Proč strana, kdysi dávno neustále na politickém výsluní a díky svým ideím všeobecně uznávaná a podporováná, je v současnosti ve volebních kláních bita jako žito a upadá v opovržení a zapomnění?
Zkusme se podívat do historie. Místo aby v r. 2006 po volebním vítězství chlap s gulama na rovinu předstoupil před voliče a oznámil, že odchází do opozice za účelem chránit své členstvo před zeleným fašismem, padl si otevřeně s náčelníkem zelených gangsterů do náruče. Namátkou krátký výčet, co po spáření a intenzivním a radostném koitu těchto dvou raplů a jejich stran následovalo až do dnešních dnů bez ohledu na výměnu stranické garnitury:
Obrovský nárůst buzeračních, regulačních a přerozdělovacích institucí a parazitujícího aparátu.
Tzv. „zelené zákony“, které lidem pod pohrůžkou sankcí nařizují, co smí jíst, čím smí topit, kdy, kde, jak a čím se dopravovat a pod.
Zákon o buzerantech.
Zákon o sčítání lidu.
Lisabonská smlouva. Seznam zrádců a kolaborantů, navzdory jejich dřívějším prohlášením a ujišťováním, kteří tento odporný dokument zbavující lidi svobody pomohli prohlasovat, je samozřejmě k dohledání.
Zákon o vyvlastnění.
Fízlovací zákony všeho druhu.
Nárůst všeobecného zdanění a další nové zdaňovací zákony.
Neuvěřitelný vlezdoprdelismus a poklonkování bruselským kolektivistickým magorům.
Socialisté řvou rozkoší, perfekcionisté a detailisté se mohou přesvědčit, že nic takového ani podobného se ve stávajícím, ani žádném minulém partajním programu nevyskytuje, tudíž se nejedná o drobnou úpravu programu, jak bývají partajními papálaši často tato zvěrstva obhajována, nýbrž šlo a jde o zradu – doslova a do písmene. Za „drobné úpravy“ programu (zhusta pod hlavičkou obhajoby nutnosti koaličního kompromisu) lze kopnout upravovatele do prdele, tedy je nevolit; za zradu ovšem zasluhují roztrhnout držky rezavou kramlí.
V diskuzích bylo kdysi (už je to opravdu hodně dávno) slyšet obhajobu smysluplných formulací jako např. svoboda jednotlivce, nedotknutelnost a ochrana vlastnictví; v posledních letech a dnes lze z úst stranických papalášů slyšet pouze zvrácené termíny; oblíbené jsou zejména: veřejnoprávní/společenský zájem, sociální smír, větší potřeba vládních výdajů za účelem růstu, hlubší integrace EU a podobná, zejména v Bruselu oblíbená klišé.
Možná by měl někdo ze spolustraníků; zůstal-li ještě kdo soudný; vysvětlit současnému, zpocenému a hrůzou zesinalému předsedovi, neustále blekotajícímu cosi o jakémsi státním vyrovnaném rozpočtu, že normálnímu smrtelníkovi je Stát, potažmo státní rozpočet naprosto u prdele, tlučením razítek do úřednických dokumentů se bohatství ani svoboda nezískává. Nic takového, jako je veřejnoprávní zájem neexistuje, tutíž je zbytečné se o něm bavit, naopak soukromé vlastnictví implikuje právo vlastníka na výlučnou jurisdikci nad jeho vlastnictvím; pokud tomu tak není, nelze hovořit o svobodě. Nárůst vládních výdajů je vždy doprovázen nárůstem daní, „sociální smír“ je sice na první pohled hezká věc, ale skutečný mír spočívá v klidném a nerušeném užívání práva k legitimnímu majetku; je-li však systém založen na Státem organizovaných loupežích, t.j. brutálním zdanění, potom tolerování tohoto stavu neznamená mír, (sociální ani žádný jiný), ale zachování a utvrzení pernamentní agrese. Lezení do Eunijních a bruselských zadků je ztrátou času, neboť je naopak otázkou blízké budoucnosti, kdy se tento odporný socialistický moloch, posvátná to kráva debilních socialistů a podobných bloudů, zhroutí jako domeček z karet. Je pouze a jenom na soudruhovi předsedovi, zda tyto argumenty pochopí, či nikoliv.
Ostatně už dlouho se vtírá otázka: Proč by vlastně měl vzdělaný a soběstačný člověk volit ODS? Sociální dávky pro něj nemají smysl… takže kvůli vyšším daním?
(Zatím nikdo nehlasoval)