Před časem tu vyšel Rootův článek o root-dreamcar s vrtulí na podvozku. Nehodlám ten koncept kritizovat, moje znalosti fyziky postupně degenerují a stává se z nich možná lepší úroveň ZŠ.
Nicméně i s touhle mizernou troškou bych chtěl přiblížit svůj vlastní koncept dreamcar. Pravda je, že mě Rootův článek vyprovokoval k důkladnému zamyšlení, jak by takový dreamcar měl vypadat.
Předně nejde jenom o dreamcar, jde také o dreamtrasy, po kterých by se mělo pohybovat. Podle mě by totiž jak neporovnatelně vyšší účinnost elektrických motorů v porovnání s motory spalovacími, tak nižší valivý odpor a dnešní možnosti elektronického řízení provozu s případnou optimalizací odporu vzduchu řazením vozidel jedoucích za sebou umožňovalo zavedení osobní kolejové dopravy. Případné ušetření fosilních zdrojů, která dnes používáme jako paliva pro příští generace a jejich smysluplné využití pro chemickou výrobu by bylo také nezanedbatelným plus.
Nedávno jsem se navíc dočetl, že se objevil vzkříšený koncept auta „na baterky“, s dojezdem 40 mil (tj asi 60 km) na nabití. Proč mu nepřidělat navnitř od pneumatik další kola, na kterých by mohl jezdit po kolejích? Při dalším zlepšení konstrukce těchto vozidel, nebo zavedení alespoň hybridních motorů by takové auto po odpojení z napájené kolejové trasy mohlo pokračovat do místa určení jako běžné auto.
Tedy jak si to představuju: Vedle dálnic se vybudují dva kolejové pruhy, jeden pro osobní automobily a druhý pro nákladní – zprava bude v určité výšce (svrchu a z boku krytá) napájecí kolej. Každé auto bude mít na pravém boku nějaké tykadlo, pomocí kterého z ní bude nějakým způsobem schopné odebírat proud. Jak vyřešit, aby vysoké napětí v koleji neprobíjelo skrz dvere osobních kolejových aut a nevyžadovalo pětitunovou mašinérii na palubě je pro mě těžká otázka, ale předpokládám, že kolejnice není trolejnice a bude moct být dostatečně tlustá a případně částečně i z hodně dobře vodivého materiálu, aby supervysoké napětí vzhledem k odporu nebylo tak potřeba. Na koleje se budou připojovat automobily jedoucí po dálnici zleva a nákladní automobily na přípojkách zprava, alespoň dokud normální benzínová / naftová auta zcela nezmizí. Všechna auta budou vpředu a vzadu vybavena připojovacím zařízením, které bude sloužit jako nárazník i jako prostředek k připojení se těsně za před ním jedoucí vozidlo. Po najetí na koleje přebere řízení vozidla (tedy hlavně jeho rychlosti) počítač, řidič si bude moci otočit sedačku nebo jinak překonfigurovat interiér tak, aby případnou třičtvrtěhodinovou jízdu z Prahy do Mnichova mohl strávit nějak smysluplně. Počítač na připojovací koleji automaticky zrychlí vozidlo na provozní rychlost 250 km/h, v případě přetížení trasy (který na výjezdech vznikat asi bude) popřípadě zpomalí, každopádně pojede rychle až do chvíle, kdy se bude moci připojit na před ním jedoucí vozidlo (od toho si slibuju snížení odporu vzduchu, který bude v těchto rychlostech tvořit největší podíl z výkonu motoru).
Časem, až to technika dovolí, nevyloučil bych i rychlejší (350 km/h) a ultrarychlé (450 km/h) pruhy. Jedním z důvodů, proč se neuvažuje o rychlovlaku např. Praha-Plzeň je to, že rozehnat xxxstatunový kolos vlaku na vysokou rychlost a po 100 km ho zase brzdit je zbytečné plýtvání, které by se nevyplatilo. Na počítačem řízené kolejové trase odpadají strachy o pasivní bezpečnost a není nutné konstruovat stokilové deformační zóny a prvky, pokud by se povedlo „rychlostní“ koleje natáhnout i po hlavních silnicích a do blízkosti center měst (možnám že je asfaltka i dobrý podklad pro položení kolejí? nevím), dala by se snížit obecně maximální povolená rychlost třeba na 50 km/h a karosérie aut by mohly být z plastů (což pohltí všechnu ušetřenou ropu, bude z toho za pár let jenom hromada nepřetavitelného rozlámaného nerecyklovatelného umělošrotu a bude se to muset nějak specielně pálit – to by byla ironie), čímž by se ušetřilo snad víc hmotnosti než by se vyplýtvalo na těžké baterii. Osobní vozidlo, s aerodynamickým tvarem (a křídly, ne vrtulí – kvůli přítlaku) a jedoucí po kolejích, s posádkou vážící celkem třeba 1 tunu se na 100 km rozáhnět snad vyplatí, zvlášť když mám podezření, že to rozhánění bude při příznivě postavené trase (furt z kopečka) a kolonách vozidel jedoucích těsně za sebou a zmenšujících tak odpor vzduchu posledním energetickým výdajem, který bude na takovou cestu nutné udělat.
Rychlost nákladní dopravy by se mohla postupně minimálně zdvojnásobit, v případě hybridních tahačů a návěsů by odpadlo složité nakládání a vykládání zboží na a z vlaků. Řízení takových ad-hoc vlaků (vyplatí se, aby to jezdilo za sebou) nemůže být z hlediska naprogramování takový problém, a mimo koleje by se dalo jezdit třeba na bionaftu nebo líh, až opravdu dojde ropa. Navíc by byl transport zboží na trasách, které by byly postavené tak aby se neničily při průjezdu xxxsettunových monster, navíc s minimálním odporem a za potenciálně levnější energii nejenom rychlejší, ale také levnější.
No a končíme – za jízdy se samozřejmě dobije baterie automobilu, na výjezdovém pruhu automobil automaticky zpomalí (vzbudí posádku) a předá řízení řidiči, který pak po běžné silnici/ulici dojede na místo určení, kde si vozidlo popřípadě znovu připojí k nabíjecímu stojanu. Odpadnou emise ve městech, ale i mimo ně, celá doprava bude moct být zásobena ekologickou atomovou (a časem i jinou) energií. A další vychytávky, typu zpomalování se zpětným odběrem energie apod. se přímo nabízejí.
Původně jsem chtěl napsat i to, že by se snížila úmrtnost na silnicích, ale při pomyšlení co se stane, když takový bakeliťák ve 300 km/h vykolejí mě tahle radost přešla. Útěchou může být, že k vykolejení z technických příčin dochází nepoměrně řidčeji než k lidské blbosti.
(Zatím nikdo nehlasoval)