Povím vám příběh o dopravních policistech, kteří slušné řidiče chrání a xindl pronásledují. Že nechcete slyšet žádné pohádky a radši si počkáte na Simira Hinterladera a Bena Schwula v televizi? OK, tak to napravíme.
Povím vám tedy příběh o dopravních policistech, kteří se chovají jako xindl a pronásledují slušné řidiče, přičemž vedlejší roli sehrál detektor višní v čokoládě od firmy Dräger. Přidávám ho jako bonus pro ty naivní čtenáře, kteří si myslí, že dokazování Policií ČR je vedeno korektně a pro ty, co čtou D-FENSe služebně.
Stalo se v Lysé nad Labem, okr. Nymburk, dne 6.10.2001 ve 3:00. Příslušníci PČR, skupiny silniční buzerace nebo jak se to tehdy jmenovalo, pánové D. a G. zastavili pana dejme tomu Josefa v jeho Felicii Combi. Pan Josef si dýchl do detektoru Dräger 7410 a policisté mu po vyhodnocení údajů z detektoru sdělili, že u něho byla naměřena koncentrace alkoholu 0,68 g/kg. Což pana Josefa nemálo překvapilo, protože před jízdou žádný alkohol nepil, což také policistům oznámil. 
Patrně to na ně neudělalo dojem, pan Josef byl předveden na pendrekárnu, kde byl policistou G. nabádán k tomu, aby se nedostavil k ústnímu jednání ve věci rozvodu manželů K., kam byl předvolán jako svěděk, zatímco policista D. vyplňoval protokol o lékařském vyšetření na alkohol (!).
Přestože pan Josef požadoval stanovení alkoholu rozborem krve, nebylo mu vyhověno, čímž policisté porušili zákon o policii v tehdejším znění (porušili by jej i ve znění nynějším). Jinak řečeno, policisté si Josefa vyčíhli a pokusili se ho uvrtat do závažného přestupku výměnou za to, že nebude svědčit v jiné úplně nesouvisející civilní kauze.
(Možná vás nyní napadají otázky. Jak je možné, že dopravní policisté dovedli vyhmátnout Josefa s jeho felicií někdy ve tři ráno? Odpovězte si sami. Inu, rodící se know how, které postupně krystalizovalo do podoby moderního Berijova, pardon, Langerova sboru umožňuje pod heslem „pomáhat a chránit“ dělat různé věci, které se nám běžným smrtelníkům zdají nepochopitelné…)
Je otázkou, co se odehrálo pak. Zda jim Josef něco slíbil, nebo zda švestky pochopily, že se řítí plnou parou do průseru, protože pan Josef je tvrdší soupeř, než čekali. Provedli ještě jeden test detekční trubičkou a poté, co alkohol v dechu Josefově nebyl indikován, odvezli pana Josefa domů. Záznam o přestupku nevyplnili. Byla to asi nějaká fajnovější policejní partička.
(Možná vás opět napadá otázka – proč ho vezli domů? Co Josefův vůz? Vypadá to, že jej obě švestky odlovily nedaleko od jeho bydliště.)
Pan Josef pak udělal to, co udělat musel a co by měl udělat každý, kdo přijde do styku s mafiánskými praktikami policie. Podal na oba policisty trestní oznámení. Rozhodnutím okresního oudu v Chrudimi byli oba policisté shledáni vinnými z trestného činu zneužití pravomoci veřejného činitele a odsouzeni k peněžitým trestům (řádově desítky tisíc) a zákazu činnosti (2 a 3 roky). Povšimněte si výše trestu, která je vzhledem k společenské nebezpečnosti jednání téměř směšná, podobný trest dostanete, když pojedete po magistrále na Pankráci devadesát. 
Oba se odvolali ke krajskému soudu a jejich odvolání byla zamítnuta. Policista G. se odvolal k Nejvyššímu oudu, kde měl tu drzost tvrdit, že rozbor krve nebyl proveden, protože by obviněného Josefa pouze zatěžoval. To je ale ohleduplnost. Také měl tu drzost tvrdit, že jeho nátlak na Josefa na služebně ohledně jeho ne-výpovědi v jiné kauze s obviněním z řízení pod vlivem alkoholu nesouvisel. Nejvyšší oud rozhodl ve prospěch obou obhájců veřejného pořádku. Použitá argumentace je mimo rámec tohoto článku, najdete ji zde.
NS dále vyvodil, že policisté zfalšovali výsledky zkoušky detektorem Dräger a na základě těchto fingovaných výsledků předvedli pana Josefa na pendrekárnu. My víme, že to mohlo být i jinak – třeba Josef cucal hašlerku, bolelo ho v krku nebo nedej bože pozřel pochoutku silničních pirátů nejpirátovatějších – višeň v čokoládě. Každopádně celá tato eskapáda umožnila vzniknout následující právní větě:
Smyslem ustanovení § 24 odst. 3 zákona o Policii České republiky je umožnit osobě, která je podezřelá z trestného činu nebo přestupku spáchaného pod vlivem alkoholu, dosáhnout provedení objektivního důkazu o tom, zda tu ovlivnění alkoholem skutečně je a jaká je jeho míra. Jestliže však dojde k tomu, že podezření na vliv alkoholu je rozptýleno jiným způsobem, že policie považuje tento způsob za dostatečný pro závěr, že tu vliv alkoholu není, a že nezahájí a nevede žádné řízení o trestném činu nebo přestupku, resp. že od zahájení takového řízení upustí, nemá odběr krve v podstatě žádný význam
(Usnesení Nejvyššího soudu České republiky sp.zn. 7 Tdo 1124/2003, ze dne 15.10.2003)
Druhým méně formálním důsledkem akce einsatzkomanda z Lysé n./L. je, že se můžeme opět zamyslet. Zatím jsme řešili technické a právní aspekty policejní šikany řidičů v kombinaci s detektorem višní Dräger. Nyní se můžeme zamyslet nad průkazností měření jako takového. Na jedné straně nás policisté ujišťují, že zneužití dat není možné, protože přístroj má paměť a bla bla kecy na koledu, my jsme se ale nyní na příkladu pana Josefa přesvědčili, že to není celá pravda. Paměť je dobrá pouze, pokud někdo nezávislý periodicky paměti detektorů kontroluje a porovnává je s přestupkovou agendou, což je při takovém množství detektorů iluzorní, nehledě na to, že tento kontrolní orgán není nezávislý, ale je taky policajt a jak známo, all cops are… together.
Navíc záznamy v paměti detektoru Dräger, které lze vyčíst do PC nebo odeslat na tiskárnu přes rozhraní RS-232, neumožňují najít žádnou relaci mezi identitou testované osoby, časem a místem testu, jeho podmínkami a výsledkem, protože datová sada, kterou detektor zobrazí, obsahuje toliko číslo testu, výsledek a jednotku (návod k přístroji, str. 17 – „In der Anzeige erscheint die ausgewählte Testnummer, Messergebnis und die zugehörige Messeinheit.“) Ten, kdo tedy bude záznamy v paměti detektoru kontrolovat, to nebude mít vůbec lehké, protože uvidí než řadu čísel, jejichž přiřazení ke konkrétním kontrolám, policistům a řidičům je nemožné…
Skoro každé měřidlo používané v obchodním styku nebo při kontrole kvality zboží má vlastnost, kterou Dräger bez tiskárny (tak, jak ho používá PČR v terénu) postrádá – totiž okamžitý tisk zkušebního protokolu. Protokolovat naměřené hodnoty dovedou i úplně stupidní měřidla, jejichž vliv na lidské osudy je minimální – váhy na ovoce v supermaketech, pokladny v obchodech, platební terminály, parkovací automaty, diagnostické přístroje v servisech, stojany u benzínových pump a tak dále. Na základě protokolu je možné v případě sporu okamžitě dohledat, kdo kdy co čím změřil, a to v originální podobě, nikoli v přepisu. Kvalita důkazu získaného PČR je dána údajem na displeji, který může být ať již úmyslně nebo neúmyslně nesprávně odečten nebo interpretován. Na základě takto chatrných postupů se rozhoduje o vašich osudech. 
A tak milé děti, pohádka skončila. Pánové D. a G. jsou možná ještě u policie a zítra se svým Drägerem zastaví vás. Co že ta věc ukázala? Nula? Nula pět? Nula osmdesát osm? Jedna osm? Počkej woe, tohle je přece lokální playboy René Vocásek, ten šuká majoru Houhalovi starou… tak to ta věc ukazala nula devět. Taky jsi to viděl? Jasně že jsem to viděl. Nebo počkej, nebylo to nula celá devět, bylo to nula osmdesát osm, aby to vypadalo vědecky…
(7x známkováno, průměr: 1,57 z 5)