Druhé kolo prezidentské volby, vyčerpávající příručka voliče

V časech svého mládí jsem si stýskal, jakou to mám smůlu, že jsem se narodil do tak nudné statické doby. Žádné velké, historické události. Plynutí času se projevuje jen pořadovým číslem u sjezdu Strany, přelomové životní události reprezentují první taneční, první polibek a první opušťák.

To otec zažil přátelskou pomoc a děd dvě světové války. Pak přišla Sametová, padla železná opona, skončila studená válka. A já si zase říkal, že teď už bude do konce života zase jen poklidná nuda. Skončila historie, není už o co bojovat a usilovat. Opět jsem se mýlil a svět se mi od té doby zdá čím dál komplikovanější. Hledám odpovědi a zjednodušení a zde si dovolím předložit svou současnou verzi okolního světa, aplikovanou na prezidentskou volbu. Pro většinu se bude zdát dost možná překonaná, ale někomu možná přijde prakticky užitečná či teoreticky podnětná. Filosofickou podstatu svého sdělení bych tedy vyjádřil: naše současná doba není statická, vše je v pohybu, ať se nám to líbí nebo ne. To co máme dnes, nemusíme mít zítra a o tom, jak bude vypadat zítřek, se rozhoduje už dnes. Měli bychom mít rozmyšleno, jak se k tomu postavíme. Naše zájmy za nás nikdo jiný hájit nebude. Současně buďme uměření v očekávání. Že se k tomu postavíme aktivně, ještě neznamená, že se něco změní. Ale budeme mít alespoň prst na tepu doby.

Do volby prezidenta promítáme svůj světonázor a postoj k životu vůbec. Hulvát, lhář, Rusko, Čína, vítač, EU – to jsou jen střípky. Kostru a lepidlo jim dávají naše hodnoty a jejich priority. Ale to už předbíhám, pusťme se na cestu, na jejímž konci bude naše Volba.

1. Jsem saturován bojem o zrno. Jsem prostomyslný.

Musíte zabezpečit sobě a své rodině základní životní potřeby. Nebo příroda k Vám byla skoupá při přídělu analytických schopností a bystrosti (a o tom já něco vím, neb v mém případě byla tak poťouchlá, že mi jich přidělila právě dost na to, abych si uvědomoval vlastní limity a příliš málo na to, abych politické události zcela rozklíčoval). Nikdo, ale vůbec nikdo vám nemůže vyčítat absenci občanských názorů. To ale nutně neznamená, že musíte nad politikou mávnout rukou a pustit ji zcela ze zorného pole. Snad máte ve svém okolí někoho důvěryhodného, kdo se monitorování veřejného prostoru věnuje a můžete dát na něj. Nejlépe někdo z rodiny. Nebudou to asi úplně vaše zájmy, ale pořád o řád lepší než nic nebo když to hodíte prvnímu, kdo vám nabídne koblihu.

Závěr: nevolte vůbec, nechte si poradit nebo postupte do další úrovně.

2. Mám to na háku.

Předpokládáte, že svět se bude nadále točit i bez vašeho přispění, beze změn a bez negativních dopadů na váš život. Možná jste dokonce přesvědčeni, že je to přirozený stav věcí na úrovni přírodního zákona, protože jste v životě nic jiného nezažili. Dle mého se hluboce mýlíte a současná selanka (mám co jíst, mám kde spát, dělám si více méně co chci, nikdo se mne zrovna nechystá vykostit) je jen historická anomálie.

Závěr: zatněte zuby a postupte na další bod nebo setrvejte ve své iluzi (čímž pro Vás cesta příručkou končí, já vám děkuji za pozornost a přeji, aby se žádné z mých předpovědí nenaplnily).

3. Stejně to nemá cenu.

Máte můj respekt, protože evidentně máte své hodnoty, o které jste svedli boj. Jen jste to vzdali, protože je to beznadějné. Zatněte zuby a postupte na další bod. Možná se ukáže, že jste se rozhodli v zásadě správně a jen si ujasníte, proč.

4. Rozum nebo emoce

Poslední zastávka, kdy máte ještě příležitost zavčas skončit a nepřipustit si pochybnosti. Triviální konstatování: jsme pořád v zásadě živočichové, řízení svými emocemi a podvědomím. Emoce spolu s naší sociální bublinou nás nutí zaujmout postoje, místo toho abychom měli názory. Pro přežití druhu a soukromý život, jistě dobrá výbava. Ale v otázkách politických, domnívám se, riziko. Pokud necháme emoce v klidu pracovat a nerevidujeme jejich výstupy, jsme nepřiměřeně ovlivněni svým okolím (v tom lepším případě) nebo vydáni napospas šikovným manipulátorům (v tom horším případě). Pokud se rozhodneme vzepřít, musíme si stále klást otázky jako: Je mi ten člověk sympatický? Proč je mi sympatický? Jakého ho chci vidět? Je takový opravdu nebo se jen takovým dělá? Sděluje mi svým tvrzením něco nebo jen vyvolává emoci? Slibuje mi něco, co je vůbec v jeho kompetenci? Neříká to samé, co statní, jen to jinak zabalí? Jak bych se na věc díval, kdybych patřil do jiné sociální bubliny a desítky dalších otázek. Dva příklady za všechny: Zeman – ochráním vás před uprchlíky (Hu hu hrůza, uprchlíci! Ale nevšiml jsem si, že i druhá strana je odmítá. Navíc prezidentovy praktické kompetence v této věci jsou přinejmenším problematické, ne-li nulové a navíc kompletní politická reprezentace napříč všemi stranami je také proti, takže uprchlíci dnes nejsou žádné jablko sporu.) Drahoš: nejmenoval bych vládu s komunisty (Hurá hurá! Ovšem zapomínáme, že KSČM je stejně regulérní partaj jako všechny ostatní, takže tímto krokem Drahoš ohýbá pravidla úplně stejně jako Zeman, když ukáže na Babiše a řekne: tenhle bude premiérem, smiřte se s tím.).

Závěr: nekomplikujte si život a pouze reagujte nebo zapojte do rozhodování evolučně mladší části mozku a postupte do další úrovně.

5. Hodnoty

Gratuluji, rozhodli jste se vzít budoucnost do vlastních rukou. Ovšem odvrácenou stranou mince s podobiznou rozumu je zodpovědnost. Vaše noci už nikdy nebudou tak klidné a bezesné, jak tomu bývalo dosud. Rozhodnutí, která v potu duševního úsilí provedete, se mohou ukázat jako špatná nebo se dokonce za svého života ano nedovíte, byla-li dobrá či špatná. Proto je potřeba se při rozhodování opírat o pevné základy a to jsou Hodnoty.

Každý máme nějaké ty hodnoty, i když jsme o tom dvakrát moc nedumali. Typické mainstreamové hodnoty jsou např. „nelhat“, „nebát se“, „nekrást“, ctění „pravidel hry“, vystupovat „slušně“, „držet slovo“, „lidský život je cenný“, „právo na svobodné vyjádření názoru“ a další „práva na …“, koneckonců řadu jich máme uvedeno v ústavě. Ale třeba máte úplně jiné hodnoty, ty svoje, které úplně nezapadají do oficiálního pohledu. Nebojte si je přiznat, vždyť to celé děláte pro sebe, nikdo vás neposlouchá, nikdo neodezírá ze rtů. Řekněte si otevřeně, že „kdo nekrade, okrádá svoji rodinu“, „prachy ničím nenahradíš“, „účel světí prostředky“, „za poctivost si nic nekoupím“, „lidský život nemá valnou hodnotu“ nebo „není nad společenský úspěch“ či „slibem nezarmoutíš“. Prosím jen, aby nedošlo k nedorozumění a nepovažovali jste mne za naivního snílka: naše každodenní kroky pochopitelně nekopírují neochvějně „hodnoty“. Nejsme Rychlé šípy, Čuk & Gek nebo Jan Hus. „Hodnoty“ jsou jakýmsi majákem v dáli, který nám ukazuje směr, abychom se neztratili. Majákem, k němuž míříme cestou spíše více než méně klikatou, ale přesto plus minus držíme směr.

Závěr: Vykonali jsme povinnou zastávku a ujasnili si naše hodnoty.

6. Zvolení vhodné strategie

Hodnoty ovšem, na rozdíl třeba od krup nebo zvonků, nepadají z nebe. Musíme vsadit na některé z mnoha strategií, které nám okolní svět nabízí. Například v oblasti společenského zřízení: anarchokapitalismus (v praxi ještě nikdo nikdy neviděl), demokracie (známe na vlastní kůži), autokracie (někteří z nás také znají na vlastní kůži). Konkrétně si třeba řeknete, že ty věčné životní nejistoty, útisk nadnárodním kapitálem a taškařice typu Žvanírna vám už lezou krkem a rozhodnete se pro něco předvídatelnějšího, třeba Babišovu pevnou ruku. – Další příklad, strategie geopolitická: buď můžeme být součástí západní civilizace se všemi jejími moderními výdobytky jako genderová vyváženost, práva menšin, politická korektnost a politicky integrovaná EU, ale taky kotvami jako NATO a celoevropský sdílený ekonomický prostor. Nebo se od západního prostoru odpoutáme a uvolněný prostor zaplní někdo jiný, třeba Rusko nebo Čína, se svou představou uplatňování vlivu a se svou sadou hodnot. No a pak jsou i tací, co jsou bytostně přesvědčeni, že na stole je i třetí možnost, tedy odejít z EU a vytvořit ostrov stability a prosperity mezi dvěma mlýnskými kameny. Já hodnotím tyto tři varianty jako velmi špatnou, stokrát horší a zcela utopistickou. Ale vy to pravděpodobně uvidíte jinak.

7. Zvolení vhodné taktiky

Už je té teorii trochu hodně, ale nebojte, blížíme se konečně k něčemu hmatatelnému. Ale nejdříve si zopakujme: uvědomili jsme si své hodnoty, zvolili určitou strategii a nyní budeme hledat optimální taktiku v rámci zvolené strategie. Příklad: chci opustit EU, bude lepší aktivně vyvolat Czexit nebo raději počkáme, až nás sami vyobcují? Další příklad: chci zůstat v EU a vybojovat si v ní svůj prostor k životu. Bude taktičtější zahájit jednání prohlášením, že OLAF je ovládán mafií (a že to je opravdu neortodoxní otvírač dveří!) a že Komise je parta dementů, která nechápe, že vnější hranice se musí hlídat? Nebo odmítnout Dublin 4, současně přijmout 10 křesťanských azilantů a hledat spojence pro uznání vyjímky ze společné azylové politiky? Další příklad: chci jít trnitou cestou parlamentní demokracie. Budu volit někoho, kdo s železnou jistotou bude ohýbat pravidla, jako by byla z gumy nebo někoho, u něhož sice nemám historii, ale má potenciál být méně špatný?

8. NoGo kritéria

Konečně máme pohromadě všechny podklady. Z hodnot vybereme ty pro nás naprosto nejdůležitější a porovnáme, jak je oba kandidáti naplňují optikou strategií a taktik. Do dalšího kola postoupíme jen s těmi kandidáty, kteří splňují všechna „přes to nejede vlak“ kritéria.

9. Váhy a skóre

Pravděpodobně vám neprošel ani jeden kandidát. Popravdě, to se dalo očekávat. Musí nutně přijít to úplně nejtěžší, tedy vážení jednotlivých pro a proti na lékárenských vahách. Úplní masochisté ještě nejsou v úzkých. Vyhotoví si seznam běžných kritérií, každému kritériu přidělí váhu a kandidáta pro dané kritérium bodově ohodnotí. Sečtením vážených bodových hodnocení získáme celkové skóre. Ať už jste či nejste masochista, v praxi se obě skupiny stejně nakonec sejdou na – viz závěrečný bod.

10. Závěrečná volba

Skvělé, děkuji za trpělivost. Oceňuji vaši vůli a sofistikovaný přístup. Nyní zvolíme svého kandidáta. A protože skutečný život je mnohotvárný, do značné míry nepředvídatelný a subjektivní, velmi pravděpodobně hodíte (stejně jako já) vypracované skóre do koše. Rozhodnete se na poslední chvíli a zcela emotivně. Třeba nějak takhle:

Zeman je sebestředný sólista. Je velmi, velmi inteligentní, duševně ve výtečné formě. Má obdivuhodnou schopnost vyhmátnout aktuální společenské téma, oslovit masy a připoutat je k sobě. Je národu příkladem, že alkoholismus, lhaní, překrucování, podvádění a ohýbání pravidel je společensky přijatelnou normou. Jeho pokračovatelé začnou tam, kde on skončil nebo skončí. I myšlenky, které reprezentují naše národní zájmy (jsme proti bezbřehému přijímání kohokoliv, obchoduje se i s nepřáteli, není vždy lepší se mýlit s přáteli než souhlasit s nepřáteli) degraduje hrubě populistickým podáním a nedůstojným podlézáním. Je rétoricky proevropský, praktickými kroky naopak posouvá vnímání naší republiky (především vnitrostátní optikou) směrem na východ. Jeho skutečné názory jsou neznámé, ty veřejně prezentované (s vyjímkou dvou nosných témat) pružně mění, nezřídka na zcela protichůdné. Jeho financování je skryté. Obklopuje se velmi problematickými osobami. – Proti němu stojí kandidát, který nemá politickou historii. Svoje názory formuluje velmi opatrně, jak velí předvolební taktika, občas s jemnými korekcemi. Je podepsán pod výzvou s jednoznačně „vítačckými“ formulacemi. Vystupuje kultivovaně a korektně. Je prozápadně orientovaný. Má potenciál změnit společenskou atmosféru.

Moje volba je Drahoš.

21.01.2018 Vlch

Související články: