes a já Vietnamčíkovi tykal
** Městapo vždy pošle nejřív hlídku, a až potom, co to skoukne hlídka, tak podle toho volají odtah. Nepřijel nikdy. Šimpanzové jednou chtěli odtáhnout auto co tam parkovalo správně, a po telefonu přitom měli nahlášené spz aut, která překážela. Tzn jsou k ničemu. Dle katastru to je soukromý pozemek a pak už mi pravidelně sdělovali, že tam nemají pravomoc zasahovat.
(4x známkováno, průměr: 1,75 z 5)