Dovoluji si nesouhlasit.

Featured Image

Můj poslední příspěvek na tyto stránky

Dovoluji si nesouhlasit.

 

 

Před nějakým časem jsem napsal článek „O tom, jak jsem se zas jednou zdravě nasral“ pojednávavší o témže.  Dotyčné nasrání se týkalo jednak chování a skupinových postojů členů cikánské komunity na straně jedné a chování a postojů „intelektuální elity“ k této etnické skupině na straně druhé. Za příslušné řádky jsem sklidil div ne potlesk na otevřené scéně. Velmi lichotivé!

 

Bylo by velmi udivující, kdybych se stejného potlesku dočkal i za to, co hodlám napsat teď.

 V závěru svého původního článku jsem uvedl: Můj názor je následující. Dokud si Cikáni (a další) neosvojí alespoň základní pravidla platná ve většinové společnosti, odmítám uznávat jakákoliv jejich  „kulturní specifika“. Co se mne týče, může být kdokoliv červený, černý žlutý, nebo třeba fialově puntíčkovaný a klanět se Alláhovi, nebo třeba Manitouovi, pokud u toho nebude řvát jako tur v době kdy chci spát, nebude krást, užívat a prodávat drogy a součástí jeho víry nebude vraždění těch druhých.“

Nemylte se prosím, dotyčný příspěvek nebyl(!!!) inspirován mým latentním rasismem. Z toho ovšem přímo vyplývá, že zcela totožná kritéria a požadavky musím klást a kladu i na společnost většinovou, nebo na její určité skupiny.  Vrtá mi totiž hlavou, jaká reakce by asi ze strany většinové společnosti následovala, kdyby se na nějaké, do poslední chvíle utajované louce sjelo stejné množství Cikánů jako vyznavačů čehosi, co alespoň pro mne jen vzdáleně připomíná hudbu. Co by se asi dělo, kdyby dotyční Cikáni po řadu dní a nocí vyluzovali na dotyčné louce kravál o stejné intenzitě a následně po nich zůstaly stejné hory odpadků?

Co by asi následovalo kdyby za a) policie zasáhla, nebo za b) policie nezasáhla. Konaly by se demonstrace (spojené s tradičním čmáráním po zdech) v případě, že by policejní těžkooděnci příslušnou louku od Cikánů vyklidili, nebo spíše v případě, že by tak neučinili? Zajímavé,  že by dvojí  metr?  To co (právem) požadujeme od jedněch, je v případě jiných (patrně na základě zabarvení jejich pokožky) nevinnou zábavou „mladých lidí“.

 

Měl-li bych tedy parafrázovat sám sebe, napsal bych asi následující. Co se mne týče, vyznávej si pod pojmem “hudba“ třeba hadí prdy. Je mi to jedno. Rozumíš-li pod pojmem „tanec“ tělesný projev připomínající dementní opici stiženou současně záchvatem padoucnicovým a žlučníkovým, je mi to jedno. To je tvoje věc. Ovšem pod podmínkou že u toho nebudeš řvát jak to boží hovado v době, kdy chci spát, nebudeš užívat a prodávat drogy a nezbydou po tobě hromady hoven. Protože tohle už pouze tvoje věc není.

 

Narážím tím na selanku popisovanou Aleffem v jeho článku „CZECH TEK 2005 – BOJOVÁ FRONTA NEBO ZÁBAVA? Rozeberme si to.

 

Na fakultě osvěty a novinářství, nejbolševičtější ze všech bolševických fakult, se svého času vyučovala následující dovednost.  Již úvodu článku se čtenáři musí nenápadně, už předem podsunout žádoucí názor, se kterým tento přistupuje k následně předkládaným (případně patřičně upraveným) informacím  a na jehož základě tyto informace posuzuje. To vše aniž si to vlastně sám uvědomuje.  Korektní novinář předkládá informace a z nich následně vyvozuje svoje (a pouze svoje) závěry, které v žádném případě nepředkládá jako obecně platné slovo Boží. Pokud je tedy vyvozuje vůbec, ti nejslušnější ponechávají závěry na inteligenci čtenářů. Přiznejme, že skutečně slušní novináři jsou výjimkou. A nejen u nás.

 

Přečtěte si pozorně druhý odstavec (čtvrtý až šestý řádek) Aleffova článku a zejména jeho závěr.

 

„Spontánní hudební hudební akce, kde bývá několik desítek systémů“  . Osobně si nedovedu představit, že bych poslouchal „Devátou“, smyčcový kvartet „Z mého života“ a Bachovu „Tokátu a fugu d moll“ současně. Podle mého názoru to svědčí o celkové otupělosti a neschopnosti reagovat na subtilnější vzruchy a vjemy. Není to nic jiného, než jiný projev na těchto stránkách tolikrát ironizované spotřební společnosti, ale, jak jsem uvedl výše, proti gustu žádný dišputát.

 

Místo konání – zní to úplně idylicky. Mám ale jeden dotaz. Byli tam, nebo nebyli ti tebou uvádění nezletilci v posledním stadiu alkoholového deliria či intoxikace“?  Ano, nebo ne? Ale pravdu, prosím! Vždyť právě tohle je jedna z věcí, které jsou  podobným akcím vytýkány. Nebo jsou to pouhé „collateral demage“, které nestojí za zmínku a které byly rovněž, přesně ve stejném smyslu,  ironizovány  ve stejnojmenném článku?

 

Další pak stojí za citování: „Celá skrumáž toho všeho byla dostatečně daleko od civilizace (vojenské letiště by jaksi nikdo nestavěl příliš blízko vesnici), navíc mezi obydlenou oblastí a přistávací dráhou byl les – tolik asi k informacím o bezesných nocích chudáků domorodců.“

 

Alle, alle, Aleffe! Nespoléhej přespříliš na to, že o podobných věcech nebude mít nikdo ani zbla šajna!  Nikdy nevíš, kdo všechno tyhle stránky čte a třeba na ně také přispívá!  Vzdálenost vzdušnou čarou mezi letištěm Milovice a obcí Milovice je vzdušnou čarou cca  jeden kilometr, připustím maximálně 1500 metrů. Mezi letištěm Hradčany a obcí Hradčany ( o kterých patrně mluvíš, protože si matně vzpomínám, že  právě tam se jedna z těchto veselic konala a tvůj popis „les mezi obydlenou oblastí a přistávací drahou“   přesně odpovídá tamějším poměrům) je to vzdálenost ještě daleko menší (řádově stovky metrů).  Ten „les“ je třicet,  maximálně připustím padesát metrů nepříliš hustého borového porostu, který patrně  vytváří neprostupnou izolaci a tvoří z prostoru vlastního letiště cosi jako hluchou komoru. Kdo nevěří, ať tam běží.

 

Je to všechno zvláštní. Dopravní předpisy stanoví, že zvukového výstražného signálu můžu použít pouze pro odvrácení hrozícího nebezpečí. A ejhle, ono se to dokonce dodržuje. Na rozdíl od třeba Balkánu u nás klakson téměř neslyšíte. Podobné předpisy existují tuším i pro práci s travními sekačkami, cirkulárkami a podobně. Jinými slovy, za jejich porušeni mohu být volán k odpovědnosti. Pro dav „bavících se mladých lidí“ to ovšem neplatí. Tak něco jiného Aleffe, něco jiného!

 

Agresivita – no učiněný dívčí ústav. Pan Gut -Jarkovský by plesal. Ta paní s pomláceným autem byla zcela určitě nastrčený policejní provokatér. To, co se dělo následně v Praze bylo naopak televizí

 (s výjimkou Primy) buď úplně pomíjeno, nebo zlehčováno. Policie udělala velice taktickou a moudrou věc, tj. nic. Jen ať si občánkové, z nichž možná někteří odpoledne manifestovali před Ministerstvem vnitra proti policejní zvůli, užijí.

 

Není trochu zarážející, že s podobnými „zábavami“ udělaly rázný konec i dvě tak rozdílné země jako Velká Británie, jejíž levice by ve Francii byla považována za krajní pravici a dotyčná, více než socialistická Francie? 

 

V jinak velice liberální Anglii totiž dosud nedospěli k onomu, zřejmě žádoucímu stavu, že povoleno je vše. Jejich liberalismus se  totiž vztahuje výhradně na myslící příslušníky druhu Homo sapiens, kdežto ty ostatní striktně vylučuje. Dosud zde na příklad platí ona předpotopní zásada, že za nedospělé dítě právně odpovídá rodič. Takže vandalismus, zlodějny a podobné činění nezletilých není přecházeno (patrně proto, aby se dotyční ještě více utvrdili v tom, že mohou cokoliv), ale k odpovědnosti jsou voláni ti, kdo dotyčného spratka takto vychovali, respektive nevychovali.  Víte, že v demokratické Anglii můžete být vyhozeni ze státních služeb, popřípadě z obecního bytu, je-li vaše ratolest opakovaně přistižena při poškozování obecného majetku?

 

Pokusil-li by se kdokoliv uspořádat něco takového ve Francii, vtrhne na místo policie a veškeré technické vybavení na místě zkonfiskuje. Při odvozu vašich aparatur a agregátů na skládku odpadků se račte usmívat! Nazdar!

 

Rozhodně nepatřím k žádnému fan klubu České policie, ale na druhé straně  těmto lidem nezávidím a mnohdy se jim ani nedivím. Pro osvěžení paměti. Policie vybrala hnízdo ruské mafie „U Holubů“. Následoval řev o policejní zvůli. Policie vyhnala ze závodiště v Pardubicích zvířatkomily, kteří zde málem způsobili průšvih, protože se ve své tupohlavosti domnívali, že tím, že vtrhnou na dráhu zastaví stádo „rozpumpovaných“ závodních koní. Následoval řev o policejní zvůli. Policie rozežene dav zfetovaných primitivů a následuje řev o policejní zvůli. Za ty zfetované primitivy se neomlouvám. Jestliže  oni mají právo po řadu dní minimálně obtěžovat okolí kraválem a nechat po sobě hromady bordelu, pak já mám zase právo říci a napsat za co je považuju. Je to čistě můj názor, který nikomu nevnucuji, který mi ale na druhé straně  nikdo nemůže upírat, o kterém nehodlám s nikým diskutovat a na jehož základě ovšem budu také jednat. Vzhledem k tomu, že nebudu sám, vezměte to páni politici na vědomí!

 

V žádném případě  nehodlám být politicky korektní naruby.

 

Tento přístup veřejnosti a sdělovacích prostředků k policii má jediný možný výsledek, který pracovně nazývám sekundárním vohnoutismem. I ti příslušníci policie, kteří by své povolání brali vážně si nakonec řeknou, no mám já tohodle zapotřebí? Následně ti poctivější od policie při první příležitosti zdrhnou a ti druzí začnou využívat příležitostí, které tohle povolání přináší. Proč  tedy nehlídat spíš majetek ruského mafiána v Slavkovském lese, než se rvát s ožralými násilníky,  když za to dostanu slušně  zaplaceno a to v situaci, kdy po mě veřejnost a noviny za ty peníze co mi dávají plivou, ať udělám, co udělám?

 

Proč bych ze stejných důvodů nenechal zdrhnout jednoho grandiózního podvodníka, když mi za jeho usvědčení nikdo neřekne ani děkuju, kdežto v opačném případě mám vystaráno?

 

Drogy a hygiena – tady bych se rád zastavil. Předpokládejme, že všechno to, co několik let po sobě bez rozdílu ukazovaly všechny televizní stanice bylo skutečně provokací. Mrzká policie ve spolupráci s neméně mrzkými novináři tam všechen ten humus nanosili po kapsách, popřípadě bylo vše natočeno ve studiu trikového filmu na Čaplygin Street 38, Moscow. Můj kolega po vypuknutí hysterie okolo „zbitých dětí“ dostal rovněž hysterický záchvat. Má totiž kdesi pozemek, který měl tu smůlu, že někde poblíž se konala zábava podobného ražení, byť ne takových rozměrů. To, co po týdnu našel byla spoušť. Povalený plot, zrající třešně byly „česány“ lámáním celých větví, celá parcela posraná a poblitá a na několika arech toho, co ještě před týdnem bylo zahradou, sesbíral 14 (slovy: čtrnáct) injekčních stříkaček. Asi se tam někde poblíž konal ples sdružení  diabetiků. Nedělej ze mne blbce Aleffe! Soudruh Pithart mi úplně postačí a  až budu cítit další potřebu být oblbován, koupím si  „Haló, noviny“  a nebudu číst D-FENSe.

 

Mimochodem, byl jsi sám pomáhat s úklidem?

 

Argumenty typu „fetuje se i jinde“ jsou demagogické. Jsou zhruba na stejné úrovni jako oblíbený argument  typu „protože se kouří a chlastá, může se taky fetovat“. Dovedeno ad absurdum bychom mohli skončit u následující logiky. Protože se kouří a chlastá, může se taky fetovat. A protože se fetuje a na základě požívání drog dochází i k zlodějně, loupežím  a vraždám, nevidím důvod proč nekrást neloupit a nevraždit.

 

Postih nic nevyřeší! Další oblíbené heslo! V celém civilizovaném světě je od začátku civilizace znásilnění a vražda trestným činem. Přesto se vesele znásilňuje a vraždí dál. Že bychom obojí na základě stejné logiky legalizovali?  No když postih už několik tisíc let nic nevyřešil?

 

Můžeš mi zodpovědět jednu prostinkou otázku? Když bylo vše tak dokonale ze všech organizačních a právních hledisek zajištěno, když neměl být nikdo rušen ani obtěžován, proč ta konspirace?  Můžeš mi konkrétně sdělit, u které firmy byly zajištěny dotyčné suché hajzlíky? Jsemť totiž osoba zvídavá a důkladná a upozorňuji tě, že jsem schopen jít si to  ověřit.

 

A nechoď na mne prosím s případnými frázemi o nepřijatelnosti principu kolektivní viny. Je to princip uplatnitelný při soudním řízení, nikoliv však při vzniku veřejného mínění. Jako jedinec i jako kolektiv skutečně nikdo nemůže a nebude v případě totálně zničeného sídliště Chánov rozlišovat, že Červerveńákovi jsou poměrně slušní lidé, kdežto Horvátovi jsou pakáž. Pro vznik obecného názoru jsou totiž důležité globální projevy komunity jako celku.

 

Právě tak nebude nikdo rozlišovat, že Mařka na technopáty fetovala, kdežto Madla nikoliv a Franta Vopička po sobě nechal bordel a Lojza Vomáčka nikoliv. Podstatné je, že po léta zůstává na dotyčných loukách binec a injekční stříkačky. Sice nemám o obci novinářské nikterak přehnané mínění, ale nesnaž se mi Aleffe namluvit, že se jedná o jakési globální policejně-novinářské spiknutí proti „slušně se bavícím mladým lidem“.

 

Ostatně, fráze o nepřijatelnosti kolektivní viny  s oblibou skloňují především vohnouti, kteří nejsou schopni a ochotni shora popsané společensko-patologické jevy řešit.

 

Trochu objektivnější je  článek Challengerův. Nicméně mám skromný dotaz. Ty jsi ve Woodstocku byl Challengere? Upozorňuji, že jsem rovněž dítě šedesátých let a mám stejnou tendenci si pod vlivem vzpomínkového optimismu toto období idealizovat. Nicméně je mi dnes téměř šedesát a časem jsem se naučil stát oběma nohama na zemi. Byla to právě tahle doba, kdy  vývoj k tomu, že povoleno je vše začal. Pokud bys  nevěřil mně, můžu ti půjčit čtyřdílný životopisný film o Beatles, natočený tuším BBC. O Woodstocku tam George Harrison říká zhruba následující. Pokusím se citovat: „Namísto oduševnělých „uměleckých“  lidí jsem nalezl dav  zdrogovaných dětí. Právě tehdy jsem také svých experimentů s drogami zanechal“ (sic!).

 

Milý Challengere, tvoje srovnávání hygienických poměrů při jiných hudebních (sportovních, „kulturních“ a jiných) příležitostech je  demagogií nejhrubšího zrna. On je trochu rozdíl v tom, je-li o základní hygienu ze strany pořadatele postaráno a přítomný dav se chová jako prasata (což nesvědčí o ničem jiném, než o naší všeobecné „kultuře“, kterou se tak rádi holedbáme) a tím, když se kulturně vysrat prostě není kde.

 

Voláš po stejných zákrocích proti davům teplou desítkou rozvášněných „sportovních“ fanoušků? Souhlasím. V kolik se bude konat následná  demonstrace proti policejní zvůli vůči nevinnému sportovnímu publiku?

 

Vzhledem ke kolektivní arterioskleróze připomínám dokumentární záběry ze „školení“ našich anarchistů a antiglobalistů  chytajících se v Praze rozbít na co přijdou, což také s vervou realizovali. Přítomní byli poučováni jakýmsi americkým instruktorem, že dojde-li k zatýkání a bude-li přítomna televizní, nebo jiná kamera, má se zatýkaný co nejvíce bránit a ostatní se mají rozestoupit, popřípadě ukazovat k místu incidentu,  tak aby vznikly dobré záběry dokumentující „policejní zvůli“.

 

V této souvislosti bych chtěl upozornit na jednu zajímavost. Zatím jsem viděl jeden, jediný záběr dokumentující policejní brutalitu. Zato jsem ho však viděl již mnohokrát a ono to nekonečné opakování toho samého může být kontraproduktivní. Jeden si začne všímat i jiných věcí, než těch, kterých si všímat má. Vzhledem k tomu, že dotyčnou sekvenci zcela jistě uvidíme znovu, může si každý ověřit následující.

 

Na daných záběrech při kterých jeden skutečně zaváhá, neprchá dotyčná oběť před policejní zvůlí, nýbrž naopak, BĚŽÍ ZEZADU SMĚREM KE KOMPAKTNÍ ŘADĚ ZÁDY STOJÍCÍCH POLICAJTŮ !

To tedy znamená, že nejen dotyčná oběť , ale i ten, kdo záběry pořídil stáli na straně odvrácené od míst, kde vlastní policejní zákrok probíhal a oba museli (jistě čirou náhodou, popřípadě v mrákotném stavu po ráně obuškem) celý kordon oběhnout. Jakmile se mozek probudí z letargie, okamžitě se vyrojí celá řada otázek. Co se dělo pár vteřin před tím, než autor záběrů začal natáčet, popřípadě co bylo odstřiženo? Je zajímavé, že dne 9.8. v jakémsi nablblém hudebním pořadu České televize bylo již dotyčných prvních pár vteřin záběru odstraněno. Někomu už došlo, že  by se mohli najít jedinci, kteří ještě nezapomněli, že hlava není prvotně určena  k tomu, aby se do ní cpala tráva. Jeden si ani neuvědomuje jak se mu ta vědecky propracovaná propaganda dostává pod kůži. Jaksi podvědomě jsem se domníval, že dotyčný postižený bojuje o život v některé nemocnici, popřípadě že sténá, přikován ke stěně, v nějaké policejní mučírně. A ejhle, on zmizel jako pára nad hrncem. Proč se nepřihlásí? Vždyť by z něj dnes mohlo být něco na způsob národního hrdiny. Čeká až odplyne kocovina, nebo až z něj vyprchá fet? Nebo si užil rvačky s českou policií a dnes už úslužně roznáší pizzu v Neapoli? Vůbec nepochybuji, že se za čas objeví. Možná dokonce, že jich bude víc.

 

Na rozdíl od D-FENSe mám docela rád psy. Nicméně kajícně přiznávám, že jednou v životě  jsem psa nakopl. A to v případě přetloustlého olysalého rozmazleného zmetka, který mne opakovaně s ňafáním velikým obloukem oběhl a následně mi šel zezadu po lýtkách.

 

 Informace sdělovacích prostředků, zjevně stranící technařům vyznívají tak, jakoby  „bavící se mladí lidé“ byli zahnáni kamsi do kouta, obklíčeni a tam následně zmasakrováni.  Páni novináři zřejmě spoléhají na reminiscence na rok 1989. Ale tak to přece nebylo a dostupné záběry to jednoznačně  potvrzují. Přítomný dav, který se navíc pohyboval ze značné části mimo prostor, který měl legálně propachtovaný nereagoval na výzvy k opuštění (celého) prostoru a následně byl (z celého) prostoru vytlačován. Takže, chtěj nechtěj musím akceptovat to, co náš prostorově výrazný předseda vlády napsal na iDnes. Pral se ten, kdo se prát chtěl. To, že nemám pana Paroubka a jeho partu rád ještě neznamená, že ztratím (jako ODS) veškerou soudnost a ze zásady mu budu  nasazovat psí hlavu vždy a za všech okolností.

 

Stejně roztomilé jsou informace o vzorném úklidu, minimálních škodách a o tom, že nikdo nebyl rušen. To vše je zřejmě svatá pravda. Až na to, že nikdo z těch, kdo byli na dotyčné louce při úklidu dotazováni se osobně technopárty nezúčastnil. Takže jsou to buď jedinci vyznačující se mimořádnou a nezvyklou občanskou angažovaností a uvědomělostí, nebo se následně snaží cosi z jakýchsi důvodů účelově dokázat. Do této kategorie nepočítám příslušníky myslivecké obce.

 

Že škody byly minimální a nikdo nebyl hlukem obtěžován je rovněž pravda. Až na jednu maličkost. Pozapomíná se jaksi na to, že žádná technopárty se tentokrát vlastně nekonala, neb dotyční mladí lidé byli z prostoru vypráskáni dřív, než to stačili patřičně rozjet a dotyčný kravál a bordel nadělat. Jak by to in situ vypadalo za pár dní na rozdíl od několika hodin nebudu rozebírat.

 

Ještě zajímavější než to co se říká, je to, co se neříká. Nikoho z našich slavných novinářů ani nenapadne, aby se šel zeptat  tam, kde se podobné zábavy konaly v minulých letech, co si o tom domorodci myslí. Nikoho nenapadne se zmínit o tom, jak to bylo s tou obětí na životě, jejíž bublina rychle splaskla. Ono večerní lyrické posezení mladého člověka na okraji dálnice mi zní krajně podezřele. Bylo by zajímavé co a v jakém množství měl v krvi. Jenže takovéto informace by asi způsobily jisté trhliny v žádoucím virtuálním mediálním obraze těchto mladých lidí.

 

Nicméně, v dané situaci již zřejmě méně nenáviděný  Senát hlasováním rozhodl, že se jednalo o brutalitu, tudíž je nám se této skutečnosti podříditi. Páni senátoři ráčili být technopárty přítomni? Příště bude Senát patrně hlasováním z Prahy rozhodovat o tom, zda minulou noc na Moravě pouze pršelo, nebo se už jednalo o katastrofickou průtrž mračen.

 

Když se chystalo zasedání tuším G8  v Moskvě, probíhaly tamtéž po předchozích zkušenostech učiněné manévry. A ejhle, z čackých bojovníků proti zeměkoulizaci se neukázala ani noha. Čím to jenom mohlo jenom být? No jistě, zase náš starý známý cikánský syndrom. Svá práva znám dokonale. Nacházím-li se v zemi, kde jsem si jist, že budou dodržována rozbiju (poseru, pobliju) na co přijdu, jestliže si ovšem tak stoprocentně jist nejsem a existuje-li  byť ten sebemenší náznak toho, že bych taky mohl skončit na pár let někde na Sibiři, rozbíjení se nekoná. Jinými slovy, hrozí-li mi bič, netřeba ho ani užívat a přesto zalezu jako zpráskaný pes!  No fuj!

 

Budiž řečeno ve prospěch antizeměkoulizačních a podobných  píčusů, že ti mají alespoň pocit, že jim o něco jde. Tenhle   pocit měla květinová generace šedesátých let také. Vyjadřovaly to slogany typu „Love not War!“, kalhoty s kytičkovým vzorkem a podobné naivnosti. Může mi  kdokoliv poskytnout informaci, že by se cokoliv, byť sebenaivnějšího skrývalo za technokřepčením? Jediné: mám právo na všechno  a nárok na cokoliv a ti ostatní ať mi políbí prdel!  Fééééééét!

 

Na diskusních stránkách se objevoval kdosi, kdo se podepisoval buď Šakal-Savonarola, nebo Šakal-Dezintegrátor. Upřímně řečeno jsem očekával a doufal, že přispěje i na tyto stránky. Nestalo se. Dovoluji si citát:

 

„Společnost, která povýší lidská práva nade vše, je blízká tomu, aby v ní žádná práva neplatila. Protože tam, kde mají všichni právo na všechno, hodnota práva není žádná“.

 

A už je to tady, dodal bych!

 

Svým způsobem jsem rád, že je mi tolik let, kolik mi je a že zas až tak dlouho už povrch této planety zdobit nebudu. Děsím se představy, jak bude  společnost vypadat, až dospěje tahle generace bezohledných sobců bez jakýchkoliv „vyšších principů“, pocitů sounáležitosti, o pocitech odpovědnosti vůbec nemluvě.  Generace, která je sice (kryta anonymitou davu) ochotná  jít se prát policií (dostane-li ovšem přes držku, okamžitě se začne ohánět svými lidskými právy), ale  má-li  jít na pár měsíců na vojnu, aby pro případ potřeby  věděla, jak vzít zbraň do ruky, je v tu ránu plná „víry násilí nepřipouštějící“, morálních a jiných zábran. TOHLE jsou, milý D-FENSi, projevy úpadku české a bílé společnosti všeobecně a ne to, že někdo žijící od výplaty k výplatě nakupuje u laciného Lidla.

 

Dovoluji si zavěštit. Muslimská společnost, sjednocovaná svou fanatickou vírou, za kterou jsou ochotni kdykoliv zemřít (jak nám již nesčíslněkrát předvedli) nás v příští generaci povečeří o ramadánu po západu slunce mezi dvěma plackami arabského chleba! To, co si o té víře myslíme, nehraje ani tu nejmenší roli. To bychom totiž museli být ochotni pro ty naše hodnoty (pokud vůbec nějaké ještě máme) také něco udělat a, nedej Bože, taky něco obětovat. Kdo je na naší straně ochoten dobrovolně zemřít? Poslední takoví bojovali v minulé válce. A za co vlastně? Za extázi? Jestliže už jsme dospěli tak daleko, že si pocit vroucnosti k těm ostatním musíme navozovat pomocí chemických látek, bude jen spravedlivé, když se  osud Říše římské  bude opakovat. A snad je to i historicky zákonité a správné. Naše civilizace se prostě přežila a nastoupí jiná. Stalo se to ve známé  historii už několikrát.

 

Právě tak, jako nepatřím k fan klubu  policie, tak rozhodně nepatřím ani k fan klubu firmy „Paroubek and his Red Revival Band“. Ale argumenty o potlačování „lidských práv“ ze strany této firmy jsou v tomto konkrétním případě při nejmenším slaboduché. Řekněme si otevřeně, že dav technařů, či antizeměkoulizařů není pro žádný disciplinovaný státní aparát problémem. Pro politika, nebo politickou skupinu usilující o nějakou formu totalitní moci existují jiné, mnohem závažnější problémy, kterými jsou eliminace regulérní opozice a eliminace vlivu sdělovacích prostředků. Jak by asi jednal politik usilující o absolutní moc? Zakročil by bezohledně proti  skupině marjánkou a kraválem zblblých individuí, popřípadě proti  pár rozbíječům výloh u Mac Donalda? Ó nikoliv. Jeho reakce by byla právě opačná.  Neudělal by vůbec nic. Počkal by, až se situace vyhrotí natolik, že po zpřísnění zákonů a následných tvrdých opatřeních začnou občánkové a sdělovací prostředky volat sami. Teprve potom by přitvrdil za nadšeného potlesku dotyčných občánků, kteří by si vůbec nevšimli, že bylo ukrojeno také z jejich práv, protože zákon výhradně  proti někomu vydat nelze. Pokud by opozice něco namítala, spáchala by kolektivní politickou sebevraždu, což by ostatně bylo nesmírně vítáno. No a stačí tenhle postup několikrát v různých variantách  zopakovat a voilá, a teď máme co jsme chtěli!  Takže podezřívavým začnu být až v okamžiku, kdy začne být řádění těchto živlů bez odporu trpěno a  kdy se začnou vznášet námitky proti tomu, aby podobné akce dostaly svá pevná zákonná pravidla (jak to činí jistá rádoby konzervativní strana).

 

Pokud by se za počínáním páně Paroubkově skrýval nějaký politický kalkul, vypadal by asi následovně. Mr. Paroubek and his melody boys bystře usoudili, že jejich největší konkurent bezhlavě a tupě oponuje vždy, za každou cenu a v každé situaci (odpor proti legalizaci prostituce za zákonem stanovených podmínek po kterém ODS řadu let sama volala, postoj  některých poslanců /pan Pleva/ k interrupcím a další). Na druhé straně není příliš složitá úvaha o tom, že jsme národem v podstatě šosáckým, u kterého i projevy mnohem méně agresivní a méně nezvyklé než v případě technařů nesklidí příliš mnoho sympatií. Zejména ne po tom, co jsme se o těchto akcích dovídali v minulých létech. Nemylte se, demonstrace čtyř, nebo pěti tisíců lidí (tedy počtu reprezentujícího zájem o nedůležitý ligový zápas)  pro vládu rovněž žádný závažný problém neznamená. Demonstrace podobných rozměrů se konají po celé Evropě každodenně a nikdo je v podstatě nebere vážně. To by těch tisíc muselo být alespoň padesát. Takže vedení ČSSD mohlo vymyslet následující chytristiku.

 

Proti technopárty bude tvrdě zakročeno. Pár lidí bude sice demonstrovat , ale to přežijeme. ODS  začne hlasitě pokřikovat ve prospěch technařů, čímž jí ovšem značně ubude na sympatiích mlčící konzervativní (nikoliv v politickém slova smyslu) většiny, která sice nebude ani demonstrovat, ba ani psát podpůrné e-maily, ale zato si na postoje ODS velice dobře vzpomene při blížících se  volbách. Výkřiky soudruha Sobotky o tom, že ODS přešla z krajně pravicových na anarchistické pozice by tento scénář jen potvrzovaly. Skutečně by mně zajímal průzkum aktuálních volebních preferencí.

 

Jinými slovy, bylo-li to takhle, spolkla ODS Paroubkovi parádního jógra a jestli to měl pan Paroubek předem tímto způsobem  vykalkulované, pak tedy klobouk dolů. V šachu se tomu tuším říká gambit, neboli podražení nohou a ODS zcela zjevně ztrácí na základě tohoto gambitu kvalitu. Slyšel jsem už od několika tradičních voličů ODS, zda se její vedení náhodou nezbláznilo a že se skutečně dostávají do situace, kdy nevědí, koho volit. Nehraje Mr. Paroubek náhodou šachy?

 

Na druhé straně se ovšem nabízí otázka, zda si strana vykazující takový nedostatek politické prozíravosti jako ODS  vůbec zaslouží volby vyhrát.

 

Velice zajímavý je postoj k žádosti o poskytnutí dokumentárních záběrů. Jejich majitelé policii „nevěří“ a tváří se, že jejich vydáním se snad připravují o jakési doličné materiály.   Jestliže vytvoříme rozhodovací stromeček (decision tree) vyrostou na něm následující větévky:

 

a) žádné materiály nemají

b) je potřeba určitý čas na to, aby byly materiály pečlivě  vytříděny a policii předány pouze ty „vhodné“

c) jejich obsah hovoří spíš v neprospěch technařů, než v neprospěch policie

d) obávají se, že jejich vydáním se připraví o doličný materiál

 

Bod d) můžeme škrtnout, protože z jakéhokoliv nosiče lze pořídit kopii, kterou předám policii a originál si ponechám. Je to pro mne dokonce velice výhodné.  Pokusí-li se policie o jakoukoliv manipulaci či fabrikaci mých materiálů, snadno ji  usvědčím z podvodu  a  to je voda na můj mlýn.

 

Jestliže se ovšem s těmito materiály  naši milí „mladí lidé“ vytasí za několik týdnů, nebo měsíců, začnu být stejně podezřívavý jako v případě po létech zveřejněných seznamů agentů StB.

 

Takže si to shrneme. Organizátoři (pokud se o organizaci dá v pravém slova smyslu mluvit) znají svá práva skutečně důkladně. Komunita cikánská rovněž.

 

Mladí lidé se baví dnem i nocí. Jestli někoho obtěžují je nezajímá. Komunita cikánská rovněž.

 

Po zábavě zde zůstanou hromady odpadků. Co dělají Cikáni všichni víme.

 

Naše „intelektuální elita“ je plna obdivu ke komunitě cikánské, k technařům rovněž.

 

Takže, oběma nohama na zemi prosím! Ne, nebyl jsem protestovat před Ministerstvem vnitra, neměl jsem  totiž proti čemu. 

 

A teď mi klidně můžete  začít nadávat. Je mi to, jak my Češi říkáme, gancegál.

 

 

12345 (Zatím nikdo nehlasoval)
127x přečteno
Updatováno: 28.11.2015 — 0:07
D-FENS © 2016