Dusný Chemnitz (report, 27.8.2018)

Ačkoli já, ani mí přátelé, nejsme zastánci veřejných shromáždění, v pondělí kolem poledne jsme se dohodli, že protentokrát uděláme výjimku. K tomuto rozhodnutí nás přiměla videa z předešlého dne, která kolovala na internetu, a bylo z nich zřejmé, že právě dnešní večer slibuje smysluplnou akci.

Pro méně informovaného čtenáře menší uvedení do obrazu: V noci ze soboty na neděli zemřel po střetu s „cizinci“ 35 letý muž a další dvě osoby skončily s těžkým zraněním. Identitu útočníků policie zprvu tajila, takže byla všem jasná. Nakonec bylo zveřejněno, že se jednalo o muže z Iráku a Sýrie.

Ale my už máme úterý, 17:00 hodin, počasí je okolo příjemných 22 stupňů a my vyrážíme. Naše auto je obsazeno třemi místy a dozvídáme se, že další 2 auta mají namířený stejný cíl z Ústí nad Labem a z Loun. S posádkou jednoho z nich jsme v kontaktu.

Po pár kilometrech stavíme na jedné z chomutovských benzinek, abychom doplnili palivo a stravivo, neboť máme předtuchu, že nás čeká perný večer. Mezi tím oznamuje ústecká posádka, že jsou na místě. Parkoviště, kde jsme chtěli nechat auta, je nedostupné a po městě se prý pohybují početnější skupinky levičáků a napadající každého, kdo vypadá, že se chce zúčastnit protestu. To je sice nemilá zpráva, ale o ústeckou posádku starost nemáme. Copak my, my jsme taková veselá kopa, ale oni to berou trochu vážněji.

Přesto se nám daří zaparkovat na výše zmíněném parkovišti. K místu konání je to necelých 5 minut cesty pěšky a nemusíme jej pracně hledat, neboť tímto směrem proudí davy lidí. Po příchodu se připojujeme k zadní části davu a sledujeme průběh. Pod sochou Karla Marxe se střídají řečníci. Kousek opodál je dav lidí, který zapaluje svíčky na místě, kde migranti zaútočili.

Řečníci dohovořili a dav se chystá na průvod městem. Ten má začínat směrem vpravo od shromáždění. Na chvilku se trhá skupinka „antifašistů“, která se snaží průvod „blokovat“. Situace trvá skutečně jen několik sekund, neboť v tu samou chvíli vyráží méně početná skupinka z naší strany demonstrace, která levičáky okamžitě zahání. Mezi tím zasahuje policie.

Dav se po několika minutách dává do pohybu. Levičáci (média uvádí počet okolo 1000 – dejme tomu) na nás pokřikují, ukazují prostředníčky a pěsti. Snažím se mžourat, abych rozeznal složení davu. Většinou se jedná o mladé, hubené lidi, Araby, holky a sem – tam nějaký ten „uvědomělý“ pětašedesátník vzezřením ala Drahoš.

Policie rozhodně není po všech stranách průvodu, a tak se stane, že po tom, co se dav dostává ke konci schodiště, které vede k pasáži restaurací, na nichž část nejhlučnějších aktivistů stojí, se trhá skupinka asi 7 poměrně fyzicky zdatných lidí, a běží jim splnit to, po čem celou dobu tak touží. Levoty nestačí utíkat, dav demonstrantů tleská a povzbuzuje svou aktivnější část, která právě bez povšimnutí míjí holky a další, co nestačili utéct, a snaží se dohnat fyzicky silnější, kteří se rozhodli svou energii věnovat útěku, namísto konfrontaci s „fašismem“. K fyzickému kontaktu nakonec nedošlo a jedinci se řadí zpět do průvodu. Dále procházíme několik křižovatek, kde za jednou z nich začnou na naše hlavy pršet z přilehlého lesíka skleněné láhve. Jako obvykle – Ti, kdo je házeli, okamžitě mizí. Průvod se pomalu vrací k místu začátku a zastavuje u tryzny, okolo které procházíme také. Na místě jsou dva velké kruhy svíček, ze kterých sálá teplo a spojuje je tratoliště zaschlé krve.

Po návratu na začátek konání probíhají ještě krátké projevy a dav se chce rozejít. To se však nedaří, neboť necelých 200 m od parkoviště, kde máme auta, se nás snaží napadnout antifašisté. Mezi tím stojí těžkooděnci. Celkem početná část průvodu se trhá a podchodem obíhá policii tak, že se objevila levičákům v zádech. Fízlové mají celkem napilno. My čekáme ještě asi 30 minut. Poté se konflikt přesouvá o ulici dále a my docházíme k autu.

Před úplným odjezdem ještě doplňujíce pitný režim, sledujeme okolní události. Po chodníku kráčí přibližně tři černoši. Smějí se, je jim fajn. Jsou sebevědomí a rozhodně se nebojí, jak oznamují média. Nemluví mezi sebou německy. Krokem, jako by byli doma, se blíží ke skupince asi 15 účastníků demonstrace. Ti je přehlíží, jakoby nic. V rozpacích odjíždíme domů.

Naše média jsou plná toho, jak se v Chemnitzu konají pogromy na cizince. Čekali jsme všechno možné, ale toto jsme rozhodně neviděli. Co jsme však zaregistrovali, byla snaha médií, policie a levičáků, zabránit konání demonstrace a nakonec i průvodu za každou cenu. Levoty křičely, hrozily pěstmi, nad hlavou létal policejní vrtulník, ale i přesto dorazilo dle našich odhadů 4000 lidí.

Během dne, kdy jsem psal tento článek (29. 8. 2018) se na sociálních sítích objevil zatykač na pachatele, kde je uvedeno, že své oběti zasadil 25 bodných ran nožem do horní části těla a to ještě bez jakéhokoli důvodu. To pobouřilo především média a politiky, neboť je potřeba dopátrat, co to bylo za kolaboranta, který ten pamflet pustil mezi plebs. Fakt, že za smrt onoho muže jsou prakticky zodpovědní právě oni, kteří tuto migraci podporují, jde stranou.

30.8.2018 Arminius

Související články: