K porozumění následujícímu textu v celé jeho tragičnosti je dobré opatřit si jeho zdroj. Je jím článek z deníku DNES, který jsem podrobil menšímu tuningu a dotáhl některé konstrukce v něm uvedené.
Jak v zaměstnání získáte, co chcete? Ještě nejste zmrd a chcete být zmrd? Nebo už jste zmrd a chcete být ještě větší zmrd? Megazmrd? Zde je prakticky shrnutých dvacet bodů, jak se spolehlivě dopracovat do zmrdího topgunu.
Mít věci pod kontrolou, prosazovat své nápady a moci udávat směr. Jinými slovy, mít moc. Získat také vysoký plat a prestiž, oktáfku ftédéíčku fkombíku nahlínách a služební mobil. Dělat většinou to, co chci, ne to, co chtějí druzí, čert vem firmu a její sociální zaměstnance, kteří jsou závislí na svém platu, benzín a hovory platí ze svého. Pokud je právě tohle vaše předsevzetí do nového roku, jsou vám určeny následující rady.
Přemýšlíte o svých šéfech a představujete si, jak byste firmu nebo oddělení řídili vy, kdybyste měli tu moc. Jen ještě jak ty parchanty dostat z křesla! A i když cítíte, že být nadřízeným je někdy dost velká odpovědnost, občas byste byli rádi na jejich místě. Přitom mezi tím, být či nebýt povýšen, je někdy jen maličký rozdíl. Jen pár centimetrů a tolik přesně měří vaše vyleštěná anální sonda.
Jak si úspěch naplánovat
1. Musíte vědět, co chcete. „Chci mít vliv na lidi kolem sebe, chci prosazovat své nápady, řídit firmu a mít za to hodně peněz.“ Řekněte si to právě takhle jasně a myslete na to při každém svém rozhodnutí, při každém kroku (výjimka: cestou na hajzl můžete myslet na jiné, tělesnější věci). Hlavně si neříkejte – přinesou ty moje nápady firmě něco? Jaký dopad může moje iniciativa vyvolat? Nezhorší se náš produkt, zisk nebo zákaznické služby, když tohle prosadím? Nezkoušejte se ptát nikoho zkušenejšího ani nějakých posraných odborníků. Ve hře jsou jen dva hráči: okolní svět a zmrd, zmrd jste vy a svět je tam venku. Zbytek jsou rekvizity.
2. Věřte si. Nevymýšlejte si důvody, proč něco nejde, proč to nemá smysl ani zkoušet. Tahle jinak celkem zdravá zásada má v reálném světě svoje hranice dané racionalitou, ve zmrdím je však no limit. Nezdravá sebedůvěra je základní vlastnost každého zmrda infiltrátora. Všichni okolo jsou trapný hovada a některý z nich jsou dokonce sociální lůzři.
3. Chopte se šance. Objevila se možnost postoupit dál, rozvíjet se, předvést se ostatním? Berte to. Co na tom, že jste to ještě nikdy nedělali, všechno je jednou poprvé. Až uslyšíte tohle: „Otvíráme pobočku v Maďarsku a potřebujeme lidi, kteří by to tam rozjeli“, neváhejte, ukažte, co ve vás je. Rozhodně se nezatěžujte otázkami, zda se pro ten úkol hodíte, máte pro něj předpoklady, znalosti nebo vzdělání. Všichni bychom se divili, co dokáže kinderzmrd těsně po škole, tedy aspoň na teoretické rovině.
4. Nezveličujte neúspěch. Nedaří se vám? Nepropadněte omylu, že je vše ztraceno. Nepřeceňujte význam jednoho neúspěchu. Ve skutečnosti znamená jen to, že musíte začít znovu, ale už o něco chytřejší. Edison údajně provedl tisíce nepovedených pokusů než vynalezl žárovku, ale o všechny předchozích se veřejnost nedozvěděla. Dělejte to taky tak – když se vám něco nepovede, což je podle všeho poměrně často, tak to nějak zamaskujte a dělejte, že to nikdy nebylo. V nejhorším najdete nějakého submisivního zoufalce, co se neumí bránit, a hodíte to všechno na něj.
5. Vzdělávejte se. Získávejte nové znalosti ve svém oboru a používejte je. Nezapomínejte ani na jazykové dovednosti. Ve firmách se zahraničním vlastníkem mnohdy není povýšen ten nejlepší odborník, ale ten, kdo se s cizojazyčnými manažery domluví slovy, ne za pomocí kreseb nebo divoké gestikulace. Ten může bez problému odjet na školení do mateřské firmy v USA. Cesta do Států budiž pro vás něco jako jako pro vašeho otce cesta do Sojuzu: Deset let na to těšil a dalších dvacet let z toho vydržel žít. Jazykové dovednosti jsou skutečně důležité: vaší chair-woman můžete při teambuildingu vylízat pekáč a pak se stát jejím milášškem. Pokud jde o cizí jazyky a ne ten váš vlastní, vězte, že v angličtině si vystačíte se slovy jes, oukej, indýt a šůr a že v němčině „Tú pist ajn ášloch“ znamená „jsi špickový manager“.
Jak vyjít s nadřízenými
6. Buďte loajální. Dávejte vždy najevo, že vám záleží na rozvoji firmy, že vnímáte její problémy jako své vlastní. Pokud ve firmě panuje určitá kultura, přijměte ji. Přijmout firemní kuluru pro začátek stačí, ale ještě důležitější je ji časem sám obohatit o nějaké mimořádně úchylné rituální voodoo prvky.
7. Poznejte názory šéfa. A mějte je vždy na paměti. Váš šéf nemá rád lidi, kteří na poradě nikdy nic sami od sebe neřeknou? Mějte tedy před schůzkou týmu vždy připraven nějaký nápad či komentář, vysypte ho ze sebe, ať je sebeblbější. Vy si budete připadat důležitě, vykecáte se a boss bude mít radost. Váš nadřízený je velký zastánce Evropské unie, je nadšený z výhod, které přinese společná měna euro? Nezapomínejte na to a přizpůsobte tomu své nápady a návrhy. Míting právě začal a anální sonda se leskne v ranním slunci: vražte ji tam vašemu executive a když se mu to bude líbit, určitě dostanete nějaký pamlsek, například vám svěří svého prassáta, abyste mu s ním dojel do myčky a odstranil skvrny ze sedadel, které tam vznikly, když se vracel s front office managerkou z meetingu o outsourcingu.
8. Vynechte urážlivost. Zapomeňte na ješitnost a hysterické chování. Když už musíte jít do konfliktu s nadřízeným, vyvarujte se emocí, nehrajte na city, nevydírejte. Pokud projevujete jiný názor než šéf, vsaďte raději na klidnou sílu a věcná řešení. Ale vy přece jiný názor než šéf neprojevujete, dokonce na ně podle bodu 7 proaktivně fokusujete, takže proč?
9. Sbližte se se šéfem. Využijte příležitosti sblížit se s nadřízeným osobně. Zeptá se občas, jestli by s ním někdo nechtěl jít na oběd? Nikdo z ostatních nechce jít? Jděte vy. Odhoďte obavy, že se ztrapníte. Zapomeňte na ostatní, kteří si možná pomyslí, že jste pěkný kariérista. Na neformálním obědě se nakonec můžete dozvědět hodně důležitých věcí o dění ve firmě. Lezení do kakáčků vašich představených je jistě zábavné a užitečné, společenské obědy jsou skvělá zábava. Lidé si čumí do úst a všichni se hlídají, aby neřekli něco nevhodného. Vynechte jídla obsahující luštěniny, kapustu a zelí, protože uvedená jídla nadýmají a prdící account supervisor má ve světe nažehlených košil a zářivých úsměvů kruciální disadventiž. Ve společenské konverzaci jsou zapovězena skoro všechna témata, která by se mohla vašeho bosse dotknout, zbývá tedy pouze počasí, kulturní a historické památky, vaše sbírka figurek z kindervajíček a vaše tédéíčko že jezdí za čtyři celé osmdesát pět litru nafty.
10. V krizi nadřízeného podržte. Když bude chtít přinést židli bez koleček a dva metry lana, jděte a přineste mu to, jsou situace, kdy ani kožené křeslo typu big boss nepostačí. Prokažte svou oddanost firmě. Pokud se vyskytnou potíže, hoří termíny, nadřízení mají nervy nadranc, buďte připraveni zabrat naplno. Když dokážete v krizových situacích ze sebe vydat to nejlepší a udělat krásné prezentace s hýbacími obrázky, budou ve vás šéfové vidět důležitou oporu. Pokud jsou ale v krizi podřízení, tak v podstatě o nic nejde a nechte je v tom pořádně vykoupat. Že jsme jeden tým, to platí jen tehdy, když máme úspěch. V opačném případě je třeba volit taktiku „já jsem vám to říkal“.
Jak na lidi kolem sebe
11. Nebuďte falešně skromní. Šéf například řekne: „Díky tobě jsme práci dokončili včas.“ Rozhodně není na místě falešná skromnost, která vám velí říci: „Ále, to nic nebylo, vždyť by to dovedl každý.“ Naopak -ukažte svůj osobitý podíl na úspěchu: „Byla to fuška. Ještě že jsem dostal ten nápad na nové technické řešení, vyndat z toho ty snímače a prodat to bez nich. Možná bychom ho mohli využívat častěji a cenu nechat, jak byla.“
12. Používejte JÁ místo MY. Ten, kdo má strach z neúspěchu, se možná se svým nápadem raději schová za větu: „My jsme si s kolegy říkali, že bychom mohli třeba zákazníkům letos nabídnout novoroční slevy.“ Vy přece chcete uspět a věříte si, že jste to fakt probírali s kolegy, na to raději zapomeňte. Proč neřeknete raději: „Já bych letos nabídl zákazníkům novoroční slevy.“ Tato rétorická metoda sice vyvolává dojem, že jste někde u žida v krámě, ale je vysoce účinná. Spočívá v přivlastňování si nápadů druhých.
13. Mluvte stručně a jasně. V jedné velké tuzemské firmě pracovali dva kolegové, Dlouhý a Široký. Jeden byl výjimečně schopný programátor, který šel vždy do hloubky a vnímal celou složitost zadaného úkolu. Když však o něm měl promluvit, nevěděl, kde v celé té složitosti začít. Široký do problému sice neviděl tak detailně, ale měl o něm přehled a uměl jasně říci, v čem je zakopaný pes. Když se na poradě šéf zeptal „Proč nám ten program pořád nefunguje“, byl to Široký, kdo proaktivně poukázal na to, že ikonka s logem firmy neodpovídá poslednímu instruction sheetu o corporate designu. Dlouhý dostal vynadáno, hned to opravil a že Širokého je dnes jeden z ředitelů.
14. Dostaňte z lidí, co vědí. A umějte to použít, nejlépe proti nim samotným. Slyšeli jste kolegu, jak říká: „To je hrozné, jak nás výroba téhle jediné součástky zdržuje v celé práci,“ zeptejte se ho hned, jestli neví, co s tím. Vyslechněte ho, a pokud se k tomu kolega sám nemá, nápad na poradě prezentujte. Buďte tím, kdo šéfům řekne: „Vím o jednom nápadu, jak zkrátit výrobní čas. Myslím, že by to ušetřilo firmě velké peníze.“ Neuškodí malá prezentace v Powerpointu, tak deset dvanáct mega. První až třetí list: nastínění problému, čtvrtý a pátý – ukázat, kdo to zprasil, zbytek – nové řešení, které prezentujete, jako že jste na něj přišel sám. Povídejte si s lidmi – pracovníci na lince jsou rádi, když se dozví, že technical executive zahrál na turnaji ve Varech trojkou železem skvělou šestou jamku.
15. Upozorněte na neschopnost, pochopitelně ne na tu vlastní. Zdržuje vás v práci kolegyně, která vám potřebné podklady dodá vždycky pozdě a s chybami? Upozorněte na to. Nesnažte se brát její práci a její chyby na sebe. Budujete přece svou kariéru, ne její. Jděte hezky za managerem, ukažte prstíčkem a všechno mu to povězte. Nezkoušejte to řešit s tou paní osobně. Možná by vám řekla, že ty podklady dodává pozdě proto, že jí nejste schopen říct, co přesně v nich má být a protože neustále měníte zmrdizadání, ona tu musí pořád předělávat, takže to v původním čase nestihne.
Jak si organizovat práci
16. Nenechte se zavalit prací. Až jednou přijde nějaká příležitost, budete potřebovat čas, abyste se jí věnovali a mohli ji využít. Jak byste se mohli přihlásit do nového prestižního projektu, když sotva stíháte své stávající povinnosti? Z toho důvodu přesouvejte co nejvíc práce na druhé, což přenáší ještě tu výhodu, že když to špatně dopadne, nebudete to vy, kdo přijde vykostit.
17. Naučte se říkat NE. Samozřejmě, pokud chcete uspět, musíte ukázat vrchovatou míru ochoty přijmout nabízené úkoly. Pokud je však něco, čemu se do budoucna rozhodně nechcete věnovat, musíte umět říci NE. Kolegové i šéfové si zvykli, že nepříjemné telefonáty vyřizujete vždycky vy? Možná jste v tom dobří, ale cítíte, že vás to zdržuje ve vlastní práci? Řekněte to na rovinu: „Já tam nezavolám. Vím, že tyhle nepříjemné hovory někdo vyřídit musí, ale nemůžu to dělat pokaždé já. Navrhuji, že se budeme střídat.“ Je třeba ovšem dávat pozor, komu řeknete NE. Jak říká lidové příslové přísloví, je třeba rozlišovat, na koho se vysrat a před kým se posrat. Podřízeným, lidem na stejném stupni organizace a sociálnímu dělnickému xindlu říkejte pouze NE, to jim musí stačit.
18. Přenechte něco ostatním. Chcete jednou řídit lidi? Budete se muset s nimi umět o svou práci podělit. Naučte se to už nyní. Třeba takhle: „Ty teď máš chvíli čas, nedokončil bys pro mě tyhle tabulky? Já jsem ti to už všechno připravil, spočítal, jen je potřeba to tam vyplnit.“ Zbavte se strachu, že nikdo jiný než vy to tak dobře neudělá. Jinak řečeno, sice ještě nejste nadřízený, ale už se chovejte, jako byste byl. Ať si chátra zvyká. Učte se delegovat úkoly. Přesuňte práci na ty ostatní smetáky a jděte na golf. Slovo „prosím“ pro vás neexistuje, slušným jednáním dáváte najevo slabost.
19. Velké sousto si rozdrobte. Drobte ho tak dlouho, až se rozpadne na hromadu prkotin a prkotiny člověk vašeho formátu neřeší, to dělá front office crew. Nenechte se stresovat tím, že před vámi stojí velký úkol. Rozvrhněte si jej do jednotlivých postupných kroků a ty si přehledně sepište a postupně plňte. Každý odškrtnutý bod vám dodá novou energii na plnění těch dalších.
20. Všímejte si dění ve firmě. V každé firmě neustále dochází ke změnám, lidé odcházejí, přicházejí, jsou povyšováni. Objevují se nové projekty, nová místa. Část své pracovní doby obětujte sbírání a vyhodnocování právě těchto informací. Věnujte pozornost tomu, kdo obvykle bývá povyšován, čeho si šéfové cení. Když se chystá nový projekt, sledujte přípravy, buďte včas u toho, až šéf začne hledat, koho do něj obsadí. Mějte neustále přehled o tom, které anální otvory jsou právě volné a zda se jejich hostitelské systémy momentálně těší popularitě u top managementu. Není nic trapnějšího, než missed approach – vlézt do análu managerovi, který je na kill-listu. Na bitevním poli operuje řada řiťopichů minimálně stejně zdatných jako vy, tak se čiňte. Chcete být manager a všem jim to nandat? No tak. Jmenuje se to „jelení taktika“. Jelen se také nezdržuje na jednom místě, běhá si po lese, támhle ohryže stromek, támhle zašlápne veverku, támhle omlátí parohy kůru. Dělejte to stejně. Támhle něco optimalizujte, támhle vyprezentujte, někde jinde to potřebuje vykomunikovat, doprojednat, předjednat, vyreportovat… hlavně si nenechte napasovat na hlavu odpovědnost za nějaký projekt. To je hrůza a ty cílové ukazatele… náklady, termíny, kapacity, kvalita… jsou tak nechutně jednoznačné, až to bolí.
Zdroj: Článek paní Lucie Markové v příloze Zaměstnání deníku DNES. Paní Marková konstatuje, že tento zmrdifikační návod byl sestaven na základě anonymního dotazníku zaměstnanců z velkých soukromých společností a státní správy. Odpovídali policisté, pracovníci bank, telekomunikačních společností, knižního vydavatelství a stavebních firem. Při tomto výběru nás asi nepřekvapí, že článek vyzněl tak, jak vyzněl.
Když jsem to četl, kladl jsem si otázku, zda je paní Marková natolik blbá a naivní kráva, nebo zda si jen dělá před koncem roku srandu. V každém případě by potřebovala zakusit hardcore pod vedením nějakého zdatného zmrdobijce, aby získala nutný vhled do situace z druhé strany barikády, ale to jí v redakci DNES asi nehrozí. Článek nepřináší nic zásadně nového, je to takové shrnutí běžné zmrdí praxe a objevný může být pro tyto dvě skupiny osob:
– zmrd amatér, kterému Ježííš přindal na ambicích to, co mu na inteligenci ubral
– začínající zmrdobijec, který si právě uvědomil, že lepší než identifikovat činy nepřítele je poznat jeho myšlenky
Proto je přínos článku pro profesionální zmrdobijectví zhruba stejný jako přínos autoškoly pro bezpečnost silničního provozu. Zajímavý je i ilustrační obrázek, který představuje dva buzeranty s kufříky, jak přeskakují překážky.
3Pokud jste si přečetli originální text a nechce se vám blejt, případně už vyblejt nemáte co, doporučuji ještě tyto dva články.
Sbírejte kontakty! Pomohou v kariéře ze dne 27.12.2005 z téhož serveru. Nejedná se o výzvu k recyklaci elektrosoučástek, jak by se někomu mohlo zdát, ale praktický návod, jak se stát hochštaplerem. Autorka, paní Švidrnochová, přináší nový a neotřelý pohled na problematiku obsazování pracovních pozic těmi nejvhodnějšími kandidáty. Podstata článku je obsažena např. v této větě: „Vytoužená kariéra se snadněji buduje pomocí přátel a vlivných kontaktů“. Není tam napsáno, snadněji než co, tak já to s dovolením paní Švidrnochové doplním: Snadněji než dosahováním dobrých výsledků.
V sobotu relaxuji s kolegy a šéfy z 29.09.2005 opět od paní Švidrnochové nás zavede do kouzelného světa vzájemného zasouvání análních sond s vedením a kolegy o víkendech. Abych je vyhnul dlouhým komentářům, použiji citát jisté paní Kohoutové, který je v článku uveden a v jehož podmětu jsou právě různé společesnké a relaxační akce: „Snaží se také vybudovat specifické firemní rituály, které vedou zaměstnance k větší loajalitě. Pro lidi, kteří zažili socialistické rituály v národních podnicích, mohou být takové aktivity spojené s cynismem té doby, a proto je potřeba, aby v jejich případě firmy postupovaly velmi opatrně.“
Bohužel se mi nepodařilo najít, jakou kvalifikací disponují paní Králová a Švidrnochová, zda byly někdy účastny práce v normální firmě a zda nejsou nějak jinak fyziologicky nebo mentálně znevýhodněny. V každém případě jejich články jsou takovou snůškou pitomostí, že se to ani nezdá reálné
(7x známkováno, průměr: 2,14 z 5)