Shlédl jsem vyjádření prezidenta Asociace penzijních fondů ČR Jiřího Rusnoka v pořadu Ekonomika plus na připravovanou důchodovou reformu. Opět jsem zaznamenal posun v lidském myšlení a opět mám potřebu k tomu něco napsat.
Poslední varianta reformy zahrnuje sjednocení DPH na úroveň 19 % (neboli další zvýšení daní) a zahrnutí soukromého spořícího pilíře. Zmíněné zvýšení daní má údajně kompenzovat výpadek příjmů důchodového systému v důsledku snížení odvodů do důchodového systému. Nebylo upřesněno jakých odvodů, každopádně výše sociálního pojištění placených zaměstnavatelem se změnit nemá.
Nyní k onomu posunu myšlení, reformu rozeberu později. Jako student, jsem v roce 2004 (plus mínus) na VŠE shlédl vystoupení Jiřího Rusnoka a nějakého dalšího myslitele z ČSSD na téma důchodová reforma. Socialista mluvil více než půl hodiny, ukázal tisíc grafů a tabulek, ale v podstatě nic neřekl a řešení nenabídl. Poté se slova ujal p Rusnok. Ukázal slide s pěti panáčkama a řekl k tomu dvě věty. I největšímu volovi muselo být v tu chvíli jasné, že co se týče důchodového systému, máme zaděláno na průser. Nabídl řešení důchodového systému formou třech pilířů, přičemž jedním z pilířů bylo spoření u soukromých společností. Pan Rusnok byl v té době zaměstnancem ING, pozici si již nepamatuji. V čem spočívá posun v jeho myšlení? Ve zmíněném televizím vstupu p Rusnok opět zmínil spoření u soukromých společností, nyní by ovšem mělo být povinné. Jiří Rusnok je prezident Asociace penzijních fondů ČR. Koho cheba jíš, toho píseň zpívej.
A nyní malá vsuvka:
Ve svém minulém článku „ABL totalita“ jsem nastínil své obavy z působení Víta Bárty v české politice. V některých komentářích zaznělo, že Bárta je úspěšný soukromý podnikatel, a tudíž nemá potenciál být zkorumpovatelný, když to hodně zjednoduším. Je Bárta úspěšný podnikatel? Samozřejmě. A co třeba Adrej Babiš, to je také úspěšný podnikatel? Taktéž, akorát si nyní všichni nedobrovolně ničíme auta směsí nafty a řepky.
Na začátku podnikání chce mít každý podnikatel co nejliberálnější podnikatelské prostředí. Když ale vyroste, začne usilovat o moc a liberální prostředí mu přestane vonět. Proč? Protože napomáhá jeho konkurenci. Začne tak vytvářet umělé bariéry vstupu do odvětví. Úplně nejlepší situace pro něj nastává, když je obyvatelstvo nuceno odebírat jeho služby. To už bude otevřeně mluvit o potřebě regulace toho či onoho, nebo o nebezpečí globálního oteplování atd. Tudíž, nejen že úspěšný soukromý podnikatel není odolný vůči korupci – on jí dokonce vytváří.
Myslím, že je jasné, co tím chci říci. Prakticky každý, Vy i já, budeme na veřejnosti prosazovat ty myšlenky které nám hrají do karet. A to zejména v případě, kdy nám začne vonět moc, peníze nebo popularita kterou dosáhneme a budeme chtít stále více.
Zpět k důchodové reformě.
Když jsem zaznamenal návrh Bezděkovy komise na řešení současného stavu důchodového systému , tak jsem by na pana Bezděka a další docela nasr… Řešení obsahovalo právě výše zmíněné sjednocení DPH na úroveň 19 %. Oproti tomu se měly snížit odvody zaměstnavatelů na sociálním pojištění. Jak může nějaký ekonom toto navrhnout? Jaký lepší argument potřebuje politik pro další zvýšení daní? Co jsem si myslel, tak se také stalo. Politici si vzali z návrhu to co se jim líbilo, neboli zvýšení dolní sazby DPH. V současné době nepomůže stavu naší ekonomiky žádné zvýšení daní! A to ani kdyby kvůli tomu měly denně umírat matky s kočárky.
Tak jako se politici chytili zvýšení DPH, tak se nyní mohou chytnout onoho povinného spoření v peněžních ústavech. Skrývá to totiž bezvadný korupční potenciál. Budeme určovat které peněžní ústavy mohou a nemohou poskytovat tuto službu, budeme určovat pravidla a navenek se to ještě bude tvářit tržně. Paráda. Co víc si přát. Myslím, že ale existuje velice jednoduché pravidlo, které se může zapamatovat každý: „Vždy, když je něco povinné, tak je to na ho…“ A proč je to povinné? No proto, aby z toho měl někdo třetí prospěch. Ne ty, milý ovčane. Spoustu z Vás určitě namítne, že pokud nebude spoření povinné, tak spousta lidí nebude mít v důchodu žádné prostředky naspořeno. To je dost možná pravda. Jenže za a) nikde není řečeno, že v roce xy máte přestat pracovat* a za b) tím, že spoření bude povinné, tím ovčany odpovědnosti nenaučíme. A soukromý pilíř je zejména o odpovědnosti.
Záměrně nepíšu „soukromý spořící“. Protože soukromé zabezpečení na stáří může mít spoustu podob. Například pořízení hodně dětí v rozvojových zemích, kupování bytů na pronájem, budování vlastní firmy, nebo investice do akcií. Politici nás ovšem nechtějí naučit odpovědnosti, oni nám chtějí vnutit ten způsob, ze kterého budou také něco mít. Nebo snad máte pocit, že náš stát odměňuje slušné a odpovědné a trestá neslušné a neodpovědné? Podle mě je tomu přesně naopak. Poctivá střední třída vždy zaplatí chování těch nepoctivých, ať už bohatých nebo chudých. Pod tíhou těchto logických důkazů se nám důchodová reforma scvrkává pouze na způsob, jak zalepit největší díry ve státním rozpočtu a zajistit tak další pokračování průběžného důchodového systému. Další parametry oné „reformy“ tedy nemá smysl rozebírat.
Jak se tedy opravdu zajistit na důchod?
Krásný článek na toto téma napsal Jan Traxler na Finmag.cz. „Jak se zabezpečit na stáří? Pořiďte si „slepici“!“ – a k tomu dodává, „schovávejte co nejlépe svůj majetek před nenechavou rukou státu!“. Tímto je položen základní kámen myšlenky. Nicméně odpověď konkrétnímu člověku, jak řešit jeho zabezpečení na důchod, není vůbec jednoduchá. Zkusím nastínit pár základních možností:
1) Spoření u státu, neboli důchodové spoření.
Dle mého názoru asi nejnesmyslnější varianta ze všech možných. Má snad smysl v případě, že jste extrémně chudí a máte šanci, že se o Vás stát postará, pokud nenastane nějaký armagedon. Generace dnešních třicátníků bude sotva dostávat nějaký důchod. Pokud budete přispívat státu, buďte si jisti, že dostanete méně, než kolik jste naspořili (v reálné hodnotě). Bohužel zaměstnanci se této variantě vyhnout nemohou.
2) Pořízení nemovitosti na pronájem
Obecně varianta která dává smysl, ale nesmí být realizována stůj co stůj. Zejména v současné době, se mnoho lidí přesvědčilo o tom, jak nevýhodně nakoupili nemovitosti. Výhoda nemovitostí a zároveň jejich nevýhoda je v tom, že jsou využívány k přivýdělku lidmi, kteří nechtějí nebo nemohou podnikat. Stává se pak to, že cena nemovitostí roste do nesmyslných výšek, kvůli vysoké poptávce a zároveň cena pronájmů klesá, protože je na trhu hodně bytů na pronájem. Vysoké finanční prostředky pak generují minimální příjmy. Pokud jste nakoupili nemovitost na vrcholu, zadlužili jste se, a pak bude následovat pád spojený s dalším poklesem pronájmů, tak jste si právě pěkně nasr… do bot.
Nemovitosti jsou dobré protože jsou uchovatelem hodnoty a zároveň generují příjem. Jejich význam je ale v ČR silně přeceňován. To, co si ale řada lidí vůbec neuvědomuje, je to, že stát funguje na principu „ber kde se dá“. Daně z nemovitostí budou jedny z nejrychleji rostoucích v ČR. Minulý rok se daň z nemovitostí zvýšila dvojnásobně. Může se pak snadno stát, že daně nabudou rozměrů jako v Kalifornii v USA (ročně 3% z tržní ceny nemovitosti), což je víc, než by jste v současné době platili za pronájem té samé nemovitosti. Nemovitost nemůžete zatajit, nemůžete jí přesunout, majitel je zcela jasný a navíc je jasné, že má peníze, protože kdyby je neměl,tak by neměl ani onu nemovitost.
3) Spoření v důchodových fondech
Já jsem vůči tomuto způsobu dost skeptický. Zaprvé, kolikrát za oněch pětatřicet let co budu spořit může fond zkrachovat? Za druhé, fondy investují do dluhopisů, a ty fondy, které budou zahrnuty v důchodovém systému nesmějí investovat do akcií. Co je to dluhopis? Papír o tom že stát dluží peníze. Jak stát splatí dluhopisy? Tím že vytiskne nové peníze. Z toho vyplývá, že pokud fond netvoří zisk jinými aktivitami, tak maximum co dostanu zpět v reálné hodnotě, je to co jsem tam dal. Fond by ovšem musel mít nulové náklady a nulový zisk, což je nesmysl. Nedávno jsem slyšel dalšího ČSSD myslitele prohlásit, že je dobré, když stát má dluh, protože do něj investují dluhopisové fondy.To krásně dokresluje to co jsem již napsal. V reálné hodnotě tedy, nejen že nedostanete to co jste tam již dali, ale musíte se o své úspory podělit se státem a fondem.
K tomuto bodu by bylo potřeba rozepsat systém, při kterém stát splácí své dluhy pomocí inflace (tištění peněz) a ožebračováním poctivých střadatelů, ale to snad příště.
4) Spoření v akciových a jiných fondech
Pracoval jsem v bance, a tak znám pozadí. Při investici do fondu máte jisté roční poplatky za správu fondu, poplatky za vstup a výstup z fondu a oproti nim stojí nejistý zisk. Tento umělý zisk je navíc tvořen znehodnocováním měny. Sečteno podtrženo, vychází to negativně.
5) Investování do akcií
Sporné téma. Je možné vydělat i prodělat.Výhoda je v tom, že celkem dobře kopírují růst peněžní zásoby. To znamená, že v průměru sice reálně nic nevyděláváte, ale můžete zabránit reálnému poklesu hodnoty Vašich peněz. Můžete ovšem investovat do špatné firmy. Zároveň velké výkyvy hodnoty akcí Vám neumožní, peníze vybrat kdykoliv, pokud se nesmíříte se ztrátou.
Krátkodobé a spekulativní obchody:
Základní pravidlo je to, že na akciových burzách nevzniká žádná přidaná hodnota. Tudíž, aby někdo vydělal, musí někdo druhý prodělat. Ten kdo vydělá vždy, je burza, případně zprostředkovatel obchodu (X-Trade Brokers, BrokerJet a další). Ten kdo zpravidla vydělá jsou velcí hráči. Proč? Protože mají přístupné informace od burz a zprostředkovatelů, které nejsou dostupné malým hráčům. Pokud jsou mé informace správné, tak alespoň přibližně vědí kolik je zadáno jakých příkazů. Ten kdo v průměru vždy prodělá jsou malí hráči. Nemají žádné informace a jsou naivní. Proto jsme ze strany médií masírováni bezcennými informacemi o vývoji finančních trhů. Naivní blbečci ve vidině vysokých zisků do systému nalijí další peníze, které si zanedlouho rozdělí velcí hráči na trhu. Zajímá Vás někoho, jestli se PX index pohnul o 0,1% nahoru nebo dolu? Mě tedy fakt ne.
Pokud bych investoval do akcií, tak dlouhodobě a na růst a vycházel bych z nějakých reálných a relevantních údajů. (kvalitní, zisková a nejlépe podhodnocená firma) Další otázkou jsou dividendy, ty ale také nejsou jisté.
6) Slepice a vejce
Nejlepší způsob jak se zabezpečit na stáří. Bohužel ne pro všechny, ale jen pro ty co a to mají odvahu, čas, peníze a silné nervy. Jako zajímavou myšlenku nastínil Jan Traxler možnost investovat do již funkční firmy známých, příbuzných nebo i cizí firmy. Když bude člověk opatrný, může to být zajímavá varianta pro ty, co nechtějí sami podnikat.
Pokud znáte další možnosti jak se zabezpečit na stáří, napište je prosím do komentářů. Pro ostatní to může být dobrá inspirace.
Když to shrnu. Spoření na důchod není o tom, jak se z malých částek stanou velké a rozmnožující se peníze. Jde o to, aby vaše v naspořené peníze co nejméně ztrácely reálnou hodnotu! Pokud potkáte OVB „finančního poradce“ tak vám ukáže exponenciální křivku zobrazující nárůst nominální hodnoty Vašich prostředků. Co Vám ale neukáže, je křivka inflace, která je zpravidla nad ní…
Poznámka
* V Hong Kongu jsem viděl spoustu pracujících „důchodců“, a rozhodně nevypadali, že by nějak strádali. Naopak, byli docela čiperní a docela dobře se s nimi povídalo (čínsko anglicky :). Samozřejmě, ne každý z nás bude tak čiperný, ale o tom je právě ta odpovědnost.
(Zatím nikdo nehlasoval)