Dva roky se starým medvědem (Mercedes CLK 200K)

S nadšením jsem si přečetl článek Dva roky se starou medvědicí a přináším doplnění o vlastní zkušenost se starším modelem tohoto úžasného kupé, které rovněž vlastním už celé dva roky. Nejprve uvedu svůj příběh, pak teprve za ním popis samotného auta.

Autobazary nikdy

Stejně jako předchozí autor, ani já nejsem příznivcem naftových motorů a stejně jako on jsem měl čerstvou zkušenost s Octavií II TDI. To byl služební vůz firmy, u které jsem tehdy dal výpověď a zároveň plánoval nastoupit do nového zaměstnání, kde mě nečekaly pracovní cesty. Potřeboval jsem proto vlastní auto.

Mé požadavky byly jednoduché: aspoň trochu výkonný zážehový motor, cena okolo 100 tisíc Kč, karosérie bez rzi a hlavně co nejlepší dojem z jízdy. A také dostatek prostoru, měřím totiž 195 cm a nerad bych se mačkal stejně jako v mém prvním autě, Hondě Civic šesté generace. Hledal jsem netradiční vůz, u něhož nehrozí, že by mě ježdění v něm rychle omrzelo.

Nezáleželo mi na počtu najetých kilometrů, na roku výroby, počtu dveří, ani na praktičnosti odkládacích míst. A vzhledem k tomu, že jsem měl v plánu ročně najezdit zhruba 10 tisíc km, nezáleželo mi ani na spotřebě.

Původně jsem si plánoval koupit nějaký sedan. Zalíbila se mi Lancia Thesis, jenže tu v té době žádný přímý prodejce v okolí neprodával, zato jsem v okolních autobazarech narazil na tři inzeráty. Chtěl jsem aspoň zjistit, jak by se mi v tom autě sedělo.

Navštívil jsem první autobazar, tam se žádné vozidlo této značky nenacházelo, i když byl inzerát stále aktivní. Ve druhém už jsem byl úspěšnější, ale ten kus byl nejspíš po bouračce, přední sklo bylo naprasklé v důsledku ohnutí karosérie. A majitel na mě zjevně neměl čas, snažil se zrovna udat staršímu páru Fabii těsně před smrtí. Třetí autobazar měl navzdory inzerované otevírací době zavřeno, Lancie naštěstí parkovala hned za plotem. Byla pod nánosem prachu a cenovka za oknem se jevila jako notně vybledlá. Ten ležák tam musel stát přinejmenším dva roky. Takhle by to nešlo.

Tak tedy Mercedes

Tato zkušenost mě utvrdila v tom, že zdejší články na téma autobazarů nejsou daleko od reality a vedla mě ke snaze zaměřit se na koupi přímo od majitele. S takovým přístupem žádný autobazarník z mých těžce vydělaných peněz neuvidí ani korunu. Lancii Thesis jsem proto zavrhl a pátral dál.

Nejsem příznivce konkrétní značky a je mi jedno, zdali ten vůz byl vyroben v Mladé Boleslavi, Mnichově, nebo v rumunském Mioveni. To člověku dává široké možnosti, ale zároveň to navozuje rozhodovací paralýzu: těch možností bylo tolik, že bych mohl vybírat na plný úvazek a stejně se nakonec nedokázal rozhodnout, co by bylo nejlepší. Zapátral jsem proto v paměti, jaké automobily na mě udělaly dojem, a vzpomněl si na auto bývalého kolegy, který mě vezl na firemní akci svým Mercedesem W210 z roku 2000.

Byl to zážitek od prvního okamžiku. Už když jsme se blížili k vozu, otevřel zavazadlový prostor dálkovým ovladačem. Po nasednutí jsem si uvědomil, že mám spoustu místa na nohy a nemusím se krčit. Samotná jízda byla majestátní, nebylo nutné ostatním cokoliv dokazovat. Když však řidič chtěl, zrychlení mě zatlačilo do sedačky. A samozřejmě doplněk, bez kterého Mercedes nevypadá zrovna mercedesovitě: zaměřovač na přední kapotě.

Přidal jsem tedy do omezení Mercedes-Benz a hned na první stránce jsem ho uviděl. Tohle auto chci.

Koupě kupé

Nalezl jsem stříbrný kus Mercedes CLK (W208) z roku 2001, provozován ale až od roku 2003, původem z Itálie. Tohle je verze po faceliftu, což se pozná podle zabudovaných směrovek v zrcátkách. Inzerent tvrdil, že je naprosto bez rzi. To mě zaujalo, protože jsem našel i několik levnějších kusů, které už začínaly kvést, zejména okolo zámku zavazadlového prostoru.

Dál už je to standardní příběh: domluvil jsem se s majitelem, přijel za ním do nedalekého města se na auto podívat a při prohlídce se skutečně přesvědčil, že na autě žádná rez není. Bližší prohlídka nic zvláštního neodhalila, všechno vypadalo v pořádku. Pouze jsem si všiml nefunkčních displejů teploty a času na palubní desce (na internetu existuje několik návodů, jak to jednoduše a levně opravit) a také neseřízené geometrie (náklady v řádu stokorun).

Má první jízda vypadala komicky: pedály byly citlivější, než jsem byl zvyklý, takže jsem se rozjel přískokem vpřed, přesto jsem si jízdu užíval. Šestirychlostní manuální řazení šlo lehce ztuha, přesto v normě. Jinou zvláštnost v řízení jsem nepozoroval. Opotřebení interiéru odpovídalo 160 tisícům najetých kilometrů, medvěd dle italské servisní knížky pravidelně jezdil na prohlídky do 100 tisíc kilometrů, pak byl v roce 2010 převezen k nám a vystřídal několik majitelů. Ten aktuální ho vlastnil rok a chtěl ho prodat, protože přestal vyhovovat jeho životní situaci. Budilo to ve mně důvěru.

Takže jsem ho bral. Přepis proběhl až na druhý pokus, majitel si s sebou omylem vzal prošlou zelenou kartu, kterou úředník odmítal uznat, tudíž jsme ještě jeli k němu domů pro platnou.

Pravidelný návštěvník autoservisu

Přiznávám, že ve vnitřnostech aut se moc nevyznám, zato v elektronice trochu ano. Vadné displeje jsem si tedy opravil sám, k tomu účelu jsem si objednal z eBaye nové páskové kabely za 11 dolarů. Zobrazuje se mi tam teď teplota, hodiny se mi z neznámého důvodu nedaří nastavit, ty mám naštěstí na autorádiu. Když už jsem měl přístrojový panel rozdělaný, vyměnil jsem v něm i nefungující osvětlení. Nepůvodní autorádio Alpine včetně CD měniče se mi k mému překvapení podařilo na Aukru prodat za 1843 Kč, místo něj jsem si pořídil modernější Pioneer s USB vstupem.

Při první návštěvě servisu jsem si nechal seřídit geometrii a vyměnit olej. Oni kromě toho zjistili, že je potřeba vyměnit dvě kladky (kompletní rozvody potřeba měnit nebylo, je tam řetěz, který vydrží déle) a repasovat alternátor. „Budiž, to je nutná vstupní investice, pak už od toho budu mít pokoj,“ říkal jsem si bláhově.

Dalšího čtvrt roku jsem nadšeně jezdil a vše fungovalo k naprosté spokojenosti. Pak se mi z ničeho nic ráno stalo, že jsem nemohl nastartovat. Motor naskočil až na několikátý pokus a rozsvítila se kontrolka „check engine“. Diagnostika v servisu prozradila, že je problém se snímačem klikového hřídele. Nechal jsem ho tedy vyměnit, tahle součástka prý často odchází. Jenže to pak nestartovalo znovu. Podle diagnostiky stejná chyba. V servisu zkusili vyměnit kabeláž, nepomohlo to.

Automechanici „obyčejného“ servisu byli bezradní, zkusil jsem tedy zajet do Tišnova, kde se na Mercedesy specializují. Tam jejich diagnostika vypsala, že problém je ve snímači vačkového hřídele (předtím to byla zřejmě chyba překladu), takže tento snímač vyměnili. Auto opět nestartovalo. Zkusili vyměnit relé. Stejný problém. Ač nerad, nechal jsem u nich vůz déle než měsíc na pozorování, aby zkusili nasimulovat tu chybu. Projevily se Murphyho zákony: auto jim celou dobu bez problémů fungovalo a jakmile mi ho vrátili, stačilo pár jízd a opět odmítalo startovat. Diagnostika pořád vypisovala nefunkční snímač vačkové hřídele. Byl to začarovaný kruh.

Prošli snad úplně všechno, kabel po kabelu, nakonec pana vedoucího napadlo prověřit řidící jednotku. Vypadala v pořádku, ale pro jistotu zkusmo propájel kontakty, jestli tam někde není studený spoj. A pomohlo to — od té doby se chyba neopakovala.

Ovšem radost netrvala dlouho, po pár týdnech startér přestal fungovat úplně. Projevilo se to tak, že po otočení klíčkem v zapalování se ozvalo jenom cvaknutí, nic jiného. Nechal jsem vyměnit uhlíky a repasovat cívku startéru.

Další půlrok vše vypadalo dobře, a s výjimkou výměny prasklého uchycení pedálu a brzdového válce k žádným opravám nedošlo.

Pak přišla zima a já zůstal jednu krásnou mrazivou neděli trčet s nestartujícím autem na Slovensku. Startér se vesele točil, motor však nechtěl chytnout. Přivolaná odtahovka mě odvezla do autorizovaného servisu Mercedesu, kde mi za půlhodinovou diagnostiku (slabé palivové čerpadlo v kombinaci s ucpaným palivovým filtrem) naúčtovali 1912 Kč. Nevěřil jsem svým očím. Filtr i čerpadlo jsem nechal vyměnit jinde za poloviční cenu než nabízenou autorizovaným servisem a nezbývá mi než doufat, že už další odtah nebude potřeba.

Evidenci nákladů na opravy si nevedu, určitě to však bylo více než polovina kupní ceny vozu. Co jsem se bavil s dalšími vlastníky tohoto modelu, nikdo další do provozu tolik peněz dávat nemusel. Přičítám to tedy spíše své smůle, než výrobním vlastnostem vozu.

Patálie s koly

Člověk by neočekával, že bude něco těžkého na tom si vybrat, zakoupit a nechat namontovat na auto novou sadu kol. V mém případě to byla čistá agónie.

Mercedes jsem koupil s načerno lakovanými 16″ disky, které se k němu moc nehodily, tak jsem si je rozhodl nechat na zimu. U letních jsem chtěl, aby vypadaly opravdu dobře. Vhodnou velikostí jsem si nebyl jistý, tak jsem začal tím, že jsem nahlédl do technického průkazu, kde je tahle hrůza:

Snažil jsem se nějakou dobu pochopit, co tím úředník chtěl říct, avšak nakonec jsem to vzdal a vybral si rozměry kol a pneumatik podle doporučení výrobce v kombinaci s aktuální nabídkou eshopů. Kupodivu jsem trefil jeden z těch záznamů v technickém průkazu.

Disky v nestandardní velikosti 7,5×17 5×112 ET37 byly na objednávku z Německa, z důvodu dodání nesprávné zásilky jsem na ně musel čekat měsíc. Když jsem pak vítězoslavně dojel do pneuservisu s novou sadou kol, místní pracovníci zjistili, že jim tam nepasují původní šrouby. Dali mi tam dle jejich tvrzení správné, kola pak při jízdě vydávala divné zvuky, jako by v nich něco cvakalo. Reklamoval jsem to a oni šrouby zkrátili. Divné zvuky se ztišily, ale nepřestávaly. Pomohla až teprve kompletní výměna šroubů za nejkratší, co měli na skladě. Naštěstí to bylo v ceně.

Medvěd CLK

Označení CLK znamená coupé, leicht, kurz. Je to tedy lehký a krátký dvoudveřák. To ve světě Mercedesu znamená, že auto je dlouhé stejně jako dvojková Octavia a nenaložené váží 1,4 tuny. Už jenom z toho důvodu bych se zdráhal tohle kupé označit za sportovní.

Přitom podvozek sportovní vlastnosti nepostrádá. Má poměrně tvrdé odpružení, díky kterému člověk lépe cítí vlastnosti povrchu, po němž jede. Na dlouhou jízdu to však není zrovna pohodlné. K tomu je navíc velice nízký posed; když jsem vezl svou sedmdesátiletou babičku, měla problém z auta vůbec vystoupit.

Pod kapotou mého vozu se nachází druhý nejslabší prodávaný motor: dvoulitrový čtyřválec přeplňovaný kompresorem. Z toho lze vymáčknout až 120 kW a 230 Nm. Existují i verze se šesti a osmi válci do objemu 5,4 l. Papírová nejvyšší rychlost 223 km/h se mi podařila jednoduše překročit, auto při tom žralo jak tank. Můj dlouhodobý průměr spotřeby je okolo 10 l/100 km, přičemž jezdím zhruba polovinu času po městě. V ideálních podmínkách je možné se dostat lehce pod 7 l/100 km, které uvádí výrobce.

Na pohon zadních kol jsem si rychle zvykl. Obavy z toho, že z důvodu nedostatečně zatížené zadní nápravy budu mít problém s ježděním v zimě, se ukázaly jako plané. Stačí vypnout kouzelným tlačítkem systém ESP a medvěd se začne poslušně hrabat ze závěje. Pohon zadních kol navíc umožňuje jednoduché driftování.

I když většinou jezdíme ve dvou, v autě je místo pro čtyři osoby. Zadní sedadla jsou oddělena výklopnou opěrkou ruky, kromě toho lze opěrky hlavy pro lepší viditelnost sklopit tlačítkem na přístrojové desce. S čím obvykle mí spolujezdci napoprvé bojují, je posunování sedadla. To se děje čistě elektronicky pomocí tlačítka na dveřích a umožňuje kromě pohybu vpřed a vzad sedadlo zvýšit a snížit. Modely s lepší výbavou, než je v mém případě „elegance“, mají možnost elektronicky nastavovat i opěrku hlavy a sklon opěradla. Součástí mé výbavy je i dvouzónová automatická klimatizace.

Na rozdíl od novějšího modelu W209 je středový sloupek u kupé přidělaný napevno a nelze stáhnout zadní okýnka. Také chybí automatický podavač pásů, dešťový a světelný senzor a nastavitelný volant. Přesto se i u modelu W208 vyskytují netradiční ovládací prvky, kterým s oblibou říkám „úchylárny“. Například namísto ruční brzdy se při parkování využívá nožní pedál umístěný nalevo od ostatních. Pravá páčka za volantem chybí, vše potřebné bylo zabudováno do levé, nad kterou se rovněž nachází nastavení tempomatu.

Okna jsou bezrámová. Vypadá to pěkně, ačkoliv se kvůli tomu do kabiny zejména při rychlé jízdě snadno přenáší hluk. Při otevření dveří okna o pár milimetrů sjedou, aby po zavření zajela do těsnění. Dveře jsou nadstandardně dlouhé, což občas dělá problém při jejich otevírání na stísněných parkovištích.

A nakonec „simply clever“ parametry: stísněné odkládací prostory ve dveřích zachraňuje síťka u levé nohy spolujezdce, do které lze nacpat lahev s pitím. Drobné věci lze vložit do otevírací opěrky ruky se dvěma dny ve středové konzoli. V zavazadlovém prostoru je dostatek místa pro týdenní nákup, převezení kufrů při cestě na dovolenou atd., ovšem na stěhování čehokoliv většího je tohle kupé naprosto nevhodné. Když jsme chtěli z Bauhausu převézt zakoupenou zahradní židličku, připomínalo naše zápolení ježka v kleci. Tohle auto je holt určeno pro ježdění, ne pro stěhování.

21.05.2017 dqd

Související články: