Kůrovec neboli lýkožrout smrkový. Nenápadný, 6mm dlouhý brouček. Ale média za posledních pár měsíců zaplňuje daleko víc než Aguš se Sámerem dohromady.
Tady je jeho rodinná fotka – už staršího data…
Jako všechno v přírodě, i kůrovec má svojí nezastupitelnou roli – svým působením zajistí urychlenou smrt starých a nemocných stromů, a tím uvolní místo pro nové a zdravější stromy. Má teda stejnou funkci jako třeba přírodní požár nebo šelmy.
Zdravý strom se kůrovci ubrání, prostě ho utopí ve smůle. Nemocný a oslabený strom to nedokáže a kůrovec mu sežere tolik lýka, že strom už nemůže přepravovat živiny a prostě uschne.
Divím se, že nikdo nechrání kůrovce – jeho role je v přírodě klíčová. Ten hérec z Prahy, mastrojany z Ulice, vrcholu to televizní tvorby, měl milé kůrovečky sbírat a na vatičce přenášet na šťavnaté smrky. No aspoň tím poutáním ke stromu odřel jeho kůru a kůroveček cítil nový strom a věděl kam jít na oběd.
Skutečnost je ale složitější. Příroda se dokáže bránit sama a dost efektivně, dobře víc co dělá a nikdy nedopustí, aby mělo cokoli úplně fatální následky. A i když někdy věci vypadají úplně strašně, z pohledu delšího času to je nakonec k dobru věci.
Ale člověk si myslí, že ví všechno líp a že poručí větru, dešti, stromům a přírodu předělá na dálkové ovládání.
Na území ČR se už několik tisíc let zemědělsky a lesnicky hospodaří a v posledních staletích to je už průmyslové zemědělství i lesnictví. Z původní krajiny a rostlinných kultur už nezbylo prakticky nic. I ty nejstarší pralesy v ČR jsou jenom uměle zanedbané hospodářské lesy, kde se prostě jenom pár let neprovádí normální hospodářská lesnická činnost. Z pohledu životního cyklu lesa je 100 let jenom jedna generace, na obnovu kultur do původního stavu je nutné čekat několik lesních generací, staletí.
Pikantní je, že nikdo doopravdy neví, jak vlastně má vypadat ta původní kultura – lze se jenom dohadovat na základě kusých pramenů nebo analogií z podobných klimatických oblastí, které ještě odolaly člověku, pokud jsou takové. Pravděpodobně byla původní skladba lesů na území Šumavy úplně jiná než dnes – jednalo se o vícegenerační les, směs jehličnanů a listnatých stromů, vícedruhová směs (namíchaná podle povětrnostních podmínek, nadmořské výšky a složení půdy). Les měl hustý podrost různých křáků a rostlin na kterých rostlo spousty jedlých bobulí (a tu a tam nějaká otrávená).
Až na pár nepřístupných kousků byla Šumava (a celá ČR) v minulých stoletích (i několikrát) totálně vykácená, zbavena původních porostů a většinou osázená rychle rostoucím a ekonomicky (podnikatelsky) výhodným smrkem.
Proto připoutávání se duhystů ke stromům na Šumavě s argumenty, že chrání šumavský originální prales je totéž, jako by se připoutali k pšeničnému lánu někde v Polabí a chránili tak původní středoevropskou step. Co to znamená původní les? Sto let starý? To je jedna generace! Starší ale většinou nejsou (jenom pár listnáčů žije déle – u nás). Proč chránit něco umělého? Kdo určuje co chránit a co ne, co už je staré a co ne, co má cenu a co ne? Všechno starší se má chránit? I když to je nesmysl? Proč někdo nechránil Leniny a Gottwaldy, ty sochy taky měly už pár desítek let. Zvlášť komický byl osud jednoho místa, kde nejdřív stála socha jakéhosi rakouského potentáta, pak Masaryk, pak Lenin a nyní tam je takovej jako šutr.
Za chvíli už budeme chránit i včerejší rohlíky. Nebo to vezmem do vlastních rukou jako Helenka Vondráčkovic, prohlásíme sebe sama (cokoli) za kulturní národní památku (což, věk na to má…).
Na Šumavě se kůrovci daří – asi jako křečkovi ve skladu obilí. A co dělá nažranej kůrovec? Skočí na starou kůrovcovou a dělaj kůrovčata. A protože je furt co žrát, je také furt elán do sexu.
A Šumava je kvůli tomu, že je porostlá z valné většiny stejně starými smrky na konci vegetačního období, smrky, které samy už kůrovce nezahubí, fakticky odsouzená k totálnímu úhynu většiny smrkového porostu.
Lapače a různé lákače
… jenom přiletí další kmoši, a ti co nedoletí, zůstanou na půli cesty sedět na dosud zdravém smrku. Účinnost je 20%. Chemické insekticidy – účinnost je mizivá (brouček je pod kůrou) a aby to účinné bylo, tak se musí dát dávky, které udělají slušný pogrom napříč všema hmyzošema v lese. Takže je třeba něco dělat jiného – buď nic a nechat to na přírodě nebo kácet a obnovovat. Co je správně – uvidíme tak za 500 let. Dejte vědět…
Nedělat nic a nechat to na přírodě – strategie duhystů.
Fajn nápad, nicméně ve smrkové monokultuře se sama obnoví zase jenom smrková monokultura – kde by se vzaly jiné druhy, když jsou všude jenom zase smrky a ze smrku padá jenom smrkové semínko. Prý je to šetrnější ke zvířatům. Prý nevznikají paseky a vítr se nerozběhne a nedělá polomy. Ale taky – když přestanu hospodařit na poli, tak nejdřív vyroste plevel (lebeda, kopřivy a další hnus), stejně tak les zaroste nejdřív buření a různým bordelem.
Výsledek je nejistý. Právě přechodná fáze může mít fatální následky na faunu a hydrologii území.
Kácet a nic dál – strategie kšeftmanů
Jenom vymlátit a odvézt stromy, je to nejhorší co se dá udělat. Kdo ty stromy získá, vytěží a prodá, ten se slušně napakuje. Budou následovat polomy, eroze půdy, ze zvířat tam nezbude nic. Po nějaké době se asi začne les obnovovat sám, ale změny už budou nevratné. Pokud se tohle dopustí, pak absolutně selhala státní správa.
Tady je příležitost na poutání se řetězama a vynutit si dodržení zákonů.
Kácet a obnovovat
… alespoň deklarovaná strategie správců parku
Vykácet napadené stromy a dodržet zákon, tj. do dvou let od těžby osadit vykácené plochy novými porosty podle plánu odborného lesního hospodáře. I velký lempl získá za kubík smrkoviny nastojato nejmíň 500,-Kč, v případě kvalitních stromů jako na Šumavě i klidně 800 a více. Z jednoho stromu v té oblasti jsou dva i více kubíků, takže nejméně zisk 1000,- Kč na strom. Náklady na obnovu (potřeba vysadit nejmíň 5 školkovaných stromků za jeden pokácený a aspoň 5 let ošetřovat proti okusu a škůdcům) je cca 100,-Kč na stromek, takže 500,- Kč celkem. Sazenky (á 10,-Kč na stromek) zaplatí státní dotace. Takže i lempl bude i s obnovou v plusu. To jenom na okraj, až bude někdo natahovat ruce po dotacích na Šumavu. Dobrý lesní hospodář dokáže vydělat i na takové kalamitě.
Řízená obnova dává šanci rychle obnovit vícedruhové porosty, zabránit plevelným odrůdám v přemnožení a další šance pokusit se vrátit věci k normálu. Ale nikdo vlastně neví, co vlastně tam má osadit, může jenom doufat, že zrovna tohle a ne něco jiného.
Oloupat stromy a nechat být
To je takový zoufalý nápad a pokus o kompromis. Drahá blbost a pokus zavřít duhystům hubu.
Vtip nakonec – autor Matka příroda
Nejspíš už se na ty xichty a komedie nemohla dívat, tak kůrovce radši sama zahubila – prostě ty broučci v těch stromech shnili a pochcípali. A opět je nikdo nechránil.
Závěr
Takže celá komedie posledních měsíců nás stála pár miliónů za policejní zásahy, propálily se stovky litrů paliva v autech všech stran a novinářů a jediný výsledek je – blamáž.
V souvislosti s tématem mi dorazily dvě tiskové zprávy starosty Schuberta, které vzhledem k jejich pojetí asi nenaleznou náležitou odezvu v mainstreamových médiích. Doporučuji přečíst. D-F.
1. celošumavský happening
Na dnešním koordinačním jednání Svazu obcí Národní parku Šumava bylo rozhodnuto o konání 1. celošumavského happeningu – Hájové zelení, tak už jste sežraní. Tématem happeningu budou události letošního léta Na Ztraceném. V rámci této akce bude vyjádřena podpora stávajícímu vedení Správy NP a CHKO Šumava, ministrovi životního prostředí a všem, kteří svou činností přispívají k zachování přírodních a kulturních hodnot Šumavy. Happening se bude konat v neděli 21. srpna 2011 na Modravě od 10.00 hodin na centrálním parkovišti v Modravě. V rámci akce bude představena a zahájena nová petice Svazu obcí Národního parku Šumava pro zachování přírodních a kulturních hodnot Šumavy.
O detailech organizace happeningu bude vydána samostatná tisková zpráva.
Za organizátora akce
ing. Antonín Schubert, starosta Modravy
Tisková zpráva
Ekologistický tyátr Na Ztraceném.
Od 15. července probíhá v Národním parku Šumava v lokalitě Na Ztraceném akce ekologistů. Přírodní scéna byla vybrána nikoliv spontánně na základě vzniklé situace, ale po pečlivém uvážení. Účelové bylo i přejmenování lokality na Ptačí potok. Zřejmě v zájmu režie, která dbala budoucího pokračování děje. Některé detaily scénáře sice předem unikly z ideologické konference ekologistů, ale spravedlivě nutno říci, že výsledek předčil mnohá očekávání.
Pokud se budu zabývat osobami a obsazením, tak se nedoberu valného zjištění. Média, zejména ta veřejnoprávní, se snažila národu vnutit, že jde o akci ekologů. Mediálně známý politický předskokan tyátru Liška, oproti pokračovateli Vlašínovi, ekolog není. Kdo dál z aktivistů ekolog je, to nešlo zjistit, protože ti buď při diskusi a výslechu mlčeli, anebo před kamerami nesrozumitelně ječeli. Nakonec se ale aktivisté shodli na jednom – na základě rozhodnutí klatovského soudu, kterým bylo vydáno předběžné opatření proti aktivitám Hnutí Duha, nikdo nebyl z Hnutí Duha. V prvním týdnu usilovných herecko-politických scén děj plynul nezáživně, ač se veřejnoprávní ČT snažila, seč mohla. To pravé drama nastalo až příchodem složek Policie České republiky, které byly povolány Správou parku na ochranu státního majetku, ochranu osobních práv, ochranu života a zdraví, dodržování zákonů, zákonnosti a soudního rozhodnutí. V ten okamžik vtrhla na scénu média a téměř jistý propadák okurkové sezóny se stal jedničkou. V jistém okamžiku dokonce předčil norského masového vraha. To probudilo z netečnosti i poltickou klaku a kde kdo se snažil přijít se svojí troškou do mlýna, tu slovem, tu přímým vstupem do děje. Takový zájem podpořil ekologisty k neočekávaným až profesionálním hereckým výkonům, které ocenil známkou nejvyšší deník Mladá fronta DNES. Závěr děje Na Ztraceném se tak sice zřejmě vymknul původnímu režisérskému záměru, ale o to více podnítil kreativnost ekologistických umělců. Budoucí ocenění záleží na mnoha okolnostech. Bojím se, že nejvíce na těch politických. Jenom nevím, zda vystoupení ekologistů přirovnat k tragikomedii, nebo k frašce. Zde bych se nepletl do řemesla odborníku Justovi, který třeba nalezne jinou kategorii, z hlediska svého hodnocení „celkového uměleckého projevu“.
Na Ztraceném bylo ztraceno mnoho původních ideálů na všech stranách. Na Ztraceném chtěli zřejmě ekologisté drama o vyhledání a popravě jejich úhlavního nepřítele. Tím prvním byl nominován ředitel Stráský se svým náměstkem Mánkem, pak ministr Chalupa, po borůvkovém pochodu následovali obyvatelé Šumavy spolu s doktorkou Pelíškovou a nakonec se jím stala Policie České republiky. Zdá se, že mnozí politikové se nyní budou snažit získat politické body tím, kdo policii za její asistenci Na Ztraceném víc znectí. Připadalo by mi ale rozumnější získávat politické body podporou ochrany zákona a demokracie pro všechny. To bych asi musel žít v jiné zemi a ne v tomto absurdistánu. Běžné scény Na Ztraceném se totiž odehrávaly podle stejného scénáře. Za policejní brutalitu jsou aktivisty dokladovány sestříhané scény z ekologistou vynuceného policejního zákroku a jím požadované vynášení mimo vyhražený prostor. Na kameru to vypadá dobře a každodenní zkoušení přeci nějaký ten povedený záběr zajistí. Na divadelních prknech by to možná působilo úsměvně. V reálu to však připomíná předscénu k tragédii, kdy bude český premiér prosit u pultíku, tak jak učinil včera britský premiér. A to jenom proto, že pro nějakého pitomce bylo lepší na počátku posbírat pár pitomých politických bodíků, bez ohledu na to, jak stupidní ty bodíky jsou.
Ing. Antonín Schubert, starosta Modravy
(Zatím nikdo nehlasoval)